HISTORIE ULIC

HRADCE KRÁLOVÉ

Databáze ulic

ID Název ulice
Typ objektu Datace Popis Historické pozadí Poznámky
1 17. listopadu Hradec Králové Ulice 1972 Název ulice upomíná na události 17. listopadu 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol nacisty v reakci na studentské protesty proti okupaci. Bezprostřední příčinou byla demonstrace k uctění památky Jana Opletala, který zemřel po zásahu při říjnových protestech. Nacisté provedli rozsáhlé zatýkání, popravili devět studentských vůdců a tisíce dalších deportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tento den se stal symbolem odporu českého studentstva proti totalitě. Události z roku 1939 byly později připomínány jako výraz boje za svobodu a vzdělanost. V roce 1941 byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. –
2 A. Malé Třebeš Ulice 1979 Anežka Malá (1910–1942), rozená Mládková, byla ve Smiřicích narozená česká komunistická odbojářka, původním povoláním dělnice v prádelně a cukrovaru, která se během druhé světové války zapojila do ilegální činnosti proti nacistické okupaci. V roce 1941 byla zatčena gestapem, vězněna v Hradci Králové, Drážďanech a Berlíně, a 24. listopadu 1942 popravena gilotinou ve věznici Plötzensee. Její životní příběh je příkladem odvahy, obětavosti a odporu proti totalitě. –
3 Adolfa Doležala Malšovice Ulice 1992 Adolf Doležal (1898–1978) byl v Kuklenách narozený český malíř a grafik, autor plakátů, četných knižních a časopiseckých ilustrací, jenž maloval rovněž pohledy na stará zákoutí Hradce Králové v duchu pozdní nápodoby impresionismu. –
4 Akademika Bedrny Věkoše Ulice 1992 Pojmenováno podle Jana Bedrny (1897-1956), klíčové osobnosti československé chirurgie a kardiochirurgie a spoluzakladatele Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Byl průkopníkem chirurgické léčby plicní tuberkulózy a v roce 1951 provedl v Hradci Králové první úspěšnou operaci chlopně. Jednalo se spolu s ulicí Jana Černého, která na ulici Akademika Bedrny přímo navazuje, o jednu z hlavních cest, která spojovala tehdy ještě uzavřené město Hradec Králové s vesnicí Věkoše. V roce 1992 došlo k rozdělení ulic, přičemž ve Věkoších byla ulice pojmenována podle Jana Černého, zatímco v Hradci Králové zůstala ulice Akademika Bedrny. 1948-1992 – ulice 9. května Devátý květen byl v Sovětském svazu a socialistickém Československu označován jako Den Vítězství, na počest oslav konce druhé světové války. Po sametové revoluci byl v Československu svátek posunut o den dříve, podle oslav zbytku světa.
5 Akademika Heyrovského Hradec Králové Ulice 1972 Jaroslav Heyrovský (1890–1967) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie, první český laureát Nobelovy ceny za chemii (1959). Narodil se v Praze, studoval na Univerzitě Karlově a University College v Londýně, kde se začal věnovat elektrochemii. V roce 1922 objevil metodu polarografie – elektroanalytickou techniku využívající rtuťovou kapkovou elektrodu k měření koncentrace látek v roztoku. Spolu s japonským vědcem Masuzó Shikatou sestrojil polarograf, přístroj pro automatický záznam měření, který výrazně urychlil chemické analýzy. Za tento objev byl po osmnácté nominaci oceněn Nobelovou cenou. Heyrovský se stal zakladatelem Polarografického ústavu ČSAV a jeho metoda našla uplatnění v chemii, medicíně i průmyslu. –
6 Akátová Malšova Lhota, Malšovice Ulice 1979 Akát neboli trnovník je dřevina dovezená do Evropy ze Severní Ameriky po roce 1603. –
7 Albertova Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1929 Eduard Albert (1841–1900) byl významný český chirurg, univerzitní profesor a literát, narozený v Žamberku. Působil jako přednosta chirurgické kliniky ve Vídni, kde se zasloužil o rozvoj postupů antisepse a ortopedie, díky čemuž se stal uznávanou autoritou v evropské medicíně. Vedle lékařské kariéry byl aktivním překladatelem, básníkem, jakož i mecenášem české kultury, přičemž podporoval řadu umělců a vědců. 1945 Albertova; 1939 Albertova/Albert Gasse; 1929 Albertova
8 Ambrožova Hradec Králové Ulice 1939 Ambrož Hradecký (†1439) byl významný husitský kněz, kazatel a politický vůdce, který sehrál klíčovou roli v husitském hnutí ve východních Čechách. Působil jako farář v Hradci Králové, odkud byl kvůli podpoře husitství vyhnán, ale roku 1420 se stal duchovním vůdcem orebitů – radikální husitské skupiny, která se shromáždila na hoře Oreb u Třebechovic. Ambrož spolupracoval s Janem Žižkou, po jeho smrti se stal vůdcem sirotčího svazu a kapitánem Hradce Králové, který se pod jeho vedením stal významným husitským centrem. V roce 1433 se účastnil jednání v Basileji, která vedla ke vzniku tzv. Basilejských kompaktát. Po nástupu Zikmunda Lucemburského na český trůn roku 1436 se Ambrož postavil proti jeho vládě, byl sesazen, a nakonec donucen uprchnout. Zemřel v Kolíně roku 1439 jako jeden z posledních představitelů radikálního husitství. –
9 Anenské náměstí Kukleny Náměstí 1999 Název náměstí je odvozen od nedaleko se nacházejícího barokního kostela zasvěceného svaté Anně, jenž byl postaven minority v letech 1777–1784 podle návrhu architekta Matyáše Walcha a který je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka; Svatá Anna, jež byla údajnou matkou Panny Marie, a tudíž tak i babičkou Ježíše Krista, je uctívána jako patronka matek, manželství a šťastného porodu, přičemž její jméno znamená „milostiplná“ či „laskavá“. –
10 Antala Staška Nový Hradec Králové Ulice 1962
11 Antonína Dvořáka Pražské Předměstí Ulice 1962 Antonín Dvořák (1841–1904) byl český hudební skladatel světového významu, narozený v Nelahozevsi. Proslavil se symfoniemi, komorní hudbou, koncerty i operami, přičemž jeho Novosvětská symfonie patří k nejhranějším dílům klasické hudby vůbec. Vyučoval na pražské konzervatoři a působil i jako ředitel Národní konzervatoře v New Yorku, kde ovlivnil americkou hudební tvorbu. Jeho tvorba vychází z českého folklóru, který dokázal propojit s romantickým hudebním jazykem. 1945 Barákova; 1939 Barákova/Barák Gasse; 1929 Barákova Josef Barák (1833–1883) byl český novinář, básník, spisovatel a významný organizátor národního a kulturního života druhé poloviny 19. století. Patřil k zakladatelům almanachu Máj, spolupracoval s Nerudou a Hálkem, a jako redaktor působil v řadě významných periodik, včetně Národních listů. Aktivně se podílel na zakládání vlasteneckých spolků, jako byl Sokol či Umělecká beseda, a prosazoval demokratické ideály i práva dělníků. Josef Barák – Wikipedie
12 Antonína Petrofa Nový Hradec Králové Ulice
13 Baarova Pražské Předměstí Ulice 1943 Jindřich Šimon Baar (1869–1925) byl v Klenčí pod Čerchovem narozený katolický kněz, spisovatel a básník, představitel tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Pocházel ze selského rodu, studoval gymnázium v Domažlicích a teologii v Praze, kde byl roku 1892 vysvěcen na kněze. Působil jako duchovní v různých českých obcích, mimo jiné v Ořechu a Klobukách, a aktivně se zapojoval do snah o reformu církve. Po vzniku Československa vedl Jednotu katolického duchovenstva, ale kvůli odporu církevní hierarchie se roku 1919 dobrovolně penzionoval a zbytek života strávil ve svém rodném kraji. 1945 Baarova; 1943 Baarova/Baar Gasse
14 Balbínova Hradec Králové Ulice 1903 Bohuslav Balbín (1621–1688) byl český spisovatel, historik, pedagog a jezuita, narozený v Hradci Králové. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého baroka a jako vlastenec se stal obhájcem českého jazyka v době rekatolizace. Proslul zejména Rozpravou na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, v níž hájil kulturní a historickou hodnotu češtiny. Ve svých historických dílech zdůrazňoval význam českých zemí a jejich tradic, čímž ovlivnil pozdější národní obrození. Zemřel v Praze a byl pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora. 1945 Balbínova; 1939 Balbínova/Balbín Gasse; 1903 Balbínova 1886 Orličného/Vorličného Balbínové z Vorličné byli původně patricijskou rodinou z Hradce Králové, jejichž původní příjmení bylo Škornicové. V 16. století si přibrali jméno Balbinus a roku 1553 získali od krále Ferdinanda I. vladycký titul „z Vorličné“, podle usedlosti u Hradce Králové. Rod se rozdělil do pražské a královéhradecké větve, z nichž vzešlo několik významných osobností, včetně humanistického básníka Jana Balbína a malíře Filipa Balbína. Balbínové z Vorličné – Wikipedie
15 Banskobystrická Plačice Ulice
16 Baťkovo náměstí Hradec Králové Náměstí 1990 Leopold Batěk (1856–1936) byl český lékař, komunální politik a kulturní organizátor. V Hradci Králové působil jako městský radní pro zdravotnictví a kulturu, náměstek starosty Františka Ulricha a soudní lékař. Výrazně se zasloužil o rozvoj městské hygieny, zdravotní osvěty a kulturního života, mimo jiné založením Palackého čítárny a podporou městského divadla. Byl známý jako výborný rétor a aktivní člen městské samosprávy, kde působil až do roku 1927. 1955 doktora Šmerala, náměstí Bohumír Šmeral (1880–1941) byl významný český politik, novinář a publicista, považovaný za zakladatele Komunistické strany Československa (KSČ). Svou politickou dráhu zahájil v rámci sociálně demokratického hnutí ještě za Rakouska-Uherska, kde působil jako poslanec Říšské rady a krátce i jako předseda české sociální demokracie. Po rozštěpení strany v roce 1921 se stal klíčovou osobností nově vzniklé KSČ, jejíž ideologii formoval ve spolupráci s bolševickým vedením v Moskvě. V roce 1935 byl zvolen senátorem, ale po V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl kritizován a politicky oslaben kvůli tzv. „šmeralismu“, který Gottwaldovo vedení označovalo za příliš umírněný. Na začátku druhé světové války emigroval do Sovětského svazu, kde v roce 1941 zemřel. Po válce byl symbolicky pohřben v Národním památníku na Vítkově a zařazen mezi oficiální ikony komunistického dějinného výkladu. Bohumír Šmeral – Wikipedie 1945 Baťkovo náměstí; 1940 Baťkovo náměstí/Batěk Platz 1923 Legerovo náměstí Louis Léger (1843–1923) byl francouzský spisovatel, slavista a profesor na Collège de France, kde od roku 1885 vedl katedru slovanských jazyků a literatur. Patřil k průkopníkům slavistiky ve Francii a výrazně přispěl k šíření povědomí o slovanských národech, zejména o Češích, Polácích a Rusech. Léger podnikl řadu cest po slovanských zemích, ovládal několik slovanských jazyků a překládal jejich literaturu. Byl čestným členem akademií v Bulharsku, Srbsku, Rusku i Rumunsku a aktivně podporoval vznik samostatného československého státu. Louis Léger – Wikipedie
17 Bekova Plotiště nad Labem Ulice 1946 Ulice není, jak se na první pohled zdá, pojmenována podle herce Josefa Beka, nýbrž podle Josefa Beka (1899-1944). plotišťského občana a poštovního úředníka, zapojeného do protinacistického odboje v Petičním Výboru Věrni Zůstaneme, který byl zatčen, dne 7. května 1943 odsouzen za velezradu 8. září 1943 oběšen ve věznici Plötzensee. Bohumil Dejmek uvádí, že byl zavražděn v koncentračním táboře Buchenwald, což není správná informace. V ulici Petra Jilemnického je jeho jméno na pomníku obětem 2. světové války.
18 Bělečská Malšova Lhota Ulice 1939 Ulice jdoucí směrem k Bělči, dnešní obci Běleč nad Orlicí, na níž navazuje tzv. Bělečská cesta. Samotný název Běleč značí vykácené (světlé, bílé) místo v jinak hustém tmavém lese. Bělečská cesta
19 Bělečská cesta Nový Hradec Králové Lesní cesta
20 Bendlova Nový Hradec Králové Ulice 1942
21 Bezejmenná Plotiště nad Labem Ulice Ulici lze nalézt již na Indikačních skicách z let 1826–1830 a je tak jednou z nejstarších ulic v Plotištích. Svůj název získala podle svého charakteru, kdy ji nebylo možno nijak popsat, přičemž jí tento pomístní název již zůstal.
22 Bezová Malšova Lhota Ulice 1979 Bez neboli šeřík je keřovitá dřevina zahrnující v Čechách rostoucí bez černý, bez hroznatý, či bylinu bezu chebdího. –
23 Bezručova Pražské Předměstí Ulice 1929 Petr Bezruč (1867–1958), vlastním jménem Vladimír Vašek, byl v Opavě narozený český básník, původním povoláním poštovní úředník, který se proslavil jedinou, ale zásadní básnickou sbírkou Slezské písně. Jeho dílo, ovlivněné symbolismem a českou modernou, vyjadřovalo sociální a národní útlak obyvatel Slezska a řadí ho mezi tzv. anarchistické buřiče. Během první světové války byl vězněn kvůli podezření z autorství protirakouské básně. Po odchodu do výslužby žil v ústraní a zemřel v Olomouci ve věku 90 let. 1945 Bezručova; 1939 Bezručova/Bezruč Gasse; 1929 Bezručova
24 Bidlova Hradec Králové Ulice 1946 František Bidlo (1895–1945) byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a redaktor, narozený na Královských Vinohradech. Proslul jako ostrý politický satirik, působící zejména v levicových tiskovinách jako Rudé právo, Trn či Avantgarda. Jeho karikatury se vyznačovaly sarkasmem, protifašistickým postojem a výtvarnou precizností. Během nacistické okupace byl zatčen gestapem za svou tvorbu a vězněn v Terezíně, kde se nakazil tyfem. Zemřel krátce po osvobození v pražské nemocnici a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. 1945 Moravská; 1939 Moravská/Mährische Gasse; 1910 Moravská Ulice byla pojmenována podle směru k Moravě. Morava – Wikipedie
25 Bidlův park Hradec Králové Park ? František Bidlo (1895–1945) byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a redaktor, narozený na Královských Vinohradech. Proslul jako ostrý politický satirik, působící zejména v levicových tiskovinách jako Rudé právo, Trn či Avantgarda. Jeho karikatury se vyznačovaly sarkasmem, protifašistickým postojem a výtvarnou precizností. Během nacistické okupace byl zatčen gestapem za svou tvorbu a vězněn v Terezíně, kde se nakazil tyfem. Zemřel krátce po osvobození v pražské nemocnici a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. ?
26 Bieblova Slezské Předměstí Ulice 1961 Ulice, nacházející se v průmyslové čtvrti, byla v roce 1945 přejmenována z Třebízského na Zádušní – spisovatel získal svou ulici na Pražském předměstí. V roce 1961 bylo usnesením MěNV Hradec Králové rozhodnuto, že název Zádušní neodpovídá dnešní době a v souvislosti s desátým výročím básníkovy smrti bylo rozhodnuto o přejmenování na Bieblovu. Konstantin Biebl byl český básník a prozaik lyrické, snové orientace. Mezi jeho významné básnické sbírky patří Nový Ikaros či S lodí, jež dováží čaj a kávu. 1939 – 1942 Třebízského Václav Beneš Třebízský (1849-1884) byl český spisovatel a katolický vlastenecký kněz–buditel. Kromě historických románů je též znám jako sběratel lidových pověstí a pohádek. 1942 – 1961 Zádušní Záduší byl majetkový fond sloužící zejména k financování nákladů na opravy a údržbu určitého kostela, ale také některých výdajů spojených s bohoslužbami (hlavně na pořízení svíček).
27 Blahoslavova Slezské Předměstí Ulice 1940 Ulice je pojmenována podle Jana Blahoslava (1523–1571), moravského kněze a biskupa Jednoty bratrské, literáta, vzdělance, pedagoga a představitele domácího reformačně orientovaného humanismu. Ulice byla jednou z prvních cest spojujících dnešní třídu SNP a Bratří Štefranů. V roce 1937 byla přejmenována na Masarykovu. 1937-1940 Masarykova Ulice je pojmenována podle Tomáši Garrigue Masarykovi (1850-1937), univerzitního profesora a prrvního československého prezidenta.
28 Blažíčkovo náměstí Pražské Předměstí Náměstí 1946 Oldřich Blažíček (1887–1953) byl ve Slavkovicích narozený akademický malíř, původně vyučený malíř pokojů, který se stal významným představitelem moderní české krajinomalby. Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Akademii výtvarných umění v Praze se proslavil nejen malbou rodné Vysočiny, ale i chrámových interiérů, které maloval doma i v zahraničí. Od roku 1927 do 1948 působil jako profesor malby na ČVUT v Praze. Jeho díla byla vystavována v Poznani, Lublani, Paříži i ve Spojených státech, a přestože nepatřil k avantgardě, jeho obrazy jsou dodnes součástí významných sbírek. Mezi jeho známé práce patří například První jarní den, Na samotínku nebo Staronová synagoga. Své vzpomínky sepsal v knize Mládí na Vysočině. –
29 Blodkova Třebeš Ulice 1935 Vilém Blodek (1834–1874) byl v Praze narozený český hudební skladatel, flétnista, klavírista a pedagog, představitel českého hudebního romantismu. Studoval na Pražské konzervatoři, kde se později stal profesorem hry na flétnu, a proslavil se zejména operou V studni (1867). Jeho život tragicky ukončila duševní nemoc, kvůli níž poslední roky strávil v ústavu v Kateřinkách, kde také zemřel ve věku 39 let. –
30 Boční Svobodné Dvory Ulice 1951
31 Bohdanečská Svobodné Dvory Ulice 1951
32 Bohuslava Martinů Pražské Předměstí Ulice 1962 Bohuslav Martinů (1890–1959) byl český hudební skladatel narozený v Poličce. Studoval na pražské konzervatoři a později žil v Paříži a USA. Jeho tvorba čerpala z českého folklóru a zahrnuje opery, balety, symfonie i komorní hudbu. Mezi nejznámější díla patří Julietta, Otvírání studánek a šest symfonií. V USA také vyučoval a komponoval pro tamní orchestry. Zemřel ve Švýcarsku, jeho ostatky byly později převezeny do rodné Poličky. 1945 Kalinova; 1939 Kalinova/Kalina Gasse; 1929 Kalinova Pravděpodobně dle Josefa Jaroslava Kaliny (1816–1847), jenž byl český básník, překladatel, filosof a sběratel lidové slovesnosti, narozený v Novém Boru. Vynikal všestranným vzděláním – studoval klasické i moderní jazyky, přírodní vědy i filosofii, a překládal díla Byrona, Mickiewicze či Kleista. Jeho básnická tvorba, ovlivněná romantismem a lidovou tradicí, zahrnovala balady s náznaky sociálních motivů, například slavný Kšaft. Zemřel mladý, ve třiceti letech, po bohémském životě poznamenaném chudobou a nemocí. Josef Jaroslav Kalina – Wikipedie
33 Boleslavova Nový Hradec Králové Ulice
34 Bono publico Hradec Králové Schodiště 1810 Jedná se o kryté empírové schodiště v Hradci Králové, které propojuje Velké náměstí s třídou Komenského. Jeho název znamená „pro blaho lidu“ a odkazuje na jeho původní účel – usnadnit pěší spojení mezi historickým centrem a podhradím, zejména kvůli přístupu ke kasárnám královéhradecké pevnosti. Schodiště vzniklo na místě někdejší Rybářské fortny a svou dnešní podobu získalo empírovou přestavbou v roce 1839. Tvoří ho čtyři ramena s odpočívadly, osvětlenými věžičkami s kopulemi. Architektonicky je hodnoceno jako vysoce kultivovaný projev, spojující estetiku s funkčností. V roce 1964 bylo zapsáno mezi kulturní památky a v letech 2017–2019 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, která zahrnovala moderní osvětlení a hudební ozvučení ovládané z obou portálů. –
35 Borová Svinary Ulice 1987 Ulice je nazvána podle borovic, které v ulici rostou.
36 Borovinka Plačice Ulice
37 Botanická Hradec Králové Ulice 2002 Ulice je pojmenovaná podle směru k Botanické zahradě léčivých rostlin v Hradci Králové, což je specializované zařízení Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, založené v roce 1969 jako výukový pavilon pro potřeby výuky farmaceutické botaniky a produkce léčivých rostlin. Od roku 1992 funguje jako samostatné pracoviště fakulty a od roku 2005 je členem Unie botanických zahrad ČR. Zahrada se rozkládá na ploše 2,5 ha a pěstuje přes 500 taxonů převážně léčivých rostlin. Slouží nejen k výuce a výzkumu, ale i k mezinárodní výměně semen. Veřejnosti nabízí komentované prohlídky, sbírkový skleník s tropickými a subtropickými druhy, střešní zahradu, rozárium, sbírku pivoněk, fytoterapeutický systém, naučnou stezku farmacie a další tematické expozice. –
38 Bozděchova Pražské Předměstí Ulice 1942 Emanuel Bozděch (1841–1889) byl český dramatik, překladatel, novinář a divadelní kritik, narozený v Praze. Proslul historickými a společenskými hrami jako Baron Goertz či Z doby kotillonů, které byly ve své době velmi populární. Působil jako dramaturg Prozatímního divadla, později jako referent v německých novinách, a jeho tvorba se vyznačovala kritickým pohledem na společenské konvence. V roce 1889 záhadně zmizel, pravděpodobně spáchal sebevraždu skokem do Vltavy. 1945 Bozděchova; 1942 Bozděchova/Bozděch Gasse 1939 Tylova/Tyl Gasse; 1929 Tylova Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. Josef Kajetán Tyl – Wikipedie
39 Boženy Němcové Pražské Předměstí Ulice 1922 Božena Němcová (1820–1862), rozená Barbora Panklová, byla významná česká spisovatelka a představitelka národního obrození, která prožila dětství v Ratibořicích. Proslavila se zejména knihou Babička, inspirovanou vzpomínkami na svou milovanou babičku. Navzdory těžkému životnímu osudu a chudobě vytvořila díla, která se stala základem moderní české prózy. 1945 Boženy Němcké; 1939 Boženy Němcové/Božena Němcová Gasse; 1922 Boženy Němcové
40 Brandlova Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je pojmenována podle českého malíře Petra Brandla (1668-1735) jednoho z nejznámnějších představitelů českého baroka. Byla jednou z prvních cest spojujících dnešní třídu SNP a Bratří Štefranů. Původně nesla svůj název po kazateli Janu Husovi (1369-1415). V ulici se mimo jiné nacházel sirotčinec. 30. léta – Husova Ve třicátých letech se ulice nazývala podle Jana Husa (cca 1370-1415), českého kazatele, kněze, rektora Univerzity Karlovy,, upáleného v roce 1415 na Kostnickém koncilu.
41 Bratří Čapků Hradec Králové Ulice 1955 Karel Čapek (1890–1938) byl český spisovatel, dramatik, novinář, filozof a překladatel, narozený v Malých Svatoňovicích. Studoval filozofii a estetiku na Karlově univerzitě, později působil jako redaktor Národních listů a Lidových novin. Proslavil se dramatem R.U.R., kde se poprvé objevilo slovo „robot“, a romány jako Válka s mloky, Krakatit či trilogií Hordubal – Povětroň – Obyčejný život. Byl blízkým přítelem T. G. Masaryka, jehož názory zaznamenal v Hovorech s TGM. Spolu se svým bratrem Josefem tvořil i pro děti (Dášeňka, Devatero pohádek) a angažoval se v boji proti fašismu. Zemřel na zápal plic 25. prosince 1938, krátce před okupací Československa nacisty, a je pohřben na Vyšehradě; Josef Čapek (1887–1945) byl český malíř, grafik, spisovatel a dramatik, narozený v Hronově. Spolu s bratrem Karlem vytvořil řadu literárních děl, včetně slavné hry Ze života hmyzu. Je autorem slova „robot“, které Karel použil v R.U.R. Ve výtvarném umění se pohyboval od kubismu k civilismu a proslul i dětskou knihou Povídání o pejskovi a kočičce. Za protifašistickou činnost byl vězněn v koncentračních táborech, kde krátce před koncem války zemřel. Symbolicky je pohřben na Vyšehradě v Praze. 1945 M. D. Rettigové; 1939 M. D. Rettigové/Rettigová Strasse/Rettig Strasse; 1903 Rettigové Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) byla česká buditelka, spisovatelka a autorka kuchařek, narozená ve Všeradicích. V mládí žila v německojazyčném prostředí, ale po sňatku s vlastencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se stala výraznou propagátorkou českého jazyka a kultury. Působila v několika městech východních Čech, nejdéle v Litomyšli, kde se zařadila mezi přední osobnosti kulturního života. Proslavila se především knihou Domácí kuchařka (1826), která obsahuje přes tisíc receptů, a jež sloužila rovněž jako praktická příručka pro ženy – s radami nejen o vaření, ale i o vedení domácnosti, mateřství a vlastenectví. Rettigová se věnovala výchově dívek, pořádala literární salony a spolupracovala s významnými vlastenci jako František Palacký či Josef Jungmann. Její činnost přispěla k šíření českého jazyka v měšťanském prostředí a k posílení národního uvědomění. Magdalena Dobromila Rettigová – Wikipedie
42 Bratří Štefanů Slezské Předměstí Ulice 1990 Ulice je jedna z nejstarších na Slezském předměstí a sloužila zejména jako spojení mezi Hradcem Králové a Třebechovicemi pod Orebem. Ve třicátých letech 20. století se ulice jmenovala po obrozenci Františku Palackém. V roce 1942 se ulice přejmenovala na Hlavní, aby byla vzápětí o rok později přejmenována na Sudetskou (Sudeten Strasse). V roce 1945 byla přejmenována zpět na Hlavní a o rok později byla na počest osvobození přejmenována na třídu Rudé armády. Dne 26. září 1990 byl schválen nový název ulice, pojmenovaný po bratrech Štefanových (Benignus Štefan (1918–1943) a Ivan Štefan (1914–1943)), letcům RAF, kteří z této ulice pocházeli. 30. léta – Palackého Ve třicátých letech byla ulice pojmenována podle Františka Palackého (1798-1876), českého obrozence, historika, spisovatele a organizátora veřejného života v Čechách. 1942 – 1943 Hlavní V roce 1942 byla ulice přejmenována na Hlavní podle své polohy na Slezském předměstí. 1943 – 1945 Sudeten Strasse V roce 1943 nesla ulice název Sudeten Strasse, neboli Sudetská ulice, podle pohraniční oblasti dnešního Česka, v nichž už od středověku žili převážně lidé německé národnosti. 1945 – 1946 Hlavní V roce 1945 byla ulice opět přejmenována na Hlavní podle své polohy na Slezském předměstí. 1946 – 1990 Rudé armády V roce 1946 nesla ulice název Rudé armády, armády bolševického Ruska a Sovětského svazu. Rudá armáda výrazně zasáhla do druhé světové války a podílela se i na osvobození Československa. V roce 1946 byla přejmenována na Sovětskou armádu. 1990 – Bratří Štefanů
43 Brněnská Nový Hradec Králové, Hradec Králové, Třebeš Ulice 1962
44 Brožíkova Nový Hradec Králové Ulice
45 Břetislavova Pražské Předměstí Ulice 1943 Břetislav I. (mezi [1002–1005]–1055) byl český kníže z rodu Přemyslovců, který vládl na Moravě od roku 1029 a v Čechách od roku 1034 až do své smrti. Byl nemanželským synem knížete Oldřicha a proslul jako schopný válečník a politik, přezdívaný kronikářem Kosmou „český Achilles“. Významně zasáhl do dějin výpravou do Polska (1038–1039), odkud přenesl ostatky sv. Vojtěcha do Prahy, a vydáním tzv. Břetislavových zákonů, které měly upevnit křesťanské mravy a státní správu. Zemřel při výpravě do Uher a byl pohřben v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Rovněž Břetislav II. († 1100) byl český kníže z rodu Přemyslovců, který vládl v letech 1092–1100 jako nejstarší syn krále Vratislava II. a Adléty Uherské. Usiloval o upevnění knížecí moci, omezil pohanské zvyky, vyhnal slovanské mnichy ze Sázavského kláštera a prosazoval latinský obřad. Pokusil se zrušit stařešinský zákon ve prospěch svého mladšího bratra Bořivoje, čímž vyvolal dynastické spory. Zemřel násilnou smrtí – byl zavražděn u hrádku Zbečno při návratu z lovu. 1945 Břetislavova; 1943 Břetislavova/Břetislav Gasse
46 Březhradská Březhrad Ulice 1979
47 Březová Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je dnes pojmenována podle bříz, které v ulici a jejím okolí rostly. Ve třicátých letech nesla ulice název po husitském bojovníkovi Janu Žižkovi (1360-1424). 30. léta Žižkova Ulice je pojmenována podle husitského vojevůdce Jana Žižky (1360-1424). Žižka je pokládaný za otce husitské vojenské doktríny a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Již slepý vojevůdce zemřel při obléhání hradu Přibyslav.
48 Břidličná Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenovaná podle naleziště břidlice v blízkém kopci.
49 Buková Kluky Ulice
50 Bunkrovka Nový Hradec Králové Lesní cesta
51 Buzulucká Hradec Králové Ulice 1962 Buzuluk je město v západní části Orenburské oblasti v Rusku, které sehrálo klíčovou roli v československých dějinách během druhé světové války. Právě zde byla v roce 1942–1943 založena první československá vojenská jednotka na území Sovětského svazu – 1. československý samostatný polní prapor, později reorganizovaný na 1. československý armádní sbor pod velením Ludvíka Svobody. Jednotka se skládala z vojáků, kteří uprchli z okupovaného Československa, z bývalých legionářů, Židů, Rusínů a dalších uprchlíků, často internovaných v sovětských lágrech. Výcvik probíhal v náročných podmínkách – vojáci čelili kruté zimě, nedostatku výzbroje i zdravotním problémům. Přesto se jednotka vyznamenala v bojích u Sokolova, Kyjeva a později i na Dukle, čímž se stala symbolem československého odboje na východní frontě. 1945 generála Svobody, třída Ludvík Svoboda (1895–1979) byl československý generál, politik a státník, narozený v Hroznatíně na Českomoravské vrchovině. Bojoval v první světové válce jako člen československých legií v Rusku a během druhé světové války se stal velitelem 1. československého armádního sboru na východní frontě, který bojoval po boku Rudé armády při osvobozování Československa. Po válce působil jako ministr národní obrany (1945–1950) a v roce 1968 byl zvolen sedmým prezidentem Československa. V době sovětské okupace v srpnu 1968 se postavil za Dubčekovu reformní politiku a sehrál klíčovou roli při vyjednávání s Moskvou, které vedlo k propuštění unesených československých politiků. Jeho druhé funkční období bylo ukončeno ze zdravotních důvodů v roce 1975. Ludvík Svoboda byl nositelem řady vyznamenání, včetně Řádu Bílého lva a titulu Hrdina Sovětského svazu. Po smrti měl státní pohřeb, urna byla nejprve uložena na Vítkově, později přenesena do rodinné hrobky v Kroměříži. Ludvík Svoboda – Wikipedie 1939 Bienenbergova/Bienenberg Strasse; 1903 Bienenbergova Karel Josef Biener z Bienenberka (1731–1798) byl český vojenský inženýr, topograf, historik, spisovatel a zakladatel české archeologie, narozený ve Slaném. Studoval Stavovskou inženýrskou školu v Praze a po jejím absolvování vstoupil do císařské armády, kde se vyznamenal během sedmileté války. Později se stal vrchním inženýrem generálního štábu a podílel se mimo jiné na výstavbě pevnosti v Hradci Králové a mapování Čech, Moravy a Slezska. Po odchodu z armády působil jako hejtman hradeckého a kouřimského kraje. Byl povýšen do rytířského stavu (1769) a později do stavu svobodných pánů (1795), jehož plného uznání se však nedožil. Při korunovaci Františka II. byl pasován na svatováclavského rytíře. Biener je považován za průkopníka archeologie v českých zemích – vytvořil první rozsáhlou archeologickou sbírku, vydal katalog pravěkých nálezů a navrhoval opatření pro jejich ochranu. Jeho sbírky však po smrti zanikly. Mezi jeho díla patří například Geschichte der Stadt Königgrätz (1780), významná historická práce o Hradci Králové. Karel Josef Biener z Bienenberka – Wikipedie
52 Cejpova Malšovice Ulice 1942 Martin Cejp z Peclinovce (1544–1599) byl rodákem z města Hradce nad Labem, ve kterém působil jako člen městské rady i jako dlouholetý primas města. Zasloužil se o stavební rozvoj města: stavbu Bílé věže, Pražské brány či nové budovy partikulární školy. 1945 Cejpova; 1942 Cejpova/Cejp Gasse 1939 Habrmanova/Habrman Gasse Gustav Habrman (1864–1932) byl v České Třebové narozený politik sociální demokracie, původním povoláním vyučený soustružník, který po vniku Československa působil v pozici ministra školství a osvěty či v pozici ministra sociální péče. Gustav Habrman – Wikipedie 1933 Habrmanova + Šafaříkova Pavel Josef Šafařík (1795–1861) byl slovenský jazykovědec, historik a básník, který tvořil v češtině. Narodil se v Kobeliarovu a studoval v Jeně, kde se začal věnovat slavistice. Působil jako učitel v Novém Sadu, později se usadil v Praze, kde spolupracoval s Palackým a Jungmannem. Proslavil se díly jako Slovanské starožitnosti a Dějiny slovanské řeči a literatury. Významně přispěl k rozvoji slavistiky a českého národního obrození. V závěru života trpěl duševními obtížemi, které vyústily v pokus o sebevraždu. Zemřel v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pavel Josef Šafařík – Wikipedie
53 Cihlářská Svobodné Dvory Ulice 1899
54 Cimlerova Plácky Ulice 1947 Ulice je pojmenována podle Emanuela Cimlera (1883-1933), jednoho ze zakládajících členů Komunistické strany Československa. Založil svépomocné stavební družstvo, které vystavělo řadu domů v Jindrově ulici, kde bydleli zejména komunisté (odtud poválečný název "Na Moskvě"). Věnoval se také cykloturistice. Cimlerův syn Václav byl taktéž členem strany aktivní v Pláckách a zemřel v roce 1942 v Osvětimi, neboť se účastnil protinacistického odboje. Jeho pamětní desku můžeme naleznout na zdi opuštěného objektu směrem od ulice ke hřišti v ulici U Kulturního domu. Původně se takto jmenovala celá ulice, spojující Věkoše s Plotišti, avšak v roce 1992 byly části ulice mimo část v Pláckách přejmenovány na Plotišťskou a Předměřickou.
55 Citrusová Svinary Ulice 1987 Ulice Citrusová se jmenuje podle citrusů, které byly v ulici příznačně pěstovány.
56 Collinova Věkoše Ulice 2002 Ulice je pojmenována podle královéhradeckého starosty Karla Collino (1818–1892), který stál v čele města v letech 1864–1885. Během jeho vlády bylo město ostřelováno pruskými vojsky v rámci bitvy u Hradce Králové, za což byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. Dne 26. března 2002 zastupitelé města, ještě během výstvaby ulice, schválili pojmenování ulice na Collinovu. Mezi dalšími návrhy na pojmenování byla Promenádní a Generála Kutlvašra.
57 Čajkovského Nový Hradec Králové Ulice 1970
58 Čechova Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1911 Svatopluk Čech (1846–1908) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, narozený v Ostředku u Benešova. Patřil k významným představitelům ruchovců, jeho dílo se vyznačuje vlasteneckým a demokratickým duchem, často s prvky satiry. Proslavil se zejména cyklem o panu Broučkovi, ale také básněmi jako Lešetínský kovář či Písně otroka. Působil jako redaktor časopisů Světozor, Lumír a Květy, a byl pohřben s velkou slávou na Vyšehradském hřbitově. 1945 Čechova; 1939 Čechova/Čech Strasse; 1911 Čechova
59 Čelakovského Hradec Králové Ulice 1903 František Ladislav Čelakovský (1799–1852) byl český básník, překladatel, literární kritik a představitel národního obrození. Narodil se ve Strakonicích a studoval filozofii a práva v Praze. Proslul jako autor Ohlasů písní ruských a Ohlasů písní českých, v nichž čerpal z lidové poezie. Byl redaktorem České včely a profesorem slavistiky na pražské univerzitě. Významně přispěl k rozvoji českého jazyka a literatury. Jeho překlady a jazykové studie ovlivnily generace obrozenců. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Čelakovského; 1939 Čelakovského/Čelakovský Strasse; 1903 Čelakovského
60 Černilovská Rusek Ulice 1979 Páteřní ulice Ruseku nese svůj název podle obce Černilov, ke které směřuje.
61 Červeného Nový Hradec Králové Ulice
62 Červený Dvůr Pražské Předměstí Ulice od konce 18. století Červený Dvůr na Pražském Předměstí v Hradci Králové je historický barokní dvorec postavený v letech 1789–1790 na místě bývalého lesa zvaného Farářství, který původně patřil kostelu sv. Anny a minoritskému klášteru v Kuklenách. Po zrušení kláštera byl les prodán Josefu Vostiniovi, který zde založil selský dvůr, později známý jako Šostenský dvůr. Objekt prošel řadou vlastnických změn, přičemž si zachoval původní architektonický ráz, a v roce 2016 byl prohlášen za kulturní památku. Lokalita je dnes součástí zahrádkářské kolonie a představuje cenný doklad venkovského osídlení v předpolí královéhradecké pevnosti. –
63 Československé armády Hradec Králové Třída 1950 Ulice je pojmenována na počest armády Československa po druhé světové válce, již tvořily jednotky vzniklé na východní i západní frontě, které byly sloučeny do jednotného armádního systému. Armáda se stala důležitým nástrojem obnovy státnosti a bezpečnosti v poválečném Československu. V roce 1948 byla výrazně ovlivněna komunistickým režimem, který ji ideologicky přetvořil. Vojenská služba se stala povinnou a armáda byla začleněna do struktur Varšavské smlouvy. 1946 Československého vojsta, třída + Jiříkova třída; 20. léta 20. století Národního vojska, třída + Jiříkova třída 1918 Legionářů, třída + Jiříkova třída Československé legionářské vojsko vzniklo během první světové války z dobrovolníků bojujících za vznik samostatného československého státu. Působilo na západní frontě ve Francii, v Itálii, a především v Rusku, kde se proslavilo tzv. sibiřskou anabází. Legionáři sehráli významnou roli v mezinárodním uznání Československa a stali se symbolem národní obětavosti. Po válce tvořili základ nově budované československé armády. Jejich tradice byla uctívána v meziválečném období, později ideologicky zneužívána komunistickým režimem Československé legie – Wikipedie 1915 18. pěšího pluku, třída + Jiříkova třída 18. pěší pluk rakousko-uherské armády (Infanterieregiment Nr. 18) byl jedním z nejstarších pluků habsburské armády, založený roku 1682 císařem Leopoldem I. Od roku 1830 měl doplňovací obvod v Hradeckém kraji, a jeho posádka sídlila v Hradci Králové, odkud pocházela většina vojáků – až 75 % Čechů. Pluk se účastnil mnoha významných konfliktů: od tureckých válek, přes bitvu u Hradce Králové (1866), až po první světovou válku, kde bojoval zejména na východní frontě proti Rusku. 18. pěší pluk – Wikipedie 1945 Jiříkova třída; 1939 Jiříkova třída/Georg Strasse; 1896 Jiříkova třída Jiří z Poděbrad (1420–1471), vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, byl český král, politik a diplomat, narozený v Poděbradech. Jako jediný český panovník nepocházel z královské dynastie, ale z domácí šlechty. V mládí se přidal k umírněným husitům a postupně se stal vůdcem východočeského kališnického svazu. Roku 1458 byl jednomyslně zvolen českým králem, čímž se stal symbolem snahy o náboženské smíření mezi kališníky a katolíky. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o stabilizaci země po husitských válkách, obnovu hospodářství a posílení královské moci. Proslul návrhem na vytvoření mírové unie evropských států – myšlenka, která předběhla dobu a bývá označována za předchůdce OSN a EU. V závěru života čelil odporu papeže a domácí katolické opozice, která ho označila za kacíře. Zemřel náhle v roce 1471 v Praze a byl pohřben v katedrále sv. Víta. Jiří z Poděbrad – Wikipedie
64 Dědkova Plácky Ulice 1947 Ulice je pojmenována podle Josefa Dědka (1897-1945), člena Komunistické strany Československa v Pláckách, který zemřel jako politický vězeň v Goleniówě v roce 1945. Jeho pamětní desku můžeme naleznout na zdi opuštěného objektu směrem od ulice ke hřišti v ulici U Kulturního domu.
65 Dělnická Kukleny Ulice 1942 Název ulice odkazuje na sociální rozvrstvení obyvatelstva ke konci 1. poloviny 20. století složeného z převážné míře z manuálně pracujících obyvatel, tedy dělníků. 1945 Dělnická; 1942 Dělnická/Arbeit Gasse 1939 Vrchlického/Vrchlický Gasse; 1921 Vrchlického Jaroslav Vrchlický (1853–1912) byl v Lounech narozený český básník, dramatik, překladatel a literární kritik, původním povoláním vystudovaný historik, filosof a romanista, který se stal vůdčí osobností literární skupiny lumírovců. Jeho mimořádně rozsáhlé a žánrově pestré dílo, zahrnující přes 80 básnických sbírek, řadu dramat a překladů, zásadně ovlivnilo českou literaturu konce 19. století. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a byl členem České akademie věd a umění. Jaroslav Vrchlický – Wikipedie
66 Denisovo náměstí Kukleny Náměstí 1990 Ernest Denis (1849–1921) byl ve francouzském Nîmes narozený historik, slavista a bohemista, původním povoláním vysokoškolský profesor, který se jako odborník na dějiny střední Evropy a českých zemí stal významným zastáncem české samostatnosti. Působil na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně, kde se věnoval výuce i publikační činnosti. Založil revue La Nation Tchèque a svou neúnavnou podporou české věci se významně zasloužil o vznik Československa v roce 1918. 1921 Denisovo náměstí 1957 Sovětské armády, náměstí Sovětská armáda byl oficiální název pro ozbrojené síly Sovětského svazu od roku 1946 až do rozpadu SSSR v roce 1991. Vznikla reorganizací a přejmenováním původní Rudé armády, která byla založena bolševiky po říjnové revoluci v roce 1917 jako vojenská složka nově vzniklého sovětského státu, přičemž hrála klíčovou roli ve druhé světové válce, kde se podílela na porážce nacistického Německa, a později se stala jedním z hlavních pilířů sovětského vlivu během studené války. Sovětská armáda – Wikipedie 1945 Tomáškovo náměstí František Tomášek (1871–1938) byl v Kuklenách u Hradce Králové narozený politik Československé sociálně demokratické strany dělnické, původním povoláním historik a novinář, který po vzniku Československa působil jako předseda Revolučního národního shromáždění a později jako poslanec a senátor Národního shromáždění. František Tomášek (politik) – Wikipedie 1942 Mozart Platz Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) byl v Salcburku narozený rakouský hudební skladatel, považovaný za zázračné dítě, které už od útlého věku skládalo hudbu a koncertovalo. Původním povoláním byl hudebník a varhaník, který se později stal svobodným umělcem. Proslavil se jako představitel vídeňského klasicismu a autor více než 600 skladeb, včetně oper jako Figarova svatba, Don Giovanni a Kouzelná flétna. Wolfgang Amadeus Mozart – Wikipedie 1918 Wilsonovo náměstí Woodrow Wilson (1856–1924) byl ve Virginii narozený americký politik a akademik, původním povoláním vysokoškolský učitel a právník, který v letech 1913–1921 působil jako 28. prezident Spojených států amerických. Během svého mandátu vedl zemi první světovou válkou, prosazoval sociální a ekonomické reformy a zasloužil se o vznik Společnosti národů, za což obdržel Nobelovu cenu za mír. Woodrow Wilson – Wikipedie 1916 Františka Josefa I., náměstí/Franz Joseph I. Platz František Josef I. (1830–1916) byl ve Vídni narozený rakouský císař a český i uherský král z rodu Habsbursko-lotrinského, který po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého nastoupil na trůn v roce 1848 a vládl téměř 68 let – což z něj činí jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie. V průběhu své vlády přešel od absolutismu k ústavní monarchii, čelil revolucím, válkám i národnostním sporům a stal se symbolem stability mnohonárodnostní monarchie. Zemřel roku 1916 v paláci Schönbrunn ve Vídni, dva roky před zánikem Rakouska-Uherska. František Josef I. – Wikipedie
67 Divecká Slatina Ulice 1998 Vznikla v letech 1995 až 2000. Je pojmenovaná podle nedaleké obce Divec.
68 Divišova Hradec Králové Ulice 1903 Prokop Diviš (1698–1765) byl český katolický kněz, teolog a vynálezce, narozený v Helvíkovicích u Žamberka. Vstoupil do premonstrátského řádu a působil jako farář v Příměticích u Znojma. Zabýval se přírodními vědami, zejména elektřinou, a roku 1754 sestrojil „povětrnostní mašinu“, předchůdce bleskosvodu. Jeho cílem bylo nejen svádět blesky, ale i zabránit jejich vzniku. Vynalezl také elektrický hudební nástroj Denis d’or, schopný napodobit různé zvuky. Prováděl pokusy s elektroléčbou a byl známý i u císařského dvora. Jeho práce nebyla vždy pochopena, ale později byla uznána jako průkopnická. Zemřel náhle v Příměticích, kde je také pohřben. 1945 Divišova; 1939 Divišova/Diviš Gasse; 1903 Divišova 1896 Šindelova Jan Šindel (cca 1375–1456) byl český kněz, astronom, matematik, lékař a pedagog, narozený v Hradci Králové. Studoval a působil na Karlově univerzitě, kde se stal profesorem a roku 1410 i rektorem. Byl osobním lékařem a astrologem králů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Podílel se na návrhu Staroměstského orloje, jehož astronomická část vychází z jeho výpočtů. V době husitských válek uprchl do Olomouce, později působil jako městský lékař v Norimberku. Jeho astronomické tabulky využíval i Tycho Brahe. Věnoval se také filozofii, teologii, botanice a právu. Jan Šindel – Wikipedie
69 Dlouhá Hradec Králové Ulice 14. století Dlouhá ulice v Hradci Králové je historická komunikace v centru města, která se táhne od Malého náměstí směrem k severovýchodu. Je známá především díky Cejpovu domu (čp. 127), renesančnímu městskému paláci z roku 1571, který patří k nejcennějším památkám města. Ulice byla součástí městské zástavby už ve 14. století a její vývoj odráží proměny Hradce Králové od středověku po současnost. V 19. století zde sídlily úřady, soudy i vyšší dívčí škola, později učňovské školy. Dlouhá ulice je dnes součástí městské památkové zóny a zachovává si historický ráz. Nachází se zde řada měšťanských domů, z nichž některé mají klasicistní úpravy. 1945 Dlouhá; 1939 Dlouhá/Lange Gasse; 1918 Dlouhá; 18. století Dlouhá/Lange Gasse
70 Do Luh Roudnička Ulice
71 Dobroslavova Nový Hradec Králové Ulice
72 Dobrovského Pražské Předměstí Ulice 1929 Josef Dobrovský (1753–1829) byl český kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky, narozený v maďarských Ďarmotech. Byl klíčovou osobností českého osvícenství, prosazoval kritickou metodu ve vědě a ovládal většinu tehdy známých slovanských jazyků. Jeho díla jako Zevrubná mluvnice jazyka českého či Základy jazyka staroslověnského položila základy moderní spisovné češtiny i slavistiky. Spoluzaložil Královskou českou společnost nauk a Národní muzeum, a bývá označován za „prvního světového Čecha nové doby“. 1945 Dobrovského; 1939 Dobrovského/Dobrovský Gasse; 1929 Dobrovského
73 Dolní Roudnička Ulice
74 Domečkova Nový Hradec Králové Ulice
75 Drahoňovského Pražské Předměstí Ulice 1943 Josef Drahoňovský (1877–1938) byl český sochař, glyptik, rytec a pedagog, narozený ve Volavci pod Kozákovem. Studoval šperkařství v Turnově a později na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde se stal profesorem a významně ovlivnil české umělecké školství. Proslul precizními plastikami, funerálními portréty, rytinami do skla a drahokamů, jeho díla se dostala do světových sbírek a bývala předmětem státních darů. Jeho plastika Rozhovor zdobí hrob na Vyšehradském hřbitově, kde je také pochován. 1945 Drahoňovského; 1943 Drahoňovského/Drahoňovský Gasse
76 Drtinova Svobodné Dvory, Plotiště nad Labem Ulice 1946 Ulice nazvána podle Karla Drtiny (1889-1945), občana Svobodných Dvorů čp. 263, který zahynul v koncentračním táboře Terezín. Jeho jméno můžeme naleznout na pamětní desce na Riegrově náměstí či na škole ve Svobodných Dvorech.
77 Družstevní Pražské Předměstí Ulice 1929 Název ulice je odvozen podle charakteru výstavby prováděného za pomoci družstevní výstavby, jež byla za první republiky (1918–1938) součástí širšího družstevního hnutí, které zažívalo v Československu výrazný rozmach. Družstva vznikala jako reakce na sociální a ekonomické potřeby obyvatel, zejména dělníků, rolníků a nižších vrstev, a působila v oblasti spotřeby, úvěrů, zemědělství i bydlení. V oblasti bytové výstavby se družstva podílela na budování dostupného bydlení, často ve spolupráci s obcemi, a přispěla k urbanistickému rozvoji měst i venkova. Družstevní principy – svépomoc, solidarita a demokratické řízení – se staly základem pro stabilní a udržitelný rozvoj komunit v meziválečném období. 1945 Družstevní; 1939 Družstevní/Genossenschaft Strasse; 1929 Družstevní
78 Dřevařská Pouchov, Slezské Předměstí Ulice 1996 Ulice, nacházející se ve skladištní oblasti, byla vybudována právě v souvislosti se stavbou průmyslového areálu na Pouchově. Název nese podle povolání dřevaře, tedy pracovníka se dřevem.
79 Dubina Svinary Ulice Ulice je pojmenována podle stejnojmenné chatové osady, která nese svůj název podle velkého množství dubů, které se v oblasti nacházejí a které před vznikem osady tvořili les. Osada vznikla v šedesátých letech.
80 Dubinská Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenována svého směru, kdy vede do chatové osady Dubina, která nese svůj název podle velkého množství dubů, které se v oblasti nacházejí a které před vznikem osady tvořili les. Osada vznikla v šedesátých letech.
81 Dubová Malšovice Ulice 1945 Uliční prostor lemovalo kdysi dubové stromořadí. Dub je dřevina, původní český národní strom, dorůstající výšky až 45 metrů zahrnující v Čechách rostoucí dub letní, dub zimní, dub pýřitý či dub cer. 1945 Dubová; od počátku 20. století Dubová 1943 Bílkova/Bílek Gasse František Bílek (1872–1941) byl v Chýnově u Tábora narozený český sochař, grafik a architekt, představitel symbolismu a secese, jehož při své tvorbě inspirovalo hluboké náboženské cítění, přičemž mezi jeho nejznámější díla patří sochy Golgota, Mojžíš, Jan Hus či ilustrace básní Otokara Březiny. František Bílek (sochař, 1872–1941) – Wikipedie 1939 Komenského/Komenského Gasse; 1933 Komenského Jan Ámos Komenský (1592–1670) byl v Nivnici u Uherského Brodu narozený český filozof, teolog a pedagog, původním povoláním učitel a kazatel Jednoty bratrské, který po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu, v němž se stal zakladatelem moderní pedagogiky, známým jako „učitel národů". Jan Amos Komenský – Wikipedie
82 Dukelská třída Pražské Předměstí Třída 1990 Název upomíná na památku bojů o Dukelský průsmyk, známý jako Karpatsko-dukelská operace, probíhajícího od 8. září do konce listopadu 1944 jako součást snahy sovětských a československých vojsk proniknout přes Karpaty na Slovensko a podpořit Slovenské národní povstání. Operace se odehrávala v extrémně náročném horském terénu a byla poznamenána těžkými ztrátami – zahynulo přes 19 000 sovětských a 1800 československých vojáků, dalších tisíce vojáků pak bylo raněno. Navzdory obrovskému nasazení se vojskům nepodařilo povstání přímo podpořit, avšak vázaly značné síly německé armády. Dukelský průsmyk se stal symbolem hrdinství i tragédie, a dodnes je místem pietní vzpomínky na padlé. 1962 Dukelská třída 1945 Stalinova třída Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) byl v gruzínském městě Gori narozený politik a diktátor Sovětského svazu, původním vzděláním teologický student, který po Leninově smrti v roce 1924 převzal vedení komunistické strany a postupně se stal absolutním vládcem SSSR. Během jeho vlády došlo k rozsáhlé industrializaci, kolektivizaci zemědělství, ale také k masovým represím, politickým procesům a čistkám, které si vyžádaly miliony obětí. Josif Vissarionovič Stalin – Wikipedie 1942 Bismarck Strasse Otto von Bismarck (1815–1898) byl v Schönhausenu narozený pruský politik a státník, původním povoláním právník, jenž se stal klíčovou postavou při sjednocení Německa a který byl prvním kancléřem Německého císařství v letech 1871–1890. Proslul jako tzv. železný kancléř díky své nekompromisní politice, mistrné diplomacii a důrazu na tzv. reálpolitiku, která upřednostňovala pragmatické zájmy před ideologiemi. Jeho politika rovnováhy sil a aliancí ovlivnila evropské dějiny na desítky let. Otto von Bismarck – Wikipedie 1939 Husova třída/Huss Strasse; 1903 Husova třída Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie
83 Durychova Nový Hradec Králové Ulice 1990
84 Dvorská Svobodné Dvory Ulice 1992
85 Dykova Pražské Předměstí Ulice 1945 Viktor Dyk (1877–1931) byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a politik, narozený v Pšovce u Mělníka. V mládí patřil ke generaci anarchistických buřičů, později se stal výrazně nacionalisticky orientovaným autorem a politickým činitelem – byl poslancem i senátorem Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Proslavil se díly jako Krysař, Zmoudření Dona Quijota nebo sbírkou Devátá vlna, přičemž se jeho tvorba vyznačuje symbolikou, individualismem a vlasteneckým patosem. Zemřel náhle na srdeční mrtvici během pobytu v Jugoslávii a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. 1939 Viktora Dyka/Viktor Dyk Gasse; 30. léta 20. století Viktora Dyka 30. léta 20. století Viktora Dyka + Mařákova Otakar Mařák (1872–1939) byl významný český operní pěvec – tenorista, narozený v Ostřihomi. Po studiích výtvarného umění v Praze se začal věnovat zpěvu a roku 1899 debutoval v Brně jako Faust, téhož roku byl angažován do Národního divadla v Praze. Vystupoval na prestižních scénách v Londýně, Berlíně i USA, kde po první světové válce přijal americké občanství a působil i pedagogicky. Proslul zejména v rolích smetanovských oper, ale i v mezinárodním repertoáru, a spolu s Emou Destinnovou a Karlem Burianem tvořil slavnou trojici českých pěvců první třetiny 20. století. Otakar Mařák – Wikipedie
86 Eliščino nábřeží Hradec Králové, Věkoše Nábřeží 1990 Nábřeží je pojmenováno podle Elišky (či Alžběty) Pomořanské (1346/1347–1393), čtvrté a poslední manželky Karla IV. Nábřeží z velké části kopíruje původní břehy Labe a také obrysy královéhradecké pevnosti. Zástavba na této části tak vznikla až po zbourání pevnosti, v poslední čtvrtině 19. století. V roce 1922 byla část nábřeží přejmenována na nábřeží maršála Foche, podle francouzského důstojníka a hrdiny první světové války Fedrinanda Foche (1851-1929) a část na nábřeží dr. Kramáře, podle prvního československého premiéra Karla Kramáře (1860-1937). V roce 1940 byly části nábřeží opět spojeny podle Elišky Pomořanské. V průběhu padesátých let bylo nábřeží přejmenováno na Protifašistických bojovníků. V roce 1990 bylo nábřeží opět přejmenované na Eliščino. do 1940 – Nábřeží dr. Kramáře Karel Kramář (1860-1937) byl československý politik a první československý premiér. Jednalo se o dlouholetého představitele pravicové Československé Národní demokracie. 1945-1950? .- Eliščino nábřeží 1950-1990 – Protifašistických bojovníků Nábřeží bylo přejmenováno na počest protifašistických bojovníků, jimiž tehdejší režim myslel druhoválečné odbojáře.
87 Emy Destinnové Nový Hradec Králové Ulice 1975
88 Erbenova Pražské Předměstí Ulice 1929 Karel Jaromír Erben (1811–1870) byl český historik, právník, archivář, básník, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, narozený v Miletíně. Patřil k významným osobnostem národního obrození a literárního romantismu, inspiroval se mytologií a folklórem, podobně jako bratři Grimmové. Proslul zejména sbírkou balad Kytice, jež se inspiruje v národních pověstech a která dodnes patří k nejčtenějším dílům české literatury. Působil rovněž jako sekretář Českého muzea a později jako archivář města Prahy. 1945 Erbenova; 1939 Erbenova/Erben Gasse; 1929 Erbenova
89 Exnárova Moravské Předměstí Ulice 1979 Ladislav Exnár (1907–1945) byl v Chvalkovicích narozený slovenský komunistický funkcionář a partizánský velitel, původním povoláním vyučený strojní zámečník, který se po příchodu na Slovensko stal významným představitelem ilegální Komunistické strany Slovenska a organizátorem protifašistického odboje. V roce 1944 byl zatčen a v roce 1945 umučen v koncentračním táboře Mauthausen. –
90 Farářství Pražské Předměstí Ulice konec 70. let 20. století Název ulice je odvozen od pomístního názvu Farářství, což byla historická osada, dnes součást královéhradecké čtvrti Pražské Předměstí. Osada vznikla v 18. století na původně neosídleném území, které tvořily lesy a rašeliniště v okolí slepých ramen Labe. Název pochází od farního území, na němž byla založena, a její vývoj souvisí s raabizačními reformami Marie Terezie, kdy byla půda rozdělena bezzemkům. Osada se postupně rozrostla o části zvané Červený Dvůr a Rybárny, a od roku 1942 je součástí města Hradec Králové. Historii místa ovlivnily války, záplavy i společenský život, který se soustředil kolem místních spolků a restaurací. –
91 Fibichova Pražské Předměstí Ulice 1972 Zdeněk Fibich (1850–1900) byl český hudební skladatel, dirigent, pedagog a muzikolog, narozený ve Všebořicích. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka patřil k nejvýznamnějším představitelům české hudby 2. poloviny 19. století, přičemž se vyznačoval romantickým stylem a dramatickým cítěním. Vytvořil řadu oper (Šárka, Nevěsta messinská), symfonických básní (Záboj, Slavoj a Luděk) i komorních skladeb, rovněž však působil jako dramaturg Národního divadla. Zemřel v Praze na zápal plic a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. 1945 Fibichovo náměstí; 1939 Fibichovo náměstí/Fibich Platz; 1929 Fibichovo náměstí
92 Foerstrova Pražské Předměstí Ulice 1942 Josef Bohuslav Foerster (1859–1951) byl český hudební skladatel, pedagog a spisovatel, narozený v Praze do hudební rodiny. V mládí působil jako varhaník a hudební kritik, později žil v Hamburku a Vídni, kde se spřátelil s Gustavem Mahlerem. Po návratu do Československa se stal významnou osobností kulturního života – rektorem konzervatoře i prezidentem České akademie věd a umění. Jeho dílo zahrnuje opery, symfonie, komorní i vokální hudbu, vyznačuje se lyrikou, humanismem a vlasteneckým cítěním. Navazoval na smetanovskou tradici a byl posledním jejím přímým představitelem. Zemřel ve věku 91 let a je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. 1945 Foerstrova; 1942 Foerstrova/Foerster Gasse 1939 Dvořákova/Dvořák Gasse Antonín Dvořák (1841–1904) byl český hudební skladatel světového významu, narozený v Nelahozevsi. Proslavil se symfoniemi, komorní hudbou, koncerty i operami, přičemž jeho Novosvětská symfonie patří k nejhranějším dílům klasické hudby vůbec. Vyučoval na pražské konzervatoři a působil i jako ředitel Národní konzervatoře v New Yorku, kde ovlivnil americkou hudební tvorbu. Jeho tvorba vychází z českého folklóru, který dokázal propojit s romantickým hudebním jazykem. Antonín Dvořák – Wikipedie 1929 Tyršova Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. Miroslav Tyrš – Wikipedie
93 Foglarova ulička Hradec Králové Ulice 2007 Jaroslav Foglar (1907–1999) byl český spisovatel, redaktor a skautský vůdce, známý pod přezdívkou Jestřáb. Proslavil se knihami pro mládež, které zdůrazňují přátelství, čest a dobrodružství. Mezi jeho nejznámější díla patří Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině a trilogie o Rychlých šípech. Foglar vedl legendární skautský oddíl Pražská Dvojka, který ovlivnil tisíce chlapců. Působil jako redaktor časopisů Mladý hlasatel, Vpřed a Junák. Jeho styl psaní byl jednoduchý, ale silně působivý a formoval hodnoty několika generací. Zemřel v Praze ve věku 91 let a je pohřben na Vinohradském hřbitově. –
94 Formánkova Moravské Předměstí Ulice 1979 Josef Formánek (1902–1944) byl v Litomyšli narozený československý voják a odbojář, původním povoláním vyučený strojní zámečník, který se jako interbrigadista účastnil občanské války ve Španělsku a později působil v domácím komunistickém odboji proti nacistické okupaci. V roce 1944 byl zatčen gestapem a popraven v Drážďanech (či v Norimberku). –
95 Fr. Tichého Svobodné Dvory Ulice 1990
96 Fráni Šrámka Pražské Předměstí Ulice 1962 Fráňa Šrámek (1877–1952) byl český básník, prozaik, dramatik a představitel generace anarchistických buřičů, narozený v Sobotce. V mládí se formoval v prostředí Písku, které se stalo inspirací pro řadu jeho děl, a jeho antimilitaristické postoje se projevily už během vojenské služby, která mu byla za trest prodloužena. V Praze se zapojil do anarchistického hnutí, redigoval časopis Práce a byl dvakrát vězněn za účast na demonstracích, jakož i za báseň Píšou mi psaní. Bojoval v první světové válce, což silně ovlivnilo jeho tvorbu, stejně jako impresionismus a vitalismus – oslava života a přírody je patrná například ve sbírce Splav. Mezi jeho nejznámější díla patří román Stříbrný vítr a drama Měsíc nad řekou, která byla i zfilmována. Roku 1946 byl jmenován národním umělcem, zemřel v Praze a je pohřben v rodné Sobotce. 1946 Metelkova Ulice je nejspíše pojmenována po Jáchymu Metelkovi (1853–1940), jenž byl český učitel, ředitel dívčích škol v Jilemnici, jakož i muzikant a významný kulturní činitel. Narodil se ve Sklenařicích jako prvorozený syn písmáka a betlémáře Jáchyma Metelky staršího. Proslul především jako tvůrce unikátního mechanického betlému, který vznikal v letech 1883–1913 a obsahuje 142 pohyblivých figurek s 350 druhy pohybů, doprovázených zvukovými efekty. Metelka byl také jedním ze zakladatelů jilemnického muzea, kde je jeho betlém dodnes vystaven. Zemřel v Jilemnici a je pohřben v katolické části místního hřbitova. Jáchym Metelka – Wikipedie
97 Františka Halase Nový Hradec Králové Ulice
98 Františka Komárka Svobodné Dvory Ulice
99 Františka Šubrta Malšovice Ulice 1962 František Adolf Šubert (1849–1915) byl v Dobrušce narozený český dramatik, prozaik, novinář, divadelní historik a publicista, který se stal prvním ředitelem Národního divadla v Praze a později i prvním ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech (dnešního Divadla na Vinohradech). 1945 Lhotského; 1942 Lhotského/ Lhotský Gasse; konec 20. let 20. století Lhotského Název ulice by mohl odkazovat ke dvou hradeckým starostům: Ignác Jan Lhotský (1794–1883) byl v Litultovicích narozený český učitel, politik a veřejný činitel, původním povoláním docent ekonomie, který se po studiích usadil v Hradci Králové, kde v letech 1851–1864 působil jako první starosta města. Během svého působení se zasazoval o modernizaci města, mimo jiné o zrušení městských hradeb, které však tehdy ještě nebylo možné prosadit. Byl aktivní i v kulturním a spolkovém životě – působil v ochotnickém divadle, šachovém klubu, Sokolu i mezi dobrovolnými hasiči. Hynek Václav Lhotský (1827–1902) byl v Hradci Králové narozený český politik a městský představitel, původním povoláním úředník a komunální hospodář, který v letech 1885–1895 působil jako třetí volený starosta Hradce Králové. Byl synem prvního starosty města Ignáce Jana Lhotského a pokračoval v jeho odkazu. Za jeho vedení došlo ke zrušení pevnostního statutu města, zbourání hradeb a odprodeji vojenských objektů, čímž se otevřela cesta k moderní výstavbě. Ignác Jan Lhotský – Wikipedie Hynek Václav Lhotský – Wikipedie 1939 Žižkova/Žižka Gasse; 1933 Žižkova Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360–1424) byl v jihočeském Trocnově narozený husitský vojevůdce, původně zeman a královský čeledín, který se po smrti mistra Jana Husa stal jedním z hlavních aktérů husitské revoluce a jenž v praxi bravurně využíval defenzivní bojové taktiky zvané vozová hradba. Přestože během bojů oslepl i na druhé oko, nikdy neprohrál žádnou bitvu a stal se symbolem vojenské geniality a neústupnosti. Jan Žižka – Wikipedie
100 Františka Žaloudka Svobodné Dvory Ulice 1983
101 Franušova Hradec Králové Ulice 1896 Jan Franus Hradecký byl významný měšťan Hradce Králové na přelomu 15. a 16. století, známý především jako mecenáš městské hudební kultury. V roce 1505 financoval vznik rozsáhlého liturgického rukopisu známého jako Codex Franus, určeného pro utrakvistický kostel sv. Ducha v Hradci Králové. Tento kodex je jedním z nejvýznamnějších dochovaných hudebních pramenů pozdně středověké městské kultury v Čechách. Franus zároveň financoval i oltář Božího Těla, který byl v kostele instalován ve stejném roce. Jeho aktivity svědčí o vysoké kulturní úrovni měšťanského prostředí v Hradci Králové. Codex obsahuje bohatý repertoár vícehlasé duchovní hudby, využívané při liturgii. Jan Franus tak výrazně přispěl k rozvoji hudebního života města. 1945 Franušova; 1939 Franušova/Franuš Gasse; 1896 Franušova
102 Fričova Nový Hradec Králové Ulice 1945
103 Fučíkova Nový Hradec Králové Ulice
104 Gagarinova Slezské Předměstí Ulice 1961 Východní část ulice existovala již v roce 1942, kdy se nazývala po Josefu Heydukovi (1904-1994), českém spisovateli a překladateli z francouzštiny, italštiny a ruštiny. V roce 1945 byla přejmenována na Vladislavovu. Skutečný rozmach však přichází se sídlištní výstavbou na Slezském předměstí v šedesátých letech, kdy na této ulici vyrostly první paneláky ze soustavy HK60. V roce 1961 zde byly otevřeny jesle Mír a ve stejném roce je ulice pojmenována po sovětském kosmonautovi Juriji Alexejevičovi Gagarinovi (1934-1968), prvním člověku, který vzlétl do vesmíru. 1942 – Heydukova Ulice se jmenovala po Josefu Heydukovi (1904-1994), českém spisovateli a překladateli z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Překládal Françoise Mauriaca, Marcela Prousta nebo třeba Nikolaje Leskova. Mezi jeho česká díla patřil například román Osamělé nebe. 1945 – Vladislavova
105 Gebauerova Pražské Předměstí Ulice 1946 Jan Gebauer (1838–1907) byl významný český jazykovědec, literární historik a zakladatel moderní bohemistiky. Narodil se v Úbislavicích v Podkrkonoší do chudých poměrů, studoval filozofii na pražské univerzitě, kde se později stal profesorem češtiny a rektorem. Jeho vědecká práce byla ovlivněna pozitivismem a mladogramatismem, zaměřoval se na historickou gramatiku češtiny a slovanskou filologii. Proslul jako klíčová osobnost při odhalení falzifikace Rukopisů královédvorského a zelenohorského, spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem. Mezi jeho stěžejní díla patří Historická mluvnice jazyka českého či Slovník staročeský. Zemřel v Praze, přičemž je pohřben na Vinohradském hřbitově. –
106 Gočárova třída Hradec Králové, Pražské Předměstí Třída 1990 Josef Gočár (1880–1945) byl český architekt a urbanista, jeden z nejvýznamnějších představitelů české moderní architektury. Narodil se v Semíně u Přelouče, studoval u Jana Kotěry a později působil jako profesor a rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Proslul zejména kubistickými a funkcionalistickými stavbami – mezi jeho nejznámější díla patří Dům U Černé Matky Boží v Praze, Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, Legiobanka a kostel sv. Václava ve Vršovicích. Výrazně ovlivnil urbanistický rozvoj Hradce Králové, kde navrhl regulační plán, školní bloky, nábřeží, jakož i dopravní systém města. Roku 1925 získal Velkou cenu na výstavě v Paříži a byl vyznamenán Řádem čestné legie. Zemřel v Jičíně, přičemž je pohřben na pražském Slavíně. 1970 Leninova třída Vladimír Iljič Lenin (vlastním jménem Uljanov, 1870–1924) byl ruský revolucionář, politik, filozof a zakladatel Sovětského svazu. Narodil se v Simbirsku do vzdělané rodiny, jeho radikalizaci však ovlivnila poprava bratra Alexandra za účast na atentátu na cara Alexandra III. Po studiích práv se stal profesionálním revolucionářem, vedl bolševickou frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany a stál v čele Říjnové revoluce roku 1917. Jako předseda vlády prosadil brestlitevský mír, pozemkovou reformu a později tzv. Novou ekonomickou politiku (NEP). Leninova teorie leninismu byla adaptací marxismu na podmínky imperialismu a vedla k vytvoření totalitního státu s jednou vládnoucí stranou. Jeho vláda byla poznamenána tvrdým potlačováním opozice, občanskou válkou a miliony obětí. Zemřel na krvácení do mozku a byl pohřben v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Vladimir Iljič Lenin – Wikipedie 1953 Obránců míru, třída Ulice získala svůj název v období poválečného budování socialistického Československa, konkrétně v 50. letech 20. století. Etymologicky i ideologicky odkazuje na mezinárodní mírové hnutí, které bylo tehdy silně podporováno komunistickými režimy jako součást propagandy proti imperialismu a válce. 1945 Jungmannova třída; 1939 Jungmann Strasse; 1901 Jungmannova třída Josef Jungmann (1773–1847) byl v Hudlicích u Berouna narozený český jazykovědec, překladatel, básník a pedagog, původním povoláním učitel a gymnaziální profesor, který se stal jednou z klíčových osobností českého národního obrození. Výrazně přispěl k obnově a rozvoji českého jazyka, mimo jiné svým pětidílným Slovníkem česko-německým a překlady děl světové literatury, jimiž dokázal bohatost české slovní zásoby. Josef Jungmann – Wikipedie
107 Gočárovo schodiště Hradec Králové Schodiště 1910 Josef Gočár (1880–1945) byl český architekt a urbanista, jeden z nejvýznamnějších představitelů české moderní architektury. Narodil se v Semíně u Přelouče, studoval u Jana Kotěry a později působil jako profesor a rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Proslul zejména kubistickými a funkcionalistickými stavbami – mezi jeho nejznámější díla patří Dům U Černé Matky Boží v Praze, Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, Legiobanka a kostel sv. Václava ve Vršovicích. Výrazně ovlivnil urbanistický rozvoj Hradce Králové, kde navrhl regulační plán, školní bloky, nábřeží, jakož i dopravní systém města. Roku 1925 získal Velkou cenu na výstavě v Paříži a byl vyznamenán Řádem čestné legie. Zemřel v Jičíně, přičemž je pohřben na pražském Slavíně. schodiště Na Kropáčce; schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie
108 Gogolova Kukleny Ulice 1946 Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) byl v ukrajinských Soročincích narozený ruský prozaik a dramatik, původním povoláním úředník a učitel, který se později věnoval výhradně literatuře. Proslavil se jako zakladatel ruského kritického realismu a autor děl jako Revizor, Mrtvé duše nebo Taras Bulba, v nichž satiricky zobrazoval byrokracii, společenské nešvary a lidské slabosti. 1942 Svobodnodvorská/Freihöfer Gasse Svobodné Dvory byly v oblasti dnešního Hradce Králové vzniklou osadou, původně samostatnou obcí, která byla osídlena již v pravěku, jak dokládají archeologické nálezy včetně kostry mamuta a pazourkových nástrojů. Po roce 1849 získaly samosprávu a později byly připojeny k Hradci Králové. V období Rakouska-Uherska i první republiky byly známé bohatým spolkovým životem, cihelnami a průmyslovou výrobou, včetně první československé továrny na kysané zelí balené v plastu. Svobodné Dvory – Wikipedie 1939 Prokopa Holého/Prokop Holý Gasse; 1929 Prokopa Holého Prokop Holý (asi 1380–1434) byl v Českém království narozený radikální husitský kněz, politik a vojevůdce, původním povoláním duchovní, který po smrti Jana Žižky vedl táborské husity a sehrál klíčovou roli v husitských válkách. Proslul jako schopný stratég a diplomat, který vedl husitské výpravy do zahraničí a zastupoval husity na basilejském koncilu. Zahynul v bitvě u Lipan, kde byli radikální husité poraženi. Prokop Holý – Wikipedie
109 Gollova Malšovice Ulice 1942 Jaroslav Goll (1846–1929) byl v Chlumci nad Cidlinou narozený český historik a medievalista, původním povoláním pedagog a diplomat, který se stal zakladatelem pozitivistické historické školy v Čechách a významným profesorem Karlovy univerzity. Proslul jako odpůrce Rukopisů královédvorského a zelenohorského a vychoval celou generaci historiků známou jako Gollova škola. 1945 Gollova; 1942 Gollova/Goll Gasse 1939 Jungmannova/Jungmann Gasse; 1933 Jungmannova Josef Jungmann (1773–1847) byl v Hudlicích u Berouna narozený český jazykovědec, překladatel, básník a pedagog, původním povoláním učitel a gymnaziální profesor, který se stal jednou z klíčových osobností českého národního obrození. Výrazně přispěl k obnově a rozvoji českého jazyka, mimo jiné svým pětidílným Slovníkem česko-německým a překlady děl světové literatury, jimiž dokázal bohatost české slovní zásoby. Josef Jungmann – Wikipedie
110 Grégrovo náměstí Březhrad Náměstí 1979
111 Gruzínská Věkoše Ulice 1977 Na místě ulice se ještě v sedmdesátých letech pole a sad. V roce 1977 začala na tomto místě výstavba. Okolo roku 2000 byla ulice spojena s ulicí Jana Černého nejprve pěší stezkou, o rok později byla postavena dnešní silnice. Název ulice nese podle Gruzie, současného státu a tehdejší Gruzínské sovětské socialistické republiky, jedné z patnácti svazových republik Sovětského svazu. 1946-1977 – Dukelská Ulicie nesla svůj název podle Dukelského průsmyku, významného bojiště Druhé světové války, kdy zde probíhala vojenská operace, která měla spojit povstalecké síly Slovenského národního povstání se sovětskými armádami. Krvavé boje skončily sovětskou porážkou, avšak navázala na sebe alespoň část německých vojsk, která nemohla být nasazena proti slovenským povstalcům.
112 Habrmanova Pražské Předměstí Ulice 1990 Gustav Habrman (1864–1932) byl český politik, novinář a sociální demokrat, narozený v České Třebové. V mládí byl za vydávání socialistických tiskovin odsouzen za velezradu, poté působil ve Francii a USA, kde se živil jako fotograf a redaktor. Po návratu do vlasti vedl redakci listu Nová doba v Plzni a stal se poslancem Říšské rady, později i Národního shromáždění a senátorem. V letech 1918–1920 byl prvním československým ministrem školství, později ministrem sociální péče, kde prosadil zákon o pojištění zaměstnanců. Patřil k národní opozici v rámci sociální demokracie a spolupracoval s T. G. Masarykem. 1945 Habrmanova; 1939 Habrmanova/Habrman Gasse; 1932 Habrmanova počátek 50. let 20. století Maxima Gorkého Maxim Gorkij (vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov, 1868–1936) byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář, považovaný za zakladatele socialistického realismu. Narodil se v Nižním Novgorodě do chudé rodiny, v mládí se živil různými dělnickými profesemi a vzdělával se jako samouk. Jeho raná tvorba byla ovlivněna romantismem a filozofií Friedricha Nietzscheho, později se zaměřil na sociální témata a život dělnické třídy – proslul díly jako Na dně, Matka či autobiografickou trilogií Dětství, Do světa a Moje univerzity. Byl politicky aktivní, spolupracoval s Leninem, ale později se od bolševiků distancoval kvůli jejich násilným metodám. V letech 1906–1913 a 1921–1928 žil v emigraci, mj. v Itálii, kde ho navštívil i T. G. Masaryk. Po návratu do SSSR byl oslavován režimem, přestože si byl vědom jeho represí. Zemřel v roce 1936 za nejasných okolností, pohřben byl u Kremelské zdi v Moskvě. Maxim Gorkij – Wikipedie 1911 Školská Název ulice odkazuje ke skutečnosti, že ve Školské ulici byla mezi roky 1897 a 1898 postavena podle návrhu architekta Čeňka Křičky budova Obecné školy. Roku 1906 bylo k původní jednopatrové novorenesanční budově přistavěno druhé patro. Škola se postupně rozšiřovala, počet žáků rostl a třídy se začaly dělit na chlapecké a dívčí. V meziválečném období byla budova modernizována, ale kapacitně přestávala stačit, což vedlo k plánům na novou školu, které se však kvůli nedostatku financí zpozdily. Za druhé světové války byla budova zabrána pro německý lazaret, výuka probíhala provizorně v hostincích a jiných objektech. Po válce se škola postupně stabilizovala, prošla několika organizačními změnami a v roce 1952 byla přejmenována na 4. střední školu. Od školního roku 1975/76 sídlí ve staré budově Základní umělecká škola Habrmanova, zatímco základní škola se přesunula do nové budovy z let 1965–1967, která je napojena na původní objekt. Základní umělecká škola Habrmanova – Wikipedie
113 Hadovka Nový Hradec Králové Lesní cesta
114 Háječek Slezské Předměstí Park Na místě parku se nacházel malý lesík, který můžeme naleznout již na mapě z let 1837–1844. Lesík byl v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století postupně přebudován na park a v roce 1979 zde vzniklo i stejnojmenné sportoviště, které využívalo SSM a Tělocvičná jednota Rudá hvězda. Háječek byl v roce 2019 revitalizován.
115 Hálkova Pražské Předměstí Ulice 1911 Vítězslav Hálek (1835–1874), vlastním jménem Vincenc Hálek, byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a novinář, jeden z vůdčích představitelů generace májovců spolu s Janem Nerudou. Narodil se v Dolínku u Mělníka, studoval v Praze, ale filozofická studia nedokončil a živil se psaním a doučováním. Proslul sbírkou Večerní písně, která oslavuje lásku, přírodu a harmonii mezi lidmi, a povídkami jako Muzikantská Liduška či Na statku a v chaloupce, jež zobrazují venkovský život a sociální rozpory. Působil jako redaktor Národních listů, Lumíru a Květů, byl aktivní v Umělecké besedě a uznávaný jako kulturní autorita. Zemřel předčasně na zápal plic ve věku 39 let a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. 1945 Hálkova; 1939 Hálkova/Hálek Gasse; 1911 Hálkova
116 Hannova Svobodné Dvory Ulice
117 Haškova Pražské Předměstí Ulice 1958 Jaroslav Hašek (1883–1923) byl český spisovatel, novinář a satirik, proslulý především jako autor románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Narodil se v Praze, vedl bohémský život a vystřídal řadu zaměstnání, mimo jiné působil jako redaktor, kabaretní umělec i cestovatel. V roce 1911 založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, čímž parodoval politické poměry své doby. Za první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě, byl zajat, vstoupil do legií a později působil v Rudé armádě jako komisař. Po návratu do Čech se usadil v Lipnici nad Sázavou, kde začal psát Švejka, ale dílo nestihl dokončit. 1945 Purkyňova; 1939 Purkyňova/Purkyně Gasse; 1929 Purkyňova Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) byl český fyziolog a biolog, který se proslavil objevy v oblasti buněčné struktury a nervové soustavy. Jako první vědec v dějinách označil buňku za základní jednotku života a jeho jméno nesou například Purkyňovy buňky v mozečku či vlákna v srdci. Studoval medicínu v Praze, působil ve Vratislavi a později založil první fyziologický ústav v Rakousku. Aktivně se podílel na rozvoji české vědy, školství i kultury a podporoval Darwinovu evoluční teorii. Zemřel v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jan Evangelista Purkyně – Wikipedie
118 Havlíčkova Hradec Králové Ulice 1896 Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl v Borové u Přibyslavi narozený český novinář, básník, politik a satirik, původním povoláním učitel a později redaktor, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého národního obrození. Proslul jako neohrožený kritik absolutismu a cenzury, zejména ve svých novinách Národní noviny a Slovan. Za své názory byl internován v Brixenu, kde napsal slavné satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. 1945 Havlíčkova; 1939 Havlíčkova/Havlíček Gasse; 1896 Havlíčkova
119 Herbenova Pražské Předměstí Ulice 1946 Jan Herben (1857–1936) byl český spisovatel, novinář, historik a politik, významný představitel realismu v literatuře i veřejném životě. Narodil se v Brumovicích na Moravě, studoval historii a češtinu v Praze, kde se stal blízkým spolupracovníkem T. G. Masaryka. V roce 1886 založil vlivný časopis Čas, který sloužil jako platforma realistického hnutí a Masarykových idejí. Ve své tvorbě se věnoval venkovskému životu, národnímu obrození a kritice klerikalismu – jeho nejvýznamnějším dílem je románová kronika Do třetího a čtvrtého pokolení. Působil jako poslanec, senátor a člen Maffie, zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. –
120 Heřmanova Hradec Králové Ulice 1961 Josef Heřman (1900–1956) byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a keramik, narozený v Mladé Boleslavi. Studoval na keramické škole v Bechyni a poté na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Vratislava Huga Brunnera. Věnoval se užitému umění, knižní grafice, plakátům, interiérům i volné malbě, zejména portrétům, zátiším a aktům. Byl spoluzakladatelem Skupiny hradeckých výtvarníků a aktivně vystavoval. V jeho díle se odrážely vlivy kubismu, surrealismu i expresionismu. Za okupace se zapojil do komunistického odboje, byl vězněn v několika nacistických věznicích. Po válce pokračoval v tvorbě, jeho práce byly oceněny i oficiálně. Zemřel v Hradci Králové, kde také dlouhodobě působil. –
121 Hlavní Třebeš, Kluky, Nový Hradec Králové Ulice – – –
122 Hoděšovická Nový Hradec Králové Ulice
123 Holečkova Slezské Předměstí Ulice 30. léta Ulice je pojmenována podle spisovatele Josefa Holečka, autora realistické venkovní série Naši, popisující život v jihočeské vsi Stožice. Ulice byla západně prodloužena a napojena na Kladskou ulici v souvislosti se sídlištní výstavbou v šedesátých letech.
124 Holická Nový Hradec Králové Ulice
125 Holubova Malšovice Ulice 1942 Emil Holub (1847–1902) byl v Holicích narozený český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf, původním povoláním praktický lékař, který se proslavil svými výpravami do jižní Afriky. Během dvou rozsáhlých expedic v letech 1872–1879 a 1883–1887 prozkoumal oblasti dnešní Botswany, Zambie a Zimbabwe, zmapoval okolí Viktoriiných vodopádů a shromáždil rozsáhlé přírodovědné a etnografické sbírky, které vystavoval po celé Evropě, čímž přispěl k popularizaci africké kultury v českých zemích. 1945 Holubova; 1942 Holubova/Holub Gasse 1939 Orlická/Adler Gasse; 1933 Orlická Pravděpodobně dle nedaleko tekoucí řeky Orlice, jež vzniká se soutokem řek Tiché a Divoké Orlice u Albrechtic nad Orlicí, přičemž se v Hradci Králové vlévá pod Jiráskovými sady do řeky Labe. Orlice – Wikipedie 1928 Rybářská Jméno ulice se vyskytuje již na kreslené mapě z roku 1923, jež je součástí kroniky Malšovic kronikáře Bohuslava Vašaty, přičemž název zřejmě upomíná na oblast u řeky Orlice často navštěvovanou rybáři. Rybář – Wikipedie
126 Honkova Kukleny, Pražské Předměstí, Plačice Ulice 1958 Antonín Honek (1904–1943) byl v Rokytnici narozený český komunista a interbrigadista, původním povoláním vyučený zámečník, který se po přesídlení do Kuklen zapojil do komunistického hnutí, bojoval ve španělské občanské válce v řadách interbrigád a později působil v zahraničním odboji. Po návratu do protektorátu byl zatčen gestapem a v roce 1943 zahynul v koncentračním táboře Osvětim. 1945 Plačická; 1939 Plačická/Platszchitzer Weg; 1929 Plačická První písemná zmínka o vsi Plačice pochází z roku 1086, kdy byly majetkem opatovického kláštera, přičemž šlo po staletí o zemědělskou obec, která si uchovávala venkovský ráz až k polovině 20. století, načež byly Plačice roku 1942 připojeny k tzv. Velkému Hradci Králové a postupně se staly součástí jeho západního předměstí. Plačice – Wikipedie
127 Horní Roudnička Ulice
128 Horova Pražské Předměstí Ulice 1946 Josef Hora (1891–1945) byl český básník, překladatel, novinář a literární kritik, významný představitel proletářské poezie 20. let a později reflexní lyriky. Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, studoval práva v Praze a působil v redakcích Práva lidu, Rudého práva i Českého slova. Po rozchodu s komunistickou stranou v roce 1929 se věnoval kulturní publicistice a organizoval jednotnou frontu umělců proti fašismu. Překládal Puškina, Lermontova, Jesenina i Pasternaka a byl prvním jmenovaným národním umělcem in memoriam. Zemřel krátce po osvobození v roce 1945, pohřben je na Vyšehradském Slavíně. 1945 Veverkova; 1939 Veverkova/ Veverka Gasse František (1799–1849) a Václav (1790–1849) Veverkovi byli čeští vynálezci, bratranci z Rybitví u Pardubic, kteří roku 1827 sestrojili zemědělský nástroj zvaný ruchadlo – zdokonalený pluh, jenž půdu nejen obracel, ale i kypřil a drobil. František byl rolník, Václav kovář, a společně spojili praktické zkušenosti s technickou zručností, aniž by pomýšleli na zisk – svůj vynález nepatentovali a volně jej poskytovali ostatním. Ruchadlo se rychle rozšířilo, ale jeho autorství bylo později zneužito hospodářským úředníkem Janem Kainzem, který jej vystavil jako vlastní vynález pod názvem „Kainzpflug“. Veverkové zemřeli v bídě, aniž se dočkali uznání, které přišlo až po roce 1883, kdy jim byly odhaleny pomníky v Pardubicích a Rybitví. Bratranci Veverkové – Wikipedie 1929 U lipek Název je odvozen od aleje lip, která se v místě nacházela.
129 Hořická Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1911 Název ulice je odvozen podle směru k městu Hořic ve východních Čechách, jehož kořeny sahají až do 12. století, známé bitvou na Gothardě roku 1423 a bohatou kamenickou tradicí. Od 19. století se město rozvíjelo díky těžbě hořického pískovce, založení odborné kamenické školy a kulturnímu životu spojenému s národním obrozením. Dnes jsou Hořice proslulé výrobou hořických trubiček, sochařskými symposii a motocyklovým závodem „300 zatáček Gustava Havla“. Město nabízí kvalitní školství, kulturní památky, sportovní vyžití i malebné přírodní okolí. 1945 Hořická; 1939 Hořická/Horschitzer Strasse; 1911 Hořická 1920 Hořická + Smetanovo náměstí Bedřich Smetana (1824–1884) byl v Litomyšli narozený český hudební skladatel, dirigent a pedagog, původním povoláním klavírista a učitel hudby, který se stal zakladatelem moderní české národní hudby. Proslavil se zejména operou Prodaná nevěsta a cyklem symfonických básní Má vlast, přičemž i po úplné ztrátě sluchu pokračoval v tvorbě a zanechal trvalý odkaz v české i světové hudbě. Bedřich Smetana – Wikipedie
130 Hostivítova Hradec Králové Ulice 1903 Hostivít byl podle starých českých kronik mytický kníže, poslední z legendárních sedmi Přemyslovců před historicky doloženým Bořivojem I. Jeho jméno symbolizuje pohostinnost a bývá spojován s obdobím upevňování raně českého knížectví. 1945 Hostivítova; 1939 Hostivítova/Hostivít Gasse; 1903 Hostivítova
131 Hradební Hradec Králové Ulice 1955 Název ulice odkazuje k městskému opevnění hradecké pevnosti, jíž tvořil rozsáhlý barokní fortifikační systém vybudovaný v druhé polovině 18. století jako reakce na ztrátu pohraničních pevností po válkách se Slezskem. Její výstavba probíhala mezi lety 1766–1789 podle bastionového vzoru, který umožňoval efektivní obranu města. Pevnost zahrnovala kasematy, bastiony, raveliny, vodní příkopy a regulované říční toky, čímž výrazně proměnila urbanistickou podobu Hradce Králové. Kvůli vojenskému účelu musela ustoupit předměstí i návrší Rožberk, čímž se město stalo uzavřeným obranným celkem. V 19. století však pevnost postupně ztrácela strategický význam a omezovala rozvoj města. Roku 1884 byla oficiálně zrušena a následně začala její demontáž. Na jejím místě vznikly nové ulice, parky a veřejné budovy, které umožnily modernizaci města. Dodnes se dochovaly některé části opevnění, například bastion č. IX nebo kasematy. 1947 Karla IV. Karel IV. (1316–1378) byl český král a římský císař, jeden z nejvýznamnějších panovníků středověké Evropy. Narodil se v Praze jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, studoval v Paříži a ovládal několik jazyků. Roku 1346 byl zvolen římským králem, o rok později se stal českým králem a v roce 1355 byl korunován císařem. Založil Univerzitu Karlovu, první vysokou školu ve střední Evropě, a přeměnil Prahu v císařské sídelní město. Nechal postavit Karlův most, Nové Město pražské a zahájil výstavbu katedrály sv. Víta. Jeho vláda byla obdobím kulturního a politického rozkvětu českých zemí. Napsal vlastní životopis „Vita Caroli“ a prosazoval ideu křesťanského císařství. Zemřel v Praze a je pohřben v královské hrobce v katedrále sv. Víta. Karel IV. – Wikipedie 1945 Na příkopech; 1939 Na příkopech/Am Graben; 1896 Na příkopech Ulice byla zbudována na místě bývalých hradebních příkopů hradecké pevnosti dnes připomíná vojenskou minulost města, které bylo v 18. století přeměněno na barokní pevnost podle bastionového systému. Výstavba probíhala mezi lety 1766–1789 a zásadně ovlivnila urbanistický vývoj – musela ustoupit předměstí i návrší Rožberk, řeky byly regulovány pro obranné účely. Pevnostní systém zahrnoval kasematy, bastiony, raveliny i vodní příkopy, které tvořily součást důmyslné obrany. Po zrušení pevnosti koncem 19. století se město začalo rychle modernizovat a rozšiřovat. Na místě bývalých hradeb vznikly nové ulice, parky a veřejné budovy, čímž se otevřela cesta k proměně Hradce Králové v kulturní a správní centrum. Barokní městské opevnění (Hradec Králové) – Wikipedie
132 Hradecká Hradec Králové, Třebeš, Nový Hradec Králové Ulice 1946 Pojmenování ulice dle směru od Nového Hradce Králové přes Třebeš k centru Hradce Králové, jenž představuje historické město s kořeny sahajícími do 10. století, kdy v jeho prostoru vzniklo významné přemyslovské hradiště. Ve 14. století se stalo královským věnným městem, což mu zajistilo privilegované postavení a rozvoj. V 18. století bylo přeměněno na vojenskou pevnost, která výrazně ovlivnila jeho urbanistický vývoj. Po zrušení pevnosti v 19. století se město proměnilo v moderní metropoli díky architektům jako Jan Kotěra a Josef Gočár, čímž se Hradec stal centrem kultury, vzdělání a správy východních Čech. –
133 Hradečnice Nový Hradec Králové Ulice
134 Hrdého Nový Hradec Králové Ulice 1970
135 Hronkova Plotiště nad Labem Ulice 1945 Ulice nese svůj název podle Aloise Hronka (1899-1945), který byl 5. května 1945 zastřelen v Plotištích při odzbrojování německé armády.
136 Hrubínova Pražské Předměstí Ulice 1971 František Hrubín (1910–1971) byl český básník, prozaik, dramatik a autor dětské literatury, jeden z nejvýznamnějších představitelů české lyriky 20. století. Narodil se na Královských Vinohradech, dětství prožil v Lešanech, které se staly inspirací pro jeho tvorbu – například v Romanci pro křídlovku či Lešanských jesličkách. Po druhé světové válce se stal spisovatelem z povolání, výrazně se angažoval v kulturním životě a kritizoval politizaci literatury. Jeho dílo zahrnuje milostnou a přírodní lyriku, dramata, pohádky i překlady z francouzštiny, a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. –
137 Hučák Hradec Králové Most počátek 20. století Jez Hučák byl vybudován v letech 1908–1911 jako součást rozsáhlé regulace Labe a elektrifikace města Hradec Králové. Současně s ním vznikla secesní vodní elektrárna navržená architektem Františkem Sanderem, vybavená Francisovými turbínami a dekorativními prvky. Jez nahradil starší „hučavý“ jez a umožnil přesné řízení hladiny vody, čímž přispěl k ochraně města před povodněmi. Dnes je Hučák technickou památkou a významnou součástí městské architektury. –
138 Husitská Plotiště nad Labem Ulice 1974 Ulice nese svůj název podle husitského hnutí, tedy hnutí pozdního středověku, vzešlé z české reformace, jež usilovalo o dalekosáhlou reformu církve – svůj název pak odvozovali od kazatele a rektora Univerzity Karlovy Jana Husa. V březnu 1974 byla oficiálně pojmenována na Husitskou.
139 Husova Třebeš, Kluky Ulice 1918 Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. 1945 Husova; 1939 Husova/Huss Gasse; 1918 Husova 1942 K zámečku/Zum Schlössel Ulice pojmenovaná podle lokality zvané Zámeček na Novém Hradci Králové vzniklé kolem barokní vily z roku 1721, jež stála na kopci sv. Jana a byla známá jako zámek Pichlerovsko-Blahovský. Místo mělo bohatou historii spojenou s měšťanskými rody, pruskou armádou i přírodními hodnotami, a přestože byl Zámeček v roce 1978 zbourán, jeho význam přetrvává v paměti místa i v ochraně okolní přírody. Zdeněk Doubek: Zámeček (Radnice): Hradec Králové 1889 Svatojánská Pojmenováno podle polohy ulice vedoucí od Svatojánského kopce, lidově označovaného jako kopce na Zámečku, k Novému Hradci Králové. Označení svatojánský přiřklo kopci předtím pojmenovaného po mistru Janu Husovi až období rekatolizace druhé poloviny 17. století. Jan Nepomucký – Wikipedie
140 Hybešova Pražské Předměstí Ulice 1929 Josef Hybeš (1850–1921) byl český politik, novinář a jeden z průkopníků sociálně demokratického hnutí v českých zemích. Narodil se v Dašicích, od mládí pracoval jako textilní dělník a ve Vídni se zapojil do dělnického hnutí, kde spoluzakládal první českou sociálně demokratickou stranu. Byl poslancem Říšské rady, Moravského zemského sněmu i Revolučního národního shromáždění a na sklonku života se přiklonil ke Komunistické straně Československa. 1945 Hybešova; 1939 Hybešova/Hybeš Gasse; 1929 Hybešova 1942 U šibenice/Am Galgen
141 Chaloupky Svobodné Dvory Ulice
142 Chelčického Pražské Předměstí Ulice 1911 Petr Chelčický (asi 1379–1460) byl český myslitel, teolog, spisovatel a jeden z nejradikálnějších představitelů české reformace. Pocházel z Chelčic u Vodňan, kde žil jako svobodný sedlák, věnoval se studiu Bible a psal traktáty kritizující církevní hierarchii, násilí, války i společenskou nerovnost. Odmítal jakékoli fyzické násilí, včetně husitských válek, a prosazoval duchovní boj, pokoru a rovnost všech lidí před Bohem. Jeho myšlenky ovlivnily vznik Jednoty bratrské a inspirovaly osobnosti jako Lva Tolstého, Mahátmu Gándhího či T. G. Masaryka. 1945 Chelčického; 1939 Chelčického/Chelčický Strasse; 1911 Chelčického
143 Chmelova Hradec Králové Ulice 1903 Josef Chmela (1793–1847) byl český historik, archivář a pedagog, který se významně podílel na rozvoji českého dějepisectví v první polovině 19. století. Narodil se v Praze a studoval filozofii a historii na Karlově univerzitě. Působil jako profesor na gymnáziu v Hradci Králové, kde ovlivnil řadu budoucích českých intelektuálů. Byl známý svou pečlivou prací s prameny a snahou o objektivní výklad dějin. Věnoval se zejména českým dějinám středověku a raného novověku. Jeho práce přispěly k formování národního uvědomění v době národního obrození. Chmela byl také aktivní v kulturním životě města a podporoval vzdělávání. Zemřel v Hradci Králové, kde zanechal výraznou stopu jako učitel i historik. 1945 Chmelova; 1939 Chmelova/Chmel(a) Gasse; 1903 Chmelova
144 Ignáta Herrmanna Hradec Králové Ulice 50. léta 20. století Ignát Herrmann (1854–1935) byl český spisovatel, humorista, redaktor a publicista, známý především svými pražskými romány a fejetony. Narodil se v Chotěboři, ale dětství strávil v Hradci Králové, kde začal chodit do školy. V roce 1868 odešel do Prahy, vyučil se kupcem a postupně se prosadil jako literát. Pracoval v Ottově nakladatelství, redigoval časopis Paleček a později působil v Národních listech. Roku 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák, který vedl několik desetiletí a kde publikoval většinu svých prací. Jeho styl se vyznačoval jemným humorem, sentimentem a schopností vystihnout pražské prostředí i jazyk. Mezi jeho nejznámější díla patří romány U snědeného krámu a Otec Kondelík a ženich Vejvara. Byl ovlivněn Janem Nerudou, kterému věnoval svou první knihu Z chudého kalamáře. Aktivně se podílel na kulturním životě, byl předsedou spolku Máj a editorem Nerudových spisů. Zemřel v Řevnicích u Prahy, kde je také pohřben. 1945 Doubravova; 1943 Doubravova/Doubrava Gasse Josef Doubrava (1852–1921) byl významný český katolický duchovní, teolog a 20. královéhradecký biskup. Narodil se v Mníšku pod Brdy v chudé rodině, ale díky podpoře místního faráře mohl studovat na piaristickém gymnáziu a později teologii v Praze. Po vysvěcení na kněze působil v duchovní správě na Sedlčansku, poté jako profesor církevního práva na pražské teologické fakultě. V roce 1903 byl jmenován biskupem královéhradecké diecéze, kde se zasloužil o její duchovní i kulturní rozvoj. Byl známý jako mecenáš umění, podporoval Křesťanskou akademii a vedl Archeologický sbor Muzea království Českého. V roce 1918 se jako jeden z prvních církevních představitelů veřejně přihlásil k nově vzniklému československému státu. Krátce působil i jako apoštolský administrátor pražské arcidiecéze. Josef Doubrava – Wikipedie 1939 Chelčického/Chelčický Gasse; 1896 Chelčického Petr Chelčický (asi 1379–1460) byl český myslitel, teolog, spisovatel a jeden z nejradikálnějších představitelů české reformace. Pocházel z Chelčic u Vodňan, kde žil jako svobodný sedlák, věnoval se studiu Bible a psal traktáty kritizující církevní hierarchii, násilí, války i společenskou nerovnost. Odmítal jakékoli fyzické násilí, včetně husitských válek, a prosazoval duchovní boj, pokoru a rovnost všech lidí před Bohem. Jeho myšlenky ovlivnily vznik Jednoty bratrské a inspirovaly osobnosti jako Lva Tolstého, Mahátmu Gándhího či T. G. Masaryka. Petr Chelčický – Wikipedie 1896 U Moravské brány Moravská brána byla jednou ze tří hlavních vstupních bran barokní pevnosti Hradec Králové, vybudované mezi lety 1766–1789. Sloužila jako strategický vstup směrem k Moravě a byla součástí hvězdicového bastionového systému s mohutnými valy, kasematami a vodními příkopy. Její obranné prvky zahrnovaly předsunuté raveliny a padací mosty, které chránily přístup do města. Po zrušení pevnosti v roce 1884 byla brána postupně zbořena a její místo zastavěno novou městskou infrastrukturou. Barokní městské opevnění (Hradec Králové) – Wikipedie
145 Ivana Olbrachta Pražské Předměstí Ulice 50. léta 20. století Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman, 1882–1952) byl český spisovatel, novinář, publicista a překladatel, známý svým sociálně angažovaným dílem a působením v komunistickém hnutí. Narodil se v Semilech jako syn spisovatele Antala Staška, studoval práva a filozofii, ale studia nedokončil a věnoval se žurnalistice. V letech 1931–1936 pobýval na Podkarpatské Rusi, která se stala inspirací pro jeho nejznámější díla: Nikola Šuhaj loupežník či Golet v údolí. Po válce působil ve stranických funkcích, byl jmenován národním umělcem a zemřel v Praze. 1945 Švecova; 1929 plukovníka Švece/Švecova Josef Jiří Švec (1883–1918) byl český učitel, sokolský pracovník a plukovník čs. legií v Rusku, který se stal jednou z nejvýraznějších postav československého odboje za první světové války. Po vypuknutí války vstoupil jako dobrovolník do České družiny, později velel elitním jednotkám legií a proslul hrdinstvím v bitvách u Zborova, Penzy, Samary a Kazaně. V říjnu 1918, vyčerpaný boji a zklamaný z rozkladu kázně mezi vojáky, spáchal sebevraždu na stanici Aksakovo – jeho smrt však přiměla legionáře k obnovení disciplíny. Po válce se stal symbolem obětavosti a vlastenectví, jeho památku uctívaly pomníky, divadelní hra Rudolfa Medka i pojmenování vojenských jednotek, přesto byla jeho sláva později potlačována nacistickým i komunistickým režimem. Josef Jiří Švec – Wikipedie 1943 Sedláčkova/Sedláček Gasse – 1939 Tomáškova/Tomášek Gasse František Tomášek (1871–1938) byl v Kuklenách u Hradce Králové narozený politik Československé sociálně demokratické strany dělnické, původním povoláním historik a novinář, který po vzniku Československa působil jako předseda Revolučního národního shromáždění a později jako poslanec a senátor Národního shromáždění. František Tomášek (politik) – Wikipedie
146 Jabloňová Svobodné Dvory Ulice 1974
147 Jalovcová Malšova Lhota Ulice 2003 Jalovec je průměrně 3 metry vysoká úzce kuželovitá jehličnatá dřevina, přičemž v Čechách typickým je druh jalovce obecného. –
148 Jana Černého Pouchov, Rusek, Věkoše Ulice 1992 Ulice je pojmenována podle politika Jana Černého (1880-1935), od roku 1904 do roku 1919 dlouholetého starosty obce Věkoše. Byl tehdy nejmladším starostou v Čechách. Zapojil se do domácího odboje během první světové války a stal se výraznou osobou událostí 28. října 1918 v Hradci Králové. Jednalo se spolu s ulicí Akademika Bedrny, která na Jana Černého přímo navazuje, o jednu z hlavních cest, která spojovala tehdy ještě uzavřené město Hradec Králové s vesnicí Věkoše. V roce 1992 došlo k rozdělení ulic, přičemž ve Věkoších byla ulice pojmenována podle Jana Černého, zatímco v Hradci Králové zůstala ulice Akademika Bedrny.
149 Jana Koziny Hradec Králové Ulice 1958 Jan Sladký Kozina (1652–1695) byl český sedlák z Újezdu u Domažlic a vůdce chodského povstání proti vrchnosti v závěru 17. století. Chodové, svobodní strážci hranic, se bránili ztrátě svých historických práv, které jim odebral císař Leopold I. Kozina se aktivně účastnil deputací k císaři i místodržitelství, ale jejich snahy byly odmítnuty. Po potlačení povstání byl Kozina vybrán jako exemplární oběť a 28. listopadu 1695 popraven oběšením v Plzni. Podle pověsti před smrtí zvolal slavnou větu: „Lomikare, do roka a do dne se sejdeme před súdnou stolicí boží,“ a skutečně – Lomikar zemřel necelý rok poté. 1945 Zborovská; 20 léta 20. století Zborovská Název ulice odkazoval na bitvu u Zborova (1.–2. července 1917), jež byla první významnou vojenskou akcí československých legií v první světové válce a která symbolicky potvrdila jejich bojové schopnosti a posílila mezinárodní uznání československého odboje za samostatný stát. Bitva u Zborova – Wikipedie 1940 Jiříkova/Georg Strasse Jiří z Poděbrad (1420–1471), vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, byl český král, politik a diplomat, narozený v Poděbradech. Jako jediný český panovník nepocházel z královské dynastie, ale z domácí šlechty. V mládí se přidal k umírněným husitům a postupně se stal vůdcem východočeského kališnického svazu. Roku 1458 byl jednomyslně zvolen českým králem, čímž se stal symbolem snahy o náboženské smíření mezi kališníky a katolíky. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o stabilizaci země po husitských válkách, obnovu hospodářství a posílení královské moci. Proslul návrhem na vytvoření mírové unie evropských států – myšlenka, která předběhla dobu a bývá označována za předchůdce OSN a EU. V závěru života čelil odporu papeže a domácí katolické opozice, která ho označila za kacíře. Zemřel náhle v roce 1471 v Praze a byl pohřben v katedrále sv. Víta. Jiří z Poděbrad – Wikipedie
150 Jana Krušinky Pražské Předměstí Ulice 1958 Jan Krušinka (? – 1438) byl hradecký písař, člen orebského bratrstva a stoupenec Jana Žižky z Trocnova, jenž přepsal několikero latinských náboženských traktátů a jehož smrt zastihla v říjnu roku 1438 v Jaroměři, kde skonal na následky morové nákazy. 1945 Vlčkova; 1940 Vlčkova/Vlček Gasse Jaroslav Vlček (1860–1930) byl slovenský a český literární historik, kritik, pedagog a politik, který se významně podílel na formování moderního dějepisectví české a slovenské literatury. Narodil se v Banské Bystrici, studoval slavistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově, kde se později stal profesorem českého jazyka a členem Královské české společnosti nauk. Byl spoluzakladatelem studentského spolku Detvan, přispíval do řady časopisů a sestavoval souborná vydání klasiků jako Mácha, Němcová či Hálek. V meziválečném období působil jako poslanec a senátor Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, zemřel v Praze a je pohřben na Národním hřbitově v Martině. Jaroslav Vlček (literární historik) – Wikipedie
151 Jana Masaryka Nový Hradec Králové Ulice 1990
152 Janáčkova Pražské Předměstí Ulice 1943 Leoš Janáček (1854–1928) byl český hudební skladatel, pedagog a folklorista, narozený v Hukvaldech. Studoval hudbu v Brně, Praze, Lipsku a Vídni a založil varhanickou školu v Brně. Proslavil se operami jako Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky. Jeho hudba je ovlivněna moravským folklórem a řečovou intonací, vyznačuje se dramatickou zkratkou a emocionální hloubkou. Mezi jeho slavná orchestrální díla patří Sinfonietta a Glagolská mše. Zemřel v Ostravě a je pohřben v Brně. 1945 Janáčkova; 1943 Janáčkova/Janáček Gasse
153 Jandova Malšovice Ulice 1942 Antonín Janda, zvaný Očko (1892–1960), byl v pražských Holešovicích narozený český fotbalista, původním povoláním úředník, který se stal jednou z nejvýraznějších postav československého fotbalu první poloviny 20. století. V letech 1916–1924 hrál za AC Spartu Praha, kde odehrál přes 330 zápasů a stal se dvakrát mistrem republiky, přičemž za československou reprezentaci nastoupil v letech 1920–1923 v deseti utkáních a vstřelil 11 gólů. Krátkou část svého života prožil přímo v Malšovicích. 1945 Jandova; 1942 Jandova/Janda Gasse 1939 Havlíčkova/Havlíček Gasse; 1933 Havlíčkova Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl v Borové u Přibyslavi narozený český novinář, básník, politik a satirik, původním povoláním učitel a později redaktor, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého národního obrození. Proslul jako neohrožený kritik absolutismu a cenzury, zejména ve svých novinách Národní noviny a Slovan. Za své názory byl internován v Brixenu, kde napsal slavné satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Karel Havlíček Borovský – Wikipedie
154 Jánošíkova Slezské Předměstí Ulice 1946 Ulice nese svůj název po slovenském zbojníkovi Juraji Jánošíkovi (1688-1713). Byla vystavěna v průběhu čtyřicátých let 20. století a původně nesla jméno Herderova. 1943 – 1946 – Herderova Ulice původně nesla jméno Johanna Gottfrieda Herdera (1744-1803), německého spisovatele a kazatele, jehož myšlenky měly vliv na německé, ale i české národní obrození v 19. století. V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let později vedlo i ke sjednocení politickému a stalo se vzorem pro národní emancipační hnutí ve střední a východní Evropě.
155 Jaroměřská Rusek, Věkoše Ulice 15. století Ulice nese svůj název podle směru, kterým vede – na Jaroměř. Tato ulice je vyznačena již na Indikačních skicách z první poloviny 19. století, avšak v dokumentech lze najít tuto cestu pojmenovanou již v 15. století, neboť se jednalo o významný spoj mezi dvěmi městy.
156 Jarošova Hradec Králové Ulice 1958 Otakar Jaroš (1912–1943) byl československý důstojník a hrdina druhé světové války, narozený v Lounech, dětství však prožil v Mělníku. Po studiu elektrotechniky a vojenské akademie sloužil jako důstojník telegrafního vojska, později se zapojil do zahraničního odboje v Sovětském svazu. V roce 1942 se stal velitelem 1. roty 1. československého samostatného praporu, který se účastnil bojů na východní frontě. Padl 8. března 1943 při obraně ukrajinské vesnice Sokolovo proti německému útoku. Za mimořádné hrdinství byl jako první cizinec vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu in memoriam. Jeho jméno nese řada ulic, škol a památníků v České republice. Byl známý jako náročný, ale oblíbený velitel, oddaný Masarykovým ideálům. I přes pozdější ideologizaci jeho odkazu zůstává symbolem odvahy a vlastenectví. –
157 Jasanová Kluky Ulice
158 Jasmínová Březhrad Ulice 1979
159 Jatečný plácek Pražské Předměstí Ulice 40. léta 20. století Název ulice je odvozen dle umístění bývalých městských jatek. 1945 Jatečný plácek či Jateční; 40. léta 20. století Jateční/Schlacht Platz
160 Javorová Slezské Předměstí Ulice 1977 Ulice je pojmenována podle javoru, rodu dřevin z čeledi mýdelníkovitých. Ulice vznikla v sedmdesátých letech 20. století,
161 Ječná Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice propojující Gagarinovu ulici, třídu SNP a třídu Bratří Štefanů je pojmenována podle obiloviny ječmene. Její jižní část existovala již na počátku dvacátého století a nazývala se Jungmannovou podle obrozence Josefa Jungmanna. K jejímu přejmenování došlo v roce 1942. 30. léta – 1942 Jungmannova Ulice nese své jméno podle Josefa Jungmanna (1773-1847), českého obrozence, básníka a spisovatele. Zasloužil se o o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok a později vydal i své celoživotní dílo "Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna". Jungmann je spolu s Josefem Dobrovským považován za tvůrce moderní češtiny.
162 Jedlová Kluky Ulice
163 Jeronýmova Hradec Králové Ulice 20. léta 20. století Jeroným Pražský (1378–1416) byl na Novém Městě pražském narozený filozof, teolog a reformátor, původním povoláním mistr svobodných umění, který se stal významným představitelem českého reformního hnutí. Významně se zasloužil o šíření myšlenek Jana Viklefa a podporu Jana Husa, za což byl po odvolání svých názorů v Kostnici znovu uvězněn a jako kacíř upálen. Jeho životními hodnotami byly pravda, vzdělanost a odvaha, které prosazoval nejen ve filozofii, ale i ve svém veřejném působení. 1945 Jeronýmova; 1939 Jeronýmova/Hieronymus Strasse; 20. léta 20. století Jeronýmova
164 Jičínská Pražské Předměstí Ulice 1946 Název ulice je odvozen podle směru k Jičínu, jež je historické město v severovýchodních Čechách, známé jako brána do Českého ráje. Jeho význam vzrostl v 17. století za vlády Albrechta z Valdštejna, který zde plánoval vybudovat hlavní město svého vévodství. Dominantou města je Valdická brána a zámek, obklopený barokní urbanistickou kompozicí. Jičín je rovněž spojen s pohádkovou postavou Rumcajse, což mu dodává kulturní a turistický rozměr. Proto je dnes Jičín oblíbeným cílem návštěvníků díky své architektuře, přírodě a bohaté historii. –
165 Jilmová Kluky Ulice
166 Jindrova Plácky Ulice 1947 Ulice je pojmenována podle Václava Jindry (1879-1942), zasloužilého člena KSČ v Pláckách a odbojáře, který v roce 1942 zemřel v Goleniówě. Jeho pamětní desku můžeme naleznout na zdi opuštěného objektu směrem od ulice ke hřišti v ulici U Kulturního domu. Ulici lze nalézt již na mapách z přelomu 19. a 20. století. Ve dvacátých letech 20. století se nazývala Husova a od roku 1925 Konsumní. do 1925 – Husova Podle Jana Husa (cca 1370-1415), českého kazatele, kněze, rektora Univerzity Karlovy,, upáleného v roce 1415 na Kostnickém koncilu. 1925-1947 – Konsumní Ulice nesla svůj název pravděpodobně podle dnes již nedochovaného obchodu, neboli konzumu.
167 Jiráskova Kukleny Ulice 1921 Alois Jirásek (1851–1930) byl v Hronově narozený český spisovatel, dramatik a středoškolský učitel, který se proslavil jako autor historických románů a výrazný představitel realismu. Působil jako profesor dějepisu v Litomyšli a Praze, byl aktivní i politicky – po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění a později v Senátu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno nebo Lucerna. 1946 Jiráskova; 1939 Jiráskova/Jirásek Gasse; 1921 Jiráskova 1945 U Červeného dvora; 1942 U Červeného dvora/Beim roten Hofe Název ulice odkazoval na Pražském Předměstí ležící Červený dvůr postavený v letech 1789–1790 na místě bývalého lesa Farářství, který původně patřil minoritskému klášteru. Jeho zakladatelem byl Josef Vostinius, jenž zde vybudoval selský dvůr později známý i jako Šostenský. V průběhu 19. a 20. století se na dvoře vystřídalo několik majitelů, přičemž si objekt zachoval svůj barokní charakter. V roce 2016 byl Červený dvůr prohlášen za kulturní památku a dodnes je spojován s místními pověstmi. Červený Dvůr (Hradec Králové) – Wikipedie
168 Jiráskovo náměstí Pražské Předměstí Náměstí 1990 Alois Jirásek (1851–1930) byl v Hronově narozený český spisovatel, dramatik a středoškolský učitel, který se proslavil jako autor historických románů a výrazný představitel realismu. Působil jako profesor dějepisu v Litomyšli a Praze, byl aktivní i politicky – po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění a později v Senátu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno nebo Lucerna. 1953 Pavlíka Morozova, náměstí Pavel Trofimovič Morozov (1918–1932), známý jako Pavlík Morozov, byl sovětský chlapec, který se stal symbolem komunistické propagandy. Narodil se v Gerasimovce a podle oficiálního příběhu udal svého otce jako kulaka, čímž se stal vzorem oddanosti režimu. Byl předsedou pionýrské organizace ve škole a vykreslován jako fanatický stoupenec kolektivizace. V roce 1932 byl brutálně zavražděn, údajně vesničany rozhořčenými jeho udáním, ale existují i teorie, že za jeho smrtí stála sovětská tajná policie OGPU. Jeho příběh byl využíván jako nástroj výchovy mládeže v celém východním bloku a stal se součástí školní četby. Pavlík Morozov – Wikipedie 1946 Říjnové revoluce, náměstí Říjnová revoluce, známá také jako Velká říjnová socialistická revoluce, byla klíčová událost ruských dějin, která se odehrála v listopadu 1917 (podle juliánského kalendáře v říjnu). Vedla k svržení prozatímní vlády a nastolení vlády bolševiků pod vedením Vladimira Iljiče Lenina. Revoluce byla výsledkem hluboké nespokojenosti obyvatelstva s válkou, chudobou a politickou nestabilitou po únorové revoluci téhož roku. Bolševici, radikální frakce ruské sociálně demokratické strany, obsadili klíčové instituce v Petrohradu, včetně Zimního paláce, a převzali moc. Následně vznikl Sovětský svaz, první komunistický stát na světě, který zásadně ovlivnil 20. století. Říjnová revoluce se stala symbolem revolučního boje a byla oslavována v sovětské propagandě jako začátek nové éry dějin. Říjnová revoluce – Wikipedie 1945 Rašínovo náměstí; 1939 Rašínovo náměstí/Rašín Platz; 1929 Rašínovo náměstí Alois Rašín (1867–1923) byl v Nechanicích narozený politik, ekonom a právník, původním povoláním advokát, který se jako jeden z „mužů 28. října“ významně podílel na vzniku samostatného Československa. Byl prvním československým ministrem financí, známý svým úsilím o stabilizaci měny a rozpočtu. V mládí byl vězněn za účast v procesu s Omladinou, během první světové války působil v domácím odboji jako člen Maffie. V roce 1923 podlehl zraněním po atentátu, který na něj spáchal mladý anarchista. Alois Rašín – Wikipedie 1942 Hans – Schemm – Platz Hans Schemm (1891–1935) byl německý učitel, publicista a vysoký funkcionář nacistické strany NSDAP. Narodil se v Bayreuthu, kde také působil jako učitel a později založil a vedl Národně socialistický učitelský svaz (NSLB). Od roku 1928 byl Gauleiterem Horní Franky, později vedl Gau Bavorský východní pochod a stal se bavorským státním ministrem pro školství a kulturu. Schemm byl známý jako radikální propagandista, jehož projevy byly silně antisemitské a antidemokratické. Vydával několik stranických novin a založil kulturní nakladatelství. Zemřel při letecké nehodě v roce 1935, po níž mu nacisté uspořádali okázalý státní pohřeb za účasti Adolfa Hitlera a dalších předních představitelů režimu. Hans Schemm – Wikipedia
169 Jiráskovy sady Hradec Králové Sady 1918 Alois Jirásek (1851–1930) byl v Hronově narozený český spisovatel, dramatik a středoškolský učitel, který se proslavil jako autor historických románů a výrazný představitel realismu. Působil jako profesor dějepisu v Litomyšli a Praze, byl aktivní i politicky – po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění a později v Senátu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno nebo Lucerna. 1945 Jiráskovy sady; 1939 Jiráskovy sady; 1918 Jiráskovy sady 1942 Heydrich Park Reinhard Heydrich (1904–1942) byl vysoce postavený nacista, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Patřil k hlavním organizátorům holokaustu a předsedal konferenci ve Wannsee, kde bylo rozhodnuto o tzv. konečném řešení židovské otázky. V Českých zemích prosazoval politiku „cukru a biče“ – kombinaci sociálních výhod pro loajální obyvatelstvo a brutální represe vůči odpůrcům. Dne 27. května 1942 byl v Praze smrtelně zraněn československými parašutisty v rámci operace Anthropoid. Zemřel o osm dní později na následky zranění a sepse. Jeho smrt vedla k tvrdým represím, známým jako druhá heydrichiáda, včetně vyhlazení Lidic. Reinhard Heydrich – Wikipedie 1941 Viktoria Park Název odkazuje na dočasná nacistická vítězství po rozpoutání 2. světové války, kdy se jim v září 1939 podařilo bleskově obsadit Polsko, čímž zahájili druhou světovou válku a rozdělili si jeho území se Sovětským svazem. Na jaře 1940 bleskově porazili Dánsko, Norsko, Belgii, Nizozemsko a Francii, kterou obsadili během šesti týdnů. V dubnu 1941 ovládli Jugoslávii a Řecko, čímž si zajistili Balkán. V červnu 1941 zahájili operaci Barbarossa – invazi do Sovětského svazu – a dosáhli rychlého postupu hluboko na sovětské území. Druhá světová válka – Wikipedie 1868 Důstojnický park Důstojnický park v Hradci Králové, vznikl v roce 1868 na soutoku Labe a Orlice, v prostoru bývalé pevnosti. Původně měl sloužit jako vojenský hřbitov, ale nakonec byl založen jako neveřejný park pro důstojníky posádky, zejména vyšší štáb. Park byl postupně doplňován o restauraci, hudební pavilon, kuželník, skleníky a domek zahradníka, a přestože ho vlastnila armáda až do roku 1925, byl přístupný veřejnosti. Významně se na jeho podobě podílel zahradní architekt František Thomayer, který navrhl členité scenérie, promenádu i alpinium. Jiráskovy sady (Hradec Králové) – Wikipedie
170 Jiřího Purkyně Pražské Předměstí Ulice 1955 Jiří Purkyně (1898–1942) byl český středoškolský profesor, komunista a protinacistický odbojář, pravnuk slavného vědce Jana Evangelisty Purkyně. Narodil se v Lounech, studoval nejprve medicínu, později historii, filozofii a zeměpis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1923 působil na obchodní akademii v Hradci Králové, kde vyučoval dějepis a zeměpis a angažoval se v levicových kulturních a politických aktivitách. Byl aktivní v protifašistickém odboji, redigoval ilegální časopis Čin a organizoval pomoc republikánskému Španělsku. V květnu 1940 byl zatčen gestapem a po atentátu na Heydricha odsouzen k smrti. Byl popraven 15. září 1942 v Mnichově a jeho jméno nesla dlouhá léta střední ekonomická škola v Hradci Králové. 1945 Slovenská; 1942 Slovenská/Slowakische Gasse Název ulice je odvozen od Slovenského státu, jenž má bohatou a pestrou historii, která sahá až do dob Velké Moravy, jednoho z prvních slovanských států v Evropě. Po staletí bylo součástí Uherského království, což formovalo jeho kulturní a jazykovou identitu. V 20. století se stalo součástí Československa, kde sehrálo důležitou roli v politickém i hospodářském vývoji státu. Po sametové revoluci v roce 1989 se Slovensko vydalo cestou demokratizace a ekonomické transformace. V roce 1993 vznikla samostatná Slovenská republika, která se rychle etablovala na mezinárodní scéně. Vstupem do Evropské unie a NATO se Slovensko stalo pevnou součástí západních struktur. Země je známá svou bohatou lidovou kulturou, krásnou přírodou a historickými památkami. Slovensko – Wikipedie 1939 Štefánikova/Štefanik Gasse; 1929 Štefánikova Milan Rastislav Štefánik (1880–1919) byl v Košariskách narozený slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a spoluzakladatel Československa. Původně vystudoval filozofii a astronomii, působil ve Francii, kde se stal uznávaným vědcem a později i vojenským pilotem. Během první světové války sehrál klíčovou roli při formování československých legií a spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem založil Československou národní radu; tragicky zahynul při letecké nehodě krátce po vzniku republiky. Milan Rastislav Štefánik – Wikipedie 1911 Blancova/Blankova Louis Jean Joseph Charles Blanc (1811–1882) byl francouzský politik, historik, novinář a významný představitel utopického socialismu. Narodil se v Madridu, kde jeho otec působil jako finanční inspektor za vlády Josefa Bonaparta, a později studoval práva v Paříži. V roce 1839 publikoval své klíčové dílo L’Organisation du travail, v němž prosazoval myšlenku tzv. „sociálních dílen“ – pracovních družstev podporovaných státem, které by garantovaly zaměstnání chudým městským obyvatelům. Po únorové revoluci roku 1848 se stal členem prozatímní vlády a předsedou komise pro dělnické otázky. Jeho návrhy však nebyly plně realizovány a po neúspěchu národních dílen byl nucen odejít do exilu v Anglii. Po návratu do Francie v roce 1870 byl zvolen poslancem a zasazoval se o amnestii pro účastníky Pařížské komuny. Zemřel v Cannes a byl pohřben na pařížském hřbitově Père Lachaise. Louis Blanc – Wikipedie
171 Jižní Slezské Předměstí Ulice 1965 Ulice je pojmenována podle své polohy v rámci Slezského předměstí. Byla vybudována v šedesátých letech 20. století.
172 Jungmannova Pražské Předměstí Ulice 1971 Josef Jungmann (1773–1847) byl v Hudlicích u Berouna narozený český jazykovědec, překladatel, básník a pedagog, původním povoláním učitel a gymnaziální profesor, který se stal jednou z klíčových osobností českého národního obrození. Výrazně přispěl k obnově a rozvoji českého jazyka, mimo jiné svým pětidílným Slovníkem česko-německým a překlady děl světové literatury, jimiž dokázal bohatost české slovní zásoby. –
173 K Aleji Nový Hradec Králové Ulice 1965
174 K Biřičce Kluky Ulice 1974
175 K Borku Svinary Ulice 1987 Pomístní pojmenování podle jižního konce ulice, který vede do borovicového háje v hradeckých lesích. Cestu, ačkoliv ještě jako pouhou stezku mezi poli, lze dohledat v první polovině 19. století na mapách stabilního katastru. Výstavba na této ulici začala až v sedmdesátých letech 20. století.
176 K Břízkám Malšova Lhota Ulice 1979 Ulice jdoucí směrem k březovému háji. –
177 K Cikánu Kluky Ulice 1974
178 K Dehetníku Slatina Ulice 1998 Ulice je pojmenována podle lesu Dehetník, jehož název vznikl od toho, že se zde dříve vyráběl v jámách dehet. Vznikla v letech 1995 až 2000.
179 K Dolíkám Svobodné Dvory Ulice 1951
180 K dubu Malšova Lhota, Nový Hradec Králové Lesní cesta – Lesní cesta K dubu v Hradeckých městských lesích vede od lesní cesty Smiřická hráz k Hradečnici, název cesty se odvozuje od stromu dub, což je mohutný listnatý strom s dlouhověkostí a výrazným symbolem síly, stability a historické paměti v české krajině. –
181 K Hvězdárně Kluky Ulice 1974
182 K Chatám Roudnička Ulice
183 K Labi Pražské Předměstí, Třebeš Ulice 1977 Ulice získala pojmenování dle směru jdoucího k řece Labi, jež pramení na Labské louce v Krkonoších, přičemž nás tato ulice zavede pouze k tzv. slepému ramenu Starého Labe. 1934 Labská
184 K Lesu Svinary Ulice 1987 Pomístní pojmenování podle jižního konce ulice, který vede do Hradeckých lesů. Ulici můžeme naleznout již na Indikačních skicách z první poloviny 19. století.
185 K Metelce Svobodné Dvory Ulice 1946
186 K Meteoru Svobodné Dvory Ulice
187 K Orlici Malšovice Ulice 2010 Směr jdoucí k řece Orlici, jež vzniká se soutokem řek Tiché a Divoké Orlice u Albrechtic nad Orlicí, přičemž se v Hradci Králové vlévá pod Jiráskovými sady do řeky Labe. –
188 K Osadě Malšovice Ulice 1998 Ulice směřující k malšovické zahrádkářské osadě – Rozkvět míru, založené s rokem 1957, která k dnešku čítá přes 350 jednotlivých zahrádek. –
189 K Polabinám Roudnička Ulice
190 K Potoku Březhrad Ulice 1979
191 K Radaru Rusek Ulice 2013 Ulice je pojmenována podle radiolokátorové stanici FRNS, postavené během rekonstrukce královéhradeckého vojenského letiště v roce 1973. Radar byl opuštěn armádou v roce 2000 a později jej využíval Východočeský klub přátel vojenské techniky.
192 K Rybníku Roudnička Ulice
193 K Sokolovně Pouchov, Věkoše Ulice 1971 Ulice vede k Sokolovně
194 K Úvrati Věkoše Ulice 2012 Ulice byla postavena v roce 2012. Svůj název nese pravděpodobně podle úvrati, okrajové části pole, kde se při obdělávání obrací potah nebo zemědělský stroj, zoraná kolmo k převládajícímu směru orby.
195 K Zastávce Věkoše, Pouchov Ulice 1946 Ulice vede k železniční zastávce Hradec Králové zastávka. Do roku 1946 se jmenovala Věkošská, nelze jí však zaměňovat se současnou Věkošskou ulicí.
196 Kalendova Kukleny Ulice 1942 Václav Kalenda (1801–1878) byl v Jasenné u Josefova narozený český učitel, spisovatel, novinář a národní buditel, který se po absolvování učitelského kurzu v Hradci Králové věnoval pedagogické činnosti na řadě škol východních Čech. V roce 1843 nastoupil na školu v Kuklenách, kde působil až do roku 1872 jako řídící učitel a významně ovlivnil místní školství i kulturní život. Byl propagátorem mnemotechniky a hláskovací metody, autorem učebních pomůcek a aktivním přispěvatelem do dobového tisku. 1945 Kalendova; 1942 Kalendova/Kalenda Gasse 1939 Hybešova/Hybeš Gasse; 1929 Hybešova Josef Hybeš (1850–1921) byl v Dašicích narozený český sociálně demokratický politik, novinář a dělnický aktivista, původním povoláním tkadlec, který se již v mládí zapojil do dělnického hnutí ve Vídni. V roce 1878 spoluzakládal první českou sociálně demokratickou stranu a později působil jako poslanec Říšské rady, moravského zemského sněmu i Revolučního národního shromáždění. Byl známý jako neúnavný obhájce práv dělníků, organizátor stávek a autor řady publicistických textů, včetně memoárů Křížová cesta socialismu. Na sklonku života se přiklonil k marxistické levici a podpořil vznik Komunistické strany Československa. Josef Hybeš – Wikipedie
197 Kampanova Pražské Předměstí Ulice 1946 Jan Kampanus Vodňanský (1572–1622) byl český humanistický básník, dramatik, pedagog, hudební skladatel a rektor Univerzity Karlovy. Narodil se ve Vodňanech jako Jan Kumpán, studoval v Klatovech, Domažlicích, Jihlavě a později na pražské univerzitě, kde získal titul mistra svobodných umění. Působil jako učitel v Teplicích, Hradci Králové, Kutné Hoře a v Praze, kde se stal profesorem klasické literatury, řečtiny a latiny. Byl uznávaným latinsky píšícím básníkem, jehož díla se vyznačovala formální dokonalostí – například Sacrarum odarum libri duo nebo drama Břetislav, které bylo cenzurováno. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 se z politických důvodů zřekl své víry a přestoupil ke katolictví, což mu mělo zachovat postavení na univerzitě, ale bylo veřejností ostře kritizováno. Zemřel krátce po zrušení univerzity, vnitřně zlomen. Jeho životní osudy ztvárnil Zikmund Winter v románu Mistr Kampanus. –
198 Kampelíkova Kukleny Ulice 1942 František Cyril Kampelík (1805–1872) byl v Syřenově narozený český lékař, spisovatel a národní buditel, původním povoláním učitel a později lékař, který se aktivně zapojil do revolučního dění roku 1848 a propagoval myšlenky svépomocného hospodaření. Po návratu z emigrace se usadil v Kuklenách, kde působil jako lékař až do své smrti. Proslul jako autor spisu o zakládání záložen, díky čemuž se později v Čechách vžilo označení „kampelička“. Byl rovněž aktivním publicistou a přispěvatelem do řady vlasteneckých časopisů. 1945 Kampelíkova; 1942 Kampelíkova/Kampelík Gasse 1939 Bezručova/ Bezruč Gasse; 20. léta 20. století Bezručova Petr Bezruč (1867–1958), vlastním jménem Vladimír Vašek, byl v Opavě narozený český básník, původním povoláním poštovní úředník, který se proslavil jedinou, ale zásadní básnickou sbírkou Slezské písně. Jeho dílo, ovlivněné symbolismem a českou modernou, vyjadřovalo sociální a národní útlak obyvatel Slezska a řadí ho mezi tzv. anarchistické buřiče. Během první světové války byl vězněn kvůli podezření z autorství protirakouské básně. Po odchodu do výslužby žil v ústraní a zemřel v Olomouci ve věku 90 let. Petr Bezruč – Wikipedie
199 Kaplířova Slezské Předměstí Ulice 1946 Ulice byla vybudována v první čtvrtině 20. století. Je pojmenována podle Kašpara Kaplíře ze Sulevic (1535-1621), purkrabího Hradeckého kraje a nejvyššího písaře, což byly 12. a 8. nejvyšší funkce v Českém království. Zapojil se do stavovského povstání v roce 1620 a byl jedním ze sedmadvaceti českých pánů popravených na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Ve věku pětaosmdesáti let byl nejstarším popraveným a na popraviště vešel jako první z rytířského stavu a jako čtvrtý v celkovém pořadí.
200 Karla Čapka Pražské Předměstí Ulice 1946 Karel Čapek (1890–1938) byl český spisovatel, dramatik, novinář, filozof a překladatel, narozený v Malých Svatoňovicích. Studoval filozofii a estetiku na Karlově univerzitě, později působil jako redaktor Národních listů a Lidových novin. Proslavil se dramatem R.U.R., kde se poprvé objevilo slovo „robot“, a romány jako Válka s mloky, Krakatit či trilogií Hordubal – Povětroň – Obyčejný život. Byl blízkým přítelem T. G. Masaryka, jehož názory zaznamenal v Hovorech s TGM. Spolu se svým bratrem Josefem tvořil i pro děti (Dášeňka, Devatero pohádek) a angažoval se v boji proti fašismu. Zemřel na zápal plic 25. prosince 1938, krátce před okupací Československa nacisty, a je pohřben na Vyšehradě. 1945 Herrmannova; 1939 Herrmannova/Herrmann Gasse; 1929 Herrmannova Ignát Herrmann (1854–1935) byl český spisovatel, humorista, publicista a redaktor, narozený v Chotěboři. V mládí se vyučil kupcem, ale brzy se začal věnovat literatuře a novinařině – působil v nakladatelství Jana Otty a později jako redaktor Národních listů. Roku 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák, kde publikoval většinu svých prací pod různými pseudonymy: např. Švanda, Vojta Machatý. Proslavil se zejména romány U snědeného krámu a Otec Kondelík a ženich Vejvara, které realisticky zobrazují pražské prostředí a drobné měšťanstvo. Jeho styl byl přístupný, sentimentální a oblíbený širokou čtenářskou veřejností. Ignát Herrmann – Wikipedie
201 Karla Hynka Máchy Hradec Králové Ulice 1947 Karel Hynek Mácha (1810–1836) byl nejvýznamnější český básník romantismu, proslulý především svým lyricko-epickým dílem Máj. Narodil se v Praze, studoval práva a byl ovlivněn evropským romantismem i českým národním obrozením. Jeho poezie je plná melancholie, přírodních obrazů, existenciálních otázek a hlubokého citu pro krásu i tragiku života. Máj je považován za vrchol české poezie a zásadně ovlivnil další generace básníků. Mácha byl také autor cestopisů, próz a divadelních her, jeho život však ukončila předčasná smrt ve 26 letech. 1941 Karla Hynka Máchy/Karl Hynek Mácha Strasse 1945 Alexandra I. Sjednotitele; 1934 Alexandra I. Sjednotitele Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) byl druhý král Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 král Jugoslávie. Během první světové války působil jako regent a vrchní velitel srbské armády, proslul vítězstvími v balkánských válkách. V roce 1929 rozpustil parlament, zrušil ústavu a nastolil královskou diktaturu s cílem centralizovat moc a potlačit národnostní rozpory. Jeho vláda byla poznamenána snahou o sjednocení země, ale také rostoucím odporem ze strany Chorvatů a dalších menšin. Dne 9. října 1934 byl zavražděn při státní návštěvě Marseille atentátníkem z řad chorvatských ustašovců a makedonských nacionalistů. Alexandr I. Karađorđević – Wikipedie 1923 Jeronýmova Jeroným Pražský (1378–1416) byl na Novém Městě pražském narozený filozof, teolog a reformátor, původním povoláním mistr svobodných umění, který se stal významným představitelem českého reformního hnutí. Významně se zasloužil o šíření myšlenek Jana Viklefa a podporu Jana Husa, za což byl po odvolání svých názorů v Kostnici znovu uvězněn a jako kacíř upálen. Jeho životními hodnotami byly pravda, vzdělanost a odvaha, které prosazoval nejen ve filozofii, ale i ve svém veřejném působení. Jeroným Pražský – Wikipedie
202 Karla Tomana Hradec Králové Ulice 1958 Karel Toman (1877–1946) byl český básník, novinář a překladatel, původně člen generace anarchistických buřičů. Narodil se v Kokovicích u Slaného a podnikl řadu cest po Evropě, které ovlivnily jeho poetiku. Jeho lyrika je introspektivní, melancholická a často inspirovaná přírodou a venkovem. Pracoval jako redaktor Národních listů a později v knihovně Národního shromáždění. Mezi jeho nejznámější sbírky patří Měsíce, Sluneční hodiny a Hlas ticha. Roku 1946 byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Praze a je pohřben na Vyšehradě. 1945 Sobkova; 1939 Sobkova/Sobek Gasse; 1896 Sobkova/Zoubkova Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (1618–1675) byl český benediktin, duchovní a první královéhradecký biskup. Narodil se v Rajhradě a po studiích vstoupil do benediktinského řádu. Roku 1668 se stal pražským arcibiskupem, kde působil až do smrti. Výrazně se zasloužil o obnovu církevních institucí po třicetileté válce. Podporoval výstavbu klášterů a duchovní správu. Zemřel v Praze a jeho tělo bylo pohřbeno v Broumově, srdce uloženo v katedrále sv. Víta. Byl známý jako schopný organizátor a diplomat. Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka – Wikipedie
203 Karlíček Nový Hradec Králové Lesní cesta
204 Karoliny Světlé Pražské Předměstí Ulice 1929 Karolina Světlá (1830–1899), vlastním jménem Johanna Nepomucena Rottová, byla významná česká spisovatelka, představitelka generace májovců a zakladatelka českého vesnického románu. Narodila se v Praze, pocházela ze zámožné měšťanské rodiny a byla jazykově vzdělaná – ovládala češtinu, němčinu i francouzštinu. Její tvorbu ovlivnily osobní tragédie (zejména smrt dcery), přátelství s Boženou Němcovou a Janem Nerudou, i četba George Sandové. V rané tvorbě se věnovala pražskému měšťanskému prostředí, později se proslavila tzv. ještědskými prózami, které čerpaly z venkovského života a řešily morální otázky, postavení žen a vztahy. Mezi její nejznámější díla patří Kříž u potoka, Vesnický román, Frantina, Nemodlenec a Kantůrčice. Aktivně se angažovala v ženském hnutí, spoluzaložila Ženský výrobní spolek český a Americký klub dam. 1945 Karoliny Světlé; 1939 Karoliny Světlé/Karolina Světlá Gasse; 1929 Karoliny Světlé
205 Kaštanová Malšovice Ulice 1977 Kaštan je mohutná listnatá dřevina s charakteristickými dlanitě složenými listy a nápadnými kulovitými plody ukrytými v ostnaté tobolce. Nejčastěji se v Česku vyskytuje kaštan koňský (jírovec maďal), který je oblíbený jako okrasný strom v parcích a alejích. –
206 Kavčí plácek Hradec Králové Ulice 14.–15. století Kavčí plácek je historické veřejné prostranství v centru Hradce Králové, dříve známé jako Kavčí trh. Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1532, ale původ názvu zůstává nejasný – dosud nebyl spolehlivě vysvětlen. Existují domněnky, že název může souviset s výskytem kavek (ptáků) v oblasti, nebo s nějakým místním označením, ale žádná z teorií nebyla potvrzena. Historicky se zde nacházelo židovské ghetto, později bašta městského opevnění a v 19. století i letní divadlo. V průběhu staletí místo několikrát poškodily požáry. V současnosti je Kavčí plácek známý jako kulturní prostor, například díky scéně Lodivadla. Jedinou budovou s adresou na Kavčím plácku je modernistický Husův dům. 1945 Kavčí plácek; 1939 Kavčí plácek/Dohlen Platz; 1918 Kavčí plácek; 14.–15. století Kavčí plácek/Dohlen Platz/Kavčí trh V nejstarším období Židovský plac/Judaeorum area Historicky zde byli usazeni židé, přičemž se zde v letech 1390–1403 připomíná židovská škola. Kavčí plácek – Wikipedie
207 Ke Kopaninám Slatina Ulice 2009 Ulice směřuje ke kopaninám, což je pomístní název prostoru mezi Pileticemi a Slatinou. Kopanina může znamenat pole na příkrém svahu nebo též v lese, které nelze orat a obdělává se jen kopáním rýči a motykami. Jako další možné vysvětlení může být pověst o židovské rodině, která se přestěhovala do Ruseku. Starý Žid však nedodržel svůj slib, že nebude v obci podnikat a místní si od něj začali půjčovat. Poté, co však údajně velká část vesnice přišla o své peníze kvůli vysokému úroku, rozhodli se Žida zbavit a jedné noci jej v plachtách unesli s myšlenkou, že muže vykuchají a utopí v nedalekém rybníku. Ten se však svíjel, takže po chvíli byli Rusečtí unavení a tak jej k místu smrti váleli. Žid se leknul, když mu sdělili jeho osud a omdlel. Rusečtí jej tak v domění, že je mrtvý pohřbili, avšak ještě toho večera byl vykopán svými dcerami a utekl s nimi neznámo kam. Následkem těchto událostí vzniklo mnoho pomístních názvů. Tam, kde se Žid svázán prostěradli přehazoval, se říkalo ,,Na plachtách“, kde nosiči odpočívali ,,Na odpočívadlech“, kde Židovi hrozili vykucháním, ,,Na kuchánku“, a kde ho zakopali, „V kopaninách“. Vzhledem k poloze dalších míst je však toto vysvětlení spíše nepravděpodobné. Dne 24. listopadu 2009 schválilo zastupitelstvo města název "Ke Kopaninám".
208 Ke Křivé lípě Nový Hradec Králové Lesní cesta
209 Ke Křížku Roudnička Ulice
210 Ke Splavu Svinary Ulice 1987 Ulice nese svůj název podle svého směru – vede ke Svinarskému splavu. Cesta zde začala vést skrz pole ve čtyřicátých letech 20. století, první domy zde začaly být stavěny v letech padesátých.
211 Ke Stavu Slatina Ulice 2016 Ulice vznikla v letech 2016 až 2018.
212 Kejzlarova Nový Hradec Králové Ulice 1979
213 Klacovská Svobodné Dvory Ulice
214 Kladská Slatina, Slezské Předměstí Ulice 1942 Kladská je páteřní ulicí Slatiny a svůj název bere od směru, kterým vedla stezka z Hradce Králové do Kladska. Byla součástí zemské stezsky Kladsko-Polské, která sloužila zejména k vývozu obilí a jež je doložená již ve čtrnáctém století. V Hradci Králové se této cestě taktéž říkalo "stará silnice". Ve třicátých letech byla ulice pojmenována "Komenského", avšak již v roce 1942 byla přejmenována na Kladskou. Komenského (30. léta) Ve třicátých letech nesla ulice jméno Jana Amose Komenského (1592-1670), jednoho z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů. Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“.
215 Klapák Slezské Předměstí, Malšovice Most 1949 Most získal své pojmenování díky hluku, který vydával v době, kdy po něm stále ještě jezdily automobily. V osmdesátých letech byl zrekonstruován a v roce 1982 byl právě kvůli hluku zakázán vjezd aut. Jedná se o jeden z ženijních mostů typu "Bailey Bridge", který byl postaven v rámci poválečné pomoci UNNRA. Lidově se mu též říká „Klapák“, „Železňák“, „Drnčák“ či „Bouchák“.
216 Klášterského Malšovice Ulice 1942 Antonín Klášterský (1866–1938) byl v Mirovicích narozený český básník, překladatel a úředník, původním povoláním právník, který se ve volném čase věnoval literatuře a stal se významnou postavou české poezie přelomu 19. a 20. století. Jeho lyrická tvorba, často inspirovaná přírodou, vlastenectvím a každodenním životem, navazovala na lumírovskou tradici a byla ovlivněna dílem Jaroslava Vrchlického, s nímž spolupracoval i jako redaktor Sborníku světové poezie. 1945 Klášterského; 1942 Klášterského/Klášterský Gasse 1939 Nerudova/Neruda Gasse; 1933 Nerudova Jan Neruda (1834–1891) byl v Praze na Malé Straně narozený český básník, prozaik, novinář a literární kritik, původním povoláním učitel a redaktor, který se stal vůdčí osobností generace májovců a zakladatelem moderní české žurnalistiky. Proslul zejména svými Povídkami malostranskými, fejetony v Národních listech a básnickými sbírkami, v nichž zachycoval každodenní život, sociální problémy i osobní skepsi s hlubokým porozuměním a ironií. Jan Neruda – Wikipedie
217 Kleinerových Moravské Předměstí Ulice 2016 Ulice je pojmenována podle rodiny Kleinerovy vlastnící v ulici Dukelská řeznictví, která v roce 1939 poslala svou dceru do Anglie v rámci z Prahy vypravovaných tzv. Wintonových vlaků. Sami Kleinerovy holocaust nepřežili a zahynuli v koncentračním táboře. Jejich dcera Hana, od té doby žijící ve Velké Británii, však zůstala hrdou patriotkou Hradce Králové, který pravidelně navštěvuje, přičemž se věnuje i osvětě. –
218 Klicperova Hradec Králové Ulice 1900 Václav Kliment Klicpera (1792–1859) byl český dramatik, prozaik, básník a zakladatel novodobého českého divadla. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou a po studiích v Praze působil jako profesor v Hradci Králové a později v Praze. Významně přispěl k rozvoji českého ochotnického divadla a vychoval řadu budoucích literátů, včetně J. K. Tyla a J. V. Friče. Napsal přes 50 divadelních her různých žánrů – od frašek po historická dramata. Mezi jeho nejznámější díla patří Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů a Rohovín čtverrohý. Aktivně se účastnil revolučního roku 1848 a byl členem Národního výboru. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Klicperova; 1939 Klicperova/Klicpera Gasse; 1900 Klicperova konec 80. let 19. století Divadelní Historie Klicperova divadla v Hradci Králové sahá až do konce 18. století, kdy se první ochotnická představení konala v hostinci U zlatého orla. Významným impulsem pro rozvoj divadla byl příchod Václava Klimenta Klicpery, který zde působil jako profesor a dramatik. V roce 1882 městská rada rozhodla o výstavbě samostatné divadelní budovy, která byla slavnostně otevřena 24. března 1885 hrou Eliška Přemyslovna a operou Hubička od Bedřicha Smetany. Budovu navrhl architekt Viktor Weinhengst v novorenesančním stylu, ale kvůli nestabilnímu svahu musela být už rok po otevření rekonstruována. V průběhu 20. století prošlo divadlo několika přestavbami a změnami názvu – například Divadlo Vítězného února v době socialismu. Od roku 1949 zde působí profesionální činoherní soubor, který se stal jedním z nejvýznamnějších v Česku. Po roce 1989 se divadlo profilovalo jako progresivní scéna s důrazem na moderní režii a dramaturgii, mj. pod vedením Vladimíra Morávka a Davida Drábka. Klicperovo divadlo – Wikipedie 17. století Široká/Breite Gasse Ulice nesla označení podle protikladu k vedle se nacházející Úzké ulici, název tedy reflektoval charakter větší šíře uliční prostor oproti jiným ulicím.
219 Klidná Plácky Ulice 1977 Ulice nese svůj název podle svého charakteru. Byla vystavěna v sedmdesátých letech a původně nesla název Nová. Toto pojmenování nese od roku 1977. do 1977 – Nová Podle doby své výstavby.
220 Klumparova Hradec Králové Ulice 1920 Otakar Klumpar (1860–1915) byl významný český lékař, hygienik, veřejný činitel a kulturní osobnost spojená s Hradcem Králové. Narodil se ve Skalici (dnes Slovensko) a medicínu vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze. Po praxi v Brně a Olomouci působil jako okresní lékař v Sobotce a později jako primář nemocnice v Hradci Králové. Aktivně se zapojoval do veřejného života – byl předsedou Pokrokového klubu, starostou sokolské župy Orlické a podporoval rozvoj města. Spolupracoval na regulačním plánu Hradce Králové a zasloužil se i o podporu vamberecké krajky. V letech 1905–1906 si nechal postavit reprezentativní vilu v Hradci Králové, dnes známou jako Klumparova vila. 1945 Klumparova; 1939 Klumparova/Klumpar Gasse; 1920 Klumparova
221 Kmochova Malšovice Ulice 1942 František Kmoch (1848–1912) byl v Zásmukách u Kolína narozený český dirigent, skladatel a kapelník, původním povoláním učitel, který se proslavil jako zakladatel a vedoucí kolínského Sokolského dechového orchestru. Jeho hudba, hluboce zakořeněná v české lidové tradici, se stala symbolem národního uvědomění a jeho pochody, často doprovázené zpěvem, dodnes znějí na slavnostech a přehlídkách po celé republice. 1945 Kmochova; 1942 Kmochova/Kmoch Gasse 1939 Smetanova/Smetana Gasse Bedřich Smetana (1824–1884) byl v Litomyšli narozený český hudební skladatel, dirigent a pedagog, původním povoláním klavírista a učitel hudby, který se stal zakladatelem moderní české národní hudby. Proslavil se zejména operou Prodaná nevěsta a cyklem symfonických básní Má vlast, přičemž i po úplné ztrátě sluchu pokračoval v tvorbě a zanechal trvalý odkaz v české i světové hudbě. Bedřich Smetana – Wikipedie 1933 Smetanova + Vrchlického Jaroslav Vrchlický (1853–1912), vlastním jménem Emil Frída, byl v Lounech narozený český básník, dramatik, překladatel a literární kritik, původním povoláním učitel a později profesor literatury, který se stal vůdčí osobností lumírovců a jedním z nejplodnějších autorů české literatury. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje přes 80 básnických sbírek, řadu dramat a překladů, přičemž nejznámější je jeho divadelní hra Noc na Karlštejně a cyklus Zlomky epopeje. Jaroslav Vrchlický – Wikipedie
222 Kociánovice Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována podle samoty, na jejímž místě leží. Kociánovice, samostatný dvůr, byl v letech 1790 až 1798 rozprodán Střemchoví z Podhůří, Vlasákovi ze Štěnkova, Karlovi z Bolehoště a Bynarovi z Lejšovky. Tak vznikla nová část Slezského Předměstí.
223 Kochanova Svobodné Dvory Ulice
224 Kollárova Pražské Předměstí Ulice 1946 Jan Kollár (1793–1852) byl slovenský básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní, významná osobnost českého i slovenského národního obrození. Narodil se v Mošovcích, studoval filozofii a teologii v Jeně, kde se seznámil s inspirací své poezie – Mínou. Působil jako kazatel v Pešti a později jako profesor slovanské archeologie na univerzitě ve Vídni. Proslul zejména básnickou skladbou Slávy dcera, která vyjadřuje ideu slovanské vzájemnosti a vlastenectví. Kollár se zasazoval o kulturní jednotu Slovanů a odmítal osamostatnění slovenštiny. Zemřel ve Vídni, jeho ostatky byly později přeneseny na Olšanské hřbitovy v Praze. 1945 Kampelíkova; 1939 Kampelíkova/Kampelík Gasse; 1929 Kampelíkova František Cyril Kampelík (1805–1872) byl v Syřenově narozený český lékař, spisovatel a národní buditel, původním povoláním učitel a později lékař, který se aktivně zapojil do revolučního dění roku 1848 a propagoval myšlenky svépomocného hospodaření. Po návratu z emigrace se usadil v Kuklenách, kde působil jako lékař až do své smrti. Proslul jako autor spisu o zakládání záložen, díky čemuž se později v Čechách vžilo označení „kampelička“. Byl rovněž aktivním publicistou a přispěvatelem do řady vlasteneckých časopisů. František Cyril Kampelík – Wikipedie 1942 Vydrova/Wydra Gasse Stanislav Vydra (1741–1804) byl český matematik, pedagog, katolický kněz a významná osobnost národního obrození, narozený v Hradci Králové. V roce 1757 vstoupil do jezuitského řádu, studoval filozofii a matematiku na pražské univerzitě, kde ho vedli učitelé jako Joseph Stepling a Jan Tesánek. Po působení v Jičíně a Vilémově byl roku 1772 jmenován profesorem matematiky na Univerzitě Karlově, kde později působil jako děkan filozofické fakulty a v roce 1800 se stal rektorem univerzity. Vydra se zasloužil o rozvoj matematického vzdělávání, napsal řadu odborných spisů, včetně Historia Matheseos in Bohemia et Moravia cultae (1778) a Elementa calculi differentialis et integralis (1783). Jeho nejvýznamnější české dílo Počátkowé Arytmetyky vyšlo posmrtně roku 1806 jako první česká vysokoškolská učebnice matematiky. Mezi jeho žáky patřili Bernard Bolzano a František Gerstner. Zemřel v Praze, kde je pohřben na Olšanských hřbitovech. Stanislav Vydra – Wikipedie
225 Komenského Hradec Králové Ulice 1883 Jan Ámos Komenský (1592–1670) byl v Nivnici u Uherského Brodu narozený český filozof, teolog a pedagog, původním povoláním učitel a kazatel Jednoty bratrské, který po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu, v němž se stal zakladatelem moderní pedagogiky, známým jako „učitel národů". 1945 Komenského; 1939 Komenského/Komenský Gasse; 1883 Komenského 1942 Udet Strasse Ernst Udet (1896–1941) byl německý stíhací pilot, letecký akrobat a generálplukovník Luftwaffe. Narodil se 26. dubna 1896 ve Frankfurtu nad Mohanem a během první světové války se stal druhým nejúspěšnějším německým stíhacím esem (po Manfredu von Richthofenovi) s 62 potvrzenými sestřely. Po válce působil jako kaskadér, výrobce letadel a propagátor letectví. V roce 1933 vstoupil do NSDAP a podílel se na budování Luftwaffe, kde prosazoval taktiku střemhlavého bombardování a vývoj letounu Ju 87 Stuka. V roce 1939 byl jmenován šéfem zbrojních dodávek pro Luftwaffe, ale administrativní tlak a neúspěchy během války ho psychicky zlomily. Trpěl alkoholismem a 17. listopadu 1941 spáchal sebevraždu. Nacistická propaganda jeho smrt zpočátku vydávala za leteckou nehodu. Ernst Udet – Wikipedie
226 Kopretinová Malšova Lhota Ulice 2010 V místech louky, na níž pravidelně kvetly kopretiny čili bíle kvetoucí luční byliny. –
227 Kotěrova Hradec Králové Ulice 1927 Jan Kotěra (1871–1923) byl český architekt, urbanista, pedagog a zakladatel moderní české architektury. Narodil se v Brně a studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Otto Wagnera, kde ho ovlivnil wagnerovský modernismus i klasicismus. Po návratu do Čech působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili Josef Gočár, Bohuslav Fuchs nebo Pavel Janák. K jeho nejvýznamnějším stavbám patří Peterkův dům v Praze, Okresní dům a Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově či Laichterův dům v Praze. Kotěra byl také aktivní v uměleckých spolcích (např. SVU Mánes) a organizoval výstavy, včetně slavné výstavy Rodina. Zemřel v roce 1923 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově. 1945 Kotěrova; 1939 Kotěrova/Kotěra Gasse; 1927 Kotěrova 1910 Musejní Muzeum východních Čech v Hradci Králové má bohatou historii sahající až do roku 1880, kdy bylo založeno na základě úspěšné výstavy starožitností. Sbírky se rychle rozrůstaly a kvůli nedostatku prostoru bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy. Ta byla postavena v letech 1909–1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české moderní architektury. Monumentální secesní stavba na Eliščině nábřeží je považována za Kotěrovo vrcholné dílo. Na její výzdobě se podíleli i další umělci – např. Stanislav Sucharda (sochy), František Kysela (vitráže) a Jan Preisler (mozaiky). Budova byla v roce 1995 prohlášena národní kulturní památkou a prošla několika rekonstrukcemi, naposledy v letech 2018–2019. Muzeum východních Čech – Wikipedie
228 Kotrčova Plotiště nad Labem Ulice Ulice vede k bývalé Kotrčově usedlosti (dnes čp, 179). Kotrčovu usedlost lze na mapách zpozorovat koncem 19. století, přičemž byla rodinou postupně rozšiřována. Samotný rod Kotrčů však v Plotištích existoval již v 17. století, kdy je jako držitel gruntu č. 22 (dnes bychom tento grunt nalezli na jihovýchodním rohu ulice) doložen roku 1714 Jakub Kotrč.
229 Koutníkova Plotiště nad Labem Ulice 1947 Ulice je pojmenována podle Františka Koutníka (1897–1943), dozorce Československých drah, který byl zatčen za napomáhání odboji. Zemřel 24. července 1943 ve městě Griebo, kde se nacházel pracovní tábor. Samotnou ulici lze nalézt již na Indikačních skicách z let 1826–1830.
230 Kovová Slezské Předměstí Ulice 1996 Ulice se nazývá podle kovu ve skladištní oblasti, ve které se nachází. Vznikla v osmdesátých letech dvacátého století.
231 Koželužská Kukleny Ulice 1942 Název ulice je odvozen od typického zaměstnání místních obyvatel v období před polovinou 20. století, tedy dle řemeslníka, který se zabýval zpracováním surových zvířecích kůží na useň, tedy měkkou a trvanlivou kůži vhodnou k výrobě obuvi, oděvů či sedlářského zboží. 1945 Koželužská; 1942 Koželužská/Gerber Gasse 1939 Komenského/Komenský Gasse; 1921 Komenského Jan Ámos Komenský (1592–1670) byl v Nivnici u Uherského Brodu narozený český filozof, teolog a pedagog, původním povoláním učitel a kazatel Jednoty bratrské, který po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu, v němž se stal zakladatelem moderní pedagogiky, známým jako „učitel národů". Jan Amos Komenský – Wikipedie
232 Kpt. Fechtnera Malšovice Ulice 1992 Emil Fechtner (1916–1940) byl na Žižkově narozený československý vojenský pilot vyrůstající v Hradci Králové, kde vystudoval reálné gymnázium. Původním povoláním byl úředník, avšak po absolvování Vojenské akademie v Hranicích se stal důstojníkem letectva. Po okupaci odešel do zahraničí, vstoupil do řad 310. československé stíhací perutě RAF a zúčastnil se bitvy o Británii, během níž dosáhl několika sestřelů nepřátelských letadel. Zahynul při letecké nehodě 29. října 1940 v Anglii a byl posmrtně, k roku 1991, vyznamenán a povýšen na plukovníka. 1945 Na drahách; 1942 Na drahách/Auf der Flur; 20. léta 20. století Na drahách Název ulice odvozen z ustáleného pomístního názvu Na Drahách, jenž označoval nezpevněnou polní cestu sloužící rovněž k hnaní dobytka. 1939 Husova/Huss Gasse; 1933 Husova Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie
233 Krapkova Malšovice Ulice 1954 Josef Krapka Náchodský (1862–1909) byl v Náchodě narozený český novinář, básník, spisovatel, překladatel a politik, původním povoláním učitel, který se aktivně podílel na kulturním a společenském životě konce 19. století. Byl známý svým úsilím o sociální spravedlnost, podporu národního uvědomění a překládáním děl z francouzštiny a němčiny; jeho literární i politická činnost byla úzce spjata s východními Čechami, včetně Hradce Králové. 1945 Pohlova; 1942 Pohlova/Pohl Gasse Jan Václav Pohl (asi 1720–1790) byl v Hradci Králové narozený jazykovědec, pedagog a puristický gramatik pozdního baroka a počínajícího národního obrození, který od poloviny 18. století působil jako učitel češtiny ve Vídni, mimo jiné i budoucímu císaři Josefu II., a proslul jako autor vlivné gramatiky češtiny a zastánce jazykové čistoty. Jan Václav Pohl – Wikipedie 1939 Tylova/Tyl Gasse; 1933 Tylova Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. Josef Kajetán Tyl – Wikipedie
234 Krátká Slezské Předměstí Ulice 1946 Ulice se takto nazývá kvůli své délce. Do roku 1946 nesla jméno Prokopa Holého (asi 1380–1434), radikálního husitského kněze a faktického vládce husitských Čech. Do 1946 – Prokopa Holého Prokop Holý (asi 1380–1434) byl radikální husitský kněz a po smrti Jana Žižky faktický vládce husitských Čech. Spíše než o válečníka šlo o duchovního a politického vůdce. Zemřel v roce 1434 v bitvě u Lipan, kde se střetly vojáci utrakvisticko-katolické aliance se zbytky husitského vojska.
235 Krunertova Kukleny Ulice 1929 Karel Krunert (1853–1916) byl na Novém Městě pražském narozený sazeč a odborový předák, původním povoláním typograf, který se na přelomu 19. a 20. století stal vůdčí osobností knihkupeckého a knihtiskařského dělnictva. Působil jako předseda Typografické besedy a Ústředního spolku knihtiskařů, redigoval odborný časopis Typografia a zasloužil se o rozvoj dělnického vzdělávání a profesní organizovanosti v českých zemích. 1945 Krunertova; 1939 Krunertova/Krunert Gasse; 1929 Krunertova
236 Křivá Třebeš Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle svého celkového křivého uličního tvaru. –
237 Křižíkova Hradec Králové Ulice 1938 František Křižík (1847–1941) byl český elektrotechnik, vynálezce a průmyslník, narozený v Plánici u Klatov. Proslavil se vynálezem obloukové lampy se samočinnou regulací, za kterou získal mezinárodní uznání. Výrazně se zasloužil o elektrifikaci českých měst, budoval elektrárny, tramvajové tratě a propagoval využití elektřiny v dopravě i průmyslu. V roce 1903 zprovoznil první elektrifikovanou železniční trať v Rakousku-Uhersku mezi Táborem a Bechyní. Zemřel ve Stádlci u Tábora a byl pohřben na Slavíně v Praze. 1945 Křižíkova; 1939 Křižíkova/Křižík Gasse; 1938 Křižíkova
238 Křížkovského Kukleny Ulice 1942 Pavel Křížkovský (1820–1885) byl v Holasovicích narozený hudební skladatel, sbormistr a katolický kněz, původním jménem Karel Křížkovský, který se významně zasloužil o rozvoj sborového zpěvu a reformu církevní hudby na Moravě. Působil jako regenschori a pedagog v augustiniánském klášteře v Brně, kde vedl klášterní pěvecký sbor a vychoval řadu hudebníků, včetně Leoše Janáčka. 1945 Křížkovského; 1942 Křížkovského/Křížkovský Gasse 1939 Havlíčkova/Havlíček Gasse; 1929 Havlíčkova Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl v Borové u Přibyslavi narozený český novinář, básník, politik a satirik, původním povoláním učitel a později redaktor, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého národního obrození. Proslul jako neohrožený kritik absolutismu a cenzury, zejména ve svých novinách Národní noviny a Slovan. Za své názory byl internován v Brixenu, kde napsal slavné satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Karel Havlíček Borovský – Wikipedie
239 Kubcova Plačice Ulice 1981
240 Kubelíkova Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je pojmenována podle houslisty Jana Kubelíka (1880-1940), držitele několika světových řádů včetně Řádu svatého Řehoře Velikého. Současná Kubelíkova však nemá svůj původní půdorys, ten byl změněn masovou výstavbou na Slezském předměstí v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech.
241 Kubištova Kukleny Ulice 1961 Oldřich Kubišta (1875–1943) byl na Královéhradecku působící učitel, jenž byl v září 1940 zatčen pro ukrývání ilegální tiskárny časopisu Čin a který zahynul v nacistické káznici v Gollnowě. 1945 Černá/Na černé; 1939 Černá/Schwarze Gasse Ulice byla pojmenovaná podle pomístního označení Na Černé, jež bylo pro tuto lokalitu užíváno s počátkem 20. století, od roku 1918 se pak místní oblast nazývala Čtvrť Legií. 1921 Štefanikova Milan Rastislav Štefánik (1880–1919) byl v Košariskách narozený slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a spoluzakladatel Československa. Původně vystudoval filozofii a astronomii, působil ve Francii, kde se stal uznávaným vědcem a později i vojenským pilotem. Během první světové války sehrál klíčovou roli při formování československých legií a spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem založil Československou národní radu; tragicky zahynul při letecké nehodě krátce po vzniku republiky. Milan Rastislav Štefánik – Wikipedie
242 Kubištovy sady Hradec Králové Sady 1992 Bohumil Kubišta (1884–1918) byl český malíř, grafik, výtvarný teoretik a jeden ze zakladatelů českého moderního umění a kubismu. Narodil se ve Vlčkovicích u Hradce Králové a studoval v Praze, Florencii a Paříži. Byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny Osma, která prosazovala expresionismus a nové výtvarné směry. Ve své tvorbě spojoval vlivy Cézanna, van Gogha, Muncha i Picassa a usiloval o propojení výtvarné formy s duchovním obsahem. Jeho díla jako Oběšený, Polibek smrti nebo Zátiší s lampou jsou příkladem geometrické kompozice a symbolického významu barev. Kubišta byl také aktivní jako kritik a teoretik, psal eseje o umění a obhajoval moderní směry. Zemřel ve 34 letech na španělskou chřipku a byl pohřben v Hradci Králové. 1946 Švermovy sady Jan Šverma (1901–1944) byl český novinář, politik a významný představitel komunistického odboje proti nacismu. Narodil se 23. března 1901 v Mnichově Hradišti a studoval práva na Univerzitě Karlově, studium však nedokončil. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa a stal se blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda. Působil jako redaktor Rudého práva, později byl zvolen poslancem a stal se jedním z hlavních ideologů strany. Po okupaci odešel do exilu v Moskvě, kde se podílel na organizaci odboje a propagandy. V roce 1944 byl vysazen na Slovensko, aby se zapojil do Slovenského národního povstání. Zahynul 10. listopadu 1944 na hoře Chabenec v Nízkých Tatrách během pochodu ve sněhové bouři. Jan Šverma – Wikipedie 1945 Svatopluka Čecha, sady; 1940 Čechovy sady/Čech Park; 1910 Svatopluka Čecha, sady Svatopluk Čech (1846–1908) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, narozený v Ostředku u Benešova. Patřil k významným představitelům ruchovců, jeho dílo se vyznačuje vlasteneckým a demokratickým duchem, často s prvky satiry. Proslavil se zejména cyklem o panu Broučkovi, ale také básněmi jako Lešetínský kovář či Písně otroka. Působil jako redaktor časopisů Světozor, Lumír a Květy, a byl pohřben s velkou slávou na Vyšehradském hřbitově. Svatopluk Čech – Wikipedie
243 Kudrnova Kukleny Ulice 1946 Josef Kudrna (1881–1915) byl v Postřižíně narozený vojín rakousko-uherské armády, původním povoláním čeledín, který byl během první světové války obviněn ze vzpoury a 7. května 1915 popraven v Praze-Motole. Po válce byl jeho případ přehodnocen a v roce 1920 byl posmrtně rehabilitován. 1929 Kudrnova 1942 Chlumecká/Chlumetzer Gasse Název ulice odvozen podle směru ulice jdoucího ke Chlumci nad Cidlinou, což je starobylé město východních Čech, jehož první písemná zmínka pochází z roku 1235, kdy patřil rodu Šternberků, přičemž významného rozkvětu dosáhl za vlády Pernštejnů v 16. století a později se stal sídlem rodu Kinských, kteří zde nechali postavit barokní zámek Karlova Koruna. Chlumec nad Cidlinou – Wikipedie 1940 Boženy Němcové/Božena Němcová Gasse Božena Němcová (1820–1862), rozená Barbora Panklová, byla významná česká spisovatelka a představitelka národního obrození, která prožila dětství v Ratibořicích. Proslavila se zejména knihou Babička, inspirovanou vzpomínkami na svou milovanou babičku. Navzdory těžkému životnímu osudu a chudobě vytvořila díla, která se stala základem moderní české prózy. Božena Němcová – Wikipedie
244 Kuklenská Pražské Předměstí Ulice 1943 Název ulice je odvozen od směru ke Kuklenám, dnešní městské části Hradce Králové, jež mají bohatou historii sahající až do středověku. První písemná zmínka pochází z roku 1547, název je odvozen od pozemků zvaných Kukleny, patrně vlastněných měšťanem Kuklinou. Významný rozvoj nastal po roce 1766, kdy sem byli přesídleni obyvatelé bouraného Pražského předměstí kvůli výstavbě hradecké pevnosti. V roce 1777 zde byl postaven minoritský klášter s kostelem sv. Anny, který se stal duchovním centrem oblasti. Kukleny se postupně proměnily v průmyslovou čtvrť s cukrovarem, koželužnami, slévárnami a strojírnami. V roce 1930 dosáhly největšího rozmachu s více než 4500 obyvateli. Roku 1942 byly administrativně připojeny k Hradci Králové. Historicky významná je i bitva u Strachova dvora z roku 1423, která se odehrála právě na území dnešních Kuklen. 1945 Kuklenská; 1943 Kuklenská/Kukliner Gasse 1939 Žižkova/Žižka Gasse; 1929 Žižkova Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360–1424) byl v jihočeském Trocnově narozený husitský vojevůdce, původně zeman a královský čeledín, který se po smrti mistra Jana Husa stal jedním z hlavních aktérů husitské revoluce a jenž v praxi bravurně využíval defenzivní bojové taktiky zvané vozová hradba. Přestože během bojů oslepl i na druhé oko, nikdy neprohrál žádnou bitvu a stal se symbolem vojenské geniality a neústupnosti. Kukleny – Wikipedie
245 Kutnohorská Plačice Ulice 1992
246 Květná Svinary Ulice 1987 Ulice byla pojmenována podle květinových zahrad v ulici. Byla postupně budována od sedmdesátých let.
247 Kydlinovská Plácky, Slezské Předměstí Ulice 1990 Ulice vede ke Kydlinovskému mlýnu. Jeho historie sahá až do 14. století, kdy jej založil hradecký měšťan Kydlín. Během třicetileté války zde žili Švédští vojáci, jak dokládají mince nalezené v náhonu. Mlýn několikrát vyhořel. Na přelomu 19. a 20. století bylo k mlýnu přiřazeno přes 76 ha pozemků a po roce 1948 byl zkonfiskován. JZD zde pak pěstovalo ranou a pozdní zeleninu, přičemž po sametové revoluci byl Kydlinov vrácen v rámci restitucí. Samotnou ulici můžeme najít již na indikačních skicách z let 1824 až 1843, pravděpodobně je však ještě starší, neboť šlo o jedinou cestu, která spojovala Kydlinov s obcí Plácky.
248 Kyjevská Pouchov, Věkoše Ulice 1974 Ulice je pojmenována podle hlavního města Ukrajiny, Kyjeva. Ulice vznikla až v sedmdesátých letech 20. století v souvislosti s výrazným stavebním rozvojem Věkoš a Pouchova. Oficiálně pojmenována byla v březnu 1974.
249 Kyjovská Moravské Předměstí, Třebeš Ulice 1990 Ulice pojmenována podle jihomoravského města Kyjova, jehož území bylo osídleno již v pravěku, jak dokládají četné archeologické nálezy. První písemná zmínka pochází z roku 1126, kdy byl Kyjov darován klášteru Hradisko u Olomouce, a od roku 1201 je uváděn jako městečko. V roce 1284 získal právo na opevnění a postupně se stal významným centrem vinařství a obchodu. Roku 1515 mu král Vladislav II. udělil právo pečetit červeným voskem, čímž byl Kyjov oficiálně uznán jako město. V roce 1548 se stal královským městem, což mu zajistilo stabilitu a ochranu před dalším zastavováním. Dnes je Kyjov známý jako centrum folklóru regionu Dolňácko a každé čtyři roky hostí slavnost Slovácký rok. 1979 Burešova František Bureš (1905–1979) byl v Mostkovicích narozený československý generál, protinacistický odbojář a armádní diplomat, původním povoláním důstojník z povolání, který vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a Vysokou školu válečnou v Praze. Během druhé světové války se zapojil do domácího odboje jako člen tzv. Schmoranzovy skupiny tiskových tajemníků. Po zatčení gestapem byl vězněn v Dachau a Ravensbrücku, odkud byl osvobozen při pochodu smrti v dubnu 1945. Po válce se vrátil do armády, vstoupil do KSČ a dosáhl hodnosti generálmajora. Pro své působení v Koreji byl přezdíván „pán a vládce obou Korejí“. František Bureš (voják) – Wikipedie
250 Labská kotlina Hradec Králové Ulice 1947 Název ulice odráží shodně pojmenované sídliště Labská kotlina v Hradci Králové, jež je pojmenované podle své polohy v nížině u řeky Labe. Urbanistický návrh vznikl roku 1925 a výstavba probíhala mezi lety 1947–1955 podle funkcionalistických principů. Od roku 1990 je oblast součástí Městské památkové zóny díky své architektonické hodnotě. –
251 Labská louka Třebeš Ulice 2005 Ulice upomíná na lokalitu luk u slepého ramene Starého Labe, na nichž vznikla soudobá bytová zástavba. –
252 Labská vodárna Plácky Ulice od konce 19. století Ulice je pojmenována po budově vodárny, která zde stála od čtyřicátých let dvacátého století. Pravděpodobně sem měla být umístěna budova vodárny od Josefa Gočára, plán byl však pravděpodobně nezrealizován.
253 Labská zahrada Třebeš Ulice 2017 Ulice upomíná na lokalitu bývalého zahradnictví v Třebši fungujícího snad do konce nultých let 21. století. –
254 Labský most Hradec Králové, Věkoše Most 1990 Současný most byl postaven v letech 1972–1974, přičemž jeho autorem byl Ing. Jiří Hejnic (1935-2020), který pracoval na Barrandovském a Nuselském mostě v Praze. Byl slavnostně předán do provozu v prosinci 1974 tajemníkem Krajského výboru KSČ Františkem Tesařem. Původně se nazýval most Antonína Zápotockého, podle odboráře a pátého československého prezidenta Zápotockého (1884-1957). V roce 1990 byl přejmenován na Labský most, podle řeky, kterou překlenuje. 1972-1990 – Most Antonína Zápotockého Antonín Zápotocký (1884-1957) byl český odbojář, spisovatel a 16. předseda vlády Československa Po smrti Klementa Gottwalda v roce 1953 byl zvolen druhým prezidentem komunistického Československa. Mezi nejvýznamnější události v době jeho prezidentování patří kontroverzní měnová reforma či povstání v Plzni.
255 Ladova Hradec Králové Ulice 1958 Josef Lada (1887–1957) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel, narozený v Hrusicích u Prahy. Už jako dítě přišel o jedno oko, což ovlivnilo jeho charakteristický výtvarný styl s výraznými obrysy. Proslavil se zejména ilustracemi k Osudům dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Vytvořil také řadu oblíbených dětských knih, například O kocourku Mikešovi, O chytré kmotře lišce nebo Bubáci a hastrmani. Jeho tvorba čerpala z venkovského života a byla plná laskavého humoru. Vedle knih ilustroval i říkadla, bajky a naučné publikace. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. –
256 Lávka u Jiráskových sadů Nový Hradec Králové Lávka
257 Leknínová Malšova Lhota Ulice 1979 Leknín je vodní bylina rostoucí ve stojatých vodách zahrnující v Čechách vyskytující se leknín bílý či leknín bělostný. –
258 Lesní Nový Hradec Králové Ulice 1945
259 Letců Pražské Předměstí Ulice 1936 Název ulice je odvozen podle nešťastné události: letecké nehody v Hradci Králové ze dne 21. září 1933, která se odehrála při cvičném letu tří vojenských letounů, kdy došlo ke srážce mezi stroji Škoda D-1 a Letov Š-16.43. Zatímco pilot letounu D-1 se dokázal vrátit na letiště, dvojčlenná posádka druhého letounu zahynula při pádu v blízkosti Ulrichova náměstí. Konkrétně zahynuli letci pilot četař Jan Voleman a pozorovatel poručík Jiří Kužel. 1945 Letců/Letecká; 1939 Letců/Flieger Gasse; 1936 Letců
260 Letiště Pouchov, Věkoše Ulice Podle polohy u královéhradeckého letiště, nachází se zde zastávka autobusu a vstup do areálu letiště.
261 Ležáky Kukleny Ulice 1946 Ležáky byla malá osada na Chrudimsku, jejíž historie sahá až do počátku 18. století, kdy zde vznikl mlýn a postupně i několik domků obývaných kameníky a jejich rodinami. V roce 1942 byla osada nacisty vypálena a její obyvatelé zavražděni jako krutá odveta za pomoc parašutistům z operace Silver A během druhé světové války. Po válce již Ležáky nebyly obnoveny a místo se stalo pietním územím připomínajícím oběti nacistické perzekuce. 1945 Svatováclavská; 1942 Svatováclavská/Sankt Wenzels Gasse; 1939 Svatováclavská/Heiligen Wenzel Gasse Svatý Václav (asi 907–935) byl český kníže z rodu Přemyslovců, který se stal symbolem české státnosti a patronem země. Proslul svou zbožností, podporou křesťanství a mírovou politikou, ale byl zavražděn svým bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi. Po své smrti byl prohlášen za svatého a jeho kult se stal jedním z nejvýznamnějších v českých dějinách. Svatý Václav – Wikipedie počátek 30. let 20. století Riegrova František Ladislav Rieger (1818–1903) byl v Semilech narozený český politik, právník a publicista, původním povoláním advokát, který se stal klíčovou postavou českého národního hnutí 19. století a spoluzakladatelem staročeské strany. Byl blízkým spolupracovníkem Františka Palackého, jehož politické dědictví převzal, a jako poslanec Říšského sněmu i Českého zemského sněmu prosazoval státoprávní požadavky českého národa. Významně se zasloužil také o rozvoj české vědy a kultury, mimo jiné jako iniciátor a redaktor Slovníku naučného, první české encyklopedie. František Ladislav Rieger – Wikipedie
262 Lhotecká Malšova Lhota, Malšovice Ulice 1979 Ulice určující linii historické zástavby Malšovy Lhoty. Při vysazení vsi značí pojem lhota (lhóta) stanovený časový úsek, kdy byla rodící se ves osvobozena od plnění dávek či jiných povinností vůči své vrchnosti. –
263 Libišanská Plačice Ulice
264 Librantická Slatina Ulice 1979 Ulice míří k sousední vsi Librantice a je druhou páteřní ulicí ve Slatině. Lze ji dohledat již na mapách z počátku 19. století.
265 Lidická Slezské Předměstí Ulice 1946 Ulice byla pojmenována v roce 1946 na počest obce, kterou nechali nacisté v roce 1942 srovnat se zemí jako odplatu za atentát na Heydricha. Původně byla ulice součástí Heydukovy ulice, později byla přejmenována na Haydnovu, podle rakouského klasicistního hudebního skladatele Josepha Haydna. do 1942 – Heydukova Ulice se jmenovala po Josefu Heydukovi (1904-1994), českém spisovateli a překladateli z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Překládal Françoise Mauriaca, Marcela Prousta nebo třeba Nikolaje Leskova. Mezi jeho česká díla patřil například román Osamělé nebe. 1942- 1945 Haydn Strasse V druhé polovině období protektorátu byla ulice pojmenována po Josephu Haydnovi (1732-1809), rakouském hudebním skladateli a předním představiteli klasicistní hudby. Haydn je často označován jako „otec symfonie“ nebo „otec smyčcového kvarteta“.
266 Lipová Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice se nazývá podle lipové aleje, která se na místě nacházela od roku 1905. Předtím nesla díky své poloze název Nádražní. 1939 – 1942 Nádražní Ulice nesla v letech 1939 až 1942 název podle přilehlého nádraží Hradec Králové-Slezské Předměstí.
267 Líznerova Malšovice Ulice 1998 Ulice je s největší pravděpodobností pojmenována po Bohumilu Líznerovi (1881–1957), jenž byl v Srbíně narozený český akademický malíř, loutkář a pedagog, původně vyučený lakýrník, který po studiích v Praze, Mnichově a Paříži působil jako učitel kreslení v Hradci Králové a proslul zejména krajinomalbou, portréty významných osobností či výtvarnými realizacemi v sakrálních prostorách, například v katedrále sv. Ducha. –
268 Lomená Věkoše Ulice 1946 Ulice dostala název podle svého tvaru. Vznikla v průběhu čtyřicátých let dvacátého století.
269 Luční Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je pojmenována podle své polohy. Do roku 1942 nesla název Hálkova, podle básníka, prozaika, dramatika, literárního kritika a publicisty Vítězslava Hálka. do 1942 – Hálkova Ulice do roku 1942 nesla jméno Vítezslava Hálka (1835-1874), básníka, prozaika, dramatika, literárního kritika a publicisty. Mezi jeho slavné romány patří například Muzikantská Liduška nebo Na statku a v chaloupce. Z poezie napsal například sbírku básní Večerní písně.
270 Ludovíta Štúra Hradec Králové Ulice počátek 50. let 20. století Ľudovít Štúr (1815–1856) byl slovenský národní buditel, politik, filozof, jazykovědec, básník a publicista. Narodil se v Uhrovci v rodině učitele a získal vzdělání na evangelickém lyceu v Bratislavě. Byl hlavní osobností slovenského národního obrození v 19. století a kodifikátorem spisovné slovenštiny založené na středoslovenských nářečích (1843). V letech 1847–1848 působil jako poslanec uherského sněmu za město Zvolen. Aktivně se zapojil do Slovenského povstání v letech 1848–1849. Jeho literární a politická činnost byla silně ovlivněna ideou slovanské vzájemnosti. Zemřel v Modre na následky střelného zranění. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav slovenských dějin. 1945 doktora Scheinera; 1939 Scheinerova/Scheiner Strasse; 1934 doktora Scheinera Josef Eugen Scheiner (1861–1932) byl český právník, novinář, politik a významný představitel sokolského hnutí. Narodil se v Benešově a vystudoval práva na Univerzitě Karlově, poté si otevřel vlastní advokátní kancelář. Od mládí se aktivně zapojoval do Sokola, kde se stal redaktorem časopisu a později starostou České obce sokolské. Zasloužil se o sjednocení sokolských jednot a založení Svazu slovanského sokolstva. Během první světové války se zapojil do domácího odboje jako člen Maffie a podporovatel T. G. Masaryka. V revolučních dnech roku 1918 se stal nejvyšším velitelem československých vojsk a předsedou Výboru národní obrany. Krátce působil jako poslanec Národního shromáždění. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Scheiner – Wikipedie 1942 Pekařova/Pekař Strasse Josef Pekař (1870–1937) byl významný český historik, profesor a rektor Univerzity Karlovy, narozený v Malém Rohozci u Turnova. Patřil k žákům Jaroslava Golla a stal se jedním z hlavních představitelů české historické vědy první poloviny 20. století. Proslul jako kritik romantizujících výkladů dějin, zejména husitství, a vedl polemiky s T. G. Masarykem o smyslu českých dějin. Mezi jeho nejznámější díla patří Kniha o Kosti, Bílá hora a O smyslu českých dějin. V roce 1890 se zapojil do sporu o pravost Rukopisu královédvorského, který označil za padělek. Byl dlouholetým redaktorem Českého časopisu historického. V roce 1935 byl navržen na prezidenta Československa, ale kandidaturu odmítl. Zemřel v Praze a je pohřben v Jenišovicích u Turnova. Josef Pekař – Wikipedie
271 Lužická Hradec Králové, Slezské Předměstí Ulice 1910 Ulice je pojmenována po Lužici. Lužice bývalo historické území v Německu, bylo součástí Velkomoravské říše za vlády knížete Svatopluka I. v 9. století a také v letech 1070–1081 během vlády knížete Vratislava II. Od 14. století až do roku 1634 bylo opět součástí Českého království.
272 M. D. Rettigové Hradec Králové Ulice 1992 Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) byla česká buditelka, spisovatelka a autorka kuchařek, narozená ve Všeradicích. V mládí žila v německojazyčném prostředí, ale po sňatku s vlastencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se stala výraznou propagátorkou českého jazyka a kultury. Působila v několika městech východních Čech, nejdéle v Litomyšli, kde se zařadila mezi přední osobnosti kulturního života. Proslavila se především knihou Domácí kuchařka (1826), která obsahuje přes tisíc receptů, a jež sloužila rovněž jako praktická příručka pro ženy – s radami nejen o vaření, ale i o vedení domácnosti, mateřství a vlastenectví. Rettigová se věnovala výchově dívek, pořádala literární salony a spolupracovala s významnými vlastenci jako František Palacký či Josef Jungmann. Její činnost přispěla k šíření českého jazyka v měšťanském prostředí a k posílení národního uvědomění. 1953 manželů Rosenbergových Julius a Ethel Rosenbergovi byli americký manželský pár, jež se během počínající studené války stal symbolem špionážních procesů v USA. Julius Rosenberg (1918–1953) byl elektroinženýr, Ethel Rosenbergová (1915–1953) sekretářka; oba pocházeli z chudých židovských rodin v New Yorku. V roce 1942 byli naverbováni sovětskou rozvědkou NKVD a Julius začal předávat citlivé informace o radarových technologiích a projektu Manhattan, týkajícím se vývoje atomové bomby. Ethel byla obviněna z pomoci při náboru dalších špionů, přestože její aktivní účast nebyla nikdy jednoznačně prokázána. V roce 1950 byli zatčeni, soudní proces proběhl v roce 1951 a byl poznamenán nedostatkem přímých důkazů a silnou politickou atmosférou mccarthismu. Navzdory mezinárodnímu tlaku a protestům významných osobností (např. Einstein, Picasso, papež Pius XII.) byli 19. června 1953 popraveni na elektrickém křesle. Stali se jedinými civilisty v americké historii popravenými za špionáž v době míru. Julius a Ethel Rosenbergovi – Wikipedie
273 M. Majerové Třebeš Ulice 1981 Marie Majerová (1882–1967) byla v Úvalech narozená česká spisovatelka a novinářka, původním povoláním písařka, která se po první světové válce stala významnou představitelkou levicové literatury a členkou Komunistické strany Československa. Ve svých dílech, jako je například román Siréna, zachycovala život dělnické třídy a průmyslového Kladna, a po roce 1945 byla oceněna titulem národní umělkyně. –
274 Machkova Třebeš, Nový Hradec Králové Ulice 1934 Antonín Machek (1775–1844) byl v Podlažicích narozený český malíř období klasicismu a biedermeieru, původně vyučený u kabinetního malíře miniatur, který se po studiích na vídeňské akademii stal uznávaným portrétistou a malířem historických žánrů, působícím především v Praze, přičemž na začátku 19. století působil rovněž v Hradci Králové. –
275 Machovcova Kukleny Ulice počátek 50. let 20. století Matyáš Machovec (narozen 1702), pronásledovaný český tajný nekatolík, emigrant; v Jiráskově románu Temno ztvárněn jako postava Václava Machovce, v roce 1732 vězněn v Hradci Králové. 1945 Steinerova; 1939 Steinerova/Steiner Gasse; 1929 Steinerova Josef Steiner (1862–1912) byl v Praze narozený politik sociální demokracie, původním povoláním brusič skla, který na přelomu 19. a 20. století působil jako poslanec Říšské rady a předseda Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Josef Steiner (poslanec Říšské rady) – Wikipedie
276 Malá Pouchov Ulice Ulice je pojmenována podle svého rozsahu a také, pravděpodobně, jako kontrast k paralelní ulici nazvané Velká. Ulici lze naleznout již na mapách z počátku 20. století.
277 Malé náměstí Hradec Králové Náměstí 1990 Malé náměstí v Hradci Králové vzniklo jako vedlejší tržiště vedle hlavního Velkého náměstí, s prvními písemnými zmínkami již ze 14. století. Původně se nazývalo Koňský trh nebo Malý rynek, což odráží jeho funkci jako místa pro obchod s dobytkem. Od sklonku vrcholného středověku zde stála Mýtská/Nová/Slezská brána, která sloužila jako východní vstup do města. Urbanistický vývoj náměstí byl ovlivněn požáry, renesančními přestavbami domů a později barokními úpravami, včetně kašny se sousoším sv. Jana Nepomuckého. V 16. století bylo náměstí znovu vydlážděno a stalo se centrem městského života. Během třicetileté války utrpělo značné škody, avšak později bylo obnoveno. Od 18. století se zde konaly slavnostní průvody při intronizaci hradeckých biskupů. Název Malé náměstí se ustálil až v roce 1918, čímž se završil jeho historický a urbanistický vývoj jako významného veřejného prostoru města. 1945 Malé náměstí; 1939 Malé náměstí/Kleiner Ring; 1918 Malé náměstí; 18. století Malé náměstí 1955 Husovo náměstí Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie 18. století Koňský trh; 16. století Koňský trh Název Koňský trh, který se historicky vztahoval k dnešnímu Malému náměstí v Hradci Králové, vychází z jeho původní funkce jako místa pro obchodování s koňmi a dobytkem. Tento název se používal již ve středověku, kdy bylo náměstí vedlejší tržní plochou doplňující hlavní Velké náměstí. Malé náměstí (Hradec Králové) – Wikipedie
278 Malinová Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenována podle maliníků, které rostly podél cesty. Byla postupně budována od sedmdesátých let.
279 Malšovická Malšovice Ulice 1942 Ulice navazující na Malšovický most značící směr trasy z Hradce Králové do Malšovic, od roku 1927 sjednocené samosprávné obce vzniklé sloučením dvou osad Náhonu, Zámostí a obce Malšovice. Roku 1942 se pak Malšovice staly součástí tzv. Velkého Hradce Králové. 1945 Malšovická; 1942 Malšovická/Malschowitzer Strasse
280 Malšovický most Malšovice Most 1925 Malšovický most v Hradci Králové je železobetonový obloukový most, který byl postaven v roce 1925 podle návrhu stavitele Karla Herzána a architekta Josefa Gočára. Nachází se na místě historického brodu přes řeku Orlici, kudy vedla důležitá cesta na Moravu, a kde v minulosti stály dřevěné i ocelové mosty, z nichž poslední byl z roku 1889. Most spojuje centrum města s místní částí Malšovice, od níž odvozuje svůj název, tedy vedoucí do Malšovic. Most je známý rovněž jako „most u Staré nemocnice“, protože se nachází v její blízkosti. V roce 1993 prošel kompletní rekonstrukcí, při níž byla zachována jeho původní architektonická podoba. Jeho konstrukce se skládá ze dvou monumentálních oblouků a mostovky o délce 43,2 m. –
281 Mandysova Nový Hradec Králové Ulice 1979
282 Mánesova Hradec Králové Ulice 1920 Josef Mánes (1820–1871) byl významný český malíř, ilustrátor a grafik, představitel romantismu a realismu. Narodil se v umělecké rodině – jeho otec Antonín a strýc Václav byli malíři, stejně jako jeho sourozenci Quido a Amálie. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění a později v Mnichově, kde se inspiroval evropským uměním. Proslul zejména portréty, krajinami a ilustracemi, jeho dílo čítá stovky prací. Mezi nejznámější patří kalendářní deska na Staroměstském orloji a cyklus „Moravský rok“. V osobním životě trpěl nešťastnou láskou a později duševní nemocí. Často pobýval na Hané, kde vznikla řada jeho vrcholných děl. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Mánesova; 1939 Mánesova/Mánes Gasse; 1920 Máneseova
283 Manželů Zemánkových Slezské Předměstí Ulice 1998 Ulice Manželů Zemánkových v Hradci Králové je pojmenována na počest manželů Zemánkových, kteří byli významnými osobnostmi spojenými s protifašistickým odbojem. Podle informací Magistrátu města se jedná o Josefa a Boženu Zemánkovy, kteří se během druhé světové války aktivně zapojili do odboje proti nacistické okupaci. Oba byli za svou činnost zatčeni a zahynuli v koncentračních táborech. Ulice byla pojmenována 1. července 2011.
284 Marie Pujmanové Třebeš Ulice 1962 Marie Pujmanová (1893–1958) byla v Praze narozená česká spisovatelka, básnířka a novinářka, původním vzděláním vystudovaná na Univerzitě Karlově, která se ve 30. letech 20. století přiklonila k levicové politice a stala se jednou z hlavních představitelek socialistického realismu v české literatuře. Po druhé světové válce působila jako propagátorka komunistického režimu a byla oceněna titulem národní umělkyně. –
285 Markova Kukleny Ulice 1945 MUDr. Hanuš Marek (1845–1909), častěji uváděný jako Jan Marek, byl ve Svobodných Dvorech narozený lékař a vlastenec, původním povoláním obvodní a tovární lékař, který se od roku 1872 významně zasloužil o kulturní a národní život v Kuklenách, dnes části Hradce Králové. Aktivně se účastnil politického života jako stoupenec národní strany svobodomyslné a v roce 1868 vystoupil jako řečník na táboru lidu na Letné po boku Edvarda Grégra a Miroslava Tyrše. 1939 dr. Marka/Dr. Marek Gasse; 1932 dr. Marka
286 Markovice Slezské Předměstí Ulice 18. století Ulice je pojmenována podle statku na jejímž místě leží. Zmínky o samostatném dvoře Markovice nalezneme poprvé v 18. století.
287 Markovická Hradec Králové, Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována podle statku Markovice, který ležel severněji (v místě dnešní ulice Markovice). Do roku 1940 nesla pojmenování Bachmačská, na počest prvoválečné bitvy u ukrajinského Bachmače, kde bojovaly československé legie proti německé přesile. Bitva dopadla československým vítězstvím. do 1940 – Bachmačská Do roku 1940 nesla ulice název Bachmačská, podle ukrajinského města Bachmač. U tohoto města se ve dnech 8.–13. března 1918 odehrála bitva mezi československými legionáři proti německé přesile. Českoslovenští legionáři bitvu vyhráli a díky osvobození Bachmače mohly československé vlaky volně projíždět bachmačským železničním uzlem k Čeljabinsku a Penze.
288 Mařákova Pražské Předměstí Ulice 1971 Otakar Mařák (1872–1939) byl významný český operní pěvec (tenor), narozený v Ostřihomi. Původně se věnoval malířství, ale brzy se začal soukromě učit zpěvu a roku 1899 debutoval v Brně jako Faust. V témže roce byl angažován do Národního divadla v Praze, kde působil jako řádný člen i stálý host. Vynikl v rolích smetanovských oper: Dalibor, Prodaná nevěsta, Dvě vdovy, i ve světovém repertoáru: Don Giovanni, Tosca, La traviata, Carmen. Po první světové válce přijal americké občanství a působil i jako pedagog. Zemřel v Praze po záchvatu mrtvice a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. –
289 Masarykovo náměstí Hradec Králové Náměstí 1989 Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) byl v Hodoníně narozený filozof, sociolog, politik a státník, původním povoláním profesor filozofie, který se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Významně se zasloužil o vznik republiky v roce 1918, za což mu byl udělen čestný titul „Prezident Osvoboditel“. Jeho životními hodnotami byly humanismus, demokracie a pravda, které prosazoval nejen v politice, ale i ve své vědecké a pedagogické činnosti; Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. 1945 Masarykovo náměstí; 1931 Masarykovo náměstí 1970 Mírové náměstí Název etymologicky a ideologicky odkazuje na mezinárodní mírové hnutí, které bylo tehdy silně podporováno komunistickými režimy jako součást propagandy proti imperialismu a válce. 1961 Leninovo náměstí Vladimír Iljič Lenin (vlastním jménem Uljanov, 1870–1924) byl ruský revolucionář, politik, filozof a zakladatel Sovětského svazu. Narodil se v Simbirsku do vzdělané rodiny, jeho radikalizaci však ovlivnila poprava bratra Alexandra za účast na atentátu na cara Alexandra III. Po studiích práv se stal profesionálním revolucionářem, vedl bolševickou frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany a stál v čele Říjnové revoluce roku 1917. Jako předseda vlády prosadil brestlitevský mír, pozemkovou reformu a později tzv. Novou ekonomickou politiku (NEP). Leninova teorie leninismu byla adaptací marxismu na podmínky imperialismu a vedla k vytvoření totalitního státu s jednou vládnoucí stranou. Jeho vláda byla poznamenána tvrdým potlačováním opozice, občanskou válkou a miliony obětí. Zemřel na krvácení do mozku a byl pohřben v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Vladimir Iljič Lenin – Wikipedie 1953 Velké říjnové revoluce, náměstí Velká říjnová socialistická revoluce byla klíčová událost ruských dějin, která se odehrála v listopadu 1917 (podle juliánského kalendáře v říjnu). Vedla k svržení prozatímní vlády a nastolení vlády bolševiků pod vedením Vladimira Iljiče Lenina. Revoluce byla výsledkem hluboké nespokojenosti obyvatelstva s válkou, chudobou a politickou nestabilitou po únorové revoluci téhož roku. Bolševici, radikální frakce ruské sociálně demokratické strany, obsadili klíčové instituce v Petrohradu, včetně Zimního paláce, a převzali moc. Následně vznikl Sovětský svaz, první komunistický stát na světě, který zásadně ovlivnil 20. století. Říjnová revoluce se stala symbolem revolučního boje a byla oslavována v sovětské propagandě jako začátek nové éry dějin. Říjnová revoluce – Wikipedie 1941 Viktoria Platz Název odkazuje na dočasná nacistická vítězství po rozpoutání 2. světové války, kdy se jim v září 1939 podařilo bleskově obsadit Polsko, čímž zahájili druhou světovou válku a rozdělili si jeho území se Sovětským svazem. Na jaře 1940 bleskově porazili Dánsko, Norsko, Belgii, Nizozemsko a Francii, kterou obsadili během šesti týdnů. V dubnu 1941 ovládli Jugoslávii a Řecko, čímž si zajistili Balkán. V červnu 1941 zahájili operaci Barbarossa – invazi do Sovětského svazu – a dosáhli rychlého postupu hluboko na sovětské území. Druhá světová válka – Wikipedie 1941 Nové/Neuer Platz Pojmenování Nové náměstí (německy Neuer Platz) odráží rámec germanizačních snah okupantů během druhé světové války, v němž měl nový název neutralizovat původní český význam spojený s prezidentem Tomášem G. Masarykem, jehož jméno bylo pro nacistický režim ideologicky nepřijatelné. Označení „Nové“ tak reflektovalo tehdejší urbanistický vývoj prostoru, který byl ve 20. letech 20. století nově zastavěn podle návrhů architekta Josefa Gočára. 1940 Boženy Němcové, náměstí/Božena Němcová Platz Božena Němcová (1820–1862), rozená Barbora Panklová, byla významná česká spisovatelka a představitelka národního obrození, která prožila dětství v Ratibořicích. Proslavila se zejména knihou Babička, inspirovanou vzpomínkami na svou milovanou babičku. Navzdory těžkému životnímu osudu a chudobě vytvořila díla, která se stala základem moderní české prózy. Božena Němcová – Wikipedie 1918 Husovo náměstí; 1914 Husovo náměstí Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie 1916 arcivévody Bedřicha, náměstí/Erzherzog Friedrich Platz Arcivévoda Bedřich Rakousko-Těšínský (1856–1936) byl rakouský šlechtic, generál a významný podnikatel, narozený v Židlochovicích. Od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě, kde dosáhl hodnosti polního maršála a během první světové války působil jako vrchní velitel vojsk (1914–1916). Byl posledním držitelem Knížectví těšínského a jedním z největších pozemkových vlastníků ve střední Evropě – vlastnil přes 200 000 hektarů půdy. Významně investoval do průmyslu, zejména do Třineckých železáren, kde podporoval modernizaci a sociální péči o zaměstnance. Založil fond pro vdovy a sirotky a zasloužil se o vznik přírodní rezervace Mionší v Beskydech. Byl také mecenášem umění – rozšířil sbírky galerie Albertina o díla mistrů jako Dürer, Rembrandt či Monet. Za své zásluhy obdržel čtyři čestné doktoráty a řadu vyznamenání. Zemřel v Mosonmagyaróváru v Maďarsku ve věku 80 let. Bedřich Rakousko-Těšínský – Wikipedie
290 Maxe Malého Plácky Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle Maxmiliána Malého (1903-1944), člena Komunistické strany Československé v Pláckách. Byl zapojen do protinacistického odboje, přičemž byl v roce 1940 zatčen a v roce 1944 zemřel v Goleniówě. Jeho pamětní desku můžeme naleznout na zdi opuštěného objektu směrem od ulice ke hřišti v ulici U Kulturního domu.
291 Medkova Pražské Předměstí Ulice 1990 Rudolf Medek (1890–1940) byl český spisovatel, básník, dramatik, vojenský důstojník a významný představitel legionářské literatury, narozený v Hradci Králové. V první světové válce bojoval v československých legiích v Rusku, účastnil se bitvy u Zborova a doprovázel T. G. Masaryka. Po návratu do vlasti působil jako plukovník a později brigádní generál, zároveň vedl Památník odboje a Památník národního osvobození. Literárně se proslavil díly jako Zborov, Plukovník Švec, Ohnivý drak či Legenda o Barabášovi, které oslavují hrdinství legionářů a vlastenectví. V meziválečném období se angažoval politicky jako nestraník a ostře vystupoval proti nacismu i bolševismu. Zemřel v Praze na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. 1969 Davidova Alois David (1885–1944) byl český učitel, vlastenec, spoluzakladatel KSČ na Semilsku a protifašistický bojovník, který se aktivně zapojil do domácího odboje proti nacistické okupaci. Působil v Hradci Králové, kde se podílel na šíření ilegálních tiskovin, organizaci odporu a spolupráci s dalšími odbojovými skupinami. Byl zatčen gestapem a roku 1944 byl popraven v Drážďanech.
292 Meruňková Plotiště nad Labem Ulice 2005 Ulice vznikla rozšiřováním Plotiště na počátku 21. století. Svůj název nese podle stromu Meruňka obecná.
293 Mikoláše Alše Pražské Předměstí Ulice konec 70. let 20. století Mikoláš Aleš (1852–1913) byl český malíř, kreslíř, ilustrátor a dekoratér, narozený v Miroticích. Patřil k tzv. „Generaci Národního divadla“ a stal se klasikem českého výtvarného umění 19. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl vyloučen za účast na demonstraci proti germanizaci českého umění. Proslavil se cyklem Vlast pro Národní divadlo, sgrafitovou výzdobou domů, ilustracemi k dílům Jiráska, Čelakovského či Arbese a kresbami pro časopisy Květy, Zlatá Praha a Šotek. Jeho styl se vyvíjel od romantismu k secesi, přičemž čerpal z české historie, folklóru a vlastenectví. Zemřel na mozkovou mrtvici v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. 1945 Alšova/Alešova; 1939 Alšova/Aleš Gasse; 1929 Alšova
294 Milady Horákové Třebeš, Nový Hradec Králové Ulice 1990 Milada Horáková (1901–1950) byla v Praze na Královských Vinohradech narozená právnička a politička, původním povoláním vystudovaná právnička Univerzity Karlovy, která se po druhé světové válce stala poslankyní a významnou představitelkou národněsocialistické strany. V roce 1950 byla po vykonstruovaném politickém procesu komunistickým režimem popravena a stala se symbolem odporu proti totalitě. 1975 Salvadora Allendeho Salvador Allende (1908–1973) byl v Santiagu narozený chilský politik a lékař, původním povoláním vystudovaný lékař Univerzity v Chile, který se jako zakladatel Socialistické strany stal prvním marxistickým prezidentem zvoleným v demokratických volbách v Latinské Americe. V čele Chile stál od roku 1970 až do své smrti během vojenského převratu v roce 1973, kdy se stal symbolem boje za demokratický socialismus. Salvador Allende – Wikipedie
295 Milana Morávka Svobodné Dvory Ulice
296 Miroslava Hájka Malšovice Ulice 1946 Miroslav Hájek (1923–1945), rodák z Malšovic, se stal v posledních dnech druhé světové války obětí nacistické zvůle. Dne 7. května 1945 byl spolu s dalšími třemi obyvateli Vysoké nad Labem a šesti sovětskými zajatci zastřelen německými vojáky poblíž tamní hájovny. Jeho jméno je vytesáno na památníku obětem druhé světové války ve Vysoké nad Labem, který připomíná tuto tragickou událost. 1945 Palackého; 1939 Palackého/Palacký Gasse; 1933 Palackého František Palacký (1798–1876) byl v Hodslavicích narozený historik, politik a spisovatel, původním povoláním vychovatel a archivář, který se stal zakladatelem moderního českého dějepisectví a vůdčí osobností národního obrození. V revolučním roce 1848 byl poslancem říšského sněmu, později působil v zemském sněmu a panské sněmovně, a jako zastánce austroslavismu usiloval o federalizaci Rakouska a rovnoprávné postavení českých zemí v monarchii. František Palacký – Wikipedie 1942 Durdíkova/Durdík Gasse Josef Durdík (1837–1902) byl v Hořicích narozený filozof, estetik, psycholog a literární kritik, původním povoláním učitel matematiky a fyziky, který se později stal profesorem filozofie na pražské univerzitě. Významně se podílel na utváření české filozofické terminologie, šířil Darwinovo učení a inspiroval se herbartismem. Působil také jako poslanec Českého zemského sněmu a byl aktivní v kulturním a vědeckém životě, mimo jiné jako člen Královské české společnosti nauk a zakladatel Jednoty filozofické. Josef Durdík – Wikipedie
297 Miřiovského Malšovice Ulice 1946 Emanuel Miřiovský (1846–1911) byl v Jindřichově Hradci narozený spisovatel, básník, překladatel a literární kritik, původním povoláním středoškolský učitel a vychovatel, který působil na řadě škol v Čechách i na Moravě, nejdéle však v Hradci Králové. Byl představitelem generace ruchovců, psal poezii, prózu i literární kritiky, překládal z němčiny a švédštiny, mimo jiné Goethova „Utrpení mladého Werthera“ a díla Selmy Lagerlöfové. 1942 Flajšhansova/Flajšhans Gasse Václav Flajšhans (1866–1950) byl v Praze narozený český filolog, literární historik a středoškolský pedagog, původním povoláním učitel klasické a české filologie, který se proslavil jako vydavatel staročeské literatury, zejména spisů mistra Jana Husa. Působil jako profesor na gymnáziích v Praze, později jako knihovník České akademie věd a umění, kde se zasloužil o modernizaci knihovního systému. Byl členem Královské české společnosti nauk a aktivně se účastnil debat o pravosti Rukopisů, k nimž se nakonec postavil kriticky. Václav Flajšhans – Wikipedie 1939 Rašínova/Rašín Gasse; 1933 Rašínova Alois Rašín (1867–1923) byl v Nechanicích narozený politik, ekonom a právník, původním povoláním advokát, který se jako jeden z „mužů 28. října“ významně podílel na vzniku samostatného Československa. Byl prvním československým ministrem financí, známý svým úsilím o stabilizaci měny a rozpočtu. V mládí byl vězněn za účast v procesu s Omladinou, během první světové války působil v domácím odboji jako člen Maffie. V roce 1923 podlehl zraněním po atentátu, který na něj spáchal mladý anarchista. Alois Rašín – Wikipedie
298 Mládeže Plotiště nad Labem Ulice 1974 Ulice vznikla v průběhu šedesátých let dvacátého století a byla oficiálně pojmenována v březnu 1974. Jednalo se o tradiční název nově vybudovaných ulic v duchu socialistické výchovy.
299 Mlýnská Plácky Ulice Tuto drobnou ulici lze nalézt již na mapách stabilního katastru z první poloviny 19. století. Podle Bohumila Dejmka šlo o ulici situovanou nedaleko mlýna Kydlinova, avšak spíše šlo o blízký mlýn Na Valše, ležící v centru obce.
300 Modřínová Nový Hradec Králové Ulice
301 Mokrá Slatina Ulice Ulice byla postavena v osmdesátých letech 20. století v rámci velké výstavby v obci Slatina.
302 Moravská Nový Hradec Králové Ulice 1962
303 Moravský most Hradec Králové Most 17.–18. století Moravský most v Hradci Králové byl postaven v letech 1910–1914 jako součást regulace řeky Orlice a nahradil původní pevnostní most z 18. století. Původní most sloužil jako součást obranného systému města, umožňoval zatopení okolních příkopů pomocí tzv. holandských stavidel. Nový most byl navržen architektem Františkem Sanderem a zahrnuje i vodní elektrárnu, která byla přistavěna v letech 1913–1914. Název „Moravský“ odkazuje na Moravskou bránu, historický vstup do města z jihovýchodního směru, kudy vedla cesta na Moravu. Most tak etymologicky označuje spojení s moravským regionem, a zároveň připomíná jeho strategickou polohu v rámci městské obrany. Dnes je Moravský most technickou památkou a významnou dopravní spojnicí mezi starým a novým Hradcem Králové. 1945 Moravský most; 1939 Moravský most/Mährische Brücke; 18. století Moravský most
304 Most plukovníka Šrámka Svinary Most 1907 Most byl postaven v roce 1907 na místě staršího dřevěného mostu. V roce 2009 bylo rozhodnuto o jeho pojmenováni po Bohumilu Janu Šrámkovi (1896-1946), příslušníkovi československých legií na Rusi, důstojníkovi prvorepublikové československé armády a za protektorátu členu východočeské regionální vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa. V roce 2019 byl postaven nový, dvouproudový most.
305 most U Soutoku Hradec Králové Most 1990 Název mostu je odvozen dle blízkosti soutoku dvou řek, Labe a Orlice, jež protékají Hradcem Králové. 1971 Obránců míru Název mostu etymologicky i ideologicky odkazuje na mezinárodní mírové hnutí, které bylo tehdy silně podporováno komunistickými režimy jako součást propagandy proti imperialismu a válce. Architektonicky jde o vzpěradlový rámový most z předpjatého železobetonu, navržený Ing. Karlem Dahinterem a postavený v letech 1967–1971. 1948 Brigádníků Název mostu upomínal na způsob výstavby mostu za pomoci socialistické brigády práce, která v místech dnešního mostu U Soutoku postavila v roce 1948 soustavu mostů typu Bailey Bridge, která tak nahradila původní dřevěný pontonový most vystavěný za časů Protektorátu.
306 Mostecká Hradec Králové Ulice 1958 Ulice je pojmenována podle polohu u Pražského mostu, jenž byl postaven v roce 1910 jako secesní železobetonová stavba podle návrhu architekta Adolfa Janouška, s dekoracemi od Jana Kotěry. Nahradil původní Pražský pevnostní most z 18. století, který sloužil jako součást obranného systému města a byl zbourán kvůli nízké propustnosti při povodních. Název „Pražský“ odkazuje na Pražskou cestu, historickou komunikaci vedoucí z Hradce Králové směrem na Prahu, čímž most získal své jméno jako symbol spojení s hlavním městem. 1946 Mostecká 1953 Obránců míru Ulice získala svůj název v období poválečného budování socialistického Československa, konkrétně v 50. letech 20. století. Etymologicky i ideologicky odkazuje na mezinárodní mírové hnutí, které bylo tehdy silně podporováno komunistickými režimy jako součást propagandy proti imperialismu a válce. 1945 Rašínova; 1939 Rašínova/Rašín Gasse; 1924 Rašínova Alois Rašín (1867–1923) byl v Nechanicích narozený politik, ekonom a právník, původním povoláním advokát, který se jako jeden z „mužů 28. října“ významně podílel na vzniku samostatného Československa. Byl prvním československým ministrem financí, známý svým úsilím o stabilizaci měny a rozpočtu. V mládí byl vězněn za účast v procesu s Omladinou, během první světové války působil v domácím odboji jako člen Maffie. V roce 1923 podlehl zraněním po atentátu, který na něj spáchal mladý anarchista. Alois Rašín – Wikipedie 1943 Gablenz Gasse Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán von Gablenz (1814–1874) byl rakouský generál saského původu, který se proslavil jako vojevůdce v revolučních válkách 19. století. Narodil se v Jeně a po studiu na rytířské akademii v Drážďanech vstoupil do rakouské armády, kde sloužil od roku 1833. Vynikl v bojích v Itálii a Uhrách během revolučních let 1848–1849 a později v dánsko-německé válce (1864), kde vedl rakouský sbor k vítězstvím. V roce 1866 se stal hrdinou bitvy u Trutnova – jediného rakouského vítězství v prusko-rakouské válce. Zastával funkce zemského velitele v Chorvatsku a Uhrách a byl členem Panské sněmovny. Obdržel řadu vyznamenání, včetně Řádu Marie Terezie. Po krachu na vídeňské burze se dostal do finančních potíží a spáchal sebevraždu v Curychu. Jeho ostatky byly později převezeny do památníku v Trutnově. Ludwig von Gablenz – Wikipedie 1896 U Pražské brány Ulice byla pojmenována podle svého umístění nedaleko dnes již neexistujícího objektu Pražské brány, jenž byl postaven po roce 1321 jako součást městského opevnění, které mělo chránit západní vstup do města. Její název odkazoval na směr k Praze, odkud vedla hlavní obchodní cesta, a proto byla označována jako „Pražská“. V době vzniku druhé městské brány byla nazývána také Stará brána, což potvrzuje její prvenství mezi městskými vstupy. V letech 1583–1585 byla doplněna o bohatě zdobené renesanční předbraní, které mělo reprezentativní charakter a neslo dedikační nápis na počest císaře Rudolfa II. Brána měla pět pater, byla klenutá a doplněná bastionem, přičemž její výzdoba zahrnovala reliéfy, římsy a polychromované sochařské prvky. Po roce 1620 byl z její výzdoby odstraněn kalich jako symbol utrakvismu. Brána byla zbořena v roce 1873–1875, ale její poloha je dodnes patrná díky dochovanému důstojnickému domu. Pražská brána (Hradec Králové) – Wikipedie
307 Mrštíkova Nový Hradec Králové, Malšovice Ulice – – –
308 Mužíkova Kluky Ulice 1923
309 Myslbekova Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je pojmenována po Josefu Václavu Myslbekovi (1848-1922), českém sochaři a představiteli novodobého českého sochařství. Do roku 1942 nesla ulice jméno Havlíčkova,patrně po básníkovi a vlastenci Karlu Havlíčku Borovském. Ulici lze naleznout jako jednu z mála ulic již na leteckých snímcích z roku 1937. do 1942 – Havlíčkova Do roku 1942 nesla ulice své jméno po Karlu Havlíčku Borovském (1821-1856), českém básnikovi a vlastenci, který je považován za jednoho ze zakladatelů české žurnalistiky.
310 Myslivečkova Slezské Předměstí Ulice 1943 Ulice je pojmenována po českém hudebním skladateli Josefu Myslivečkovi (1737-1781), představiteli českého baroka a klasicismu, známého svými operami. Počátky ulice můžeme sledovat již na leteckých snímcích z roku 1937.
311 Mýtská Hradec Králové Ulice 1896 Ulice je pojmenována podle svého umístění nedaleko dnes již neexistujícího objektu Mýtské brány, známého také jako Slezská nebo Celná brána, jenž vznikl ve 14. století jako součást horní hradební zdi na východním okraji města. Její název „Mýtská“ odkazuje na výběr mýta – clo se zde vybíralo od kupců mířících směrem na Vysoké Mýto a Slezsko. V závěru 15. století byla přestavěna na dvojici věží propojených padací mříží, přičemž vyšší věž sloužila jako zbrojnice a nižší jako schodišťová. V 16. století vzniklo předbraní s průjezdnou věží, jejíž nápisové desky byly později přeneseny do radnice. Brána byla několikrát poškozena, zejména během třicetileté války, kdy ji roku 1640 prorazilo císařské vojsko. Vnější části brány byly zbořeny v roce 1786, zbytek padl při výstavbě nového opevnění v roce 1873. Dnes se na místě nachází pouze torzo věže, které připomíná její někdejší význam jako vstupní bod do města. 1945 Mýtská; 1939 Mýtská/Maut Strasse; 1896 Mýtská
312 Na Barvínku Věkoše Ulice 1946 Ulici můžeme naleznout na mapách z druhé poloviny 19. století, název usedlosti "Pod Barvínkem" však nalezneme již v katastru z roku 1781. Lze spekulovat, že na tomto místě hojně rostl barvínek, léčivá a okrasná bylina. Ulice získala svůj oficiální název až v roce 1946.
313 Na Biřičce Nový Hradec Králové Ulice
314 Na Bláhovce Kukleny, Plačice Ulice ? ? ?
315 Na Brně Nový Hradec Králové Ulice
316 Na Břehách Třebeš Ulice 1934 Ulice pojmenována podle historického pomístního názvu, jenž se vyskytuje již na mapě josefínského katastru připravovaného v letech 1785–1789/1790. –
317 Na Cvičišti Nový Hradec Králové Ulice
318 Na Drahách Malšovice Ulice 1942 Název ulice odvozen z ustáleného pomístního názvu Na Drahách, jenž označoval nezpevněnou polní cestu sloužící rovněž k hnaní dobytka. 1945 Na drahách; 1942 Na drahách/Auf der Flur; 20. léta 20. století Na drahách 1939 Husova/Huss Gasse; 1933 Husova Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie
319 Na Drážkách Slezské Předměstí Ulice 1946 Název ulice lze pravděpodobně odvodit dle slova dražky, tedy malé drahy. Slovo draha znamenalo úhory, neobdělané půdy. Ulice patří k jedněm z nejstarších v této části města, lze ji nalézt na katastrálních mapách z let 1901 až 1922, kde již lze naleznout dnešní dvojdomek čp. 936/937 a domy čp. 938, 932 a 933.
320 Na Dřevěnce Nový Hradec Králové Ulice 1946
321 Na Dubech Pouchov Ulice Ulice je pojmenována podle pomístního jména. Lokalitě se také říkalo U zádušního.
322 Na Důchodě Plotiště nad Labem, Pražské Předměstí Ulice 1946 V místě dnešní ulice Na Důchodě začala vznikat zástavba okolo roku 1915. Do roku 1904 zde byly dolíky, které byly často zaplavovány a kde, podle Pamětí obce Plotiště: "jen žáby koncertovaly". Poté bylo místo zavezeno a vysazena zde proutnice. V roce 1914 bylo toto místo zvažováno k usídlení uprchlíků z Haliče.
323 Na Hradě Hradec Králové Ulice 1896 Hradecký hrad vznikl ve 13. století jako královský hrad Přemyslovců a stal se významným sídlem českých královen, například Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské. Nacházel se na vyvýšeném ostrohu nad soutokem Labe a Orlice, kde dříve stálo slovanské hradiště. Hrad byl centrem správy severovýchodních Čech a měl i obrannou funkci v rámci městského opevnění. V roce 1423 byl během husitských válek zcela zbořen vojsky Jana Žižky, přičemž přežil pouze kostel sv. Ducha. Na jeho místě později vznikly nové městské stavby, včetně kněžského semináře. Archeologické nálezy v oblasti však dodnes potvrzují rozsah a význam původního hradního komplexu. 1945 Na hradě; 1939 Na hradě/Auf der Burg; 1896 Na hradě 17. století Seminářský plácek Plácek byl pojmenován po budově kněžského semináře, jež byla postavena v letech 1706–1714 na místě bývalého královského hradu, který sloužil jako sídlo českých královen a byl zničen za husitských válek. Stavbu inicioval biskup Tobiáš Jan Becker, který zde nechal vybudovat nejen seminář, ale i kostel sv. Jana Nepomuckého a připojil k areálu i bývalý purkrabský dům, přestavěný na oratoř. V průběhu 18. a 19. století prošel seminář několika přestavbami, mimo jiné po požárech v letech 1814 a 1864, které poškodily střechu a interiéry. V semináři studovaly desítky bohoslovců a jeho součástí byla i významná knihovna, která vznikla mimo jiné z části jezuitského fondu. Po zrušení semináře v roce 1950 byl objekt využíván různými institucemi a dnes slouží jako knihovna Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Kněžský seminář v Hradci Králové – Wikipedie
324 Na Hrázce Malšova Lhota, Malšovice, Nový Hradec Králové Ulice 1942 Ulice pojmenovaná podle lokality nazývané pomístním názvem Na Hrázce v místě zaniklého Nového rybníka prvně v pramenech připomínaného k rou 1496. 1945 Na hrázce; 1942 Na hrázce/Auf dem Dämmchen
325 Na Humpolci Rusek Ulice 1979 Pojmenováno podle pomístního názvu. Ulice je doložena již na Indikačních skicách z první poloviny 19. století.
326 Na Jezírkách Třebeš Ulice 50. léta 20. století Ulice dostala své pojmenování dle unikátní krajinné charakteristiky, konkrétně podle malých vodních ploch čili tůní, které se v této lokalitě dříve nacházely. –
327 Na Konečné Nový Hradec Králové Ulice 1973
328 Na Kopci Svinary Ulice 2016 Ulice nese své jméno podle kopce, který se ve Svinarech nachází. Název Na Kopci byl dlouhodobě využíván, avšak teprve v roce 2016 jej Zastupitelstvo města Hradec Králové oficiálně ustavilo. Osídlení okolo samotné cesty začalo vznikat v šedesátých letech 20. století.
329 Na Kopečku Věkoše Ulice 1946 Ulici lze dohledat již na Indikačních skicách z let 1826–1830. Svůj název nese podle staršího pojmenování, pravděpodobně podle malého sklonu ulice.
330 Na Kotli Hradec Králové, Malšovice, Nový Hradec Králové Ulice 1943 Název ulice zachycuje pomístní pojmenování, jež pravděpodobně vychází z tvaru terénu, který zde tvoří mělkou kotlinu připomínající kotel. Takové označení je běžné v české toponymii a odráží přirozený reliéf krajiny, který si lidé pojmenovali podle vzhledu. 1945 Na Kotli; 1943 Na Kotli/Am Kessel
331 Na Kropáčce Hradec Králové Ulice 1955 Věž Kropáčka v Hradci Králové byla postavena mezi lety 1509–1516 jako původně dřevěná bašta, později přestavěná na zděnou věž podle návrhu mistra Jana Kameníka. Svůj název získala podle měšťana Jana Kropáče, majitele sousedního domu a městského konšela. V průběhu staletí sloužila různým účelům – jako vězení pro šlechtice, městská vodárna, dělostřelecká pozorovatelna i polepšovna pro ženy. Věž byla několikrát poškozena, mimo jiné při požáru v roce 1762, a v 19. století postupně chátrala. V roce 1906 byla kvůli špatnému technickému stavu zbořena, ale její podoba byla zachycena na fotografiích, kresbách a v sádrovém modelu. Stála v horní části dnešního Gočárova schodiště, v blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie. 1938 U Kropáčky; 1916 Kropáčkova/Kropáčova 1945 Mariánská; 1943 Mariánská/Marie Gasse Ulice nesla název podle kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové, jež byl postaven jezuity v letech 1654–1666 podle návrhu architekta Carla Luraga na místě čtyř zbořených domů na Velkém náměstí. Stavbu financoval plukovník Kašpar Gramm a první mše se zde konala již v roce 1658, přičemž kostel byl slavnostně vysvěcen roku 1666. V roce 1762 byl kostel vyrabován pruskými vojáky a následně vyhořel – shořely obě věže i většina mobiliáře, zachovala se pouze kaple sv. Ignáce. Obnova proběhla do roku 1766, ale po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešel kostel do majetku armády a stal se vojenským (garnisonním) kostelem. Další požár v roce 1857 opět poškodil věže a střechu, které byly opraveny do současné podoby. V roce 1900 se kostel vrátil jezuitům, kteří jej znovu opravili, ale jejich působení bylo násilně ukončeno v roce 1950. Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové) – Wikipedie
332 Na Letné Slezské Předměstí Ulice
333 Na Lučinách Rusek Ulice 2007 Ulice byla pojmenována usnesením zastupitelstva města 29. května 2007 spolu s ulicí U Potoka a dvěmi ulicemi ve Svobodných Dvorech.
334 Na Mlejnku Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice nese svůj název podle dřevěného mlýnu, který stál na místě dnešního Malšovického jezu. Původní dřevěný jez byl vybudován v letech 1908 až 1913 a měl usnadňovat průtok při velkých vodách. Při mlejnku stálo stavení, kterému se říkalo "Na Čertovině" či "Čertův mlýnek". Původní ulici lze na mapách nalézt již na počátku 20. století. Do roku 1942 nesla název Tyršova, po obrozenci a zakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi (1832-1884). do 1942 – Tyršova Miroslav Tyrš (1832-1884) byl český národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik a univerzitní pedagog. V Česku je znám zejména jako zakladatel Sokolského hnutí.
335 Na Občinách Nový Hradec Králové Ulice
336 Na Ohradě Slatina Ulice 1979 Ulice se nachází již na mapách z počátku 19. století. Pojmenována byla pravděpodobně podle ohrady, která ji lemovala.
337 Na Okrouhlíku Pražské Předměstí Ulice 1929 Ulice je pojmenovaná dle staršího názvu místní části, jenž je odvozen podle místního terénního útvaru – pravděpodobně zaobleného návrší nebo vyvýšeniny, která se v dané oblasti nacházela. Slovo „okrouhlík“ je starší výraz pro kulatý nebo oblý kopec, případně místo s kruhovým půdorysem (např. okrouhlá louka, háj nebo pole). 1945 Na okrouhlíku; 1939 Na okrouhlíku/Am Okrouhlík/An der Rundung; 1929 Na okrouhlíku
338 Na Opuce Svinary Ulice 2016 Název je odvozen od opuky, usazené horniny, která byla v širším okolí těžena a vozena jako hnojivo na pole. Název Na Opuce byl dlouhodobě využíván, avšak teprve v roce 2016 jej Zastupitelstvo města Hradec Králové oficiálně ustavilo.
339 Na Paloukách Rusek Ulice 1979 Ulice je doložena již na Indikačních skicách z první poloviny 19. století. Stezka vedla podél Piletického potoka až do Piletic, dodnes je zachována v podobě prašné cesty. Pojmenována je podle pomístního názvu.
340 Na Pastvinách Třebeš Ulice 2007 Název ulice odkazuje na místo s pastvinami, které muselo ustoupit rozšiřující se výstavbě. –
341 Na Pískách Třebeš Ulice 50. léta 20. století Ulice pojmenována podle historického pomístního názvu, jež se vyskytuje již v josefínském katastru připravovaného v letech 1785–1789/1790, který upozorňuje na typické písčité podloží lokality při břehu řeky Labe. –
342 Na Plachtě Nový Hradec Králové Ulice 1942
343 Na Podhůrkách Pražské Předměstí, Nový Hradec Králové Lávka 70. léta 20. století Lávka Na Podhůrkách je pěší most přes řeku Labe v Hradci Králové, spojující části Pražské Předměstí a Třebeš. Je dlouhá 80 metrů a tvoří ji dvojice lávek zavěšených na potrubní konstrukci teplovodního vedení. Slouží chodcům a cyklistům, kteří ji mohou využít díky ližinám na schodištích pro převádění kol. Přesné datum jejího vzniku není doloženo, ale podle leteckých snímků byla postavena mezi lety 1977 a 1989. –
344 Na Potoce Třebeš Ulice 50. léta 20. století Název ulice odpovídá geografické skutečnosti, když její vedení kopíruje směr toku tzv. Zámostské svodnice. –
345 Na Rozhraní Nový Hradec Králové Ulice 1990
346 Na Rybárně Pražské Předměstí Ulice 1934 Ulice je pojmenovaná dle názvu místní části Rybárny, který odkazuje na historické rybářské osady, která se v této oblasti nacházela. Název, jenž je topografického původu, tak odkazuje na tradiční rybářskou činnost v blízkosti řeky Labe, která byla pro město po staletí důležitým zdrojem obživy i dopravy. 1945 Na rybárně; 1939 Na rybárně/An der Fischerhütten; 1934 Na rybárně
347 Na Rybníce Rusek Ulice Ulice je pojmenována podle názvu pozemku, který stával na louce, kde ležel Piletický rybník, vypuštěný v roce 1730.
348 Na Sadech Slatina Ulice 2020 Ulice je pojmenována podle sadů, které na jejím místě stály již v 19. století.
349 Na Sádkách Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenována podle bývalých sádek u rybníka, který se nachází mezi touto ulicí a Dubinskou. Obecní rybník vzniknul podle kroniky okolo roku 1800, avšak plně doložen je až na indikačních skicách roku 1840. Výhodou rybníka bylo to, že byl využíván nejen k chovu ryb, ale jednalo se také o velký zdroj požární vody.
350 Na Stávku Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenována podle stávku, tedy hráze, která měla zabránit potopám.
351 Na Stružce Kukleny Ulice 70. léta 20. století Název ulice odvozen od pomístního názvu lokality Na stroužce, tedy podle strouhy vedoucí od polí za Kuklenami do Malého labského náhonu. –
352 Na Střezině Hradec Králové Ulice 1935 Pomístní název Na Střezině v Hradci Králové pochází ze staročeského slovesa střeziti, tedy „střežit“ nebo „hlídat“, a odkazuje na místo, kde ve středověku pravděpodobně stála strážní hlídka chránící přístup do města. Tato hlídka se nacházela na vyvýšenině zvané Rožberk, která měla strategický význam pro obranu města a dohled nad obchodními cestami. Název Střezina je doložen již kolem roku 1400 a později se používal pro širší okolí návrší, zatímco samotný kopec byl v němčině označován jako Rossberg (koňské návrší). 1945 Na Střezině; 1939 Na Střezině/Am Střezina; 1935 Na Střezině 1910 Tylova Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. Josef Kajetán Tyl – Wikipedie
353 Na Úvoze Kluky Ulice 1974
354 Na Valince Rusek Ulice 1979 Ulice je pojmenována podle pomístního jména. Podle pověsti se do Ruseku přistěhovala po vyhnání židovská rodina, jež bydlela v lokalitě "Na Židovkách" jižně od Ruseku. Starý Žid však nedodržel své slovo, že nebude v obci podnikat a místní si od něj začali půjčovat. Poté, co však údajně velká část vesnice přišla o své peníze kvůli vysokému úroku, rozhodli se Žida zbavit a jedné noci jej v plachtách unesli s myšlenkou, že muže vykuchají a utopí v nedalekém rybníku. Ten se však svíjel, takže po chvíli byli Rusečtí unavení a tak jej k místu smrti "váleli". Proto se tomuto místu říká "Na Valince". Žid se leknul, když mu sdělili jeho osud a omdlel. Rusečtí jej tak v domění, že je mrtvý pohřbili, avšak ještě toho večera byl vykopán svými dcerami a utekl s nimi neznámo kam. Podle pověsti se ale jmenují i další Rusecké části a ačkoliv se ulicí stala pouze "Valinka", jména dalších míst lze dohledat v soupisech statků. Tam, kde se Žid svázán prostěradli přehazoval, se říkalo ,,Na plachtách“, kde nosiči odpočívali ,,Na odpočívadlech“, kde Židovi hrozili vykucháním, ,,Na kuchánku“, a kde ho zakopali, „V kopaninách“. Lokalita byla dlouho prázdná, v padesátých letech zde byl sad, který postupně zaniknul výstabou domů v sedmdesátých letech.
355 Na Valše Plácky Ulice Ulice je pojmenována podle mlýnu Na Valše, který ležel v centru obce. Mlýn je doložen na konci 19. století, kdy v roce 1791 František Černíkovský předělal původní valchu na mlýn. V roce 1893 majitel Jan Střemcha, taktéž majitel Kydlinovského mlýnu, mlýn zrušil a zůstala pouze valcha, kterou pak řadu let používali koželuzi z Kuklen. Ulici lze nalézt již na indikačních skicách z let 1824 až 1843.
356 Na Vinicích Třebeš Ulice 2017 Ulice pojmenována podle historického pomístního názvu, který upozorňuje na lokality pozdně středověkých a raně novověkých vinic při Novém Hradci Králové. –
357 Na Výsluní Kluky Ulice 1983
358 Na Zahrádkách Věkoše Ulice 1965 Ulice nese svůj název podle malých zahrádek, které byly uprostřed pole vybudovány po roce 1946. Výstavba rodiných domků začala v druhé polovině šedesátých let a panelová výstavba byla budována v letech sedmdesátých.
359 Na Zálesí Roudnička Ulice
360 nábřeží U Přívozu Hradec Králové Nábřeží 1990 Název nábřeží je odvozen od přívozu na řece Orlici, který ve 20. století fungoval mezi dnešními Jiráskovými sady a protilehlým fotbalovým areálem. 50. léta 20. století Ostrovského nábřeží Nikolaj Alexejevič Ostrovskij (1904–1936) byl sovětský spisovatel ukrajinského původu, představitel socialistického realismu. Narodil se ve vesnici Vilja v tehdejší Volyňské gubernii a už jako mladý se zapojil do revolučního hnutí – vstoupil do Komsomolu a bojoval v Rudé armádě. V důsledku válečných zranění a nemoci postupně ochrnul a oslepl, přesto se nevzdal literární činnosti. Jeho nejslavnější dílo „Jak se kalila ocel“ je autobiografický román o hrdinství a obětavosti, který se stal ikonou sovětské literatury. Druhý román „Bouří zrození“ nedokončil, vyšel až po jeho smrti. Ostrovskij byl vnímán jako vzor nezdolné vůle a oddanosti komunistickým ideálům. Zemřel ve věku 32 let v Moskvě a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově. Nikolaj Ostrovskij – Wikipedie 1945 Štefánikovo nábřeží; 1939 Štefánikovo nábřeží/Štefánik Uferstrasse; 1920 Štefánikovo nábřeží Milan Rastislav Štefánik (1880–1919) byl v Košariskách narozený slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a spoluzakladatel Československa. Původně vystudoval filozofii a astronomii, působil ve Francii, kde se stal uznávaným vědcem a později i vojenským pilotem. Během první světové války sehrál klíčovou roli při formování československých legií a spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem založil Československou národní radu; tragicky zahynul při letecké nehodě krátce po vzniku republiky. Milan Rastislav Štefánik – Wikipedie
361 Nad Oborou Věkoše Ulice 1946 Ulici lze dohledat již na Indikačních skicách z let 1826–1830. U této ulice se nacházela obora, později se toto místo změnilo na zahrádkářskou kolonii. Ulice tak nese svůj název podle polohy vůči této kolonii. Ulice získala svůj oficiální název až v roce 1946.
362 Nad Rozárkou Kluky Ulice
363 Nad Rybníky Kluky Ulice 1974
364 Nádražní Pražské Předměstí Ulice 1911 Ulice je pojmenovaná podle směru vedoucího k blízkému Hlavnímu nádraží v Hradci Králové, jež bylo v původní podobě s hrázděnou budovou slavnostně na okraji města otevřeno roku 1857 jako součást Jiho-severoněmecké spojovací dráhy. V roce 1935 byla dokončena nová funkcionalistická výpravní budova podle návrhu architektů Václava a Jana Rejchlových, která se stala jednou z nejmodernějších stanic své doby ve střední Evropě. Od roku 1952 nese stanice oficiální název Hradec Králové hlavní nádraží a je významným železničním uzlem s tratěmi do Pardubic, Chocně, Jaroměře, Turnova a dalších měst. 1945 Nádražní; 1939 Nádražní/Bahnhof Strasse; 1911 Nádražní
365 Náhon Hradec Králové, Malšovice Ulice 1942 Název ulice odvozen z ustáleného pomístního názvu Náhon/Nahon, což byla jedna ze tří malšovických osad, jež byla k roku 1927 připojena k obci Malšovice. Samotné označení Náhon/Nahon pod odkazuje k lokalizaci náhonu, jenž přiváděl vodu z řeky Orlice do Nového rybníka založeného roku 1496. 1945 Náhon; 1942 Náhon/Nahon; 1933 Na náhoně
366 Náchodská Plotiště nad Labem Ulice 2013 Cestu na tomto místě lze nalézt již na mapách z 19. století. I přes svou dlouhou historii svůj název získala až v roce 2013.
367 Nálepkova Hradec Králové Ulice 1958 Ján Nálepka (1912–1943) byl slovenský učitel, důstojník a hrdina protifašistického odboje. Narodil se ve Smižanech a po studiích působil jako pedagog na východním Slovensku. Během druhé světové války sloužil jako kapitán v armádě Slovenského štátu na východní frontě. V roce 1943 dezertoval k sovětským partyzánům a stal se velitelem 1. československého partyzánského oddílu v Sovětském svazu. Padl při bojích o ukrajinské město Ovruč, kde byl smrtelně raněn kulometnou palbou. Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu a v roce 2004 byl povýšen na brigádního generála in memoriam. –
368 náměstí 28. října Pražské Předměstí Náměstí 1946 28. říjen 1918 představuje klíčový milník českých dějin – den, kdy byla vyhlášena samostatnost Československé republiky po rozpadu Rakousko-Uherska. Událost byla výsledkem dlouhodobého úsilí domácího i zahraničního odboje, v čele s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem. Vznik republiky znamenal naplnění ideálů národní emancipace, demokratického zřízení a kulturního sebeurčení. V Praze se spontánně vyvěšovaly české vlajky, strhávaly rakouské symboly a lidé slavili nově nabytou svobodu. Tento den se stal symbolem státnosti, demokracie a občanské hrdosti, a od roku 1919 je připomínán jako státní svátek. 1945 Havlíčkovo náměstí; 1939 Havlíčkovo náměstí/Havlíček Platz; 1922 Havlíčkovo náměstí Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl v Borové u Přibyslavi narozený český novinář, básník, politik a satirik, původním povoláním učitel a později redaktor, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého národního obrození. Proslul jako neohrožený kritik absolutismu a cenzury, zejména ve svých novinách Národní noviny a Slovan. Za své názory byl internován v Brixenu, kde napsal slavné satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Karel Havlíček Borovský – Wikipedie 1918 Na špici, náměstí Náměstí bylo krátce pojmenováno dle umístění hostince Na Špici, původně známého jako „U Zlaté špice“, jenž byl významným zájezdním hostincem na okraji Hradce Králové. Svůj název získal podle polohy na špici křižovatky důležitých cest vedoucích směrem na Prahu a Hořice. Sloužil jako odpočinkové místo pro formany a cestující, kteří zde mohli přenocovat, občerstvit se a vyměnit koně. Stavba byla pravděpodobně zbudována za využití kombinace dřeva a pískovce, jak potvrdily archeologické nálezy z roku 2011. Hostinec vyhořel v roce 1912 a již nebyl obnoven. Na jeho místě dnes stojí kostel Božského srdce Páně, jehož výstavba začala v roce 1928. Zájezdní hostinec Na Špici na Pražském Předměstí – Wikipedie 1916 císaře Františka Josefa I., náměstí/Kaiser Franz Joseph I. Platz František Josef I. (1830–1916) byl ve Vídni narozený rakouský císař a český i uherský král z rodu Habsbursko-lotrinského, který po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého nastoupil na trůn v roce 1848 a vládl téměř 68 let – což z něj činí jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie. V průběhu své vlády přešel od absolutismu k ústavní monarchii, čelil revolucím, válkám i národnostním sporům a stal se symbolem stability mnohonárodnostní monarchie. Zemřel roku 1916 v paláci Schönbrunn ve Vídni, dva roky před zánikem Rakouska-Uherska. František Josef I. – Wikipedie
369 náměstí 5. května Hradec Králové Náměstí 1946 Pražské povstání, které začalo 5. května 1945, bylo spontánním ozbrojeným vystoupením českého obyvatelstva proti nacistické okupaci v závěru druhé světové války. Povstání vypuklo v době, kdy se německá armáda začala stahovat a obyvatelé Prahy se snažili převzít kontrolu nad městem. Klíčovou roli sehrál Český rozhlas, který vyzýval k odporu a informoval o vývoji situace. Boje probíhaly v ulicích, kde se civilisté, policisté i vojáci zapojili do střetů s německými jednotkami, často improvizovaně a s omezenými zbraněmi. Povstání bylo podpořeno partyzány a vojenskými skupinami, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května. Události Pražského povstání se staly symbolem odvahy a touhy po svobodě v posledních dnech války. 1945 Tylovo náměstí; 1939 Tylovo náměstí/Tyl Platz; 1934 Tylovo náměstí Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. Josef Kajetán Tyl – Wikipedie 1942 Goethe Platz Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) byl německý básník, dramatik, prozaik, filozof a politik, jeden z největších literárních géniů světové kultury. Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem do zámožné rodiny a vystudoval práva v Lipsku a Štrasburku. Byl klíčovou osobností hnutí Sturm und Drang, později se stal představitelem literárního klasicismu. Jeho nejslavnější díla zahrnují Utrpení mladého Werthera, Fausta, Ifigenii na Tauridě a Viléma Meistera. Působil jako dvorní rada a ministr ve Výmaru, kde žil většinu života. Vedle literatury se věnoval přírodním vědám, filozofii a umění. Často navštěvoval české lázně, kde se inspiroval k tvorbě a prožil i osobní lásky. Zemřel ve Výmaru a je pohřben v knížecí hrobce. Johann Wolfgang von Goethe – Wikipedie
370 náměstí E. F. Buriana Kukleny Náměstí 1962 Emil František Burian (1904–1959) byl v Plzni narozený levicově orientovaný básník, hudební skladatel a divadelní režisér, původním povoláním zpěvák a absolvent mistrovské školy Pražské konzervatoře, který se jako zakladatel voicebandu a divadla D 34 stal výraznou osobností avantgardního a politicky angažovaného divadla meziválečného Československa. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech, po válce působil jako kulturní činitel a poslanec za KSČ, přičemž jeho tvorba i postoje zůstávaly často kriticky nezávislé. 1945 Plakvičovo náměstí; 1943 Plakvičovo náměstí/Plakvič Platz František Plakvič (19. stol.) byl lékař, statkář a podnikatel působící v Kuklenách u Hradce Králové, známý jako zakladatel hotelu Plakvič a spoluzakladatel první akciové papírny v regionu. Výrazně se podílel na rozvoji místního hospodářství a společenského života. Jeho budovy sloužily nejen jako centrum obchodu, ale i jako místo kulturních akcí, spolkových schůzí a redakční činnosti. Jeho životními hodnotami byly podnikavost, veřejná angažovanost a podpora místní komunity, které vtiskl do podoby městské čtvrti Kukleny. Hotel Plakvič – Wikipedie
371 náměstí Jana Pavla II. Hradec Králové Náměstí 2005 Jan Pavel II. (1920–2005), vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, byl polský katolický duchovní a 264. papež římskokatolické církve. Zvolen byl roku 1978 jako první neitalský papež po 455 letech a první Slovan v tomto úřadu. Během svého pontifikátu podnikl přes 100 zahraničních cest, čímž se stal symbolem globálního dialogu a míru. Významně přispěl k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Redefinoval vztah církve k judaismu a podporoval ekumenismus mezi křesťanskými denominacemi. Byl znám svou hlubokou mariánskou spiritualitou a heslem „Totus Tuus“ („Celý Tvůj“). Po atentátu v roce 1981 se stal symbolem odpuštění, když útočníkovi osobně odpustil. Zemřel 2. dubna 2005, přičemž byl svatořečen k roku 2014. 1992 Děkanské náměstí Náměstí bylo pojmenováno po přilehlé budově arciděkanství, která tvoří významnou dominantu jihozápadního okraje historického jádra města. Jedná se o barokní jednopatrovou stavbu s pravidelným dispozičním řešením, centrální halou v přízemí i patře. Budova stojí na starších gotických sklepech, v bočním křídle byly zjištěny konstrukce středověkého původu. Vyniká cennými klenutými interiéry, štukovými stropy, dobovými okny, dveřmi, schodištěm a kovovými mřížemi. Areál je uzavřený, veřejnosti běžně nepřístupný, a chráněný jako kulturní památka. Jeho poloha při bývalé hradbě podtrhuje historický význam objektu v rámci městské struktury.
372 náměstí Osvoboditelů Hradec Králové Náměstí 1963 Osvobození Československa v roce 1945 bylo výsledkem společného úsilí několika vojenských sil. Hlavní roli sehrála Rudá armáda Sovětského svazu, která osvobodila většinu území od východu. Významně se zapojily také československé jednotky bojující na východní i západní frontě, včetně 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody. Ze západu postupovaly americké jednotky, které osvobodily jihozápadní Čechy, včetně Plzně. V odboji působily také partyzánské skupiny a domácí odboj, které podporovaly spojenecký postup. Osvobození bylo završeno kapitulací nacistického Německa 8./9. května 1945, čímž skončila druhá světová válka na území Československa. 1950 Staliningradské náměstí Název náměstí byl odvozen podle ruského města Stalingradu, původně známého jako Caricyn, jenž byl přejmenován v roce 1925 na počest Josifa Stalina a který se stal symbolem sovětského průmyslového rozvoje i ideologické moci. Město sehrálo klíčovou roli během bitvy u Stalingradu (1942–1943), jedné z nejkrvavějších a nejdůležitějších bitev druhé světové války, která znamenala obrat ve prospěch Spojenců. Po vítězství Rudé armády se Stalingrad stal symbolem sovětského hrdinství a odolnosti. V roce 1961 bylo město přejmenováno na Volgograd, v rámci destalinizace a snahy o odklon od kultu osobnosti. Volgograd – Wikipedie 1949 náměstí Rudé armády Rudá armáda byla oficiálně založena v roce 1918 jako ozbrojená složka bolševického režimu po říjnové revoluci, s cílem bránit Sovětské Rusko před vnitřními i vnějšími nepřáteli. V období občanské války bojovala proti bělogvardějcům, zahraničním intervencím a různým regionálním povstáním. V meziválečném období prošla rozsáhlou reorganizací, ale také čistkami, které oslabily její velení. Během druhé světové války se stala klíčovou silou v boji proti nacistickému Německu, zejména na východní frontě, kde sehrála rozhodující roli při porážce Wehrmachtu. Po válce byla Rudá armáda přejmenována na Sovětskou armádu a sloužila jako nástroj geopolitického vlivu SSSR v rámci Varšavské smlouvy. Její historie je spojena jak s hrdinstvím, tak s represí, a zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů sovětské éry. Rudá armáda – Wikipedie 1945 Dvořákovo náměstí; 1942 Dvořákovo náměstí/Dvořák Platz Antonín Dvořák (1841–1904) byl český hudební skladatel světového významu, narozený v Nelahozevsi. Proslavil se symfoniemi, komorní hudbou, koncerty i operami, přičemž jeho Novosvětská symfonie patří k nejhranějším dílům klasické hudby vůbec. Vyučoval na pražské konzervatoři a působil i jako ředitel Národní konzervatoře v New Yorku, kde ovlivnil americkou hudební tvorbu. Jeho tvorba vychází z českého folklóru, který dokázal propojit s romantickým hudebním jazykem. Antonín Dvořák – Wikipedie 1939 Fügnerovo náměstí/Fügner Platz; 1933 Fügnerovo náměstí Jindřich Fügner (1822–1865) byl český vlastenec, podnikatel a spoluzakladatel tělocvičného spolku Sokol. Narodil se v Praze v německy mluvící rodině, ale postupně se stal přesvědčeným českým vlastencem. Po úspěšné kariéře v obchodu a pojišťovnictví se začal věnovat kulturním a společenským aktivitám. V roce 1862 spolu s Miroslavem Tyršem založil Sokol Pražský, kde působil jako první starosta. Zavedl demokratické principy jako tykání mezi členy a oslovení „bratře“, čímž formoval sokolského ducha. Významně se zasloužil o výstavbu první sokolovny v Praze a podporoval rozvoj tělovýchovy. Zemřel předčasně ve věku 43 let na otravu krve. Je pohřben na Olšanských hřbitovech, společně se svým zetěm Tyršem. Jindřich Fügner – Wikipedie
373 náměstí Svobody Hradec Králové Náměstí 1990 Název náměstí připomíná obecný pojem svobody českého (československého) národa, který se výrazně projevil v roce 1918, kdy vznikla samostatná Československá republika jako výraz touhy po národní nezávislosti. V roce 1939 byla svoboda násilně potlačena nacistickou okupací, která znamenala konec demokratického života a začátek útlaku. Po roce 1990, po pádu komunistického režimu, se svoboda stala opět základním principem politického a společenského života, navazujícím na ideály první republiky. 1939 Svobody, náměstí; 1918 Svobody, náměstí 1981 Leninovo náměstí; 1970 náměstí Vladimíra Ilijiče Lenina; 1945 Leninovo náměstí Vladimír Iljič Lenin (vlastním jménem Uljanov, 1870–1924) byl ruský revolucionář, politik, filozof a zakladatel Sovětského svazu. Narodil se v Simbirsku do vzdělané rodiny, jeho radikalizaci však ovlivnila poprava bratra Alexandra za účast na atentátu na cara Alexandra III. Po studiích práv se stal profesionálním revolucionářem, vedl bolševickou frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany a stál v čele Říjnové revoluce roku 1917. Jako předseda vlády prosadil brestlitevský mír, pozemkovou reformu a později tzv. Novou ekonomickou politiku (NEP). Leninova teorie leninismu byla adaptací marxismu na podmínky imperialismu a vedla k vytvoření totalitního státu s jednou vládnoucí stranou. Jeho vláda byla poznamenána tvrdým potlačováním opozice, občanskou válkou a miliony obětí. Zemřel na krvácení do mozku a byl pohřben v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Vladimir Iljič Lenin – Wikipedie 1961 náměstí Petra Jilemnického Petr Jilemnický (1901–1949) byl český spisovatel působící na Slovensku, učitel, novinář a představitel socialistického realismu. Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad) a po studiích v Chrudimi a Levicích se stal učitelem. V roce 1922 vstoupil do KSČ a později působil v Sovětském svazu, kde studoval žurnalistiku a pracoval v kolonii Interhelpo. Po návratu do Československa se věnoval pedagogické a literární činnosti, publikoval v komunistickém tisku a psal prózu s výrazným sociálním a ideologickým zaměřením. Mezi jeho známá díla patří „Pole neorané“, „Kus cukru“, „Kompas v nás“ či „Kronika“. Za války byl vězněn za odbojovou činnost, po osvobození působil jako kulturní atašé v Moskvě. Zemřel předčasně ve věku 48 let. Peter Jilemnický – Wikipedie 1942 Mozart Platz Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) byl v Salcburku narozený rakouský hudební skladatel, považovaný za zázračné dítě, které už od útlého věku skládalo hudbu a koncertovalo. Původním povoláním byl hudebník a varhaník, který se později stal svobodným umělcem. Proslavil se jako představitel vídeňského klasicismu a autor více než 600 skladeb, včetně oper jako Figarova svatba, Don Giovanni a Kouzelná flétna. Wolfgang Amadeus Mozart – Wikipedie 1940 Labské náměstí/Elbe Platz Název náměstí byl odvozen dle řeky Labe, jež je jednou z nejvýznamnějších evropských řek, pramenící v Krkonoších a protékající Českem i Německem, kde se vlévá do Severního moře. Její název pochází z keltského slova albis, což znamená „bílá“ nebo „čistá“, a odráží dávné jazykové vlivy v regionu. Labe – Wikipedie 1937 náměstí doktora Edvarda Beneše Edvard Beneš (1884–1948) byl v Kožlanech narozený československý politik a diplomat, původním povoláním vystudovaný právník a sociolog, který se po vzniku Československa stal prvním ministrem zahraničí, později předsedou vlády, a nakonec druhým prezidentem republiky. V období druhé světové války působil jako prezident v exilu a po osvobození znovu zastával prezidentský úřad až do roku 1948, kdy abdikoval po komunistickém převratu. Edvard Beneš – Wikipedie 1914 náměstí císaře Františka Josefa I./Kaiser Franz Joseph I. Platz František Josef I. (1830–1916) byl ve Vídni narozený rakouský císař a český i uherský král z rodu Habsbursko-lotrinského, který po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého nastoupil na trůn v roce 1848 a vládl téměř 68 let – což z něj činí jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie. V průběhu své vlády přešel od absolutismu k ústavní monarchii, čelil revolucím, válkám i národnostním sporům a stal se symbolem stability mnohonárodnostní monarchie. Zemřel roku 1916 v paláci Schönbrunn ve Vídni, dva roky před zánikem Rakouska-Uherska. František Josef I. – Wikipedie
374 náměstí Václava Havla Hradec Králové Náměstí 2019 Václav Havel (1936–2011) byl český dramatik, esejista, disident a politik, který se stal symbolem boje za svobodu a demokracii. Narodil se v Praze do intelektuálně a kulturně založené rodiny, kvůli níž mu komunistický režim znemožnil studium humanitních oborů. Pracoval jako jevištní technik v Divadle Na zábradlí, kde se prosadil jako autor absurdních her, například Zahradní slavnost a Vyrozumění. V 70. letech se stal jedním z mluvčích Charty 77 a byl několikrát vězněn za své občanské postoje. Jeho esej Moc bezmocných se stal klíčovým textem disidentského hnutí. Po listopadu 1989 byl zvolen prezidentem Československa a později se stal prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Zemřel 18. prosince 2011 na Hrádečku u Trutnova ve věku 75 let. –
375 Národních mučedníků Nový Hradec Králové Ulice 1946
376 Nemocnice Nový Hradec Králové Ulice
377 Nerudova Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1911 Jan Neruda (1834–1891) byl v Praze na Malé Straně narozený český básník, prozaik, novinář a literární kritik, původním povoláním učitel a redaktor, který se stal vůdčí osobností generace májovců a zakladatelem moderní české žurnalistiky. Proslul zejména svými Povídkami malostranskými, fejetony v Národních listech a básnickými sbírkami, v nichž zachycoval každodenní život, sociální problémy i osobní skepsi s hlubokým porozuměním a ironií. 1945 Nerudova; 1939 Nerudova/Neruda Gasse; 1911 Nerudova
378 Nezvalova Hradec Králové Ulice 1961 Vítězslav Nezval (1900–1958) byl český básník, spisovatel, překladatel a dramatik, klíčová osobnost české avantgardy. Narodil se v Biskoupkách na Moravě a studoval filozofii v Praze, kde se zapojil do uměleckého sdružení Devětsil. Spoluzaložil poetismus – hravý a optimistický literární směr – a později vedl českou surrealistickou skupinu. Mezi jeho nejznámější díla patří „Podivuhodný kouzelník“, „Edison“, „Básně noci“ a surrealistická próza „Valérie a týden divů“. Věnoval se také překladům (např. Rimbaud, Apollinaire, Poe) a působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Po druhé světové válce se angažoval v komunistické kulturní politice a jeho tvorba se přiklonila k socialistickému realismu. Zemřel v Praze na srdeční selhání a je pohřben na Vyšehradském hřbitově 1945 Žerotínova; 1939 Žerotínova/Žerotín Strasse; 1918 Žerotínova; 1903 Žerotínova Karel starší ze Žerotína (1564–1636) byl významný moravský šlechtic, politik, spisovatel a představitel zemského patriotismu. Narodil se v Brandýse nad Orlicí a získal rozsáhlé vzdělání na evangelických školách v Ivančicích, Štrasburku, Basileji, Ženevě a Orléansu. Byl vychován v českobratrské víře a stal se světskou hlavou Jednoty bratrské na Moravě. V roce 1608 se stal moravským zemským hejtmanem a významně přispěl k posílení autonomie Moravy v rámci habsburské monarchie. Podporoval Jana Amose Komenského, jehož studia financoval a kterému poskytl azyl. Odmítl účast na českém stavovském povstání, čímž si zachoval politickou pozici i po Bílé hoře. V roce 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale nadále navštěvoval svá moravská panství. Zemřel v Přerově a je pohřben v Bludově. Karel starší ze Žerotína – Wikipedie 1916 Konráda z Hötzendorfu Franz Conrad von Hötzendorf (1852–1925) byl rakousko-uherský polní maršál, vojenský stratég a náčelník generálního štábu, který sehrál klíčovou roli v událostech vedoucích k první světové válce. Narodil se v Penzingu u Vídně do důstojnické rodiny a vystudoval vojenské akademie v Hainburgu a ve Vídeňském Novém Městě. Od roku 1906 vedl generální štáb rakousko-uherské armády a prosazoval agresivní vojenskou politiku, včetně preventivní války proti Srbsku a Itálii. Byl hlavním vojenským plánovačem během tzv. červencové krize roku 1914, která vedla k vypuknutí války. Jeho vojenské operace na východní frontě i v Itálii byly často neúspěšné a závislé na německé pomoci. V roce 1917 byl odvolán císařem Karlem I. a do konce války velel armádní skupině na italské frontě. Zemřel v Bad Mergentheimu v roce 1925. Franz Conrad von Hötzendorf – Wikipedie
379 Nová Svobodné Dvory Ulice 1951
380 Nový Březhrad Březhrad Ulice
381 Obecní Slatina Ulice 1979 Tato lesní cesta je doložena již v na indikačních skicách v letech 1826–1830. Její název je patrně odvozen od toho, že cesta byla postavena na obecní náklady.
382 Obvodní Březhrad Ulice 1979
383 Odlehlá Pražské Předměstí Ulice 1973 Ulice je pojmenována podle své polohy vůči centru města, jakož i dle skutečnosti, že v době vzniku vedla skrze zahrádkářskou osadu ZVU založené kolem roku 1968. –
384 Okrajová Třebeš Ulice 1981 Název odvozen od polohy ulice ležící při okraji Třebše, od 1. dubna 1942 místní části Hradce Králové, jejíž první písemná zmínka pochází z roku 1451, tehdy pod názvem Střebeš. Mezi lety 1850 a 1942 byla samostatnou obcí, než byla připojena k městu Hradec Králové. V minulosti zahrnovala i osady jako Lhota pod Strání (dříve Hrdlořezy) a Kopec Svatého Jana se Zámečkem, který byl v roce 1978 zbourán. –
385 Okružní Hradec Králové Ulice polovina 20. let 20. století Název ulice je odvozen od jejího charakteru jako součásti takzvaného Gočárova okruhu v Hradci Králové tvořícího urbanistický celek navržený architektem Josefem Gočárem ve 20. letech 20. století jako součást modernizace města. Jeho koncepce spojila historické centrum s nově vznikajícími čtvrtěmi pomocí širokých tříd, kruhových náměstí a moderní architektury. Okruh dodnes tvoří páteř městské dopravy a je považován za jeden z nejvýznamnějších příkladů funkcionalistického plánování v českých zemích. 1945 Okružní; 1943 Okružní/Ring Strasse; 1939 Okružní/Ring Strasse; pol. 20. let 20. století Okružní 1943 Okružní/Ring Strasse + Flussgasse Název ulice odrážel její směr k toku řeky Orlice, jež představuje významný vodní tok východních Čech, vznikající soutokem Tiché a Divoké Orlice u Kostelce nad Orlicí. Protéká Hradcem Králové, kde tvoří přirozenou krajinnou osu a historicky sloužila jako hranice i zdroj energie pro mlýny a elektrárny. Její název pochází pravděpodobně ze staroslovanského slova orlica, označujícího „říčku s rychlým proudem“ nebo „říční tok v orlím kraji“. Orlice – Wikipedie 1939 Okružní/Ring Strasse + Kladská/Glatzer Gasse; pol. 20. let 20. století Okružní + Kladská; 1910 Kladská Název ulice byl odvozen podle směru ke Kladsku, které bylo historicky součástí Zemí Koruny české a od 15. století mělo status samostatného hrabství pod správou českého krále. V roce 1742, po válkách o rakouské dědictví, bylo Kladsko spolu s většinou Slezska postoupeno Prusku na základě vratislavského míru. Přesto si český stát až do roku 1818 udržoval formální nárok na území, které bylo kulturně i jazykově silně propojeno s Čechami. Kladsko mělo významné postavení jako obchodní a strategický uzel mezi Čechami, Slezskem a Polskem. Po druhé světové válce bylo připojeno k Polsku, čímž se definitivně oddělilo od českého historického prostoru. Kladské hrabství – Wikipedie
386 Oldřichova Nový Hradec Králové Ulice
387 Olšová Malšova Lhota Ulice 2002 Olše je dřevina zahrnující v Čechách rostoucí olši šedou a olši lepkavou, či keřovitou dřevinu olši zelenou. –
388 Opatovická Pražské Předměstí Ulice 1911 Ulice je pojmenovaná podle směru vedoucího k blízké obci Opatovice nad Labem, což je starobylá vesnice, jejíž historie sahá až do 11. století, kdy zde benediktini založili klášter, podle něhož obec získala své jméno. Klášter byl významným duchovním a hospodářským centrem až do svého zániku během husitských válek v roce 1421. V 15. a 16. století obec patřila významným šlechtickým rodům, včetně Pernštejnů, kteří zde vybudovali opatovický jez a kanál pro zásobování rybníků. V období první světové války se obec tragicky zapsala do dějin, když 21 občanů padlo na frontě. Moderní rozvoj obce nastal ve 20. století, kdy byla postavena elektrárna, škola či kulturní dům a obec se stala významným průmyslovým, jakož i společenským centrem regionu. 1945 Opatovická; 1939 Opatovická/Opatowitzer Gasse; 1911 Opatovická
389 Opletalova Hradec Králové Ulice 1946 Jan Opletal (1915–1939) byl student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se stal symbolem odporu proti nacistické okupaci. Narodil se v Lhotě nad Moravou do chudé rodiny a díky své píli vystudoval gymnázium v Litovli. Od roku 1936 studoval medicínu v Praze, kde byl ubytován v Hlávkově koleji a aktivně se zapojil do studentské samosprávy. Dne 28. října 1939 se zúčastnil protinacistické demonstrace, při níž byl smrtelně zraněn střelou do břicha. Zemřel 11. listopadu 1939 na následky zranění. Jeho pohřeb se stal další masovou demonstrací, která vedla k uzavření českých vysokých škol nacisty. V reakci na tyto události byl 17. listopad vyhlášen jako Mezinárodní den studentstva. Jan Opletal je dodnes připomínán jako hrdina studentského odporu. 1945 Křížovnická; 1939 Křížovnická/Kreuzherren Strasse; 14. století Křížovnická/Křížová Název ulice byl odvozen podle Komendy řádu německých rytířů v Hradci Králové, jež byla založena pravděpodobně krátce po polovině 13. století, s první písemnou zmínkou z roku 1251. Sloužila jako špitální dům, jehož cílem byla péče o nemocné a poutníky. Řád zde působil v rámci českomoravské bailie, samostatné správní jednotky řádu v českých zemích. Komenda se nacházela v blízkosti dnešního historického jádra města, ale její přesná lokalizace není jednoznačně doložena. Po husitských válkách a změnách v církevní správě postupně zanikla. Český balivát Řádu německých rytířů – Wikipedie
390 Orebská Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována po východočeské skupině husitů Orebitů, ustanovené 20. dubna 1420 na kopci Oreb. Důvodem přejmenování v padesátých letech bylo pravděpodobně využívání husitské historie komunistickou propagandou. Od roku 1946 se ulice jmenovala po Františku Reylovi (1865-1935), římskokatolickém knězi, rektorovi královéhradeckého kněžského semináře a také senátora Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou. Do roku 1946 ulice nesla svůj název po spisovatelce a libretistce Elišce Krásnohorské (1847-1926). do 1946 Elišky Krásnohorské Eliška Krásnohorská (1847-1926)byla česká spisovatelka a libretistka. Mezi její romány patří Svéhlavička či Celínka, libreta skládala k operám Zdeňka Fibicha či Bedřicha Smetany. Překládala Puškina či Byrona. 1946-1950 – Reylova František Reyl (1865-1935) byl český římskokatolický kněz, rektor královéhradeckého knězského semináře a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou.
391 Orlická Slezské Předměstí Ulice Ulice nese od roku 1958 název po řece Orlici, ke které vede. Od roku 1946 se jmenovala Úřednická, od roku 1939 (pravděpodobnosti s velkým rozmachem svatováclavského kultu v období protektorátu) byla pojmenována po českém knížeti a světci Svatém Václavu (asi 907 – 929/935). Ve třicátých letech byla ulice rozdělena na dvě, přičemž první část se jmenovala Rožberská. Druhá část se zpočátku jmenovala Zeyerova, podle novoromantického spisovatele Julia Zeyera (1841-1901), později získala jméno po prvním předsedovi vlády Československa Karlu Kramářovi (1860-1937). 1910 – 1939 – Rožberská Rožberk byl kopcem na východ od historického centra Hradce Králové. Kopec zanikl během stavby barokní pevnosti v roce 1766, kdy hrozilo, že by nepřátelská vojska ostřelovala město právě z tohoto kopce. Slínovcový kopec byl tak odtěžen a použit právě na výstavbu pevnostního opevnění. 1939 – 1942 – Svatováclavská Od roku 1939 do roku 1942 se ulice nazývala po Svatém Václavu (asi 907 – 929/935). Ten byl knížetem českých zemí a sehrál důležitou úlohu při koncepci české státnosti, přičemž se po své smrti stal symbolem českého státu. 1942 – 1958 – Úřednická
392 Orlické nábřeží Hradec Králové Nábřeží 1958 Název ulice je odvozen podle toku řeky Orlice, jež představuje významný vodní tok východních Čech, vznikající soutokem Tiché a Divoké Orlice u Kostelce nad Orlicí. Protéká Hradcem Králové, kde tvoří přirozenou krajinnou osu a historicky sloužila jako hranice i zdroj energie pro mlýny a elektrárny. Její název pochází pravděpodobně ze staroslovanského slova orlica, označujícího „říčku s rychlým proudem“ nebo „říční tok v orlím kraji“. 1940 Orlické nábřeží/Adler Uferstrasse; 1901 Orlické/Orličné nábřeží 1945 Brynychovo nábřeží; 1942 Brynychovo nábřeží/Brynych Uferstrasse Edvard Jan Nepomuk Brynych (1846–1902) byl český katolický duchovní, teolog a spisovatel, který působil jako královéhradecký biskup. Narodil se ve Vlásenici u Pelhřimova a po studiích teologie se stal profesorem pastorální teologie a vyšehradským kanovníkem. V roce 1893 byl jmenován biskupem a zasvěcen v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové. Aktivně podporoval českou menšinu v jazykově smíšených oblastech a zasazoval se proti rozdělení diecéze podle národnostního klíče. Založil kulturní a vzdělávací instituce jako Adalbertinum, tiskárnu, knihkupectví a časopis Obnova. Jeho literární a kazatelská činnost byla prodchnuta vlastenectvím, vírou a sociální citlivostí. Zemřel náhle v Chrasti u Chrudimi, kde je také pohřben. Edvard Jan Brynych – Wikipedie 1918 Denisovo nábřeží Ernest Denis (1849–1921) byl ve francouzském Nîmes narozený historik, slavista a bohemista, původním povoláním vysokoškolský profesor, který se jako odborník na dějiny střední Evropy a českých zemí stal významným zastáncem české samostatnosti. Působil na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně, kde se věnoval výuce i publikační činnosti. Založil revue La Nation Tchèque a svou neúnavnou podporou české věci se významně zasloužil o vznik Československa v roce 1918. Ernest Denis – Wikipedie
393 Orlický most Hradec Králové, Malšovice, Slezské Předměstí Most 1990 Železobetonový most byl postaven v letech 1978 až 1980. Jednalo se o poslední chybějící úsek městského okruhu podle návrhu Josefa Gočára. Do roku 1990 svůj název podle Okruhu, po roce 1990 byl přejmenován podle řeky, přes kterou vede. 1980 – 1990 – Most Na okruhu Po svém otevření nesl most název podle královéhradeckého Okruhu. Velkorysý silniční okruh vznikl na základě meziválečného regulačního plánu města, který zpracoval architekt Josef Gočár, a nazývá se proto také Gočárův okruh.
394 Orličan Slezské Předměstí Zahrádkářská osada 2016 Zahrádkářská kolonie začala vznikat v roce 1984 a již o rok později získal občanský výbor osady páté místo soutěže pracovních aktivit a iniciativ "O putovní standartu MěstNV Bánská Bystrica". Dne 23. února 2016 Zastupitelstvo města rozhodlo o oficiálním pojmenování osady na Orličan.
395 Ořechová Plačice Ulice 1981
396 Osada vycházejícího slunce Svinary Ulice 1931 Osada byla založena v roce 1931. V roce 1945 bylo v oblasti Svinar více než 150 chat Během mnoha let její existence si ji oblíbil například Wabi Daněk, Pavel Dobeš, Miloš Dvořáček a řada dalších osobností. Každoročně se zde koná mnoho akcí, od sportovních turnajů mezi dalšími osadami či tradiční výroční táborový oheň. Oficiální název dostala ulice až v roce 2016.
397 Osiková Kluky Ulice
398 Oskara Nedbala Pražské Předměstí Ulice 50. léta 20. století Oskar Nedbal (1874–1930) byl český skladatel, dirigent a violista, narozený v Táboře. Studoval na pražské konzervatoři u Antonína Dvořáka a stal se spoluzakladatelem Českého kvarteta. Proslavil se zejména jako autor operet a baletů – mezi jeho nejznámější díla patří Polská krev, Vinobraní či balet Z pohádky do pohádky. Jeho hudba se vyznačuje melodickou lehkostí, dramatickým citem a lyrikou. Působil jako dirigent ve Vídni i v Bratislavě, kde vedl operu Slovenského národního divadla. Přes umělecké úspěchy čelil v závěru života osobním i finančním problémům. Zemřel tragicky – spáchal sebevraždu skokem z okna hotelu v Záhřebu. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v Praze. 1945 Velfíkova; 1943 Velfíkova/Velfík Gasse Albert Vojtěch Velflík (1856–1920) byl český inženýr, mostní konstruktér, pedagog a historik techniky, narozený v Kralovicích. Studoval na Polytechnickém ústavu v Praze, kde se později stal profesorem a třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické. Proslavil se jako autor první české monografie o mostech a jako projektant významných ocelových konstrukcí, například střechy dnešní Státní opery či budov pro Jubilejní výstavu v roce 1891. Vedle technické praxe se věnoval i historii technického školství a mostního stavitelství. Jeho zájmy sahaly i mimo obor – byl vášnivým včelařem a zahradníkem. Zemřel v Mnichovicích u Prahy, kde také působil v závěru života. Albert Vojtěch Velflík – Wikipedie
399 Ostrov Svinary Ulice 2016 Ulice je pojmenována podle ostrova, který se nacházel na řece Orlici a je doložen již v roce 1402, kdy ostrov ve vsi Svinary byl prodán pány Smiřickými, kterým Svinary patřily. Ten se v průběhu sedmdesátiletých let ztratil. Cesta na dnešním místě ulice však začala být vedena již po druhé světové válce. Svůj oficiální název však ulice získala až v roce 2016.
400 Ostrovní Svinary Ulice 1987 Ulice je pojmenována podle ostrova, který se nacházel na řece Orlici a je doložen již v roce 1402. Ten se v průběhu sedmdesátiletých let ztratil a zhruba v tuto dobu začíná i výstavba ulice Ostrovní.
401 Ostružinová Svinary Ulice 2002 Ulice vznikla na přelomu milénia. Svůj název nese kvůli pojmenování okolních ulic – tedy Malinové a Ostružinové.
402 Otokara Březiny Pražské Předměstí Ulice počátek 80. let 20. století Otokar Březina (1868–1929), vlastním jménem Václav Jebavý, byl český básník, esejista, učitel a myslitel, narozený v Počátkách na Vysočině. Patřil k nejvýznamnějším představitelům českého symbolismu a ovlivnil vývoj moderní poezie ve 20. století. Jeho tvorba se vyznačuje filozofickou hloubkou, mysticismem, bohatou metaforikou a hudebností verše – mezi nejznámější sbírky patří Tajemné dálky, Stavitelé chrámu a Ruce. Březina byl samotářsky založený, celý život působil jako učitel na Moravě, kde se věnoval studiu filozofie, jazyků a literární tvorbě. Jeho duchovně spřízněným přítelem byla filozofka Anna Pammrová, s níž si dlouhá léta dopisoval. Za své dílo obdržel čestný doktorát Univerzity Karlovy a byl dvakrát navržen na Nobelovu cenu. Zemřel na vrozenou srdeční vadu v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde je také pohřben. Jeho památku připomíná literární muzeum v domě, kde žil. 1945 Březinova; 1940 Otokara Březiny/Otokar Březina Gasse; konec 20. let 20. století Březinova
403 Ovocnářská Svobodné Dvory Ulice 1951
404 Pajkrova flošna Hradec Králové Ulice 19. století Pajkrova flošna byla jednou ze tří lunet (flošen) barokního pevnostního systému Hradce Králové, postavená roku 1784 podle návrhu generála Mikuláše z Kleindorfu. Sloužila jako dělostřelecký objekt s kasematami, muničními sklady a obrannými prvky, chránící přístup k pevnosti z jihovýchodu. Po zrušení pevnosti v roce 1884 byla přeměněna na sklady, dílny a později i nouzové byty, které však trpěly špatnými hygienickými podmínkami. V první polovině 20. století zde působil výrobce harmonik Rudolf Pajkr, po němž je objekt pojmenován. Od roku 1993 je flošna ve správě Farmaceutické fakulty UK a od roku 1987 je chráněna jako kulturní památka. –
405 Palackého Hradec Králové Ulice 1896 František Palacký (1798–1876) byl v Hodslavicích narozený historik, politik a spisovatel, původním povoláním vychovatel a archivář, který se stal zakladatelem moderního českého dějepisectví a vůdčí osobností národního obrození. V revolučním roce 1848 byl poslancem říšského sněmu, později působil v zemském sněmu a panské sněmovně, a jako zastánce austroslavismu usiloval o federalizaci Rakouska a rovnoprávné postavení českých zemí v monarchii. 1945 Palackého; 1939 Palackého/Palacký Gasse 1942 Musejní/Museum Gasse Muzeum východních Čech v Hradci Králové má bohatou historii sahající až do roku 1880, kdy bylo založeno na základě úspěšné výstavy starožitností. Sbírky se rychle rozrůstaly a kvůli nedostatku prostoru bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy. Ta byla postavena v letech 1909–1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české moderní architektury. Monumentální secesní stavba na Eliščině nábřeží je považována za Kotěrovo vrcholné dílo. Na její výzdobě se podíleli i další umělci – např. Stanislav Sucharda (sochy), František Kysela (vitráže) a Jan Preisler (mozaiky). Budova byla v roce 1995 prohlášena národní kulturní památkou a prošla několika rekonstrukcemi, naposledy v letech 2018–2019. Muzeum východních Čech – Wikipedie
406 Palachova Nový Hradec Králové Ulice 1990
407 Pálenecká Kukleny, Svobodné Dvory Ulice 1880 Název ulice odvozen od pomístního názvu přilehlé lokality Pálenka, jenž je odvozen od lihovaru založeného ve Svobodných Dvorech okolo roku 1845, známého jako Pálenka, přičemž tento podnik na výrobu alkoholu a brandy vlastnil mimo jiné hradecký purkmistr Alois Kemlink, a proto se lihovar stal významnou součástí místního průmyslového rozvoje i identity této části Hradce Králové. 1945 Pálenecká; 1880 Pálenecká 1942 Svobodnodvorská/Freihöfer Gasse Svobodné Dvory byly v oblasti dnešního Hradce Králové vzniklou osadou, původně samostatnou obcí, která byla osídlena již v pravěku, jak dokládají archeologické nálezy včetně kostry mamuta a pazourkových nástrojů. Po roce 1849 získaly samosprávu a později byly připojeny k Hradci Králové. V období Rakouska-Uherska i první republiky byly známé bohatým spolkovým životem, cihelnami a průmyslovou výrobou, včetně první československé továrny na kysané zelí balené v plastu. Svobodné Dvory – Wikipedie
408 Panelová Slezské Předměstí Ulice 1996 Ulice, nacházející se ve skladištní oblasti, byla vybudována právě v souvislosti se stavbou průmyslového areálu. Její název může souviset buď s výrobou panelů či přímo samotnou ulicí, která mohla být z panelů vyrobena.
409 Pardubická Kukleny, Plačice Ulice 1942 Název ulice odvozen podle směru ulice jdoucího k Pardubicím, tedy městu, jehož počátek datujeme do konce 13. století, jež je jako univerzitní a statutární město ležící na soutoku Labe a Chrudimky známé svou výrobou perníku a slavnými dostihy Velká pardubická. 1977 Pardubická 1946 Pardubická + Nádražní Název ulice odkazuje ke směru k nádraží v Kuklenách ležícího na železniční trati Hradec Králové Chlumec nad Cidlinou, jež bylo zbudováno k roku 1919, ač bylo o jeho stavbu žádáno již od roku 1901. Hradec Králové-Kukleny (železniční zastávka) – Wikipedie 1945 Pardubická + Seyfriedova; 1942 Pardubická/Pardubitzer Gasse + Seyfriedova/Seyfried Gasse Josef Seyfried (1866–1924) byl v Kuklenách působící český továrník, který se po krátkém podnikání s Janem Zadrobílkem osamostatnil a roku 1901 založil vlastní koželužskou živnost. Postupně vybudoval rozsáhlý areál továrny na zpracování kůží, který zahrnoval kotelny, skladiště, administrativní budovy i železobetonový most, a aktivně se podílel na rozvoji místní infrastruktury. Během první světové války podporoval válečné půjčky a Červený kříž, po válce však čelil sporům s obcí a sousedními podniky kvůli pozemkům a regulaci cest. Zemřel 28. října 1924, jeho podnik byl později postižen hospodářskou krizí, avšak zůstala po něm dobročinná nadace nesoucí jeho jméno. Josef Seyfried, továrna na kůže v Kuklenách – Wikipedie 1939 Kalendova/Kalenda Gasse + Nádražní/Bahnof Gasse; 1921 Kalendova + Nádražní Václav Kalenda (1801–1878) byl v Jasenné u Josefova narozený český učitel, spisovatel, novinář a národní buditel, který se po absolvování učitelského kurzu v Hradci Králové věnoval pedagogické činnosti na řadě škol východních Čech. V roce 1843 nastoupil na školu v Kuklenách, kde působil až do roku 1872 jako řídící učitel a významně ovlivnil místní školství i kulturní život. Byl propagátorem mnemotechniky a hláskovací metody, autorem učebních pomůcek a aktivním přispěvatelem do dobového tisku. Václav Kalenda – Wikipedie
410 Parlament Slezské Předměstí Ulice 2016 Ulice je pojmenována podle místního pojmenování, kdy byl takto nazván nedaleký hostinec a později zahrádkářská osada vybudovaná v osmdesátých letech. Dne 23. února 2016 Zastupitelstvo města rozhodlo o oficiálním pojmenování ulice s osadou na Parlament.
411 Partyzánská Nový Hradec Králové Ulice
412 Pavla Hanuše Pražské Předměstí Ulice 1963 Pavel Hanuš (1889–1942) byl český politický aktivista a funkcionář Komunistické strany Československa, narozený v Dolních Štěpanicích (okres Semily). Během první světové války vstoupil do československých legií v Rusku, kde působil jako příslušník 6. střeleckého pluku Hanáckého. V meziválečném období žil v Hradci Králové, kde se zapojil do veřejného a politického života. Po okupaci Československa nacistickým Německem se aktivně zapojil do odboje. V rámci represí po atentátu na Reinharda Heydricha byl zatčen gestapem a 1. července 1942 popraven na střelnici v pražských Kobylisích. Jeho jméno je dnes připomínáno jako symbol odporu proti nacistické zvůli. 1945 Čechova; 1939 Čechova/Čech Gasse; 20. léta 20. století Čechova Svatopluk Čech (1846–1908) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, narozený v Ostředku u Benešova. Patřil k významným představitelům ruchovců, jeho dílo se vyznačuje vlasteneckým a demokratickým duchem, často s prvky satiry. Proslavil se zejména cyklem o panu Broučkovi, ale také básněmi jako Lešetínský kovář či Písně otroka. Působil jako redaktor časopisů Světozor, Lumír a Květy, a byl pohřben s velkou slávou na Vyšehradském hřbitově. Svatopluk Čech – Wikipedie
413 Peckovka Kluky, Roudnička Lesní cesta
414 Pekařova Nový Hradec Králové Ulice 1992
415 Pelclova Hradec Králové Ulice 1946 František Martin Pelcl (1734–1801) byl český spisovatel, historik, filolog a pedagog, významná osobnost národního obrození. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou a studoval filozofii, teologii i práva v Praze a ve Vídni. Působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách Šternberků a Nosticů, kde získal přístup k bohatým knihovnám a intelektuálním kruhům. V roce 1793 se stal prvním profesorem českého jazyka na pražské univerzitě, čímž významně přispěl k obnově češtiny ve vzdělávání. Je autorem historických a jazykovědných děl, například Nové kroniky české, Císař Karel IV. nebo Lehrgebäude der böhmischen Sprache. Spolupracoval s Josefem Dobrovským a podílel se na organizaci českého kulturního života. Zemřel v Praze a je považován za jednoho z klíčových buditelů českého národa. 1945 Lüssnerova; 1939 Lüssnerova/Lüssner Gasse; 1903 Lüssnerova Moric Lüssner (1813–1891) byl český vlastenec, státní úředník, amatérský archeolog, historik umění a sběratel. Narodil se v Broumově v německé rodině a většinu života působil ve východočeských městech jako Hradec Králové, Chrudim nebo Roudnice nad Labem. Od mládí se věnoval archeologickému a místopisnému průzkumu, zejména Chrudimska, Hradecka a později Vyšehradu. Byl členem Archeologického sboru Zemského muzea v Praze a respektovaným badatelem, jehož práce vycházely v odborných časopisech. V roce 1891 se podílel na přípravě prehistorické části Retrospektivní výstavy v rámci Jubilejní zemské výstavy v Praze. Za svou činnost získal čestné občanství měst Chrudimi a Hradce Králové. Zemřel v Praze a byl pohřben na hřbitově Na Malvazinkách. Moric Lüssner – Wikipedie
416 Pešinova Nový Hradec Králové Ulice 1889
417 Petra Jilemnického Plotiště nad Labem Ulice Ulice nese svůj název podle Petra Jilemnického (1901-1949), spisovatele, novináře, učitele a komunistického politika českého původu. Před únorovým převratem nesla ulice jméno Josefa Šimáka, historika, profesora Univerzity Karlovy a představitele Gollovy školy. Ten se kromě husitských dějin specializoval zejména na dějiny Horního Pojizeří a Turnovska. Do roku 1921 pak ulice, díky své poloze v rámci obce, nesla název Hlavní. Ulici lze nalézt již na Indikačních skicách z let 1826–1830. do 1921 – Hlavní Ulice nesla název Hlavní podle své polohy v rámci obce. 1921-1948 – Josefa Šimáka Josef Šimák byl historik, profesor Univerzity Karlovy a představitel Gollovy školy. Kromě husitských dějin se specializoval zejména na dějiny Horního Pojizeří a Turnovska.
418 Piletická Piletice, Pouchov, Rusek, Slatina, Věkoše Ulice 1946 Piletická je jedinou ulicí v místní části Piletice a je tak pojmenovaná podle ní.
419 Pilnáčkova Hradec Králové, Věkoše Ulice 1994 Ulice je pojmenována po Josefu Václavovi Bohuslavovi Pilnáčkovi (1877– 1949), podnikateli a v letech 1929 až 1942 starostovi Hradce Králové. Pilnáček se zasloužil o dokončení urbanistické koncepce Hradce Králové a v čele města stál i během prvních let druhé světové války. Jako podnikatel měl tovární areál na výrobu mýdla v Pospíšilově ulici, který spolu se svým otcem rozvíjel.
420 Písečná Nový Hradec Králové Ulice
421 Písečnice Svinary, Nový Hradec Králové Lesní cesta Jedná se o páteřní cestu Hradeckých lesů a je doložena již v na indikačních skicách v letech 1826–1830. Jedná se o starší pomístní název. V červenci 2010 dostala novou asfaltovou úpravu. Svůj název pravděpodobně nese podle písku, kterým byla zavážena.
422 Pivovarská flošna Hradec Králové Ulice 19. století Pivovarská flošna byla postavena roku 1784 jako součást předsunutého opevnění barokní pevnosti Hradce Králové podle návrhu generála inženýra Kleindorfa. Nachází se na levém břehu Orlice a tvoří ji dvoupatrový kasematní objekt s pěti valeně zaklenutými místnostmi, původně obklopený příkopem a chráněný zemními valy. Po zrušení pevnosti v roce 1884 byla přestavěna na skladiště, stáje a později sloužila jako dílny pro výrobu pian a harmonií. V roce 1909 se jejím nájemcem stal Hradecký měšťanský pivovar, podle něhož získala své jméno. Dnes je chráněna jako kulturní památka a připomíná vojenskou historii města. –
423 Pivovarské náměstí Hradec Králové Náměstí 2005 Hradecký měšťanský pivovar byl založen roku 1844 podle návrhu architekta Jana Bělského a první pivo se zde uvařilo o dva roky později. V průběhu 19. století prošel několika modernizacemi – rozšířily se sklepy, zavedlo se elektrické osvětlení a parní pohon. Po znárodnění v roce 1948 se stal součástí Horáckých pivovarů, ale výroba byla ukončena v roce 1999. V letech 2005–2007 prošel areál rozsáhlou rekonstrukcí a proměnil se v Regiocentrum Nový pivovar, sídlo krajského úřadu, univerzity a dalších institucí. Historická budova s režným zdivem, původní spilkou a varnou je dnes památkově chráněna a připomíná slavnou tradici hradeckého pivovarnictví. –
424 Plácelova Hradec Králové Ulice 1896 Václav Plácel z Elbinku (1556–1604) byl český humanista, právník, písař, básník a překladatel, narozený v Hradci Králové. Studoval na Univerzitě Karlově, kde se seznámil s předními učenci své doby, a získal titul bakaláře svobodných umění. Od roku 1577 působil jako advokát u purkrabského soudu v Hradci Králové, později se stal obecním písařem a zástupcem města na zemském sněmu. V roce 1582 byl císařem Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Elbinku“. Literárně se věnoval především překladům, například Historii židovské z německého originálu, a psal také latinskou poezii. Byl třikrát ženatý, jeho druhá žena i děti zemřeli během morové epidemie, poté se oženil s Libuší z Kaliště a Ottersfeldu. Zemřel náhle na mrtvici v roce 1604 a byl pohřben v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. 1945 Plácelova; 1939 Plácelova/Plácel Gasse; 1896 Plácelova
425 Plotišťská Věkoše Ulice 1946 Ulici lze dohledat již na Indikačních skicách z let 1826–1830. Svůj název nese podle obce Plotiště nad Labem, do které vedla a byla tak hlavním spojem mezi Věkošemi a Plotišti.
426 Pobřežní Plácky Ulice 1946 Parcely pro výstavbu v tomto místě lze nalézt již na katastrálních mapách z let 1893–1926. Samotnou ulici lze nalézt již na leteckých snímcích z roku 1937. Svůj název nese podle svého umístění, kdy jde paralelně s tokem Labe.
427 Pod Haltýřem Svinary Ulice 1987 Ulice se nacházela nedaleko bývalého haltýře, tedy drobné stavby vybudované nad pramenem či potokem, které sloužily k chlazení potravin.
428 Pod Kopcem Pouchov Ulice Pojmenovaná podle své polohy. Ve starších mapách se tato oblast také označnačuje jako "Na Svobodných".
429 Pod Lesem Roudnička Ulice
430 Pod Spáleníkem Slatina Ulice 2021 Ulice je pojmenována podle nedalekého kopce Spáleník (285 m n. m.)
431 Pod Strání Třebeš Ulice 1973 Ulice získala název dle původní osady nacházející se pod strání Nového Hradce Králové, tedy Lhoty Pod Stání prvně jmenované v pramenech k roku 1614. Na shodném místě je od roku 1451 připomínána osada Hrdlořezy, později Lhota u Hrdlořez či Lhotka Hrdlová. Lhoty Pod Strání oddělovala od Nového Hradce Králové les Borovinka. –
432 Pod Svahem Třebeš Ulice 2007 Název ulice vychází z lokality jejího umístění pod svahem, tedy pod kopcem svatého Jana. –
433 Pod Vodárnou Kluky Ulice
434 Pod Zámečkem Třebeš, Nový Hradec Králové Ulice 1946 Název ulice odkazuje na Novém Hradci Králové při kopci svatého Jana postavený objekt zámečku (honosného měšťanského domu se zahradou), jenž byl zbudován okolo roku 1721 v barokním stylu a zbourán byl pak s rokem 1978. –
435 Poděbradova Pražské Předměstí Ulice 1929 Jiří z Poděbrad (1420–1471), vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, byl český král, politik a diplomat, narozený v Poděbradech. Jako jediný český panovník nepocházel z královské dynastie, ale z domácí šlechty. V mládí se přidal k umírněným husitům a postupně se stal vůdcem východočeského kališnického svazu. Roku 1458 byl jednomyslně zvolen českým králem, čímž se stal symbolem snahy o náboženské smíření mezi kališníky a katolíky. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o stabilizaci země po husitských válkách, obnovu hospodářství a posílení královské moci. Proslul návrhem na vytvoření mírové unie evropských států – myšlenka, která předběhla dobu a bývá označována za předchůdce OSN a EU. V závěru života čelil odporu papeže a domácí katolické opozice, která ho označila za kacíře. Zemřel náhle v roce 1471 v Praze a byl pohřben v katedrále sv. Víta. 1945 Poděbradova; 1939 Poděbradova/Poděbrad/Podiebrad Gasse; 1929 Poděbradova
436 Podhůrská Svinary Ulice 1987 Ulice se nazývá podle místní části Podhůří. Dlouho byla samostatnou osadou s mlýnem doloženým již v 16. století, avšak často je tento název zaměňován s názvem Svinar. V roce 1714 byl na této ulici postaven šenk U Karla, který se na tomto místě nachází dodnes.
437 Podhůří Svinary Osada Osada se nazývá podle místní části Podhůří. Dlouho byla samostatnou osadou s mlýnem doloženým již v 16. století, avšak často je tento název zaměňován s názvem Svinar. V roce 1714 byl na této ulici postaven šenk U Karla, který se na tomto místě nachází dodnes.
438 Pohlova Plácky Ulice 1990 Ulice nese své jméno po Janu Václavu Pohlovi (1740-1790), komorníkovi císařského dvora Marie Terezie a učitele češtiny ve Vídni. Pohl se narodil v Hradci Králové a známý se stal mimo jiné tím, že učil Josefa II. češtinu. Ulice začala být budována v sedmdesátých letech, přičemž od roku 1975 nesla název 5. pětiletky, během které byla vystavěna. 1975-1990 – 5. pětiletky Ulice byla pojmenovaná po páté pětiletce (1971–1975), během které byla vystavěna. Pětiletky byly centrální plány v období komunistické totality. Podle pětiletých plánů bylo organizováno celé hospodářství země.
439 Polákova Pražské Předměstí Ulice 1942 Matěj Milota Zdirad Polák (1788–1856) byl český básník, pedagog, důstojník a vlastenec, narozený v Zásmukách. V mládí působil jako učitel v Praze, poté vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády, kde se zúčastnil významných bitev napoleonských válek – u Aspern, Wagramu, Drážďan i Lipska. Postupně dosáhl hodnosti generálmajora a byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „ze Zdiradova“. Vedle vojenské kariéry se věnoval literární tvorbě – jeho lyrická báseň Vznešenost přírody z roku 1819 byla dobovou kritikou označena za vrchol českého básnictví. V letech 1827–1830 působil jako učitel češtiny a literatury na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, později jako profesor válečného dějepisu. Je autorem prvního českého novodobého cestopisu Cesta do Itálie, který svědčí o jeho hlubokém kulturním rozhledu a citlivém pozorovatelském talentu. Zemřel po mrtvici ve Vídeňském Novém Městě, kde je také pohřben. Jeho památku připomíná pamětní deska v rodných Zásmukách a jeho jméno figuruje i v románu F. L. Věk od Aloise Jiráska. 1945 Polákova; 1942 Polákova/Polák Gasse 1939 Křižíkova/Křižík Gasse; 1929 Křižíkova František Křižík (1847–1941) byl český elektrotechnik, vynálezce a průmyslník, narozený v Plánici u Klatov. Proslavil se vynálezem obloukové lampy se samočinnou regulací, za kterou získal mezinárodní uznání. Výrazně se zasloužil o elektrifikaci českých měst, budoval elektrárny, tramvajové tratě a propagoval využití elektřiny v dopravě i průmyslu. V roce 1903 zprovoznil první elektrifikovanou železniční trať v Rakousku-Uhersku mezi Táborem a Bechyní. Zemřel ve Stádlci u Tábora a byl pohřben na Slavíně v Praze. František Křižík – Wikipedie
440 Polní Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice je pojmenována podle své dřívější polohy, kdy skutečně ležela na okraji města u polí. Původně zde byla plánována třída maršála Foche, podle francouzského důstojníka a hrdiny první světové války Fedrinanda Foche (1851-1929), avšak k naplnění plánů nedošlo a později zde vznikla Smetanova ulice. Ta nesla jméno hudebního skladatele období romantismu Bedřicha Smetany (1824-1884). 1938 – 1942 – Smetanova Bedřich Smetana (1824-1884) byl český hudební skladatel, představitel romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta nebo cyklus symfonických básní Má Vlast.
441 Pospíšilova Hradec Králové, Slezské Předměstí Ulice 1893 Pojmenováno podle Ladislava Jana Pospíšila (1848-1893), českého knihkupce a místního politika. Právě ve své funkci náměstka purkmistra se zasloužil o zřízení dnešního Muzea Východních Čech či založení Klicperova divadla. Mezi jeho největší zásluhy pak patří stržení královéhradeckých hradeb a zrušení vojenské pevnosti, čímž uvolnil prostor k dalšímu rozvoji města a připojení rozvíjejících se vesnic jako Kukleny či Nový Hradec Králové. Zemřel v momentě, kdy na zasedání městského zastupitelstva oznamoval schválení svých plánů, načež jej postihla mrtvice. Noviny "Zlatá Praha" o jeho skonu informovaly: "Rozrušen bral se do té schůze, rozechvění jeho stoupalo s proudem jeho výmluvnosti, když se mu ze všech stran hlučně gratulovalo. Pospíšil klesá ve své křeslo, počíná mluvit nesouvisle, zraky se mu temní. Dva přátelé odvádějí jej domů, na té cestě již nevidí. Ocitnuv se v rodině své, zachvácen byl Pospíšil návalem mrtvice. Na místě, kde začalo symbolické bourání hradeb, dnes stojí Pospíšilova socha, která hledí do ulice pojmenované po něm.
442 Postranní Svobodné Dvory Ulice
443 Poštovní Březhrad Ulice 1979
444 Poterna Hradec Králové Poterna konec 18. století Poterna v Jiráskových sadech v Hradci Králové je historický tunelový průchod dlouhý 7,5 metru a vysoký 2 metry, vybudovaný kolem roku 1790 jako součást barokního opevnění města. Stavbu z režného zdiva navrhl generál inženýr Kleindorf a dnes je jedním z mála dochovaných prvků někdejší pevnosti. Nachází se v malebném prostředí parku na soutoku Labe a Orlice, kde si vysloužila přezdívku „tunel milenců“. Poterna je kulturní památkou a oblíbeným cílem procházek i romantických zastavení. –
445 Potoční Nový Hradec Králové Ulice 1977
446 Pouchovská Pouchov, Hradec Králové, Slezské Předměstí, Věkoše Ulice 1920 Ulice vedla k Pouchovu, který byl do roku 1923 samostatnou obcí sousedící s Hradcem Králové. Cestu nalezneme již na indikačních skicách z první poloviny 19. století.
447 Požární Slezské Předměstí Ulice 50. léta Ulice byla pojmenována podle požární stanice, která stála na rohu této ulice a Kladské.
448 Prašingerova Nový Hradec Králové Ulice 1990
449 Pražská třída Pražské Předměstí, Kukleny, Plačice Třída 1962 Název ulice odvozen od faktu, že Pražská třída byla hlavní cestou směřující od Hradce Králové na Prahu. 1946 Stalinova třída Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) byl v gruzínském městě Gori narozený politik a diktátor Sovětského svazu, původním vzděláním teologický student, který po Leninově smrti v roce 1924 převzal vedení komunistické strany a postupně se stal absolutním vládcem SSSR. Během jeho vlády došlo k rozsáhlé industrializaci, kolektivizaci zemědělství, ale také k masovým represím, politickým procesům a čistkám, které si vyžádaly miliony obětí. Josif Vissarionovič Stalin – Wikipedie 1945 Hlavní třída, 1940 Hlavní třída/Haupt Strasse Název ulice odvozen od faktu, že Hlavní třída byla stěžejní dopravní tepnou Kuklen směřující od silnice na Chlumec nad Cidlinou (Prahu) k Hradci Králové. 1942 Bismarck Strasse Otto von Bismarck (1815–1898) byl v Schönhausenu narozený pruský politik a státník, původním povoláním právník, jenž se stal klíčovou postavou při sjednocení Německa a který byl prvním kancléřem Německého císařství v letech 1871–1890. Proslul jako tzv. železný kancléř díky své nekompromisní politice, mistrné diplomacii a důrazu na tzv. reálpolitiku, která upřednostňovala pragmatické zájmy před ideologiemi. Jeho politika rovnováhy sil a aliancí ovlivnila evropské dějiny na desítky let. Otto von Bismarck – Wikipedie 1918 Masarykova třída Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) byl v Hodoníně narozený filozof, sociolog, politik a státník, původním povoláním profesor filozofie, který se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Významně se zasloužil o vznik republiky v roce 1918, za což mu byl udělen čestný titul „Prezident Osvoboditel“. Jeho životními hodnotami byly humanismus, demokracie a pravda, které prosazoval nejen v politice, ale i ve své vědecké a pedagogické činnosti. Tomáš Garrigue Masaryk – Wikipedie 1916 císaře Kala I., třída/Kaiser Karl I. Strasse; 1916 arcivévody Karla Františka Josefa, třída/Erzherzog Karl Franz Joseph Strasse Karel I. (1887–1922) byl na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích narozený panovník z rodu Habsbursko-Lotrinského, původním povoláním důstojník, který se v roce 1916 stal posledním rakouským císařem, českým a uherským králem. Po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 se sice vzdal řízení státních záležitostí, ale nikdy formálně neabdikoval, což vedlo k jeho nucenému exilu. Zemřel v roce 1922 na Madeiře, kde byl pohřben, a v roce 2004 byl beatifikován papežem Janem Pavlem II. jako blahoslavený Karel Rakouský. Karel I. – Wikipedie
450 Pražský most Hradec Králové Most 1953 Pražský most v Hradci Králové je nejstarší silniční most ve městě, postavený v roce 1910 na místě původního barokního pevnostního mostu z let 1767–1768. Jeho název odkazuje na směr, kterým vedla historická cesta z Hradce Králové do Prahy, a zároveň na původní označení „Pražský pevnostní most“. Nový most navrhl inženýr Adolf Janoušek, architektonické prvky doplnil Jan Kotěra, který mu vtiskl secesní podobu s dekorativními kiosky, osvětlením a stožáry. Most měl být nejen dopravní spojnicí, ale i symbolem propojení starého města s nově se rozvíjejícími čtvrtěmi. V meziválečném období nesl jméno Wilsonův most, ale původní název se vžil a přetrval. Dnes je Pražský most technickou památkou a významnou součástí městské identity. 1940 Pražský most/Prager Brücke; 18. století Pražský most 1945 Wilsonův most; 1918 Wilsonův most Woodrow Wilson (1856–1924) byl ve Virginii narozený americký politik a akademik, původním povoláním vysokoškolský učitel a právník, který v letech 1913–1921 působil jako 28. prezident Spojených států amerických. Během svého mandátu vedl zemi první světovou válkou, prosazoval sociální a ekonomické reformy a zasloužil se o vznik Společnosti národů, za což obdržel Nobelovu cenu za mír. Woodrow Wilson – Wikipedie 1916 most arciknížete Karla František Karel Habsbursko-Lotrinský (1802–1878) byl rakouský arcivévoda, syn císaře Františka I. a otec císaře Františka Josefa I. Narodil se 17. prosince 1802 ve Vídni jako druhorozený syn a v mládí byl zvažován jako možný následník trůnu. V roce 1824 se oženil s bavorskou princeznou Žofií, která sehrála klíčovou roli v politickém životě monarchie. Sám František Karel se politicky výrazněji neprosadil, ale po abdikaci svého bratra Ferdinanda I. se vzdal nároku na trůn ve prospěch svého syna. Byl známý jako mecenáš umění a kultury, na jeho počest bylo pojmenováno muzeum Francisco-Carolinum v Linci. Zemřel 8. března 1878 ve Vídni, kde byl pohřben v císařské hrobce. František Karel Habsbursko-Lotrinský – Wikipedie 18. století Labský most Název mostu byl odvozen podle řeky Labe, jež je jednou z nejvýznamnějších evropských řek, pramenící v Krkonoších a protékající Českem i Německem, kde se vlévá do Severního moře. Její název pochází z keltského slova albis, což znamená „bílá“ nebo „čistá“, a odráží dávné jazykové vlivy v regionu. Labe – Wikipedie
451 Profesora Smotlachy Kluky Ulice 1974
452 Prokopa Holého Pražské Předměstí Ulice 1911 Prokop Holý (asi 1380–1434) byl v Českém království narozený radikální husitský kněz, politik a vojevůdce, původním povoláním duchovní, který po smrti Jana Žižky vedl táborské husity a sehrál klíčovou roli v husitských válkách. Proslul jako schopný stratég a diplomat, který vedl husitské výpravy do zahraničí a zastupoval husity na basilejském koncilu. Zahynul v bitvě u Lipan, kde byli radikální husité poraženi. 1945 Prokopa Holého; 1939 Prokopa Holého/Prokop Holý Gasse; 1911 Prokopa Holého
453 Prostějovská Nový Hradec Králové Ulice 1990
454 Průběžná Nový Hradec Králové Ulice
455 Průmyslová Hradec Králové Ulice polovina 20. let 20. století Název ulice odráží její historickou funkci a urbanistický kontext – vznikla jako součást průmyslové zóny města, která se začala rozvíjet zejména ve 20. století. Etymologicky vychází z českého slova „průmysl“, což označuje výrobní činnost, a ulice byla pojmenována podle svého hospodářského zaměření. V okolí se nacházely továrny, dílny a skladové areály, které tvořily páteř místní ekonomiky. Název tak sloužil nejen jako orientační označení, ale i jako výraz dobového důrazu na industrializaci. V současnosti je ulice součástí širší městské infrastruktury, kde se mísí rezidenční, komerční i technické objekty. Její název zůstává připomínkou období, kdy průmysl formoval podobu města. 1945 Průmyslová; 1939 Průmyslová/Gewerbe Strasse; polovina 20. let 20. století Průmyslová
456 Předměřická Plácky, Plotiště nad Labem Ulice 1992 Ulice nese svůj název podle směru k Předměřicím. Je k nalezení již na indikačních skicách z první poloviny 18. století, jelikož představovala hlavní spojovací trasu mezi Předměřicemi, Plotišti a Plácky. V letech 1946 až 1996 nesla část v Pláckách název Cimlerova, podle Emanuela Cimlera (1883-1933), jednoho ze zakládajících členů Komunistické strany Československa. 1946-1992 – Cimlerova (část v Pláckách) Ulice nesla svůj název podle Emanuela Cimlera (1883-1933), jednoho ze zakládajících členů Komunistické strany Československa.
457 Přemyslova Nový Hradec Králové Ulice 1889
458 Přespolní Malšovice Ulice 1977 Název ulice vychází z tradičního českého výrazu „přespolní“, který označuje něco nebo někoho přicházejícího z jiné obce či z místa za poli, tedy lokalitu kdysi ležící na periferii města. –
459 Příčná Třebeš Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle své polohy vůči ulicím Hradecké a Školské. –
460 Přímská Malšovice Ulice konec 20. let 20. století Název ulice odvozen od pozemků a nemovitostí, které v lokalitě Malšovic náležely pod svrchovanost statku v Dolním Přímu náležejícího od roku 1677 do vlastnictví královéhradeckých jezuitů. Po zrušení poddanství roku 1849 vytvořili bývalí poddaní přímského statku tzv. Přímskou obec, která se v průběhu 2. poloviny 19. století začlenila do malšovické obce. 1945 Přímská; 1939 Přímská/Prim Gasse; konec 20. let 20. století Přímská
461 Puškinova Pražské Předměstí Ulice 1946 Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, považovaný za zakladatele moderní ruské literatury. Narodil se v Moskvě do šlechtické rodiny a už jako student projevoval mimořádný literární talent. Proslavil se díly jako Evžen Oněgin, Ruslan a Ludmila, Piková dáma či Boris Godunov, která spojují romantismus s hlubokým zájmem o ruskou historii a kulturu. Zemřel tragicky po souboji ve věku 37 let a jeho smrt se stala národní událostí. 1945 Jeronýmova; 1939 Jeronýmova/Jeroným Gasse; 1911 Jeronýmova Jeroným Pražský (1378–1416) byl na Novém Městě pražském narozený filozof, teolog a reformátor, původním povoláním mistr svobodných umění, který se stal významným představitelem českého reformního hnutí. Významně se zasloužil o šíření myšlenek Jana Viklefa a podporu Jana Husa, za což byl po odvolání svých názorů v Kostnici znovu uvězněn a jako kacíř upálen. Jeho životními hodnotami byly pravda, vzdělanost a odvaha, které prosazoval nejen ve filozofii, ale i ve svém veřejném působení. Jeroným Pražský – Wikipedie 1942 Maulbeergasse Ulice byla pojmenována podle sadů morušovníků, tedy listnatých stromů a keřů, známých především díky svým sladkým plodům a významu v chovu bource morušového, již v této lokalitě existovaly. Morušovník – Wikipedie
462 Radoušova Hradec Králové Ulice 1896 Matouš Radouš (cca 1550–1631) byl český malíř, iluminátor a městský politik, narozený kolem roku 1550 v Chrudimi. V mládí cestoval po Čechách, Německu a Itálii, odkud si přivezl inspiraci pro svou výtvarnou tvorbu. Po návratu do Chrudimi se stal váženým měšťanem, roku 1585 byl zvolen rychtářem a později působil jako konšel. Jeho nejvýznamnějším dílem je tzv. graduál český, rozsáhlý zpěvník s bohatou iluminací, vytvořený mezi lety 1585–1604, dnes uložený v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Radouš se specializoval na epitafní malířství, jeho díla jsou dochována v chrudimských kostelech Nanebevzetí Panny Marie a sv. Michala. Po porážce stavovského povstání přestoupil roku 1626 ke katolické víře, aby mohl znovu působit v městské radě. Zemřel 6. prosince 1631 v Chrudimi, kde byl pohřben u kostela sv. Michala a ve své závěti odpustil městu nezaplacené dluhy. 1945 Radoušova; 1939 Radoušova/Radouš Gasse; 1896 Radoušova
463 Raisova Pražské Předměstí Ulice 1921 Karel Václav Rais (1859–1926) byl český spisovatel, učitel a představitel literárního realismu, narozený v Bělohradě (dnes Lázně Bělohrad). Proslavil se jako autor tzv. venkovské prózy, ve které realisticky zobrazoval život na českém venkově, zejména v Podkrkonoší a na Českomoravské vrchovině. Mezi jeho nejznámější díla patří Kalibův zločin, Výminkáři, Západ a Zapadlí vlastenci. Vedle literární činnosti působil jako učitel a později ředitel měšťanské dívčí školy na Královských Vinohradech v Praze. Byl také spoluzakladatelem a redaktorem časopisu Zvon. Ve svých dílech se často stavěl na stranu slabých – dětí, starých a nemocných – a věnoval se tématům generačních konfliktů, chudoby a lidské důstojnosti. Zemřel v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově. 1945 Raisova; 1939 Raisova/Rais Gasse; 1921 Raisova
464 Rašínova třída Březhrad, Pražské Předměstí Třída
465 Rautenkrancova Hradec Králové Ulice konec 19. století Josef František Miloslav Rautenkranc (1776–1817) byl český kněz, básník, překladatel a pedagog spojený s národním obrozením. Narodil se v Hradci Králové, studoval filozofii a teologii v Praze a působil jako kaplan i učitel češtiny v hradeckém semináři. Patřil k Puchmajerově básnické skupině a psal vlasteneckou i anakreontskou poezii, překlady a náboženské spisy. Aktivně podporoval šíření českého jazyka a literatury, jeho díla vycházela v obrozeneckých almanaších. Od roku 1812 byl farářem v Sedlci u Kutné Hory, kde pokračoval v literární činnosti. Zemřel roku 1817 a je připomínán jako významný představitel českého obrození. 1945 Rautenkrancova; 1939 Rautenkrancova/Rautenkranz Gasse; konec 19. století Rautenkrancova
466 Resslova Hradec Králové Ulice 1910 Josef Ludvík František Ressel (1793–1857) byl český lesník, spisovatel, technik a vynálezce, který se proslavil především vynálezem lodního šroubu. Narodil se 29. června 1793 v Chrudimi a po studiích na gymnáziu v Linci a krátkém pobytu na dělostřelecké škole a vídeňské univerzitě vystudoval lesnickou akademii v Mariabrunnu. Pracoval jako lesník v Kraňsku a později jako lesmistr v Terstu, kde v roce 1827 získal patent na lodní šroub a v roce 1829 jej úspěšně vyzkoušel na lodi Civetta. Kromě lodního šroubu vynalezl také šroubový lis na víno, kuličkové ložisko bez mazání, zařízení pro vyluhování barviv a další technické novinky. Byl autorem odborného díla Dějiny přímořských lesů a zasloužil se o zalesnění krasových oblastí. Za života se uznání nedočkal, teprve po jeho smrti mu byla přiznána zásluha o revoluci v lodní dopravě. Zemřel 9. října 1857 na malárii v Lublani, kde byl také pohřben. 1945 Resslova; 1939 Resslova/Ressel Gasse; 1910 Resslova
467 Riegrovo náměstí Pražské Předměstí Náměstí 1990 František Ladislav Rieger (1818–1903) byl v Semilech narozený český politik, právník a publicista, původním povoláním advokát, který se stal klíčovou postavou českého národního hnutí 19. století a spoluzakladatelem staročeské strany. Byl blízkým spolupracovníkem Františka Palackého, jehož politické dědictví převzal, a jako poslanec Říšského sněmu i Českého zemského sněmu prosazoval státoprávní požadavky českého národa. Významně se zasloužil také o rozvoj české vědy a kultury, mimo jiné jako iniciátor a redaktor Slovníku naučného, první české encyklopedie. 1939 Riegrovo náměstí/Rieger Platz; 1911 Riegrovo 1953 Julia Fučíka, náměstí Julius Fučík (1903–1943) byl český novinář, literární a divadelní kritik, překladatel a komunistický odbojář, narozený na Smíchově v Praze. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově a od mládí se angažoval v levicových kulturních kruzích – byl členem Devětsilu a redaktorem časopisů Tvorba a Rudé právo. V letech 1934–1936 působil jako zpravodaj v Sovětském svazu, odkud přivezl soubor reportáží Země, kde zítra již znamená včera. Za nacistické okupace se zapojil do ilegálního komunistického odboje. V dubnu 1942 byl zatčen gestapem a po více než roce věznění a výslechů byl 8. září 1943 popraven v berlínské věznici Plötzensee. Během věznění napsal své nejslavnější dílo Reportáž psaná na oprátce, které se stalo symbolem odporu proti fašismu a po válce i ikonou komunistické propagandy. Julius Fučík – Wikipedie 1947 Benešovo náměstí Edvard Beneš (1884–1948) byl v Kožlanech narozený československý politik a diplomat, původním povoláním vystudovaný právník a sociolog, který se po vzniku Československa stal prvním ministrem zahraničí, později předsedou vlády, a nakonec druhým prezidentem republiky. V období druhé světové války působil jako prezident v exilu a po osvobození znovu zastával prezidentský úřad až do roku 1948, kdy abdikoval po komunistickém převratu. Edvard Beneš – Wikipedie 1942 Horst – Wessel – Platz Horst Wessel (1907–1930) byl německý student práv a člen polovojenské organizace SA, která sloužila nacistické straně jako nástroj pouličního násilí. V mládí se radikalizoval a zapojil se do krajně pravicových skupin, než vstoupil do NSDAP a rychle se stal aktivním agitátorem v Berlíně. V roce 1929 napsal text písně Die Fahne hoch, později známé jako Horst-Wessel-Lied, která se stala hymnou nacistického hnutí. Po jeho smrti v roce 1930, kdy byl zastřelen v konfliktu s komunistickými protivníky, ho nacistická propaganda – zejména pod vedením Josepha Goebbelse – proměnila v mučedníka. Jeho kult byl zneužit k ospravedlnění násilí a k šíření nacistické ideologie. Wessel tak zůstává symbolem zneužití jednotlivce k budování totalitního mýtu a legitimizaci politického teroru. Horst Wessel – Wikipedie
468 Rokitanského Hradec Králové Ulice 1903 Karel Rokitanský (1804–1878) byl českého původu, světově proslulý lékař, patolog, anatom, filozof a politik, narozený 19. února 1804 v Hradci Králové. Studoval filozofii a medicínu v Praze a Vídni, kde roku 1828 promoval a začal působit na patologickoanatomickém ústavu. Stal se zakladatelem moderní patologické anatomie a klinické patologie, během své kariéry provedl či řídil téměř 60 000 pitev. Je autorem zásadního díla Handbuch der pathologischen Anatomie (1842–1846), které položilo základy vědeckého poznání nemocí. Působil jako profesor a rektor Vídeňské univerzity, byl prezidentem Akademie věd a členem panské sněmovny, kde prosazoval liberální reformy. Zemřel 23. července 1878 ve Vídni a je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností světové medicíny 19. století. 1945 Rokytanského; 1939 Rokytanského/Rokytanský Gasse; 1903 Rokytanského 18. století Svatodušní/Svatodušská/Za svatým Duchem/Heilige Geist Gasse Katedrála svatého Ducha v Hradci Králové je gotická cihlová stavba založená pravděpodobně královnou Eliškou Rejčkou roku 1307, ačkoli původní farní kostel zde stál již ve 13. století. Po požáru v roce 1339 byla obnovena a postupně dostavěna, včetně věží a královské předsíně. Roku 1664 byla povýšena na katedrálu při založení královéhradeckého biskupství papežem Alexandrem VII. V 18. století prošla barokními úpravami, které byly v 19. století nahrazeny regotizací pod vedením Františka Schmoranze. Katedrála je významná nejen architektonicky, ale i historicky – podle tradice zde byl pohřben Jan Žižka z Trocnova. V roce 1997 ji navštívil papež Jan Pavel II. Dnes tvoří dominantu Velkého náměstí a je jediným dochovaným středověkým kostelem v Hradci Králové. Katedrála svatého Ducha – Wikipedie
469 Rokycanova Hradec Králové Ulice 1896 Jan Rokycana (asi 1396–1471) byl husitský teolog, kazatel a politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů utrakvistického hnutí. Jako rektor pražské univerzity a duchovní správce Týnského chrámu se stal klíčovou postavou snah o sjednocení roztříštěné husitské církve. V roce 1435 byl českým sněmem zvolen arcibiskupem podobojí strany, jeho volba však nebyla nikdy potvrzena papežem. Vystupoval proti radikalismu i proti římské kurii, usiloval o náboženský kompromis a zachování české reformace. Jeho životními hodnotami byly víra, vzdělanost a smíření, které prosazoval v kázáních, diplomatických jednáních i teologických spisech. 1945 Rokycanova; 1939 Rokycanova/Rokycana Gasse; 1896 Rokycanova
470 Roudničská Roudnička, Třebeš Ulice – – –
471 Rovná Pražské Předměstí, Březhrad Ulice 2001 Ulice je pojmenována podle svého směrového charakteru, tedy že vede souběžně/rovně s výpadovkou z Hradce Králové na Pardubice. –
472 Rozkvět míru I Malšovice Ulice 2016 Ulice procházející zahrádkářskou osadou Rozkvět míru, jejíž název symbolicky vyjadřuje jak doslovný rozkvět přírody a zahrad, tak i ideál mírového soužití a budování společnosti v duchu tehdejších (socialistických) hodnot. –
473 Rozkvět míru II Malšovice Ulice 2016 Ulice procházející zahrádkářskou osadou Rozkvět míru, jejíž název symbolicky vyjadřuje jak doslovný rozkvět přírody a zahrad, tak i ideál mírového soužití a budování společnosti v duchu tehdejších (socialistických) hodnot. –
474 Rubešova Pražské Předměstí Ulice 1929 František Jaromír Rubeš (1814–1853) byl český právník, spisovatel, básník a dramatik, narozený v Čížkově u Pelhřimova. Proslavil se jako autor humoresek, deklamovánek a divadelních her, ve kterých spojoval vlastenecký patos s lidovým humorem. Byl spoluzakladatelem humoristického sborníku Paleček a jeho nejznámějšími texty jsou například Pivo a Dýmka. Vedle literární činnosti působil jako úředník v různých městech, mimo jiné v Načeradci, Kutné Hoře a Skutči. Aktivně se zapojoval do společenského života – zakládal ochotnické spolky a udržoval kontakty s předními osobnostmi českého národního obrození. Zemřel předčasně na tuberkulózu ve Skutči, kde je také pohřben. 1945 Rubešova; 1939 Rubešova/Rubeš Gasse; 1929 Rubešova
475 Rusecká Pouchov Ulice 1947 Název je odvozen od Ruseku, části města Hradec Králové a dříve samostatné vesnice. Vznikla v první polovině 20. století.
476 Růženy Jesenské Malšovice Ulice 1942 Růžena Jesenská (1863–1940) byla na Smíchově narozená česká učitelka, spisovatelka, básnířka, dramatička a překladatelka, původním povoláním učitelka na měšťanské škole, která se od 80. let 19. století věnovala literární tvorbě pod pseudonymy jako Eva z Hluboké nebo Martin Věžník. Ve své tvorbě se inspirovala symbolismem a dekadencí, psala lyrickou poezii, dívčí romány i divadelní hry, přičemž její neteří byla známá novinářka Milena Jesenská. 1945 Růženy Jesenské; 1942 Růženy Jesenské/Jesenská Gasse 1939 Boženy Němcové/Božena Němcová Gasse; 1933 Boženy Němcové Božena Němcová (1820–1862), rozená Barbora Panklová, byla významná česká spisovatelka a představitelka národního obrození, která prožila dětství v Ratibořicích. Proslavila se zejména knihou Babička, inspirovanou vzpomínkami na svou milovanou babičku. Navzdory těžkému životnímu osudu a chudobě vytvořila díla, která se stala základem moderní české prózy. Božena Němcová – Wikipedie
477 Růženy Naskové Věkoše Ulice 1974 Ulice je pojmenována podle herečky a dlouholeté členky Národního divadla Růženy Naskové (1884-1960). Výstavba této ulice začala na počátku padesátých let, přičemž až do roku 1974 nesla své jméno po spisovatelce a představitelce českého biedermaieru Boženě Němcové (1820-1862). V březnu 1974 byla přejmenována pro shodný název s ulicí na Pržaském předměstí. 1950-1974 – Boženy Němcové Božena Němcová (1884-1960) byla spisovatelka tvořící ve vrcholné fázi českého národního obrození. Často se o ní mluví jako o představitelce českého biedermeieru. Mezi její nejznámnější díla patří román Babička, povídka Divá Bára nebo sbírka pohádek Národní báchorky a pověsti.
478 Růžová Kukleny Ulice konec 19. století Název ulice je odvozen od rostlin růží, které byly pěstovány v okolních zahradách. 1945 Růžová; 1939 Růžová/Rosengasse; konec 19. století Růžová
479 Rybářská Třebeš Ulice 1977 Ulice přiléhá k rameni řeky tzv. Starého Labe, oblíbeného místa pro rybaření. –
480 Rybova Nový Hradec Králové Ulice
481 Říčařova Plotiště nad Labem Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle Bohumila Říčaře (1896-1944), sociálně demokratického funkcionáře a železničáře. Ten se v roce 1942, po odchodu Josefy Fajmonové, zapojil spolu s Josefem Formánkem do organizace komunistického odboje. Navázali úzkou spolupráci s nekomunistickým odbojem, především s organizací Národní odboj – Jitřenka. Nakonec byl i on zatčen a 23. srpna 1944 popraven v Drážďanech. Jeho jméno můžeme naleznout na pomníku obětem druhé světové války na Riegrově náměstí a na stejnojmenném památníku v Plotištích nad Labem. Ulice je k nalezení již na indikačních skicách z první poloviny 19. století, kdy nesla pomístní název K cihelnám. Do 1946 – K cihelnám Ulice se nazývala K cihelnám podle cihelny, ke které vedla.
482 Říční Pražské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1992 Název ulice je odvozen podle směru k nedaleko tekoucí řece Labi, jež je jednou z nejvýznamnějších evropských řek, pramenící v Krkonoších a protékající Českem i Německem, kde se vlévá do Severního moře. Její název pochází z keltského slova albis, což znamená „bílá“ nebo „čistá“, a odráží dávné jazykové vlivy v regionu. 1945 Labská; 1939 Labská/Elbe Gasse; 1920 Labská
483 S. K. Neumanna Pražské Předměstí Ulice 1958 Stanislav Kostka Neumann (1875–1947) byl český básník, novinář, překladatel a literární kritik, narozený v Praze. V mládí se zapojil do hnutí Omladina a byl vězněn za politickou činnost, později se stal vůdčí osobností anarchistické generace buřičů. Jeho tvorba prošla vývojem od dekadence přes civilismus až k proletářské poezii – mezi nejznámější díla patří Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy a Rudé zpěvy. Byl zakladatelem časopisů Nový kult, Červen a Levá fronta, kolem nichž soustředil moderní levicovou literární scénu. V roce 1929 byl vyloučen z KSČ za kritiku Gottwaldova vedení, ale zůstal věrný levicovým ideálům. Po válce byl jmenován národním umělcem a zemřel v Praze, přičemž je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1946 Rašínova Alois Rašín (1867–1923) byl v Nechanicích narozený politik, ekonom a právník, původním povoláním advokát, který se jako jeden z „mužů 28. října“ významně podílel na vzniku samostatného Československa. Byl prvním československým ministrem financí, známý svým úsilím o stabilizaci měny a rozpočtu. V mládí byl vězněn za účast v procesu s Omladinou, během první světové války působil v domácím odboji jako člen Maffie. V roce 1923 podlehl zraněním po atentátu, který na něj spáchal mladý anarchista. Alois Rašín – Wikipedie 1945 Macharova; 1939 Macharova/Machar Gasse; 1911 Macharova Josef Svatopluk Machar (1864–1942) byl český básník, prozaik, publicista a politik, narozený v Kolíně. Patřil k zakladatelům a mluvčím generace České moderny, jejíž Manifest spoluvytvářel roku 1895. Ve své tvorbě uplatňoval kritický realismus, satiru a politickou lyriku – známá jsou díla jako Confiteor, Zde by měly kvést růže, Tristium Vindobona či Golgata. Dlouhá léta působil jako bankovní úředník ve Vídni, odkud udržoval čilý kontakt s českým kulturním prostředím. Po vzniku Československa se stal generálním inspektorem armády, ale později se politicky rozešel s T. G. Masarykem a přiklonil se k nacionalistické pravici. Zemřel v Praze a jeho urna je uložena v gymnáziu v Brandýse nad Labem, které nese jeho jméno. Josef Svatopluk Machar – Wikipedie
484 Sadová Malšova Lhota Ulice 1979 V ulici se dnes nenachází jediný strom, ale název odkazuje na obecnou sadovou úpravu stromy osázeného pozemku sloužícího obyvatelům města jako náhrada volné přírody. –
485 Sadovská Pražské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1990 Název ulice je odvozen podle směru k obci Sadové, jež leží na severním okraji okresu Hradec Králové v údolí říčky Bystřice a její první písemná zmínka pochází z roku 1086. V minulosti zde stávala tvrz, později mlýn, pivovar, cukrovar, velkostatek a barokní zámek, který byl pravděpodobně postaven podle projektu Jana Blažeje Santiniho, ale roku 1844 vyhořel a zanikl. Obec se proslavila jako součást bojiště rozhodující bitvy prusko-rakouské války 3. července 1866, což připomíná řada pomníků padlých vojáků. Rozvoj osídlení rodinnými domky začal po první světové válce a výrazně pokračoval po roce 1960. Dnes je Sadová moderní obec s více než 300 obyvateli, dobrou dopravní dostupností a připomínkou své bohaté historie v podobě pomníků a místních tradic. 1945 Sádovská; 1939 Sádovská/Sadower Strasse; 1910 Sadovská 1962 Bohumila Nikodíma Bohumil Nikodým (1877–1956) byl český truhlář, publicista, kulturní pracovník a zakládající člen KSČ, narozený v Chvalech u Prahy. Většinu života působil v Hradci Králové, kde se aktivně zapojil do kulturního a spolkového života města. Byl známý jako vlastivědný nadšenec, sběratel a autor drobných článků o regionální historii. V době trvání protektorátu Čechy a Morava se účastnil protifašistického odboje. Po 8. květnu 1945 organizoval založení Revolučního národního výboru v Hradci Králové. Jeho práce přispěla k uchování kulturního dědictví východních Čech. Zemřel v Hradci Králové, kde je také pohřben.
486 sady Architekta Lisky Hradec Králové Sady 1992 Oldřich Liska (1881–1959) byl český architekt a urbanista, narozený v Kamhájku u Kolína. Většinu života působil v Hradci Králové, kde navrhl řadu významných staveb – od škol a nemocnic po kostely a lázně. Stylově se pohyboval mezi secesí, kubismem a funkcionalismem, jeho tvorba se vyznačuje důrazem na estetiku i funkčnost. Po válce žil v Opavě a Brně, zemřel v roce 1959 a byl pohřben v Poděbradech. –
487 Sedláčkova Pražské Předměstí Ulice 1973 Vojtěch Sedláček (1892–1973) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, narozený v Libčanech u Hradce Králové. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a poté na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera a Maxe Švabinského. Vyučoval kreslení na středních školách, naposledy v Pardubicích, a od roku 1926 se věnoval výhradně umělecké tvorbě. Proslavil se krajinomalbou východních Čech, zejména motivy venkovského života, které zachycoval s citlivostí a realistickou přesností. Jeho díla, často kvaše a tempery, zobrazují každodenní práci, koně s povozem, orbu či sklizeň, a vyznačují se svěží barevností a lehkostí rukopisu. Zemřel v Praze, ale jeho památku dodnes připomíná stálá expozice v Javornici a jeho hrob v rodných Libčanech –
488 Sekaninova Moravské Předměstí Ulice 1979 Ivan Sekanina (1900–1940) byl v Novém Městě na Moravě narozený levicový právník, novinář a politický aktivista, původním povoláním vystudovaný právník na Univerzitě Karlově, který se po vstupu do Komunistické strany Československa stal obhájcem pronásledovaných komunistických představitelů a významným bojovníkem proti fašismu. Po okupaci Československa byl zatčen gestapem a v roce 1940 umučen v koncentračním táboře Sachsenhausen. –
489 Selicharova Nový Hradec Králové Ulice
490 Severní Slezské Předměstí Ulice 1963 Ulice je nazvána podle své polohy v této části města.
491 Severní terasy Hradec Králové Terasy ? Severní terasy v Hradci Králové představují unikátní veřejný prostor vzniklý na místě bývalého městského opevnění, rozkládající se mezi Žižkovými sady a historickým jádrem města. Jejich současné pojmenování a urbanistické řešení se začalo formovat od roku 2012, kdy město zahájilo revitalizaci této oblasti. Terasy nabízejí výhledy na Labe, moderní architektonické prvky i klidné zóny pro odpočinek, čímž propojují historii s městským životem. Jsou oblíbeným místem pro procházky, kulturní akce i relaxaci v blízkosti centra. –
492 Seydlerova Pražské Předměstí Ulice 1943 Augustin Jan Bedřich Seydler (1849–1891) byl český fyzik, astronom, matematik a pedagog, narozený v Žamberku. Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se později stal profesorem teoretické fyziky a astronomie. Výrazně se zasloužil o rozvoj české vědy – založil astronomický ústav Univerzity Karlovy a vytvořil české odborné názvosloví v astronomii. Jeho hlavním dílem je učebnice Základové theoretické fysiky, která vyšla ve dvou svazcích a položila základy systematické výuky fyziky v českém jazyce. Seydler se také zapojil do vědecké debaty o pravosti Rukopisů, kde jako první použil matematické metody k analýze jazykových odchylek. Zemřel ve věku 42 let na tuberkulózu a je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. 1945 Seydlerova; 1943 Seydlerova/Seydler Gasse
493 Sezemická Moravské Předměstí Ulice 1992 Ulice odvozuje svůj název podle směru k městu Sezemice, což je historické město v Pardubickém kraji, jehož první písemná zmínka pochází z roku 1227. Ve 13. století zde vznikl cisterciácký klášter, který byl zničen husity, a město poté přešlo do majetku rodu Pernštejnů. V roce 1834 byly Sezemice povýšeny na město a dodnes si uchovávají bohaté kulturní dědictví i významnou historickou stopu v regionu. 1979 Hončlova Václav Hončl (1870–1942) byl v Hradci Králové narozený český novinář, překladatel a levicový intelektuál, původním povoláním redaktor a kulturní pracovník, který se ve 30. letech aktivně zapojil do protifašistického a komunistického hnutí ve městě Dobrušce. Po okupaci Československa nacisty se podílel na odboji, byl zatčen gestapem a v roce 1942 popraven v Mnichově.
494 Schodiště ke sv. Janu Třebeš Schodiště 1888 Schodiště ke svatému Janu bylo vybudováno roku 1888 jako spojnice mezi Třebší a hřbitovem u kostela sv. Jana Křtitele na severním svahu stejnojmenného kopce. Tvoří ho 88 pískovcových stupňů doplněných cihlovým štětováním, materiál byl dovezen z Opočna, Boháňky a Svobodných Dvorů. V průběhu 20. století bylo několikrát poškozeno sesuvy půdy a postupně ztratilo část svého původního kontextu kvůli kolektivizaci a změnám krajiny. Přesto zůstává historickou technickou památkou a dodnes slouží jako pěší spojnice v lesoparku pod Rozárkou. –
495 Sítovka Nový Hradec Králové Lesní cesta
496 Skupova Hradec Králové Ulice 1958 Josef Skupa (1892–1957) byl český loutkář, dramatik a divadelní organizátor, narozený 16. ledna 1892 ve Strakonicích. Studoval na plzeňské reálce a poté na pražské UMPRUM, kde se věnoval výtvarnému umění. V roce 1919 vytvořil loutky Spejbla a Hurvínka, které se staly ikonami českého humoru a satiry. V roce 1930 založil vlastní divadlo, s nímž vystupoval po celé republice i v zahraničí, a jeho hry kombinovaly humor s aktuálními společenskými tématy. Za okupace byl vězněn gestapem, po válce pokračoval v činnosti a stal se symbolem české loutkářské tradice. Zemřel 8. ledna 1957 v Praze a jeho odkaz dodnes žije v Divadle Spejbla a Hurvínka. –
497 Sládkova Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice spojující Gagarinovu a Topolovou nese své jméno po Josefu Václavu Sládkovi (1845-1912), českém spisovateli a představiteli realismu. Do roku 1942 ulice nesla název Čechova, podle spisovatele a básníka Svatopluka Čecha (1846-1908), známého zejména pro své romány s panem Broučkem. do 1942 – Čechova Svatopluk Čech (1846-1908) byl český spisovatel a básník. Mezi jeho nejznámější díla patří romány s panem Broučkem, případně vzpomínková kniha Ve stínu Lípy.
498 Sladkovského Pražské Předměstí Ulice 1911 Karel Sladkovský (1823–1880) byl český novinář, politik a vůdčí osobnost radikálních demokratů v revolučním roce 1848. Narodil se v Praze do chudé krejčovské rodiny a vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Během revoluce se aktivně zapojil do politického dění, za což byl později vězněn a odsouzen k smrti, trest mu byl však zmírněn na žalář. Po amnestii v roce 1857 se vrátil do veřejného života a stal se významným představitelem mladočeského hnutí. Od roku 1862 působil jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, kde prosazoval demokratické reformy a národní práva. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Sladkovského; 1939 Sladkovského/Sladkovský Gasse; 1911 Sladkovského
499 Slatinská Slezské Předměstí Ulice 1987 Ulice nese svůj název podle směru od Svinar k místní části Slatina.
500 Slavíčkova Slezské Předměstí Ulice 1962 Ulice nese od roku 1962 název podle českého impresionistického malíře Antonína Slavíčka (1870-1910). Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Byl také příbuzným s rodinou Masarykových. Ve třicátých letech ulice nesla název podle spisovatele Jaroslava Vrchlického (1853-1912), patřícího mezi nejvýznamnější české literáty. Později byla ulice pojmenována podle pomístního pojmenování "U Kapličky". do 1943 – Vrchlického Jaroslav Vrchlický (1853-1912) byl český spisovatel a básník, řadící se mezi Lumírovce. Mezi asi nejznámější vrchlického dílo patří divadelní hra Noc na Karlštejně. Věnoval se i překladu, mezi spisovatele, které přeložil do češtiny, patří Edgar Allan Poe, George Byron, Percy Bysshe Shelley, Victor Hugo nebo Guy de Maupassant. 1943 – 1962 – U Kapličky Jedná se o pomístní pojmenování, kdy ulice vedla ke Kapli Panny Marie Pomocné, která byla postavena na úpatí zaniklého kopce Rožberk.
501 Slepá Kukleny Ulice 1992 Název ulice naznačuje skutečnost, že ulice po cca 80 m končí před vraty prodejny stavebního materiálu, tedy že má pouze jeden vjezd a výjezd. –
502 Slezská Slezské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1910 Ulice se nazývá podle svého směru vedoucího ke Slezsku. 1945 Slezská; 1939 Slezská/Schlesische Gasse; 1910 Slezská
503 Slunečná Nový Hradec Králové Ulice 1977
504 Smetanovo nábřeží Hradec Králové Nábřeží 1934 Bedřich Smetana (1824–1884) byl v Litomyšli narozený český hudební skladatel, dirigent a pedagog, původním povoláním klavírista a učitel hudby, který se stal zakladatelem moderní české národní hudby. Proslavil se zejména operou Prodaná nevěsta a cyklem symfonických básní Má vlast, přičemž i po úplné ztrátě sluchu pokračoval v tvorbě a zanechal trvalý odkaz v české i světové hudbě. 1945 Smetanovo nábřeží; 1939 Smetanovo nábřeží/Smetana Uferstrasse; 1934 Smetanovo nábřeží
505 Smiřická Věkoše Ulice 1990 Ulice vznikla v v druhé polovině šedesátých let výstavbou rodinných domků a panelová výstavba byla budována v letech sedmdesátých. Od března 1974 se jmenovala Kubánská na počest přátelství se socialistickým státem Kuba ve střední Americe. V roce 1990 byla přejmenována na Smiřickou, podle obce Smiřice ležící na sever od Hradce Králové. 1974-1990 – Kubánská Ulice je pojmenována na počest přátelství se státem Kuba, který leží ve střední Americe. Kuba je od roku 1956 socialistickým státem, který dlouhodobě vedl Fidel Castro. Kuba spolupracovala s Československem, to jej zastupovalo ve Spojených státech amerických a Československo patřilo v době socialismu k největším dodavatelům elektráren na Kubu, z ostrova současně odebíralo cukr a nikl.
506 Smiřická hráz Nový Hradec Králové, Malšova Lhota, Malšovice Lesní cesta
507 Smrková Kluky Ulice
508 Sokolovská Pražské Předměstí Ulice 1958 Bitva u Sokolova proběhla 8. a 9. března 1943 na východní frontě jako první bojové nasazení československé jednotky v Sovětském svazu. Jednalo se o střet mezi 1. československým samostatným praporem a německými jednotkami u ukrajinské vesnice Sokolovo. Češi, vedení Ludvíkem Svobodou, bránili přechod přes řeku Mži a zpomalili postup nacistických vojsk. Boj byl symbolicky významný, přestože vojensky skončil ústupem československé jednotky. Padlo 86 československých vojáků, včetně hrdiny Otakara Jaroše, který byl posmrtně vyznamenán jako první cizinec titulem Hrdina Sovětského svazu. 1946 Collinova Karel Collino (1818–1892) byl v Heřmanově Městci narozený obchodník, městský kronikář a politik, který v letech 1864–1885 působil jako druhý purkmistr (starosta) Hradce Králové. Během svého dlouhého funkčního období vedl město i v těžkých časech prusko-rakouské války a zasloužil se o zrušení pevnostního statutu města, čímž umožnil jeho moderní rozvoj. Byl také iniciátorem vzniku městského muzea a za své zásluhy byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. Karel Collino – Wikipedie 1945 Karla Buriana; 1939 Karla Buriana/Karl Burian Gasse; 1934 Karla Buriana Karel Burian (1870–1924) byl světově proslulý český operní pěvec, tenorista, narozený v Rousínově u Rakovníka. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a zpěv u Mořice Wallersteina, poté debutoval v roce 1891 v Brně jako Jeník ve Prodané nevěstě. Proslavil se jako interpret hrdinných tenorových rolí, zejména v operách Richarda Wagnera, a vystupoval na nejvýznamnějších světových scénách – v Drážďanech, Paříži, Londýně i v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpíval pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho. Byl vyznamenán řadou evropských řádů a medailí, včetně francouzského Řádu čestné legie. Vedle pěvecké kariéry se věnoval překladům operních libret a propagaci české hudby v zahraničí. Zemřel na otravu krve v Senomatech a je pohřben v Rakovníku společně se svým bratrem Emilem Burianem. Karel Burian (pěvec) – Wikipedie
509 Sokolská Hradec Králové, Nový Hradec Králové Ulice
510 Souběžná Nový Hradec Králové Ulice 1977
511 Soukenická Hradec Králové Ulice 1943 Soukenická branka, nazývaná také Kozí fortna, byla jednou ze dvou menších bran středověkého opevnění Hradce Králové, určených pro pěší. Vznikla ve 13. století spolu s městskými hradbami a umožňovala vstup z prostoru Velkého náměstí směrem k předměstí zvanému „V Soukenicích“. Nacházela se v dnešní Soukenické ulici, poblíž pivovaru, a byla připomínána ještě roku 1579. Spolu s Pražskou a Slezskou bránou tvořila důležitou součást obranného systému města, který byl v 15. století zesílen během husitských válek. Po ztrátě vojenského významu byla branka zbořena při postupném bourání hradeb v 19. století, kdy se město rozšiřovalo za původní opevnění. Dnes její polohu připomíná schodiště v Soukenické ulici vedle bývalého pivovaru. Soukenická ulice pak odvozuje svůj název od mistrů soukenického řemesla, kteří od 14. století sídlili v těchto prostorách. 1945 Soukenická; 1943 Soukenická/Tuchgasse; 1896 U brány/branky soukenické
512 Sovova Pražské Předměstí Ulice 1943 Antonín Sova (1864–1928) byl český básník a představitel České moderny, narozený v Pacově. V mládí ho ovlivnila příroda rodného kraje i smrt matky, což se promítlo do jeho lyriky. Pracoval jako knihovník a ředitel Městské knihovny v Praze, zároveň se angažoval kulturně i politicky. Jeho poezie se vyznačuje impresionismem, symbolismem a vlasteneckým patosem. Mezi nejznámější díla patří sbírky Květ intimních nálad, Z mého kraje a Zpěvy domova. Zemřel po těžké nemoci v rodném Pacově, kde je také pohřben. 1945 Sovova; 1943 Sovova/Sova Gasse
513 Spojovací Svobodné Dvory Ulice
514 Sportovní Malšovice Ulice 1961 Název ulice je odvozen od v okolí se nacházejících sportovních hřišť. 1945 Jesuitská; 1933 Jesuitská Název ulice odvozen od pozemků a nemovitostí, které v lokalitě Malšovic náležely pod svrchovanost statku v Dolním Přímu náležejícího od roku 1677 do vlastnictví královéhradeckých jezuitů. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova – Wikipedie
515 Spořilovská Věkoše Ulice 1946 Ulice se nazývá podle pomístního názvu Na Spořilově či Spořilov. Jednalo se o místo, které královéhradecká spořitelna skoupila pro občany, kteří chtěli v blízkosti města bydlet. Samotná ulice vznikla v první čtvrtině dvacátého století a svůj oficiální název získala v roce 1946.
516 Srdínkova Hradec Králové Ulice 1990 Otakar Srdínek (1875–1930) byl československý lékař, pedagog a politik, narozený ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové. Vystudoval medicínu na Karlově univerzitě, kde se později stal profesorem histologie a embryologie. Významně se zasloužil o rozvoj lékařského školství – stál u zrodu Purkyňova ústavu v Praze a podílel se na založení univerzit v Brně a Bratislavě. Politicky působil v agrární straně, kde patřil k centristickému křídlu blízkému Antonínu Švehlovi. Byl poslancem Národního shromáždění a v letech 1925–1926 ministrem školství, poté až do roku 1929 ministrem zemědělství. Jeho odborná i politická činnost byla spojena s úsilím o modernizaci československého školství a vědy. Zemřel náhle ve své pracovně v Purkyňově ústavu, jeho ostatky byly uloženy na Vinohradském hřbitově v Praze; Hynek Srdínko (1847–1932) byl český statkář, politik a významný představitel agrárního hnutí, narozený a působící ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové. Vystudoval obchodní akademii a zemědělskou školu, poté převzal rodinné hospodářství. Od roku 1880 působil jako starosta Svobodných Dvorů, tuto funkci vykonával 24 let. Výrazně se angažoval v rozvoji odborného zemědělství, družstevnictví a regionální samosprávy. V letech 1903–1918 byl okresním starostou v Hradci Králové a členem zemské zemědělské rady. Politicky působil v České agrární straně – byl poslancem Českého zemského sněmu (1901–1908) a Říšské rady (1907–1918), kde zastupoval venkovské obce. Jeho činnost byla spojena s obhajobou zájmů venkova a malorolníků. Zemřel ve svém rodišti v roce 1932. 1945 Srdínkova; 1939 Srdínkova/Srdínko Gasse 50. léta 20. století Hakenova Josef Haken (1880–1949) byl československý pedagog, publicista a politik, který se stal jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa. Narodil se v Markvarticích u Sobotky a vystudoval učitelský ústav v Jičíně, poté působil jako učitel, často překládán kvůli svým levicovým názorům. V roce 1906 vstoupil do sociální demokracie, během první světové války bojoval na srbské, italské i rumunské frontě. Po válce se stal poslancem Národního shromáždění a v roce 1921 spoluzakládal KSČ, jejímž předsedou byl v letech 1924–1926. V roce 1926 byl povolán do Moskvy Kominternou, což znamenalo dočasné odstavení z domácí politiky. Později působil jako senátor, ale kvůli revmatismu se stáhl z veřejného života. Josef Haken – Wikipedie 20. léta 20. století Herrmannova Ignát Herrmann (1854–1935) byl český spisovatel, humorista, publicista a redaktor, narozený v Chotěboři. V mládí se vyučil kupcem, ale brzy se začal věnovat literatuře a novinařině – působil v nakladatelství Jana Otty a později jako redaktor Národních listů. Roku 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák, kde publikoval většinu svých prací pod různými pseudonymy: např. Švanda, Vojta Machatý. Proslavil se zejména romány U snědeného krámu a Otec Kondelík a ženich Vejvara, které realisticky zobrazují pražské prostředí a drobné měšťanstvo. Jeho styl byl přístupný, sentimentální a oblíbený širokou čtenářskou veřejností. Ignát Herrmann – Wikipedie
517 Stará Polní Slezské Předměstí Ulice 1977 Ulice se nazývá podle staré polní cesty, která byla kdysi situována vedle nové ulice.
518 Stavební Slezské Předměstí Ulice 1996 Ulice, ležící v průmyslovém areálu, nese název podle této průmyslové aktivity. Vznikla v roce 1996
519 Stěžerská Kukleny Ulice 1942 Název ulice upomíná na nedaleko Kuklen ležící obec Stěžery, prvně prameny doložené k roku 1229, kdy ji získal opatovický klášter od krále Přemysla Otakara I., čímž se zařadila mezi významné církevní majetky v regionu. V 18. století zde rod Harrachů přestavěl původní tvrz na barokní zámek, čímž vtiskl obci její historický architektonický ráz. 1945 Stěžerská; 1942 Stěžerská/Stiesergasse/Stössergasse 1939 Jeronýmova/Jeroným Gasse; 1929 Jeronýmova Jeroným Pražský (1378–1416) byl na Novém Městě pražském narozený filozof, teolog a reformátor, původním povoláním mistr svobodných umění, který se stal významným představitelem českého reformního hnutí. Významně se zasloužil o šíření myšlenek Jana Viklefa a podporu Jana Husa, za což byl po odvolání svých názorů v Kostnici znovu uvězněn a jako kacíř upálen. Jeho životními hodnotami byly pravda, vzdělanost a odvaha, které prosazoval nejen ve filozofii, ale i ve svém veřejném působení. Jeroným Pražský – Wikipedie
520 Střední Kluky Ulice
521 Střelecká Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1990 Název ulice je odvozen od původní městské střelnice, založené v roce 1797 ostrostřeleckým spolkem. Od 19. století následně sloužila nejen ke střeleckému výcviku, ale i jako prostor pro divadelní představení a společenské akce. V roce 1925 byla původní budova nahrazena moderním kulturním domem podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Nová Střelnice se stala významným meziválečným kulturním centrem města, kde se konaly plesy, koncerty i veřejné schůze. Již před první světovou válkou zde působily různé spolky, které využívaly zahradu a sál k pořádání slavností. Po roce 1939 se budova využívala i k politickým a národním aktivitám, navzdory válečným omezením; Gustav Habrman (1864–1932) byl v České Třebové narozený politik sociální demokracie, původním povoláním vyučený soustružník, který po vniku Československa působil v pozici ministra školství a osvěty či v pozici ministra sociální péče. 1947 Střelecká; 1945 Střelecká + Habrmanova; 1939 Střelecká/Schützen Gasse + Habrmanova/Habrmann Gasse; 1934 Střelecká + Habrmanova; 1910 Střelecká 1910 Revolučního odborového hnutí Revoluční odborové hnutí bylo jednotnou odborovou organizací v Československu, založenou v roce 1945 po osvobození země. Vzniklo sloučením dosavadních odborových svazů a od počátku bylo silně ovlivněno Komunistickou stranou Československa. Jeho hlavním cílem byla obhajoba práv pracujících, ale zároveň se stalo nástrojem politické mobilizace a kontroly v rámci budování socialistického státu. ROH organizovalo rekreace, kulturní akce, vzdělávání a mělo významnou roli v podnikových radách i při řízení výroby. Po roce 1989 ztratilo monopolní postavení a bylo transformováno, čímž skončila jeho dominantní úloha v československém odborovém systému. Revoluční odborové hnutí – Wikipedie
522 Stříbrná Malšova Lhota Ulice
523 Stříbrná náves Třebeš Náměstí 2009 Poetický název ulice vzniklé v nově urbanizovaném prostoru pravděpodobně evokuje klidnou a esteticky hodnotnou lokalitu s venkovským charakterem centrální návsi. –
524 Stříbrný potok Malšova Lhota Ulice 2015 Ulice kopírující tok Stříbrného potoka, který pramení u Hoděšovic a jenž se za Stříbrným rybníkem vlévá do řeky Orlice. –
525 Suchého Moravské Předměstí Ulice 1979 František Taussig-Suchý (1909–1941) byl v Hlinsku narozený komunistický novinář a politický pracovník, původním povoláním redaktor, který se ve 30. letech stal krajským sekretářem KSČ v Brně a šéfredaktorem listu Moravská rovnost. Po okupaci Československa působil jako instruktor ilegálního ústředního vedení KSČ, pověřený řízením odbojové činnosti na Královéhradecku. V roce 1941 byl zatčen gestapem a popraven. –
526 Sukova Malšovice Ulice 1946 Josef Suk (1874–1935) byl v Křečovicích narozený český skladatel, houslista a pedagog, původním povoláním člen Českého kvarteta a profesor pražské konzervatoře, kde vyučoval i Jaroslava Ježka či Bohuslava Martinů. Byl žákem a zetěm Antonína Dvořáka, jehož vliv se odráží v rané tvorbě, zatímco pozdější díla nesou hluboký osobní prožitek po smrti manželky Otilie a Dvořáka. Patřil k zakladatelům české hudební moderny a jeho lyrická hudba zůstává významnou součástí českého kulturního dědictví. 1945 Collinova; 1942 Collinova/Collino Gasse Karel Collino (1818–1892) byl v Heřmanově Městci narozený obchodník, městský kronikář a politik, který v letech 1864–1885 působil jako druhý purkmistr (starosta) Hradce Králové. Během svého dlouhého funkčního období vedl město i v těžkých časech prusko-rakouské války a zasloužil se o zrušení pevnostního statutu města, čímž umožnil jeho moderní rozvoj. Byl také iniciátorem vzniku městského muzea a za své zásluhy byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. Karel Collino – Wikipedie 1939 Jiráskova/Jirásek Gasse; 1933 Jiráskova Alois Jirásek (1851–1930) byl v Hronově narozený český spisovatel, dramatik a středoškolský učitel, který se proslavil jako autor historických románů a výrazný představitel realismu. Působil jako profesor dějepisu v Litomyšli a Praze, byl aktivní i politicky – po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění a později v Senátu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno nebo Lucerna. Alois Jirásek – Wikipedie
527 Sukovy sady Pražské Předměstí Sady 1962 Josef Suk (1874–1935) byl v Křečovicích narozený český skladatel, houslista a pedagog, původním povoláním člen Českého kvarteta a profesor pražské konzervatoře, kde vyučoval i Jaroslava Ježka či Bohuslava Martinů. Byl žákem a zetěm Antonína Dvořáka, jehož vliv se odráží v rané tvorbě, zatímco pozdější díla nesou hluboký osobní prožitek po smrti manželky Otilie a Dvořáka. Patřil k zakladatelům české hudební moderny a jeho lyrická hudba zůstává významnou součástí českého kulturního dědictví. 1946 Rooseveltovo náměstí + Fialovy sady Franklin Delano Roosevelt (1882–1945), známý jako FDR, byl 32. prezidentem Spojených států amerických a jediným, který byl zvolen do úřadu čtyřikrát. Vedl zemi v době dvou největších krizí 20. století – Velké hospodářské krize a druhé světové války. Jeho program New Deal zásadně proměnil roli federální vlády, zavedl sociální zabezpečení, podporu zaměstnanosti a regulaci trhu. Během války se stal klíčovým vůdcem spojeneckých sil a spoluzakladatelem Organizace spojených národů. Roosevelt také redefinoval prezidentský úřad – díky „fireside chats“ (rozhlasovým projevům) vytvořil přímý vztah s veřejností a posílil roli prezidenta jako tvůrce politiky. Navzdory kritice některých rozhodnutí, jako bylo internování japonských Američanů, je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických prezidentů. Franklin Delano Roosevelt – Wikipedie 1945 Jiráskovo náměstí + Fialovy sady; 1939 Jiráskovo náměstí/Jirásek Platz + Fialovy sady/Fiala Anlagen; 1911 Jiráskovo náměstí + Fialovy sady Alois Jirásek (1851–1930) byl v Hronově narozený český spisovatel, dramatik a středoškolský učitel, který se proslavil jako autor historických románů a výrazný představitel realismu. Působil jako profesor dějepisu v Litomyšli a Praze, byl aktivní i politicky – po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění a později v Senátu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno nebo Lucerna. Alois Jirásek – Wikipedie 1946 Fialovy sady; 1945 Fialovy sady; 1939 Fialovy sady/Fiala Anlagen; 1911 Fialovy sady František V. Fiala (1846–1914) působil v letech 1911–1914 ve funkci starosty Pražského Předměstí a byl rovněž předsedou tamního Okrašlovacího spolku, jenž z jeho iniciativy vznikl v roce 1913, aby pečoval o veřejnou zeleň, upravoval prostranství a podporoval kulturní život obce. Největší rozkvět zažil v letech 1913–1914, kdy vznikly Fialovy sady (dnešní Sukovy sady), ale postupně jeho činnost slábla a po roce 1940 zanikl. Okrašlovací spolek v Pražském Předměstí – Wikipedie
528 Sušilova Pražské Předměstí Ulice 1943 František Sušil (1804–1868) byl moravský katolický kněz, teolog, básník, překladatel a významný sběratel lidových písní. Narodil se v Novém Rousínově a působil jako profesor Nového zákona v Brně, kde ovlivnil generace moravských duchovních. Jeho největším přínosem je sbírka Moravské národní písně, která obsahuje téměř 2400 písní s nápěvy, a dodnes tvoří základ moravského folkloru. Aktivně se zapojil do národního obrození a prosazoval cyrilometodějskou ideu, mimo jiné založením časopisu Cyril a Metod a podporou Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Překládal klasické autory (Ovidius, Catullus), církevní hymny i Nový zákon s rozsáhlým komentářem. Jeho odkaz žije nejen v hudbě, ale i v kulturní paměti – asteroid 21229 Sušil byl pojmenován na jeho počest. –
529 Svatojánská Třebeš Ulice 2007 Název ulice upomíná na nad ulicí se rozpínající kopec svatého Jana, jenž se v průběhu historie označoval různorodými názvy: Na Vinici, Tvrz (nebo Tvrzka), Na Poušťce, Svatý Jan na Kopci, Johannisberg, Na Konstanci, Zámeček, Na Kopci, Rozárka. –
530 Svatováclavské náměstí Nový Hradec Králové Náměstí 1990
531 Svinarská Slatina Ulice 1979 Ulice je pojmenována podle svého směru na místní část a dřívější obec Svinary. Cestu můžeme naleznout již na indikačních skicách z 19. století.
532 Svitavská Nový Hradec Králové Ulice 1990
533 Šafaříkova Hradec Králové Ulice 1903 Pavel Josef Šafařík (1795–1861) byl slovenský jazykovědec, historik a básník, který tvořil v češtině. Narodil se v Kobeliarovu a studoval v Jeně, kde se začal věnovat slavistice. Působil jako učitel v Novém Sadu, později se usadil v Praze, kde spolupracoval s Palackým a Jungmannem. Proslavil se díly jako Slovanské starožitnosti a Dějiny slovanské řeči a literatury. Významně přispěl k rozvoji slavistiky a českého národního obrození. V závěru života trpěl duševními obtížemi, které vyústily v pokus o sebevraždu. Zemřel v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Šafaříkova; 1939 Šafaříkova/Šafařík Gasse; 1903 Šafaříkova
534 Šantrochova Moravské Předměstí Ulice 1979 Vratislav Šantroch (1910–1941) byl v Rovensku pod Troskami narozený komunistický novinář a levicový aktivista, původním povoláním redaktor, který se proslavil svými reportážemi ze španělské občanské války a jako organizátor levicového trampingu. Po okupaci Československa se zapojil do ilegální činnosti, za kterou byl v únoru 1941 zatčen gestapem a během prvního stanného práva po nástupu Reinharda Heydricha popraven 30. září 1941 v kasárnách v Praze-Ruzyni. –
535 Šemberova Nový Hradec Králové Ulice 1942
536 Šeříková Březhrad Ulice 1979
537 Ševčíkova Nový Hradec Králové Ulice
538 Šimkova Hradec Králové Ulice 1945 Karel Šimek (1923–1945) byl český skaut, sokol a účastník protifašistického odboje, narozený v Praze. V roce 1936 se s rodinou přestěhoval do Hradce Králové, kde vystudoval reálku a průmyslovou školu. V Junáku působil od roku 1938, po zákazu organizace pokračoval v ilegální činnosti ve skupině „Válečná dvojka“. Pracoval jako technik v gumárenské firmě Pendelastic a podílel se na sabotážích proti nacistům. Dne 30. dubna 1945 byl zastřelen německou hlídkou při přerušování telefonního spojení mezi posádkou a letištěm. Pohřeb se konal až po válce, jeho ostatky byly uloženy v kolumbáriu sboru kněze Ambrože. 1940 Na příkopech/Am Graben; 1896 Na příkopech Ulice byla zbudována na místě bývalých hradebních příkopů hradecké pevnosti dnes připomíná vojenskou minulost města, které bylo v 18. století přeměněno na barokní pevnost podle bastionového systému. Výstavba probíhala mezi lety 1766–1789 a zásadně ovlivnila urbanistický vývoj – musela ustoupit předměstí i návrší Rožberk, řeky byly regulovány pro obranné účely. Pevnostní systém zahrnoval kasematy, bastiony, raveliny i vodní příkopy, které tvořily součást důmyslné obrany. Po zrušení pevnosti koncem 19. století se město začalo rychle modernizovat a rozšiřovat. Na místě bývalých hradeb vznikly nové ulice, parky a veřejné budovy, čímž se otevřela cesta k proměně Hradce Králové v kulturní a správní centrum. Barokní městské opevnění (Hradec Králové) – Wikipedie 1937 generála Čečka Stanislav Čeček (1886–1930) byl československý generál a jeden z nejvýznamnějších velitelů legií v Rusku. Narodil se v Líšně u Benešova, studoval v Praze a Lipsku, poté pracoval v Moskvě pro firmu Laurin & Klement. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny a postupně velel četě, rotě, praporu, pluku i celé Povolžské frontě. Proslul v bitvách u Zborova, Bachmače a Lipjag, kde vynikl jako strategický a motivující velitel. Po návratu do vlasti působil jako zástupce náčelníka Hlavního štábu, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky a přednosta leteckého odboru. Významně se zasloužil o rozvoj československého letectví a založení letiště v Plané u Českých Budějovic. Zemřel po operaci ve věku 43 let, urna s jeho ostatky je uložena v Památníku národního osvobození v Praze. Stanislav Čeček – Wikipedie
539 Šimkovy sady Hradec Králové, Věkoše Sady 1932–1935 Sady jsou pojmenovány po Karlu Šimkovi (1923-1945) českém skautovi a členovi odbojové organizace "Válečná dvojka". Odmaturoval v roce 1941 a kvůli zavření vysokých škol nastoupil jako mistr do továrny Gumokov. V rámci tajně organizovaného 2. skautského oddílu se zepojil do protifašistického odboje, kdy se mu povedlo několikrát přerušit kabelové spojení mezi německou posádkou ve městě a letištěm. Během jedné ze sabotážních akcí byl nedaleko sadů zastřelen nacisty. Od roku 1960 do Sametové revoluce byl, po sovětském vzoru, v Sadech Pionýrů budován Park kultury a oddechu. V roce 1963 Městský národní výbor dokonce odsouhlasil zakoupení Ruského kola a horské dráhy a v roce 1970 byl kvůli rozšíření odkloněn Piletický potok. 1933-1948 Herrmannovy sady Ignát Hermann (1854-1935) byl český spisovatel, humorista a redaktor proslulý svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí. Od narození byl spjatý též s Hradcem Králové, kde chodil do školy. Později založil humoristický časopis Švanda Dudák, kde publikoval většinu svých prací. Mezi jeho nejznámnější díla patří naturalistický román U snědeného krámu a humoristické dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. 1948-1990 Sady Pionýrů Pionýr byla masová volnočasová organizace pro děti a mládež ve věku od 6 do 15 let řízená vládnoucí Komunistickou stranou Československa. Byla založena na základě sovětského Komsomolu a měla vychovávat mládež v marxisticko-leninském duchu. V roce 1970 byl Pionýr začleněn do struktur Socialistického svazu mládeže, ze kterých v roce 1990 také vystoupil a vznikla nezávislá pionýrská organizace fungující dodnes. 1960-1990 též Park kultury a oddechu
540 Šípková Svinary Ulice 1987 Ulice vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou ve Svinarech na levém břehu Orlice. Je pojmenována podle Růže šípkové, opadavé, planě rostoucí rostlině.
541 Široká Věkoše Ulice 1946 Ulice byla vystavěna během čtyřicátých let dvacátého století. Svůj název má díky své šířce.
542 Školní Slatina Ulice 1979 Ulice byla pojmenována podle školy, stojící v obci.
543 Školská Třebeš Ulice 1990 Název ulice odkazuje na polohu bývalé Třebešské školy, k níž vedla, dnešní mateřské školy v Třebši. 1934 Školská
544 Škroupova Hradec Králové Ulice 1920 František Škroup (1801–1862) byl český hudební skladatel, dirigent a kapelník, narozený v Osicích u Hradce Králové. Studoval gymnázium v Hradci a práva v Praze, ale studia nedokončil kvůli zájmu o hudbu. V roce 1826 uvedl ve Stavovském divadle první českou operu Dráteník, čímž se stal zakladatelem české národní opery. Proslavil se zejména hudbou k písni Kde domov můj, která zazněla ve hře Fidlovačka a později se stala českou hymnou. Dvacet let působil jako kapelník Stavovského divadla, kde uváděl i Wagnerovy opery. Po odchodu z divadla působil v Rotterdamu, kde uvedl svou operu Der Meergeuse. Zemřel v roce 1862 v Rotterdamu, kde je také pochován. 1945 Škroupova; 1939 Škroupova/Škroup Gasse; 1920 Škroupova
545 Škvárovka Svinary, Nový Hradec Králové Lesní cesta Tato lesní cesta je doložena již v na indikačních skicách v letech 1826–1830. Je pojmenována podle škváry, tedy hrubozrnného materiálu černého zabarvení s ostrými hranami a skelným leskem, jíž byla zavážena.
546 Šmeralova Pražské Předměstí Ulice 1958 Bohumír Šmeral (1880–1941) byl významný český politik, novinář a publicista, považovaný za zakladatele Komunistické strany Československa (KSČ). Svou politickou dráhu zahájil v rámci sociálně demokratického hnutí ještě za Rakouska-Uherska, kde působil jako poslanec Říšské rady a krátce i jako předseda české sociální demokracie. Po rozštěpení strany v roce 1921 se stal klíčovou osobností nově vzniklé KSČ, jejíž ideologii formoval ve spolupráci s bolševickým vedením v Moskvě. V roce 1935 byl zvolen senátorem, ale po V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl kritizován a politicky oslaben kvůli tzv. „šmeralismu“, který Gottwaldovo vedení označovalo za příliš umírněný. Na začátku druhé světové války emigroval do Sovětského svazu, kde v roce 1941 zemřel. Po válce byl symbolicky pohřben v Národním památníku na Vítkově a zařazen mezi oficiální ikony komunistického dějinného výkladu. 1945 Tusarova; 1939 Tusarova/Tusar Gasse; 1929 Tusarova Vlastimil Tusar (1880–1924) byl český sociálně demokratický politik, novinář a diplomat, který se stal druhým předsedou vlády Československa po vzniku republiky. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, kde působil jako poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Po roce 1918 sehrál klíčovou roli při budování nového státu, vedl tzv. rudozelenou koalici tvořenou sociálními demokraty a agrárníky. Jeho vláda prosadila důležité reformy, včetně pozemkové reformy a části sociálního zákonodárství. Po rozkolu v sociální demokracii a demisi vlády působil jako první československý vyslanec v Německu. Zemřel v Berlíně na infarkt ve věku 43 let. Vlastimil Tusar – Wikipedie 1942 Miřiovského/Miřiovský Gasse Emanuel Miřiovský (1846–1911) byl v Jindřichově Hradci narozený spisovatel, básník, překladatel a literární kritik, původním povoláním středoškolský učitel a vychovatel, který působil na řadě škol v Čechách i na Moravě, nejdéle však v Hradci Králové. Byl představitelem generace ruchovců, psal poezii, prózu i literární kritiky, překládal z němčiny a švédštiny, mimo jiné Goethova „Utrpení mladého Werthera“ a díla Selmy Lagerlöfové. Emanuel Miřiovský – Wikipedie 1922 Klumparova Otakar Klumpar (1860–1915) byl významný český lékař, veřejný činitel a kulturní osobnost spojená s Hradcem Králové. Narodil se ve Skalici (dnes Slovensko), vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově a působil jako chirurg, porodník a druhý primář královéhradecké nemocnice. Aktivně se zapojil do veřejného života – byl starostou sokolské župy Orlické, předsedou Pokrokového klubu a podporovatelem městského rozvoje. Jeho rodina měla výrazný kulturní vliv: otec Jan Květoslav Klumpar byl filolog a básník, bratr Ladislav říšský poslanec. Otakar Klumpar bydlel ve známé Klumparově vile na rohu Nezvalovy a Hradební ulice. Zemřel v Hradci Králové, kde po sobě zanechal výrazný odkaz v oblasti zdravotnictví i občanské angažovanosti. Otakar Klumpar – Wikipedie
547 Šmilovského Pražské Předměstí Ulice 40. léta 20. století Alois Vojtěch Šmilovský (1837–1883) byl český spisovatel, gymnaziální profesor a školní inspektor, vlastním jménem Alois Schmillauer. Narodil se v Mladé Boleslavi, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a působil v Klatovech a Litomyšli, kde se stal kulturně aktivní osobností. Literárně se zpočátku hlásil k májovcům, ale později se od nich odklonil a jeho tvorba se soustředila na venkovský život, často s patriarchálním a konzervativním pohledem na společnost. Mezi jeho nejznámější díla patří povídky Za ranních červánků, Krupař Kleofáš, Starohorský filosof a Nebesa, které čerpají z prostředí Šumavy a Klatovska. Jeho jazykově bohaté texty jsou ceněny pro sběr lidových úsloví a přísloví, i když literární význam jeho díla je dnes považován za spíše regionální. Zemřel v Litomyšli, kde je také pohřben. –
548 Šosteny Pražské Předměstí Osada 1840 Šosteny jsou historická osada, dnes součást Pražského Předměstí v Hradci Králové. Osídlení zde sahá až do pravěku, později zde stával královský dvůr, který zanikl během husitských válek. Oblast byla výrazně poznamenána třicetiletou válkou, švédskou okupací i výstavbou pevnosti, která vedla k demolici a vylidnění. V 18. století zde vznikla nová zástavba, ale původní charakter osady se postupně vytrácel. Od roku 1942 jsou Šosteny administrativně součástí města Hradec Králové. Dnes se zde nachází převážně obytná zástavba, ale místo si zachovalo určitou historickou atmosféru. Šosteny připomínají proměny města v průběhu staletí a jeho strategický význam v dějinách. Přední Šosteny; Zadní Šosteny
549 Špitálská Hradec Králové Ulice 1903 Název ulice odkazuje na směr vedoucí k Vojenské nemocnici v Hradci Králové, jež byla postavena v letech 1787–1788 jako součást bastionové pevnosti na místě třinácti zbořených měšťanských domů. Projekt vznikl pod vedením generála Kleindorfa a nemocnice sloužila armádním účelům až do roku 1924. Již před rokem 1806 zde byla instalována technická novinka – přístroj na filtrování vody, později doplněný vodovodem z kašny na Velkém náměstí. Budova měla původně barokní fasádu, která byla výrazně změněna při přestavbě v roce 1951. Nachází se v blízkosti Velkého náměstí, mezi ulicemi Dlouhá a Radoušova, a od roku 1958 je chráněnou kulturní památkou. 1945 Špitálská; 1939 Špitálská/Spitalgasse; 1903 Špitálská
550 Štefánikova Moravské Předměstí Ulice 1990 Milan Rastislav Štefánik (1880–1919) byl v Košariskách narozený slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a spoluzakladatel Československa. Původně vystudoval filozofii a astronomii, působil ve Francii, kde se stal uznávaným vědcem a později i vojenským pilotem. Během první světové války sehrál klíčovou roli při formování československých legií a spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem založil Československou národní radu; tragicky zahynul při letecké nehodě krátce po vzniku republiky. 1977 Engelsova Bedřich Engels (1820–1895), vlastním jménem Friedrich Engels, byl v Barmenu narozený německý politický filosof, ekonom a publicista, původním povoláním obchodník v rodinné textilní firmě, který se stal spoluzakladatelem marxismu a blízkým spolupracovníkem Karla Marxe. Společně napsali Komunistický manifest a další klíčová díla, která položila základy moderní socialistické teorie. Engels se také podílel na vydání dalších svazků Marxova Kapitálu po jeho smrti a byl vůdčí osobností první i druhé internacionály. Friedrich Engels – Wikipedie
551 Štefcova Nový Hradec Králové Ulice 1970 U cvičiště
552 Štechova Nový Hradec Králové Ulice
553 Štolbova Nový Hradec Králové Ulice
554 Šumperská Plačice Ulice 1981
555 Švabinského Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována podle českého malíře a grafika Maxe Švabinského (1873-1962). Ulice vznikla v první čtvrtině dvacátého století.
556 Švehlova Hradec Králové Ulice 1990 Antonín Švehla (1873–1933) byl československý politik, agrární ideolog a dlouholetý předseda vlády. Narodil se v Hostivaři u Prahy, vyučil se zahradníkem a od mládí se angažoval v zemědělském družstevnictví. Byl spoluzakladatelem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany), kterou vedl od roku 1909. Po vzniku Československa se stal jedním z nejvlivnějších politiků první republiky a celkem třikrát předsedou vlády. Prosazoval kompromisní politiku a spolupráci napříč stranami, známý byl jeho výrok „dohoda je základ státu“. Významně se podílel na stabilizaci poměrů v meziválečném období. Zemřel v roce 1933 v Praze, pohřben byl na Vyšehradském hřbitově. 1945 Švehlova; 1939 Švehlova/Švehla Gasse; 1934 Švehlova 1949 Švermova Jan Šverma (1901–1944) byl český novinář, politik a významný představitel komunistického odboje proti nacismu. Narodil se 23. března 1901 v Mnichově Hradišti a studoval práva na Univerzitě Karlově, studium však nedokončil. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa a stal se blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda. Působil jako redaktor Rudého práva, později byl zvolen poslancem a stal se jedním z hlavních ideologů strany. Po okupaci odešel do exilu v Moskvě, kde se podílel na organizaci odboje a propagandy. V roce 1944 byl vysazen na Slovensko, aby se zapojil do Slovenského národního povstání. Zahynul 10. listopadu 1944 na hoře Chabenec v Nízkých Tatrách během pochodu ve sněhové bouři. Jan Šverma – Wikipedie 1896 Čelakovského František Ladislav Čelakovský (1799–1852) byl český básník, překladatel, literární kritik a představitel národního obrození. Narodil se ve Strakonicích a studoval filozofii a práva v Praze. Proslul jako autor Ohlasů písní ruských a Ohlasů písní českých, v nichž čerpal z lidové poezie. Byl redaktorem České včely a profesorem slavistiky na pražské univerzitě. Významně přispěl k rozvoji českého jazyka a literatury. Jeho překlady a jazykové studie ovlivnily generace obrozenců. Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. František Ladislav Čelakovský – Wikipedie
557 Švendova Hradec Králové Ulice 1903 František de Paula Švenda (1741–1822) byl český jezuita, kněz, historik a vlastenec, narozený v Hradci Králové. Studoval na jezuitském gymnáziu, později působil jako učitel latinské poezie v Jičíně. Po zrušení jezuitského řádu se vrátil do rodného města, kde vedl duchovní správu a kázal v Kutné Hoře. Věnoval se historickému výzkumu a napsal rozsáhlé dějiny Hradce Králové, které vyšly v letech 1799–1818. Na vydání svého díla použil veškerý rodinný majetek. Po požáru svého domu žil v mlýně v Kydlinově, kde také zemřel. Pohřben byl v Pouchově, jeho hrob se však nedochoval. 1945 Švendova; 1939 Švendova/Švenda Gasse; 1903 Švendova
558 Telefonka Nový Hradec Králové Lesní cesta
559 terasy Karla Otčenáška Hradec Králové Terasy 2020 Karel Otčenášek (1920–2011) byl český římskokatolický duchovní, biskup a později osobní arcibiskup. Narodil se v Českém Meziříčí, studoval teologii v Praze a Římě, kde byl roku 1945 vysvěcen na kněze. V roce 1950 byl tajně vysvěcen na biskupa, což vedlo k jeho uvěznění komunistickým režimem na více než deset let. Po propuštění pracoval jako dělník a působil v duchovní správě, často v pohraničí. Po roce 1989 se stal oficiálně královéhradeckým biskupem a významně se podílel na obnově církevního života. V roce 1998 mu papež Jan Pavel II. udělil titul osobního arcibiskupa. Zemřel v Hradci Králové, kde je také pohřben. 2011 Jižní terasy Jižní terasy se nacházejí na jižní straně historického centra Hradce Králové mezi schodištěm Bono publico a Gočárovým schodištěm. Vznikly na místě původního středověkého opevnění, které bylo později přeměněno na soukromé barokní zahrady přiléhající k měšťanským domům. Prostor byl dlouho veřejnosti nepřístupný, až do rozsáhlé rekonstrukce v letech 2009–2011 podle návrhu architekta Jiřího Krejčíka. Archeologický průzkum před rekonstrukcí odhalil pozůstatky Rybářské věže, barokních zahradních prvků, studny i části městských hradeb. Terasy byly slavnostně otevřeny 27. října 2011 a od té doby slouží jako oblíbená odpočinková zóna s fontánami, altány a výhledy na město. Terasy Karla Otčenáška – Wikipedie
560 terasy Kozinka Hradec Králové Terasy 2008 Vodní věž Kozinka v Hradci Králové stála ve středověku na místě dnešního schodiště Kozinka, poblíž tzv. Kozí (Soukenické) branky. Věž sloužila jako zásobárna vody, do níž byla vedena voda z Labe potrubím, a odtud se rozváděla do města. Roku 1431 věž vyhořela, což vedlo k výstavbě nové vodárenské věže zvané Kropáčka. Místo Kozinky bylo později v roce 1834 osázeno stromy zásluhou V. K. Klicpery, který chtěl lokalitu proměnit v příjemné odpočinkové místo. Dnes tvoří vodní věž Kozinka součást budov Regiocentra Nový pivovar. –
561 terasy Pod Kanovnickými domy Hradec Králové Terasy 2011 Kanovnické domy v Hradci Králové tvoří soubor pěti až šesti historických budov na Velkém náměstí, původně renesančních, později barokně upravených. Jejich přestavba proběhla kolem roku 1725 a je nejčastěji připisována významnému architektovi Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi, který domy sjednotil do harmonické urbanistické kompozice s dominantním kapitulním děkanstvím uprostřed. Domy sloužily jako prebendy pro členy kapituly při katedrále sv. Ducha a jsou dnes chráněnou kulturní památkou České republiky. Fasády domů zdobí typické barokní prvky – rustikové pásy, prolamované římsy a štíty s tympanony, které dodávají celému souboru výraznou architektonickou jednotu. –
562 terasy za Besedou Hradec Králové Terasy ? Budova Besedy v Hradci Králové má bohatou historii sahající až do roku 1796, kdy zde vzniklo první stálé divadlo díky iniciativě krajského hejtmana rytíře Podivína z Höpflingenu. V roce 1833 zde Václav Kliment Klicpera uvedl první české divadelní představení, čímž položil základy českého divadelnictví ve městě. V roce 1872 byla založena kulturní organizace Beseda jako český spolek, který se stal významným centrem společenského života a národní kultury. Dnes budova slouží jako Studio Beseda – komorní scéna Klicperova divadla, nacházející se v Mýtské ulici pod Malým náměstím. –
563 Tichá Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice nese svůj název podle svého tichého charakteru. Do roku 1942 nesla název Tylova podle dramatika a spisovatele Josefa Kajetána Tyla (1808-1856), autora české hymny. do 1942 – Tylova Josef Kajetán Tyl (1808-1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Mezi jeho nejznámnější díla patří například Fidlovačka, ze kterého pochází píseň Kde domov můj?, pozdější československá a česká hymna, popřípadě Strakonický dudák.
564 Točná Svinary Ulice 1987 Ulice vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou ve Svinarech na levém břehu Orlice. Svůj název nese podle svého jižního zakončení, kdy se na něm lze otočit.
565 Tomáškova Kukleny Ulice 1990 František Tomášek (1869–1938) byl český politik, novinář a historik, jeden z klíčových představitelů sociální demokracie v období vzniku samostatného Československa. Jako první předseda Revolučního národního shromáždění se významně podílel na budování demokratických institucí nové republiky. Veřejně hájil principy parlamentní demokracie, svobody a sociální spravedlnosti. Jeho životními hodnotami byly rovnost, občanská odpovědnost a víra v sílu demokratického dialogu. 1962 Kalininova Michail Ivanovič Kalinin (1875–1946) byl sovětský politik, revolucionář a formální hlava Sovětského svazu v letech 1919 až 1946. Pocházel z chudé rolnické rodiny a svou politickou kariéru zahájil jako dělník v petrohradské továrně. Byl členem bolševické strany, spoluzakladatelem novin Pravda a aktivním účastníkem revolučních událostí roku 1917. Přestože zastával vysoké státní funkce, jeho reálný vliv na rozhodování byl omezený. Kalinin byl využíván jako symbol spojení režimu s obyčejným lidem. Jeho životními hodnotami byly loajalita k ideologii, služba státu a víra v budoucnost sovětského socialismu, které reprezentoval jako titulární představitel režimu v době Stalinovy vlády Michail Kalinin – Wikipedie 1945 Plakvičkova; 1942 Plakvičova/Plakvič Gasse František Plakvič (19. stol.) byl lékař, statkář a podnikatel působící v Kuklenách u Hradce Králové, známý jako zakladatel hotelu Plakvič a spoluzakladatel první akciové papírny v regionu. Výrazně se podílel na rozvoji místního hospodářství a společenského života. Jeho budovy sloužily nejen jako centrum obchodu, ale i jako místo kulturních akcí, spolkových schůzí a redakční činnosti. Jeho životními hodnotami byly podnikavost, veřejná angažovanost a podpora místní komunity, které vtiskl do podoby městské čtvrti Kukleny. Hotel Plakvič – Wikipedie 1939 Rokycanova/Rokycana Gasse; 1929 Rokycanova Jan Rokycana (asi 1396–1471) byl husitský teolog, kazatel a politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů utrakvistického hnutí. Jako rektor pražské univerzity a duchovní správce Týnského chrámu se stal klíčovou postavou snah o sjednocení roztříštěné husitské církve. V roce 1435 byl českým sněmem zvolen arcibiskupem podobojí strany, jeho volba však nebyla nikdy potvrzena papežem. Vystupoval proti radikalismu i proti římské kurii, usiloval o náboženský kompromis a zachování české reformace. Jeho životními hodnotami byly víra, vzdělanost a smíření, které prosazoval v kázáních, diplomatických jednáních i teologických spisech. Jan Rokycana – Wikipedie
566 Tomkova Hradec Králové Ulice 1971 Václav Vladivoj Tomek (1818–1905) byl významný český historik, archivář, pedagog a konzervativní politik, narozený v Hradci Králové. Studoval filozofii a práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde později působil jako profesor a rektor její české části. Byl blízkým spolupracovníkem Františka Palackého a Pavla Josefa Šafaříka, kteří ovlivnili jeho ranou kariéru. Proslul zejména monumentálním dílem Dějepis města Prahy (12 svazků) a Základy starého místopisu pražského (5 svazků), které dodnes patří k základním pramenům české historiografie. V revolučním roce 1848 byl zvolen do Říšského sněmu a později působil i v zemském sněmu a panské sněmovně. Za svou práci byl oceněn řádem Františka Josefa, povýšen do rytířského stavu a stal se čestným občanem Prahy i rodného Hradce Králové. 1945 Tomkova; 1939 Tomkova/Tomek Gasse; 1882 Tomkova 1955 Jungmannova Josef Jungmann (1773–1847) byl v Hudlicích u Berouna narozený český jazykovědec, překladatel, básník a pedagog, původním povoláním učitel a gymnaziální profesor, který se stal jednou z klíčových osobností českého národního obrození. Výrazně přispěl k obnově a rozvoji českého jazyka, mimo jiné svým pětidílným Slovníkem česko-německým a překlady děl světové literatury, jimiž dokázal bohatost české slovní zásoby. Josef Jungmann – Wikipedie 18. století Řeznická/Fleischgasse/Fleischbankgasse Název ulice byl odvozen podle v ulici se nacházejících masných krámů, jež vznikly pravděpodobně již ve 14. století jako městské tržiště určené pro prodej masa. Nacházely se v jihovýchodní části dnešní Tomkovy ulice a postupně se rozrůstaly do podoby „velkých“ a „malých“ krámů. V roce 1564 městská rada stanovila cenové kategorie podle velikosti krámů, aby regulovala jejich pronájem. Řezníci směli využívat pouze jeden krám, což mělo zajistit rovnost mezi obchodníky. Masné krámy byly důležitou součástí městského hospodářství a jejich poloha i správa se objevují v historických dokumentech již od roku 1411. Poslední masný krám byl zbořen v roce 1881, čímž zanikla jedna z nejstarších obchodních staveb města. Masné krámy (Hradec Králové) – Wikipedie
567 Topolová Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice se nazývá podle topolů, které byly v ulici vysazeny. Do roku 1942 byla pojmenována po Viktoru Dykovi (1877-1931), českém spisovateli a představiteli anarchistických buřičů. do 1942 – Dykova Viktor Dyk (1877-1931) byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor. Mezi jeho nejznámnější díla patří Krysař, drama Zmoudření Dona Quijota či básnická sbírka Devátá vlna.
568 Tovární Nový Hradec Králové Ulice
569 Trávní Slezské Předměstí Ulice 1942 Ulice nese svůj název podle polohy, kdy dříve ležela v lukách. Do roku 1942 se ulice nazývala Vavákova, podle Františka Jana Vaváka (1741-1816), obrozeneckého spisovatele a kronikáře. V sedmdesátých letech ji doplnila ulice Javorová. do 1942 – Vavákova Do roku 1942 se ulice nazývala Vavákova, podle Františka Jana Vaváka (1741-1816), obrozeneckého spisovatele a kronikáře. Popsal například bitvu u Kolína či napsal odsuzovačný list Velké francouzské revoluce.
570 Trnková Malšova Lhota Ulice 2003 Trnka obecná je keřovitá dřevina vyznačující se namodralými plody a léčivými květy. –
571 Truhlářská Věkoše, Pouchov Ulice 1946 Ulice se nazývá podle povolání truhláře. Vznikla v průběhu sedmdesátých let 20. století.
572 Trutnovská Pražské Předměstí Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle směru jdoucího k městu Trutnovu, významnému centru Podkrkonoší s bohatou historií, průmyslovou tradicí a malebným okolím. Trutnov je známý jako brána do Krkonoš, město s husitskou minulostí, památkou na bitvu u Trutnova z roku 1866 a silnou kulturní identitou. Dominantou města je Krakonošovo náměstí, městské opevnění a řada historických budov. Město je také spojeno s legendou o drakovi, který se stal jeho symbolem. Dnes je Trutnov moderním regionálním centrem s aktivním kulturním životem, festivaly a rozvinutým turistickým zázemím. Jeho poloha a význam z něj činí přirozený orientační bod pro okolní obce i dopravní trasy. –
573 Třebechovická Slezské Předměstí Ulice 1992 Ulice je pojmenována podle svého směru ke Třebechovicím pod Orebem. Do roku 1992 nesla název Budovatelská, jako součást komunistické propagandy. do 1992 – Budovatelská
574 Třebechovka Nový Hradec Králové Lesní cesta
575 Třebešská Nový Hradec Králové Ulice
576 Třebízského Pražské Předměstí Ulice 1940 Václav Beneš Třebízský (1849–1884) byl český katolický kněz, spisovatel a buditel, známý především jako autor historických próz a sběratel lidových pověstí. Narodil se v Třebízi u Slaného, studoval bohosloví v Praze a působil jako kaplan v Litni a Klecanech. Jeho literární tvorba se zaměřovala na české dějiny od husitství po 19. století, často s vlasteneckým a romantickým nádechem. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Bludné duše, Trnová koruna, Královna Dagmar a povídkové soubory V červáncích kalicha či Pobělohorské elegie. Třebízský byl oblíbený pro svůj soucit s utlačovanými a schopnost přiblížit historii prostému lidu. Zemřel předčasně na tuberkulózu v Mariánských Lázních a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. 1945 Třebízského; 1940 Třebízského/Třebízský Gasse; 1932 Václava Beneše Třebízského
577 Třešňová Svobodné Dvory Ulice 1947
578 třída Edvarda Beneše Třebeš, Nový Hradec Králové Třída 1990 Edvard Beneš (1884–1948) byl v Kožlanech narozený československý politik a diplomat, původním povoláním vystudovaný právník a sociolog, který se po vzniku Československa stal prvním ministrem zahraničí, později předsedou vlády, a nakonec druhým prezidentem republiky. V období druhé světové války působil jako prezident v exilu a po osvobození znovu zastával prezidentský úřad až do roku 1948, kdy abdikoval po komunistickém převratu. 1975 Marxova třída Karel Marx (1818–1883) byl v Trevíru narozený německý filosof, politický publicista a teoretik dělnického hnutí, původním povoláním vystudovaný právník a filosof, který se stal zakladatelem marxismu a jedním z nejvlivnějších myslitelů moderní doby. Spolu s Friedrichem Engelsem vytvořil materialistické pojetí dějin a je autorem zásadních děl jako Komunistický manifest a Kapitál, která ovlivnila politické ideologie 20. století a stála u zrodu socialistických a komunistických hnutí. Karl Marx – Wikipedie
579 třída Karla IV. Hradec Králové Třída 1990 Karel IV. (1316–1378) byl český král a římský císař, jeden z nejvýznamnějších panovníků středověké Evropy. Narodil se v Praze jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, studoval v Paříži a ovládal několik jazyků. Roku 1346 byl zvolen římským králem, o rok později se stal českým králem a v roce 1355 byl korunován císařem. Založil Univerzitu Karlovu, první vysokou školu ve střední Evropě, a přeměnil Prahu v císařské sídelní město. Nechal postavit Karlův most, Nové Město pražské a zahájil výstavbu katedrály sv. Víta. Jeho vláda byla obdobím kulturního a politického rozkvětu českých zemí. Napsal vlastní životopis „Vita Caroli“ a prosazoval ideu křesťanského císařství. Zemřel v Praze a je pohřben v královské hrobce v katedrále sv. Víta. 1939 Karlova třída/Karl Strasse; 1896 Karlova třída 1962 Dukelská třída Název upomíná na památku bojů o Dukelský průsmyk, známý jako Karpatsko-dukelská operace, probíhajícího od 8. září do konce listopadu 1944 jako součást snahy sovětských a československých vojsk proniknout přes Karpaty na Slovensko a podpořit Slovenské národní povstání. Operace se odehrávala v extrémně náročném horském terénu a byla poznamenána těžkými ztrátami – zahynulo přes 19 000 sovětských a 1800 československých vojáků, dalších tisíce vojáků pak bylo raněno. Navzdory obrovskému nasazení se vojskům nepodařilo povstání přímo podpořit, avšak vázaly značné síly německé armády. Dukelský průsmyk se stal symbolem hrdinství i tragédie, a dodnes je místem pietní vzpomínky na padlé. Karpatsko-dukelská operace – Wikipedie 1945 Stalinova třída Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) byl v gruzínském městě Gori narozený politik a diktátor Sovětského svazu, původním vzděláním teologický student, který po Leninově smrti v roce 1924 převzal vedení komunistické strany a postupně se stal absolutním vládcem SSSR. Během jeho vlády došlo k rozsáhlé industrializaci, kolektivizaci zemědělství, ale také k masovým represím, politickým procesům a čistkám, které si vyžádaly miliony obětí. Josif Vissarionovič Stalin – Wikipedie 1942 Bismarck Strasse Otto von Bismarck (1815–1898) byl v Schönhausenu narozený pruský politik a státník, původním povoláním právník, jenž se stal klíčovou postavou při sjednocení Německa a který byl prvním kancléřem Německého císařství v letech 1871–1890. Proslul jako tzv. železný kancléř díky své nekompromisní politice, mistrné diplomacii a důrazu na tzv. reálpolitiku, která upřednostňovala pragmatické zájmy před ideologiemi. Jeho politika rovnováhy sil a aliancí ovlivnila evropské dějiny na desítky let. Otto von Bismarck – Wikipedie
580 třída SNP Slezské Předměstí Třída Třída nese od roku 1959 svůj název po Slovenském národním povstání, historické události, kdy došlo k vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v druhé světové válce. Dříve ulice nesla název Rašínova na počest jednoho z mužů 28. října a prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína, (1867-1923). Mezi lety 1940–1946 a 1949–1959 se na území dnešní třídy SNP rozkládala navazující Pospíšilova třída. Během krátkého období v letech 1946 až 1949 byla ulice samostatná a nazývala se Riegrova podle staročeského politika Františka Ladislava Riegra. Cestu lze naleznout již na mapách třetího vojenského mapování z druhé poloviny 19. století, kdy spojovala Hradec Králové, Slezské předměstí a obec Slatina. Ulice se rozvinula v prosperující třídu zejména během masivní výstavby na Slezském předměstí v šedesátých a sedmdesátých letech. Byl zde postaven hotel Alessandria, základní škola a sídlil zde okresní výbor Národní fronty. do 1940 – Rašínova Alois Rašín (1867-1923) byl československý politik a ekonom, první československý ministr financí. Byl tvůrcem měnové odluky v rámci Československé měnové reformy v roce 1919. V roce 1923 podlehl atentátu, který na něj spáchal mladý anarchista Josef Šoupal. 1940-1946 – Pospíšilova (jako součást) 1946-1949 – Riegrova František Ladislav Fieger (1818-1903) byl český staročeský politik původem ze Semil. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Právě od roku 1848 zasedal v zastupitielských orgánech až do své smrti v roce 1903. 1949-1959 – Pospíšilova (jako součást)
581 Turinského Pražské Předměstí Ulice 1946 František Turinský (1797–1852) byl český básník, dramatik, soudce a vlastenec, který se významně podílel na kulturním životě doby národního obrození. Narodil se v Poděbradech, studoval práva v Praze a působil jako úředník a soudce na různých panstvích, mimo jiné v Libochovicích a na Křivoklátě. Jeho největší přínos spočívá v dramatické tvorbě – zejména ve hrách Angelina (1821), Pražané v roce 1648 (1825) a Virginie (1841), které byly ve své době velmi ceněny. Hra Angelina údajně inspirovala Josefa Kajetána Tyla k napsání textu české hymny a některé její pasáže ovlivnily i Karla Hynka Máchu při tvorbě MÁJE. Turinský byl blízkým přítelem Václava Klimenta Klicpery a aktivním ochotníkem, který se zasazoval o české divadlo. V revolučním roce 1848 se účastnil Slovanského sjezdu a veřejně vystupoval za zrušení roboty. Zemřel v Praze, ale pohřben byl v Pouchově, dnes části Hradce Králové. 1945 Jablonského; 1939 Jablonského/Jablonský Gasse; 1934 Jablonského Boleslav Jablonský (vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, 1813–1881) byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Narodil se v Kardašově Řečici, studoval filosofii v Praze a vstoupil do Strahovského kláštera, kde přijal své literární jméno. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi, které patří k počátkům romantismu v české literatuře. Mezi jeho nejznámější sbírky patří Písně milosti, Moudrost otcovská a Básně smíšené. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec u Krakova, kde později zemřel; jeho ostatky byly převezeny na Vyšehradský hřbitov v Praze. Jeho dílo mělo velký vliv na formování českého národního cítění v 19. století. Boleslav Jablonský – Wikipedie
582 Tylovo nábřeží Hradec Králové Nábřeží 1946 Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. 1945 Husovo nábřeží; 1939 Husovo nábřeží/Huss Uferstrasse; 1931 Husovo nábřeží Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie 1918 Masarykovo nábřeží Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) byl v Hodoníně narozený filozof, sociolog, politik a státník, původním povoláním profesor filozofie, který se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Významně se zasloužil o vznik republiky v roce 1918, za což mu byl udělen čestný titul „Prezident Osvoboditel“. Jeho životními hodnotami byly humanismus, demokracie a pravda, které prosazoval nejen v politice, ale i ve své vědecké a pedagogické činnosti; Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. Tomáš Garrigue Masaryk – Wikipedie 1896 císaře Františka Josefa I., nábřeží/Kaiser Franz Joseph I. Uferstrasse František Josef I. (1830–1916) byl ve Vídni narozený rakouský císař a český i uherský král z rodu Habsbursko-lotrinského, který po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého nastoupil na trůn v roce 1848 a vládl téměř 68 let – což z něj činí jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie. V průběhu své vlády přešel od absolutismu k ústavní monarchii, čelil revolucím, válkám i národnostním sporům a stal se symbolem stability mnohonárodnostní monarchie. Zemřel roku 1916 v paláci Schönbrunn ve Vídni, dva roky před zánikem Rakouska-Uherska. František Josef I. – Wikipedie
583 Tyršův most Hradec Králové Most 1933 Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. 1945 Tyršův most; 1939 Tyršův most; 1933 Tyršův most 1942 Nový most/Neue Brücke Pojmenování Nový most (německy Neue Brücke) odráží rámec germanizačních snah okupantů během druhé světové války, v němž měl nový název neutralizovat původní český význam spojený s Miroslavem Tyršem, jehož jméno bylo pro nacistický režim ideologicky nepřijatelné. Samotný Tyršův most byl postaven v letech 1932–1933 jako funkcionalistická stavba podle návrhu architekta Josefa Gočára, přičemž most vznikl v době hospodářské krize, čímž poskytl práci stovkám dělníků a stal se významnou součástí urbanistické proměny města. Slavnostně byl otevřen 25. června 1933 a dodnes je ceněn pro svou technickou i architektonickou kvalitu.
584 U Aldisu Hradec Králové, Věkoše Lávka 2023 Lávka spojuje ulici Collinovu a Škroupovu. První plány na zbudování lávky se objevily v roce 2001. Po dlouhých průtazích se nakonec stali architekty lávky Libor Kábrt, Gabriela Elichová a Martin Elich. Pozornost si lávka získala zejména díky své ceně (174,76 milionu včetně DPH) a byla slavnostně otevřena dne 2. března 2023. Svůj název nese podle svého umístění u Kongresového domu Aldis.
585 U Cihelny Svobodné Dvory Ulice
586 U Dřevony Plotiště nad Labem Ulice 1953 Ulice je pojmenována podle národního podniku Dřevona, který vzniknul v padesátých letech 20. století na místě již dřívější pily.
587 U Fotochemy Plácky, Pražské Předměstí Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle polohy jdoucí kolem továrny Fotochema, jež byla založena v roce 1921 v Hradci Králové a navázala na pražskou dílnu pro výrobu fotografických desek, kterou založili inženýři Evžen Schier a J. Bárta. Od počátku se zaměřovala na výrobu fotografických materiálů, zejména desek, filmů a chemikálií, a své výrobky prodávala pod značkou FOMA. Již za první republiky vyvážela produkty do mnoha evropských i zámořských zemí a byla významným dodavatelem i pro československou armádu. Po znárodnění v roce 1949 se sortiment rozšířil o rentgenové filmy a další speciální materiály, továrna prošla rozsáhlou modernizací a stala se jedním z hlavních výrobců fotografických materiálů v Československu. Dnes je její tradice zachována ve společnosti FOMA Bohemia, která stále sídlí v původním areálu a vyváží své výrobky do více než 85 zemí světa.
588 U Háječku Slezské Předměstí Ulice Ulice nese svůj název podle malého lesíka, který se poblíž tohoto místa vyskytoval. U ulice se též nachází park Háječek, pojmenovaný ze stejného důvodu.
589 U Hřiště Březhrad Ulice 1979
590 U Jednoty Slatina Ulice 1979 Ulice je pojmenována podle nedalekého obchodu Jednota. Vznikla výstavbou v sedmdesátých letech 20. století.
591 U Kavalíru Hradec Králové Ulice 1946 Název ulice odkazuje na bývalou pevnostní stavbu tzv. kavalíru, jenž byl součástí barokní bastionové pevnosti budované v Hradci Králové od konce 18. století, konkrétně jako kasematní objekt zasazený do týlové části bastionu. Sloužil jako vojenská pekárna, skladiště potravin a muniční sklad, přičemž na jeho povrchu byla zřízena dělostřelecká postavení. V Hradci Králové existovaly čtyři kavalíry, z nichž většina byla po zrušení pevnosti v roce 1884 zbourána, ale část kavalíru č. XXXIII se dochovala v areálu Gayerových kasáren. Archeologické průzkumy v posledních letech odkryly jeho základy i části nadzemního zdiva, což přineslo nové poznatky o pevnostní architektuře města. Objekt je považován za jedinečný doklad vojenské historie Hradce Králové a plánuje se jeho prezentace veřejnosti. Kavalír tak představuje významný pozůstatek obranného systému města, který byl dlouho opomíjen, ale dnes je ceněn jako kulturní památka. 1945 Husova; 1939 Husova/ Huss Gasse; 1903 Husova Jan Hus (kolem 1370–1415) byl v Husinci u Prachatic narozený český kazatel, teolog a reformátor, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů českého reformního hnutí, když proslul svým kázáním v Betlémské kapli kritikou církevních nešvarů a obhajobou Viklefových myšlenek, za což byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen na hranici v Kostnici, čímž se stal mučedníkem a symbolem boje za pravdu a náboženskou svobodu. Jan Hus – Wikipedie 1942 Waldhauser Gasse Antonín Waldhauser (1835–1913) byl český malíř, ilustrátor a vlastenec, narozený ve Vodňanech. Studoval na pražské a vídeňské akademii, kde získal výborné hodnocení a ovlivnilo ho studium starých mistrů. Odmítl profesorskou dráhu a místo toho cestoval po Evropě, maloval krajiny, portréty i historické výjevy. Byl aktivní v českém národním hnutí, překládal své jméno na Lesodomský a podporoval polské povstání. Vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách, včetně manželky Bedřicha Smetany, a přispíval ilustracemi do časopisů Zlatá Praha a Květy. Jeho styl se vyvíjel k barbizonské krajinomalbě, často maloval českou krajinu v miniaturách. Zemřel v Německém Brodě, pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Anton Waldhauser – Wikipedie
592 U Koruny Pražské Předměstí Ulice 1990 Ulice je pojmenována podle objektu bývalé restaurace a hostince U České koruny na Pražském Předměstí, což je historická budova, která byla dostavěna v roce 1910 a původně sloužila jako hotel a restaurace. Stavbu inicioval Antonín Žemla a hostinec se nacházel na křižovatce pražské silnice a cesty k nádraží, v blízkosti továrny na hospodářské stroje J. Beneše. V průběhu 20. století prošel hostinec řadou přestaveb a stal se významným společenským centrem – konaly se zde plesy, schůze, přednášky, divadelní představení i koncerty. V meziválečném období a za první republiky zde probíhaly akce různých spolků, včetně komunistických organizací, a v sále hostince vystupovali i významní politici. Za komunistického režimu byl objekt znám jako Dům kultury ROH ZVÚ a sloužil jako kulturní a společenské centrum Pražského Předměstí. –
593 U Koše Slatina Ulice 1979 Pojmenováno podle samoty Koš, jinak řečené taky Svinárky, kterou můžeme naleznout již na II. vojenském mapování z počátku devatenáctého století. Samotný název Koš pochází pravděpodobně od stejnojmenného rybníku, připomínaného v roce 1785.
594 U Kovárny Pouchov Ulice 1946 Název je odvozen od místního označení, který se objevuje už v roce 1928 jako název pozemku.
595 U Kulturního domu Plácky Ulice 1974 Ulice vznikla v šedesátých a sedmdesátých letech v souvislosti s výstavbou kulturního domu v Pláckách. Samotný kulturní dům byl slavnostně otevřen v říjnu 1962 a ulice byla oficiálně pojmenována v březnu 1974.
596 U Labe Hradec Králové Ulice polovina 90. let 20. století Ulice získala pojmenování podle své polohy kopírující tok řeky Labe, jež pramení na Labské louce v Krkonoších, přičemž nás tato ulice zavede pouze k tzv. slepému ramenu Starého Labe. –
597 U Lesíka Březhrad Ulice 1979
598 U Melounky Plotiště nad Labem Ulice 1946 Ulice nese svůj název podle říčky Melounky, která protéká Plotištěmi nad Labem. Ta při velkých vodách častokrát způsobovala povodně, které sužovaly obyvatele Plotišť. Původní název této říčky zněl Struha, později byl přejmenován na Melonku (to od toho, že se na jeho toku mlelo obilí) a až zpočátku 20. století se usadil současný název. Ulice je k nalezení již na indikačních skicách z první poloviny 19. století
599 U Mlýna Svinary Ulice 2016 Svůj název nese ulice podle mlýna, který je na tomto místě doložen již v 16. století. V roce 1533 je zde doložen mlynář Mikuláš, načež o sedm let později mlýn vyměnil za dům v Hradci Králové s Vavřincem Zajíčkem. V roce 1547 však Svinárky i s mlýnem Ferdinand I. zkonfiskoval městu Hradci a prodal Janu z Pernštejna na Pardubicích, který je 1548 spolu se Slatinou a Svinary prodal Alšovi Rodovskému z Hustiřan. Mlýn ještě několikrát změnil majitele, načež v roce 1825 vyhořel. O pět let později byl obnoven. Znovu mlýn lehl popelem v roce 1888, přičemž mlynář Václav Jánský postavil nový, tentokrát již zděný mlýn v letech 1901 až 1902. Ačkoliv mlýn přežil obě světové války, nakonec byl v padesátých letech přestavěn na JZD a v roce 1982 byl mlýn pro celkovou sešlost zbořen.
600 U Mostku Pouchov Ulice Ulice je pojmenována podle mostku přes Piletický potok. Mostek je v těchto místech doložen již v indikačních skicách z první poloviny 19. století.
601 U Myslivny Nový Hradec Králové Ulice
602 U Náhona Plotiště nad Labem Ulice 1946 Název této ulice je odvozen od Malého Labského náhonu, přes který vede. Ten byl vybudován nejspíše v roce 1533, některé zdroje jej však řadí ještě dál. Koncem 19. století obsluhoval dokonce sedm mlýnů a končil v Březhradském rybníku.
603 U Náhonu Březhrad Ulice 1979
604 U Parku Nový Hradec Králové Ulice
605 U Pastvišť Malšovice Ulice 1933 Název ulice vychází z dobového pomístního názvu přilehlé lokality U Pastvišť odkazujícího na pastviny ležící při levém břehu řeky Orlice. 1945 U pastvišť; 1942 U pastvišť/An der Weide
606 U Plováren Slezské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1946 Ulice nese svůj název podle plováren, které se na pravém břehu Orlice nacházely a které byly oblíbeným místem královéhradeckých občanů. Plovárny zanikly v souvislosti s výstavbou v sedmdesátých letech.
607 U Potoka Rusek Ulice 2007 Ulice byla pojmenována usnesením zastupitelstva města 29. května 2007 spolu s ulicí Na Lučinách a dvěmi ulicemi ve Svobodných Dvorech. Název nese podle své polohy.
608 U Sokola Plotiště nad Labem Ulice Ulice je k nalezení již na indikačních skicách z první poloviny 19. století. Ulice je pojmenována podle stejnojmenného hostince, který v ulici dodnes stojí a je doložen již v 18. století. V roce 1866 zde byla založena hasičská jednota Sokol. Ve starých listinách se také ulice nazývala Burianovská a byla spojem mezi Plácky a Plotišti.
609 U Soudu Hradec Králové Ulice 1973 Název ulice je odvozen od přilehlé budovy Krajského soudu v Hradci Králové, jež byla postavena v letech 1933–1935 podle návrhu architekta Václava Rejchla ml. na místě bývalého pevnostního kavalíru. Její pětiúhelníkový půdorys symbolicky odkazuje na vojenskou minulost města a zároveň respektuje původní tvar zbouraného objektu. Stavba byla realizována za podpory města i státu, které se podílely na financování v době hospodářské krize. Slavnostní otevření proběhlo 21. října 1934 za účasti ministra spravedlnosti. Dnes je budova ceněna jako významný příklad funkcionalistické architektury a důstojné sídlo justice. 1946 Marxova Karel Marx (1818–1883) byl v Trevíru narozený německý filosof, politický publicista a teoretik dělnického hnutí, původním povoláním vystudovaný právník a filosof, který se stal zakladatelem marxismu a jedním z nejvlivnějších myslitelů moderní doby. Spolu s Friedrichem Engelsem vytvořil materialistické pojetí dějin a je autorem zásadních děl jako Komunistický manifest a Kapitál, která ovlivnila politické ideologie 20. století a stála u zrodu socialistických a komunistických hnutí. Karl Marx – Wikipedie 1945 Červeného; 1939 Červeného/Červený Gasse; 1896 Červeného Václav František Červený (1819–1896) byl český nástrojař, vynálezce a zakladatel světoznámé firmy na výrobu žesťových dechových nástrojů. Narodil se v Dubči u Prahy, vyučil se u pražského nástrojaře Bauera a později pracoval v několika evropských městech. Roku 1842 založil vlastní dílnu v Hradci Králové, která se rychle rozrostla a získala mezinárodní renomé. Vynalezl řadu nástrojů, například kornon, tritonikon, Kaiserbass či systém cylindrového strojiva, a získal četná ocenění na světových výstavách. Jeho nástroje se vyznačovaly jemným zvukem a konstrukčními inovacemi, které ovlivnily vývoj moderní dechové hudby. Vedl odborné spory s Adolphem Saxem, čímž přispěl k rozvoji evropské nástrojařské školy. Zemřel v Hradci Králové, kde je také pohřben. Václav František Červený – Wikipedie 1943 Peter Donnhäuser Gasse Petr Donnhäuser (1900–1933) byl učitel a významný představitel německého nacionalistického hnutí v meziválečném Československu. Narodil se v Dolním Dvoře u Vrchlabí, vystudoval učitelský ústav v Trutnově a působil jako pedagog v jihozápadních Čechách. Od konce 20. let se aktivně zapojil do organizací jako Volkssport, Jugendverband a Sudetenbund, které byly spojeny s nacistickým hnutím a usilovaly o odtržení Sudet od ČSR. V roce 1932 byl za svou činnost odsouzen k dvouletému vězení a pokutě, protože jeho organizace byly označeny za ilegální a protiústavní. Po propuštění se pokusil o emigraci do Německa, ale byl zatčen a krátce nato zemřel za nejasných okolností v policejní cele v Karlových Varech. Donnhäuser je vnímán jako kontroverzní postava spojená s radikalizací části německé menšiny v předválečném Československu. Peter Donnhäuser – Wikipedie
610 U Střelnice Nový Hradec Králové Ulice
611 U Studánky Svobodné Dvory Ulice
612 U Svodnice Kukleny Ulice 2005 Ulice je pojmenována pravděpodobně podle vodního toku (Svodnice), jenž protéká touto částí Kuklen, přičemž se za Páleneckou ulicí vlévá do Malého labského náhonu. –
613 U Trati Slezské Předměstí Ulice 30. léta Ulice se takto nazývá již od třicátých let 20. století a svůj název odvozuje podle polohy, kdy částečně kopíruje vlakovou trať Velký Osek-Choceň, budovanou v průběhu let 1870 až 1875.
614 U Vody Slezské Předměstí Ulice 2016 Ulice se zde nachází již od třicátých let a název nese podle svého umístění, kdy vede k řece Orlici.
615 U Zvoničky Pražské Předměstí Ulice 1973 Ulice je pojmenována dle nedaleko stojící zvoničky ve Farářství, jež je jedinou zvoničkou na území královéhradecké čtvrti Pražské Předměstí. Byla postavena v roce 1890 z prostředků místních obyvatel a nachází se v Bezručově ulici u pardubické trati. Jedná se o dřevěnou sloupovou zvoničku s kuželovitou šindelovou stříškou, jejíž původní zvon s reliéfy Ježíše Krista a Panny Marie odolal rekvizicím obou světových válek. Zvonička sehrála i roli v místní historii – dlouhé spory o její zřízení přispěly k odtržení Pražského Předměstí od Kuklen. –
616 Uhelná Slezské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1947 Ulice nese svůj název podle bývalých uhelných skladů, které se v ulici nacházely. Do roku 1943 se nazývala Jiříkova, pravděpodobně na počest českého krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471). V roce 1943 byla přejmenována na Uhelnou, avšak v roce 1945 znovu na Jiříkovu a o rok později na Bachmačskou. Svůj současný název nese od roku 1947. 1943 Uhelná/Kohlengasse 1946 Bachmačská Název ulice byl odvozen od města Bachmač ležícího na severovýchodě Ukrajiny, jež se zapsalo do československých dějin díky bitvě československých legií v březnu 1918. Legie zde svedly těžké boje s německou armádou, aby si zajistily ústupovou cestu po Transsibiřské magistrále. Bitva u Bachmače se stala symbolem odvahy a bojového nasazení legionářů v době formování samostatného Československa. Bachmač – Wikipedie 1945 Jiříkova; 1939 Jiříkova/Georg Gasse; 1928 Jiříkova Jiří z Poděbrad (1420–1471), vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, byl český král, politik a diplomat, narozený v Poděbradech. Jako jediný český panovník nepocházel z královské dynastie, ale z domácí šlechty. V mládí se přidal k umírněným husitům a postupně se stal vůdcem východočeského kališnického svazu. Roku 1458 byl jednomyslně zvolen českým králem, čímž se stal symbolem snahy o náboženské smíření mezi kališníky a katolíky. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o stabilizaci země po husitských válkách, obnovu hospodářství a posílení královské moci. Proslul návrhem na vytvoření mírové unie evropských států – myšlenka, která předběhla dobu a bývá označována za předchůdce OSN a EU. V závěru života čelil odporu papeže a domácí katolické opozice, která ho označila za kacíře. Zemřel náhle v roce 1471 v Praze a byl pohřben v katedrále sv. Víta. Jiří z Poděbrad – Wikipedie
617 Ulrichovo náměstí Hradec Králové Náměstí 1925 František Ulrich (1859–1939) byl český advokát, politik a dlouholetý starosta Hradce Králové. Narodil se v domě U Špuláků na Velkém náměstí, vystudoval práva na Univerzitě Karlově a otevřel si advokátní kancelář. V roce 1895 byl zvolen starostou města, tuto funkci vykonával až do roku 1929. Výrazně se zasloužil o modernizaci Hradce Králové, přivedl architekty Jana Kotěru a Josefa Gočára, čímž město získalo přezdívku „Salon republiky“. Působil také jako zemský poslanec a člen okresního zastupitelstva. Byl autorem básní, próz a publikací o dějinách města. Zemřel v Rokycanech, jeho památku dnes připomíná kupříkladu i udílená výroční cena města. 1945 Ulrichovo náměstí; Ulrichovo náměstí/Ulrich Platz; 1925 Ulrichovo náměstí 1953 Gottwaldovo náměstí Klement Gottwald (1896–1953) byl československý komunistický politik, novinář a první dělnický prezident republiky. Narodil se v Dědicích u Vyškova, vyučil se truhlářem a během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, ze které dezertoval. Po válce se zapojil do komunistického hnutí, působil jako redaktor a funkcionář KSČ na Slovensku i v Praze. V roce 1929 se stal předsedou strany a prosazoval její bolševizaci podle sovětského vzoru. Po druhé světové válce se stal místopředsedou vlády, v roce 1946 premiérem a po únorovém převratu roku 1948 prezidentem. Jeho vláda byla poznamenána politickými procesy, represemi a upevněním totalitního režimu. Zemřel v roce 1953 na infarkt, pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Klement Gottwald – Wikipedie
618 Úprkova Malšovice Ulice 1942 Joža Uprka (1861–1940) byl v Kněždubu narozený moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Ve svém díle zachycoval folklór, lidové kroje a každodenní život Moravského Slovácka, čímž vytvořil jedinečný národopisný dokument své doby. Studoval v Praze a Mnichově, tvořil zejména v Hroznové Lhotě a jeho nejznámějšími díly jsou například Jízda králů nebo Pouť u svatého Antonínka. 1945 Úprkova; 1942 Úprkova/Úprka Gasse 1940 Viktoria Strasse Ideově stylizovaný název ulice připomíná vítězství nacistických okupantů nad Československem v září 1938 a březnu 1939, potažmo upomíná na dosavadní úspěchy Třetí říše při jejich válečném běsnění na východní i západní frontě. Druhá světová válka – Wikipedie 1933 Masarykova + Tyršova Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) byl v Hodoníně narozený filozof, sociolog, politik a státník, původním povoláním profesor filozofie, který se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Významně se zasloužil o vznik republiky v roce 1918, za což mu byl udělen čestný titul „Prezident Osvoboditel“. Jeho životními hodnotami byly humanismus, demokracie a pravda, které prosazoval nejen v politice, ale i ve své vědecké a pedagogické činnosti. Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. Tomáš Garrigue Masaryk – Wikipedie Miroslav Tyrš – Wikipedie
619 Urxova Třebeš, Nový Hradec Králové Ulice 1975 Eduard Urx (1903–1942) byl ve Velké nad Veličkou narozený československý novinář, literární kritik a komunistický politik, původním povoláním vystudovaný filozof a germanista, který se po vstupu do Komunistické strany Československa stal významným představitelem levicové inteligence, redaktorem Rudého práva a členem ilegálního vedení KSČ. Za svou odbojovou činnost proti nacistické okupaci byl zatčen gestapem a v roce 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen. –
620 Uzavřená Hradec Králové Ulice 1958 Název ulice vedoucí do vnitrobloku bytového domu v Orlické kotlině je odvozen podle její neprůjezdnosti. –
621 Úzká Hradec Králové Ulice 18. století Úzká ulice se nachází v historickém jádru Hradce Králové a její název přímo odráží její prostorové uspořádání – jde o jednu z nejužších komunikací ve městě. Vznikla pravděpodobně ve středověku jako spojnice mezi měšťanskými domy a vedlejšími ulicemi, sloužící především pro pěší pohyb a zásobování. Název „Úzká“ je tedy popisný, vycházející z její fyzické charakteristiky, a patří k nejstarším dochovaným pojmenováním ulic v Hradci Králové. Ulice si svůj původní název uchovala i přes četné změny v uličním názvosloví během 19. a 20. století. 1945 Úzká; 1939 Úzká/Engegasse; 1918 Úzká; 18. století Úzká/Engegasse
622 V Domkách Kukleny Ulice 1990 Ulice je pojmenována dle charakteru své zástavby, tedy rodinných domků socialistického vzezření. 1965 Zahradní Ulice nesla označení podle polohy v zahradách, tedy prostoru za ohrazením sloužícího pro pěstování rozličných zemědělských plodin či k odpočinku.
623 V Končinách Plácky Ulice 2017 Výstavba na místě této ulice započala okolo roku 2014. Ulice byla oficiálně pojmenována v říjnu 2017. Ulice se pravděpodobně tak nazývá podle svého umístění, kdy geograficky zakončuje Plácky na jejich západní hranici.
624 V Kopečku Hradec Králové Ulice 1958 Název ulice je odvozen z její polohy – ulice se svažuje dolů z návrší, tedy „z kopečku“, což se promítlo do jejího názvu. 1945 Svatojánské náměstí + Palackého ulice; 1940 Janské náměstí/Johannis Platz + U Pražské brány/Beim Prager Tor; 18. století Svatojánské náměstí/Janské náměstí/Sankt Johannis Platz Johánek z Pomuka (asi 1340–1393), později známý jako svatý Jan Nepomucký, byl český kněz, právník a generální vikář pražského arcibiskupa. Narodil se v Pomuku (dnešní Nepomuk) a studoval církevní právo v Praze a Padově, kde získal titul doktora dekretů. V roce 1389 se stal generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna, čímž se dostal do konfliktu s králem Václavem IV. V roce 1393 byl kvůli potvrzení volby opata v Kladrubech proti králově vůli zatčen, mučen a následně shozen z Karlova mostu do Vltavy. Podle legendy byl zpovědníkem královny Žofie a zemřel, protože neprozradil její zpovědní tajemství. V roce 1729 byl svatořečen papežem Benediktem XIII. jako mučedník zpovědního tajemství. Dnes je patronem Česka, zpovědníků, lodníků a jeho sochy často stojí na mostech. Jan Nepomucký – Wikipedie 1940 Janské náměstí/Johannis Platz + U Pražské brány/Beim Prager Tor; 18. století U Pražské brány, náměstí/Beim Prager Tor/Prager Tor Platz/Prager Platz Ulice byla pojmenována podle svého umístění nedaleko dnes již neexistujícího objektu Pražské brány, jenž byl postaven po roce 1321 jako součást městského opevnění, které mělo chránit západní vstup do města. Její název odkazoval na směr k Praze, odkud vedla hlavní obchodní cesta, a proto byla označována jako „Pražská“. V době vzniku druhé městské brány byla nazývána také Stará brána, což potvrzuje její prvenství mezi městskými vstupy. V letech 1583–1585 byla doplněna o bohatě zdobené renesanční předbraní, které mělo reprezentativní charakter a neslo dedikační nápis na počest císaře Rudolfa II. Brána měla pět pater, byla klenutá a doplněná bastionem, přičemž její výzdoba zahrnovala reliéfy, římsy a polychromované sochařské prvky. Po roce 1620 byl z její výzdoby odstraněn kalich jako symbol utrakvismu. Brána byla zbořena v roce 1873–1875, ale její poloha je dodnes patrná díky dochovanému důstojnickému domu. Pražská brána (Hradec Králové) – Wikipedie 1918 Československé náměstí + Palackého Republika Československá (RČS) vznikla 28. října 1918 jako demokratický stát spojující Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jejími zakladateli byli Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. V meziválečném období se RČS stala jedním z nejvyspělejších států střední Evropy, s rozvinutým průmyslem, školstvím a kulturou. Existence republiky byla ukončena nacistickou okupací v roce 1939, ale obnovena po válce až do jejího definitivního rozdělení v roce 1992; František Palacký (1798–1876) byl v Hodslavicích narozený historik, politik a spisovatel, původním povoláním vychovatel a archivář, který se stal zakladatelem moderního českého dějepisectví a vůdčí osobností národního obrození. V revolučním roce 1848 byl poslancem říšského sněmu, později působil v zemském sněmu a panské sněmovně, a jako zastánce austroslavismu usiloval o federalizaci Rakouska a rovnoprávné postavení českých zemí v monarchii. Československo – Wikipedie František Palacký – Wikipedie 18. století Plátenický ryneček Název prostoru byl odvozen od řemesla plátenictví, které bylo ve městě historicky významné. Označení „ryneček“ je zdrobnělina slova rynek, tedy tržiště, a naznačuje, že šlo o menší obchodní prostor.
625 V Koutech Pražské Předměstí Ulice 1929 Název ulice odkazuje na starší pomístní jméno upomínajícího na odlehlejší, skrytý nebo méně přístupný prostor, často na okraji obce nebo v zákoutí mezi domy. 1945 V koutech; 1939 V koutech/Im Winkel; 1929 V koutech
626 V Lipkách Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1946 Název ulice upomíná na lipovou alej, která zde byla vysazena v letech 1926–1931 v rámci rozsáhlých úprav Ulrichova náměstí a regulace Labské kotliny podle projektu architekta Josefa Gočára. Alej tak tvoří významný krajinotvorný prvek a je chráněnou památkou, přičemž byla v roce 2004 nominována na Strom roku, což přispělo k její větší ochraně a péči. 1945 Kollárova; 1939 Kollárova/Kollár Strasse; 1896 Kollárova Jan Kollár (1793–1852) byl slovenský básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní, významná osobnost českého i slovenského národního obrození. Narodil se v Mošovcích, studoval filozofii a teologii v Jeně, kde se seznámil s inspirací své poezie – Mínou. Působil jako kazatel v Pešti a později jako profesor slovanské archeologie na univerzitě ve Vídni. Proslul zejména básnickou skladbou Slávy dcera, která vyjadřuje ideu slovanské vzájemnosti a vlastenectví. Kollár se zasazoval o kulturní jednotu Slovanů a odmítal osamostatnění slovenštiny. Zemřel ve Vídni, jeho ostatky byly později přeneseny na Olšanské hřbitovy v Praze. Ján Kollár – Wikipedie 1942 Hindenburg Strasse Paul von Hindenburg (1847–1934) byl německý polní maršál a politik, který sehrál klíčovou roli v dějinách Německa během první světové války a v meziválečném období. Proslavil se jako velitel německé armády na východní frontě, zejména vítězstvím v bitvě u Tannenbergu v roce 1914, čímž se stal národním hrdinou a symbolem německé vojenské síly. V roce 1925 byl zvolen prezidentem Výmarské republiky a tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1934. Ačkoli byl původně odpůrcem nacismu, jeho rozhodnutí jmenovat Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 zásadně přispělo k nástupu nacistické diktatury. Po požáru Říšského sněmu podepsal dekret o mimořádných pravomocích, čímž umožnil Hitlerovi upevnit moc. Po Hindenburgově smrti Hitler sloučil funkce prezidenta a kancléře a stal se „vůdcem“ (Führerem) Německa. Paul von Hindenburg – Wikipedie
627 V Lukách Věkoše Ulice 2005 Ulice V Lukách vznikla výstavbou rodinných domů v letech 2004 až 2005. Svůj název nese podle své polohy, neboť do té doby byla na jejím místě louka.
628 V Mlejnku Třebeš Ulice 1993 Název ulice odvozen od lokality s pomístním názvem Na Mlejnku, kde se nedaleko nacházel dřevěný mlýn(ek) Na Hlinách, jež je prameně zachycen již v první polovině 19. století, k roku 1840, v rámci II. vojenského mapování. –
629 V Poli Slezské Předměstí Ulice Ulice nese svůj název od třicátých let 20. století a svůj název nese podle polohy
630 V Tůních Plácky Ulice 19. století Severní část ulice V Tůních lze naleznout již na Indikačních skicách, jižní část pak trochu později na katastrálních mapách evidenčních z let 1893–1926. Svůj název nese pravděpodobně podle své polohy u Velkého labského náhonu, kde se pravděpodobně tvořily tůně.
631 V. J. Kašpara Věkoše Ulice 2019 Ulice je pojmenována po Václavu Jaroslavu Kašparovi. Kašpar (někdy nesprávně označován jako Václav Josef) byl český radiomechanik a příslušník československého zahraničního odboje během druhé světové války. Po okupaci Československa se zapojil do odbojové činnosti a následně se dostal do Velké Británie, kde se stal členem Royal Air Force. Sloužil jako radiomechanik a dosáhl hodnosti warrant officer (W/O). Po válce se usadil v Newquay ve Velké Británii, kde zemřel 7. dubna 1988. Dne 30. dubna 2019 zastupitelstvo města schválilo pojmenování ulice na V. J. Kašpara a ulice byla oficiálně pojmenována v dne 1. června 2019.
632 Václavkova Pražské Předměstí Ulice 1974 Bedřich Václavek (1897–1943) byl český marxistický literární teoretik, estetik, kritik a folklorista, který patřil k nejvýznamnějším představitelům levicové kulturní fronty meziválečného Československa. Narodil se v Čáslavicích u Třebíče, studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě UK a působil jako knihovník v Brně a Olomouci. Byl členem avantgardního sdružení Devětsil, později působil v Levém bloku a rozvíjel teorii socialistického realismu. Jeho klíčová díla zahrnují Od umění k tvorbě (1928), Poezie v rozpacích (1930) a Česká literatura 20. století (1935). Za nacistické okupace se zapojil do odboje, byl zatčen a v roce 1943 zavražděn v koncentračním táboře Osvětim. Jeho odkaz připomínají pamětní desky, ulice a kolej Univerzity Palackého v Olomouci nesoucí jeho jméno. –
633 Vachkova Nový Hradec Králové Ulice 1970
634 Vančurovo náměstí Hradec Králové, Pražské Předměstí Náměstí 1946 Vladislav Vančura (1891–1942) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér a původně lékař, který patřil k nejvýraznějším osobnostem české meziválečné avantgardy. Narodil se v Háji ve Slezsku, vystudoval medicínu, ale od roku 1929 se věnoval výhradně literatuře a umění. Byl zakládajícím členem a prvním předsedou uměleckého sdružení Devětsil, členem KSČ (do roku 1929) a aktivním účastníkem kulturního i politického života. Jeho tvorba je charakteristická bohatým, poetickým jazykem, inspirací biblickou češtinou i hovorovou řečí, a snahou o zvukomalbu a jazykové experimenty. Mezi nejznámější díla patří Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Obrazy z dějin národa českého, Kubula a Kuba Kubikula nebo drama Alchymista. Za druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a byl 1. června 1942 popraven na Kobyliské střelnici. –
635 Vavákova Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována podle Františka Jana Vaváka (1741-1816), obrozeneckého spisovatele a kronikáře, rychtáče Milíčevsi. Ulice vznikla v souvislosti s výstavbou průmyslového areálu v šedesátých a sedmdesátých letech.
636 Vážní Pouchov, Slezské Předměstí Ulice 1946 Ulice ležící v průmyslové oblasti je pojmenována podle mostní váhy, zřízené zde v roce 1895.
637 Ve Stromovce Třebeš Ulice 2005 Název ulice upomíná na dřívější přírodní charakter lokality, zarostlé hlavně travinami a náletovými dřevinami, ve které ke konci prvního 10. letí 21. století vznikla nová obytná zástavba. –
638 Ve Svahu Roudnička Ulice
639 Věkošská Věkoše Ulice 1946 Ulici lze dohledat již na Indikačních skicách z let 1826–1830. Jednalo se o ulici, která jednak tvořila pomyslnou severní hranici mezi Pouchovem a Věkošemi, druhak tvořila také hlavní cestu mezi těmito vesnicemi. Výstavba v ulici začala již před první světovou válkou (dvojdomek čp. 8 a 10). V roce 1937 byla ulice již částečně zabydlená
640 Velehradská Třebeš Ulice 1992 Pojmenována podle moravského poutního místa Velehradu, jenž je historicky spojen s působením svatých Cyrila a Metoděje jako centrum křesťanské víry a slovanské vzdělanosti v 9. století, přičemž se později stal symbolem duchovního i národního obrození českého národa. 1979 Jožky Jabůrkové Jožka Jabůrková (1896–1942) byla ve Vítkovicích narozená československá novinářka, spisovatelka a politička, původním povoláním vychovatelka a později redaktorka, která se po vstupu do Komunistické strany Československa stala pražskou zastupitelkou a významnou představitelkou levicového ženského hnutí. Po okupaci Československa nacisty byla zatčena a v roce 1942 umučena v koncentračním táboře Ravensbrück. Jožka Jabůrková – Wikipedie
641 Velká Pouchov Ulice Pojmenována podle své velikosti – fakticky se jednalo o páteř Pouchova. Objevuje se již v indikačních skicách z první poloviny 19. století.
642 Velké náměstí Hradec Králové Náměstí 1990 Velké náměstí je historickým jádrem Hradce Králové, jehož počátky sahají až do 13. století, kdy se město stalo královským majetkem. Po staletí sloužilo jako hlavní tržiště, centrum správy i dějiště významných událostí, včetně korunovačních průvodů a vojenských přehlídek. Dominantou náměstí je katedrála sv. Ducha, založená roku 1307, a bílá radnice, která zde stojí od 16. století. V období baroka bylo náměstí doplněno o Mariánský sloup jako výraz díků za ochranu před morovou epidemií. V 19. století prošlo úpravami v souvislosti s bouráním městských hradeb a modernizací města. Dnes je Velké náměstí nejen historickým, ale i kulturním centrem, kde se konají trhy, slavnosti a veřejné akce. Název Velké náměstí v Hradci Králové má kořeny ve středověké městské struktuře, kde označoval hlavní tržiště a centrální prostor města. Označení „velké“ jej odlišovalo od menších náměstí nebo plácků v okolí, například od Malého náměstí či jiných lokalit s lokálním významem. 1945 Velké náměstí; 1939 Velké náměstí/Grosser Platz; 18. století Velké náměstí/Grosser Ring/ Hlavní náměstí/Haupt Platz/Markt Platz; 14. století Rynek/Rynk 1955 Žižkovo náměstí Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360–1424) byl v jihočeském Trocnově narozený husitský vojevůdce, původně zeman a královský čeledín, který se po smrti mistra Jana Husa stal jedním z hlavních aktérů husitské revoluce a jenž v praxi bravurně využíval defenzivní bojové taktiky zvané vozová hradba. Přestože během bojů oslepl i na druhé oko, nikdy neprohrál žádnou bitvu a stal se symbolem vojenské geniality a neústupnosti. Jan Žižka – Wikipedie
643 Větrná Svinary Ulice 2003 Ulice získala svůj název na konci června 2003 a podle oficiálního zdůvodnění nese svůj název podle své polohy v polích, kde se nebylo jak schovat před větrem.
644 Veverkova Pražské Předměstí Ulice 1929 František (1799–1849) a Václav (1790–1849) Veverkovi byli čeští vynálezci, bratranci z Rybitví u Pardubic, kteří roku 1827 sestrojili zemědělský nástroj zvaný ruchadlo – zdokonalený pluh, jenž půdu nejen obracel, ale i kypřil a drobil. František byl rolník, Václav kovář, a společně spojili praktické zkušenosti s technickou zručností, aniž by pomýšleli na zisk – svůj vynález nepatentovali a volně jej poskytovali ostatním. Ruchadlo se rychle rozšířilo, ale jeho autorství bylo později zneužito hospodářským úředníkem Janem Kainzem, který jej vystavil jako vlastní vynález pod názvem „Kainzpflug“. Veverkové zemřeli v bídě, aniž se dočkali uznání, které přišlo až po roce 1883, kdy jim byly odhaleny pomníky v Pardubicích a Rybitví. 1945 Veverkova; 1939 Veverkova/Veverka Gasse; 1929 Veverkova
645 Vilová Plačice Ulice 1981
646 Viničná Roudnička Ulice 1990
647 Višňová Plotiště nad Labem Ulice 1990 Ulice se tak nazývá podle aleje višní a třešní, která v ulici. Dříve také nesla název První pětiletky, na počest prvního socialistického pětiletého plánu, který probíhal v letech 1949 až 1954. 1953-1990 – První pětiletky Ulice byla pojmenovaná na počest první pětiletky (1949–1954). Jejím hlavním úkolem bylo odstranit nerovnoměrnosti ve výrobě na území Československa. Pětiletky byly centrální plány v období komunistické totality. Podle pětiletých plánů bylo organizováno celé hospodářství země.
648 Víta Nejedlého Slezské Předměstí, Hradec Králové Ulice 1958 Vít Nejedlý (1912–1945) byl český hudební skladatel, dirigent, muzikolog a publicista, syn Zdeňka Nejedlého. Studoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK, skladbu u Otakara Jeremiáše a dirigování u Václava Talicha. Působil jako sbormistr a dirigent v Olomouci, kde se oženil se zpěvačkou Štefou Petrovou. Po okupaci Československa odešel do Sovětského svazu, kde se zapojil do kulturního i politického života. V roce 1943 se stal velitelem Hudební čety 1. československé samostatné brigády, základu pozdějšího Armádního uměleckého souboru. Zemřel na břišní tyfus během bojů o Dukelský průsmyk. Po válce nesl soubor jeho jméno a Vít Nejedlý se stal symbolem socialistického hudebního umění.
649 Vlčkovická Plačice Ulice
650 Voborníkova Plácky Ulice 1947 Ulice je pojmenována podle Karla Voborníka (1900-1945), člena KSČ v Pláckách, který zemřel v koncentračním táboře za protinacistickou činnost. Ulice vznikla v první třetině dvacátého století. 1946-1947 – Horákova
651 Vocelova Pražské Předměstí Ulice 1943 Jan Erazim Vocel (1802–1871) byl český romantický básník, dramatik, historik, zakladatel české archeologie jako vědního oboru a významný národní buditel. Narodil se v Kutné Hoře, studoval ve Vídni a Praze, a během života působil jako vychovatel, knihovník, redaktor i univerzitní profesor. V roce 1848 byl zvolen poslancem Říšského sněmu a aktivně se účastnil politického i kulturního dění. Po roce 1850 se stal prvním českým profesorem archeologie a dějin umění na Karlo-Ferdinandově univerzitě a spoluzaložil časopis Památky archeologické a místopisné. Jeho literární díla, jako Meč a kalich, Labyrint slávy nebo Poslední Orebita, čerpají z české historie a nesou vlastenecký patos. Vocelův přínos spočívá nejen v literatuře, ale především v položení základů vědecké archeologie v českých zemích. 1945 Vocelova; 1943 Vocelova/Vocel Gasse
652 Vonešovy sady Hradec Králové Sady 1889 Jan Voneš (1842–1888) byl český právník, veřejný činitel a zakladatel okrašlovacího spolku v Hradci Králové. Působil jako sekretář krajského soudu, kde se aktivně podílel na kulturním a společenském životě města. V roce 1886–1887 inicioval vznik prvního veřejného parku v Hradci Králové, později nazvaného Vonešovy sady. Jeho cílem bylo zkrášlení městského prostoru a podpora občanské angažovanosti. Po jeho smrti byl v parku vztyčen jehlanovitý pomník s věnováním od okrašlovacího spolku. Vonešovy sady se staly místem kulturních akcí, manifestací i odpočinku. Jan Voneš zůstává symbolem městského vlastenectví a péče o veřejný prostor. 2018 Vonešovy sady; 1945 Vonešovy sady; 1939 Vonešovy sady/Voneš Park; 1889 Vonešovy sady 50. léta 20. století Vítězslava Nováka, sady Vítězslav Novák (1870–1949) byl významný český hudební skladatel, pedagog a klavírista, narozený v Kamenici nad Lipou. Studoval na pražské konzervatoři u Antonína Dvořáka, jehož se stal jedním z nejoblíbenějších žáků. Ve své tvorbě spojoval vlivy romantismu, impresionismu a českého folklóru, zejména moravského a slovenského. Mezi jeho nejznámější díla patří symfonické básně V Tatrách, Toman a lesní panna, Bouře a Májová symfonie. Od roku 1909 působil jako profesor skladby na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných skladatelů. Po válce byl jmenován národním umělcem a jeho ostatky byly uloženy v podstavci bronzové sochy na Petříně. Vítězslav Novák – Wikipedie
653 Vrázova Slezské Předměstí Ulice Ulice je pojmenována podle Enrique Stanko Vráze (1860-1932), českého cestovatele a fotografa, který procestoval různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky a ze svých cest přinesl mnoho předmětů, které později věnoval Národnímu muzeu,. Ulici lze dohledat již na mapách z první čtvrtiny 20. století.
654 Vrbová Slezské Předměstí Ulice 1977 Ulice se nazývá podle dřeviny vrby a vzhledem k pojmenování starších okolních ulic (Topolová, Lipová, Březová) lze usuzovat, že se MěstNV pokusil na tuto "sérii" navázat. Do roku 1942 nesla ulice název po malíři Josefu Mánesovi (1820-1871), který je považován za jednoho z nejlepších malířů krajin v Čechách. V letech 1942 až 1977 nesla název Nová. do 1942 – Mánesova Josef Mánes (1820-1871) byl český malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Soupis jeho díla čítá téměř 500 položek, z toho 130 olejomaleb, kolem 150 akvarelů, studií a kreseb, tvořil hlavně portréty a zátiší. 1942-1977 – Nová
655 Vrchlického Hradec Králové, Pražské Předměstí Ulice 1929 Jaroslav Vrchlický (1853–1912), vlastním jménem Emil Frída, byl v Lounech narozený český básník, dramatik, překladatel a literární kritik, původním povoláním učitel a později profesor literatury, který se stal vůdčí osobností lumírovců a jedním z nejplodnějších autorů české literatury. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje přes 80 básnických sbírek, řadu dramat a překladů, přičemž nejznámější je jeho divadelní hra Noc na Karlštejně a cyklus Zlomky epopeje. 1945 Vrchlického; 1939 Vrchlického/Vrchlický Gasse; 1929 Vrchlického
656 Vřesová Malšova Lhota Ulice 2003 Vřes je vždyzelený keřík tvořící souvislý porost čili vřesoviště. –
657 Všehrdova Pražské Předměstí Ulice 1911 Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 Chrudim – 1520 Praha) byl významný český humanistický spisovatel, právník a univerzitní mistr, který se stal děkanem artistické fakulty Karlovy univerzity. Původem měšťan, byl roku 1492 povýšen do šlechtického stavu a stal se místopísařem zemských desk, kde se zasloužil o studium a popularizaci českého práva. Jeho nejvýznamnějším dílem je právnická kniha O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery, která shrnuje a vysvětluje české zemské právo a staví se na stranu měšťanů proti šlechtě. Kornel prosazoval myšlenku, že vzdělanec má psát česky a rozvíjet tak český jazyk a kulturu, místo aby přispíval k latinské tradici. Překládal také antické a raně křesťanské texty, například dílo Jana Zlatoústého. Zemřel na mor a je pohřben v Praze na Malé Straně v kostele sv. Jana Křtitele Na prádle. 1945 Všehrdova; 1939 Všehrdova/Všehrda Gasse; 1911 Všehrdova
658 Vydrova Pražské Předměstí Ulice 1946 Stanislav Vydra (1741–1804) byl český matematik, pedagog, katolický kněz a významná osobnost národního obrození, narozený v Hradci Králové. V roce 1757 vstoupil do jezuitského řádu, studoval filozofii a matematiku na pražské univerzitě, kde ho vedli učitelé jako Joseph Stepling a Jan Tesánek. Po působení v Jičíně a Vilémově byl roku 1772 jmenován profesorem matematiky na Univerzitě Karlově, kde později působil jako děkan filozofické fakulty a v roce 1800 se stal rektorem univerzity. Vydra se zasloužil o rozvoj matematického vzdělávání, napsal řadu odborných spisů, včetně Historia Matheseos in Bohemia et Moravia cultae (1778) a Elementa calculi differentialis et integralis (1783). Jeho nejvýznamnější české dílo Počátkowé Arytmetyky vyšlo posmrtně roku 1806 jako první česká vysokoškolská učebnice matematiky. Mezi jeho žáky patřili Bernard Bolzano a František Gerstner. Zemřel v Praze, kde je pohřben na Olšanských hřbitovech. 1945 Tyršova; 1939 Tyršova/Tyrš Gasse; 1929 Tyršova Miroslav Tyrš (1832–1884) byl v Děčíně narozený český filozof, estetik, historik umění a národní buditel, původním jménem Friedrich Emanuel Tirsch. Spolu s Jindřichem Fügnerem založil tělovýchovnou organizaci Sokol, pro kterou vytvořil české tělocvičné názvosloví a ideový rámec. Působil jako profesor na Karlově univerzitě a jeho život tragicky skončil utonutím v rakouské řece Ötztaler Ache. Miroslav Tyrš – Wikipedie 1943 Luther Gasse Martin Luther (1483–1546) byl německý teolog, kazatel a univerzitní profesor, který zahájil evropskou reformaci. V roce 1517 zveřejnil svých 95 tezí proti odpustkům, jimiž kritizoval praxi katolické církve a vyvolal zásadní náboženské i společenské změny. Luther prosazoval návrat k Bibli jako jedinému zdroji víry, odmítal církevní autoritu a překladem Bible do němčiny zpřístupnil Písmo široké veřejnosti. Jeho učení vedlo ke vzniku protestantských církví a zásadně ovlivnilo vývoj evropské kultury, vzdělanosti i politiky. Byl exkomunikován papežem, ale našel ochranu u saských kurfiřtů. Lutherův odkaz nadále žije v protestantské tradici, přičemž jeho myšlenky ovlivnily i moderní pojetí svobody svědomí a vzdělání. Martin Luther – Wikipedie
659 Východní Věkoše Ulice 1946 Ulice byla vybudována ve čtyřicátých letech dvacátého století. Svůj název nese podle své polohy v rámci místní části Věkoše.
660 Výrobní Pouchov, Slezské Předměstí Ulice Pojmenována pravděpodobně podle své polohy v průmyslové zóně.
661 Vysocká Moravské Předměstí Ulice 1990 Ulice pojmenována podle směru k obci Vysoké nad Labem, což je historická obec na levém břehu Labe, jejíž první písemná zmínka pochází z roku 1073 ve spojitosti s Opatovickým klášterem. Název obce vychází z její polohy „vysoko nad Labem“ a souvisí s tvrzí, která zde byla založena kolem roku 1080. Vysoká hrála významnou roli v husitských válkách a dodnes si uchovává bohaté kulturní i přírodní dědictví. 1979 Kárníkova Pojmenována snad podle Františka Kárníka (1897–1961), jenž byl v Nepoměřicích u Kutné Hory narozený učitel a autor literatury pro děti a mládež, původním povoláním pedagog a který se ve své tvorbě zaměřoval na vlastivědná i historická témata, často spojená s českým venkovem a národní tradicí. Vedle pedagogické činnosti se věnoval psaní knih, které měly vzdělávací i výchovný charakter, přičemž tak po sobě zanechal řadu publikací určených mladým čtenářům.
662 Wintrova Pražské Předměstí Ulice 1942 Zikmund Winter (1846–1912) byl český historik, spisovatel a gymnaziální profesor, známý svými historickými romány a povídkami z období pozdního středověku a raného novověku. Narodil se v Praze, působil jako učitel v Rakovníku a později v Praze, kde se věnoval bádání o dějinách měst, univerzit a každodenního života v Čechách. Jeho nejznámější díla, například Mistr Kampanus, Rozina sebranec nebo Pražské obrázky, vynikají pečlivým studiem pramenů, barvitým líčením prostředí a hlubokým porozuměním lidským osudům. Winterova tvorba přispěla k popularizaci české historie a ovlivnila několik generací čtenářů i historiků. Byl členem České akademie věd a umění a jeho práce jsou ceněny pro spojení vědecké přesnosti s literární poutavostí. Zemřel v Bad Reichenhallu, pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze. 1945 Wintrova; 1942 Wintrova/Winter Gasse 1939 Máchova/Mácha Gasse; 1921 Máchova Karel Hynek Mácha (1810–1836) byl nejvýznamnější český básník romantismu, proslulý především svým lyricko-epickým dílem Máj. Narodil se v Praze, studoval práva a byl ovlivněn evropským romantismem i českým národním obrozením. Jeho poezie je plná melancholie, přírodních obrazů, existenciálních otázek a hlubokého citu pro krásu i tragiku života. Máj je považován za vrchol české poezie a zásadně ovlivnil další generace básníků. Mácha byl také autor cestopisů, próz a divadelních her, jeho život však ukončila předčasná smrt ve 26 letech. Karel Hynek Mácha – Wikipedie
663 Wolkerova Pražské Předměstí Ulice 1934 Jiří Wolker (1900–1924) byl český básník, dramatik a představitel proletářské poezie, narozený v Prostějově. Studoval práva a filozofii v Praze, kde se zapojil do Literární skupiny a Uměleckého svazu Devětsil. K jeho nejznámějším dílům patří sbírky Host do domu a Těžká hodina, v nichž spojil sociální cítění s lyrikou všedního dne. Zemřel ve 23 letech na tuberkulózu, přičemž jeho epitaf vtesaný na náhrobní desku zní: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.“ 1945 Wolkerova; 1939 Wolkerova/Wolker Gasse; 1934 Wolkerova
664 Wonkova Hradec Králové Ulice 1990 Pavel Wonka (1953–1988) byl český disident, obhájce lidských práv a poslední politický vězeň, který zemřel ve vězení komunistického Československa. Narodil se ve Vrchlabí, vyučil se automechanikem a jako právník-laik pomáhal lidem v právních sporech, čímž si vysloužil přezdívku „advokát chudých“. Kvůli svému německému původu a kritice režimu čelil opakovaným perzekucím, zatčením a věznění. V roce 1986 se pokusil kandidovat jako nezávislý do Federálního shromáždění, což vedlo k dalšímu zatčení. Ve vězení byl surově bit, držel hladovky a trpěl zanedbáním lékařské péče. Zemřel 26. dubna 1988 ve vazební věznici v Hradci Králové na následky vyčerpání. Jeho pohřeb ve Vrchlabí se stal tichou demonstrací proti režimu, zúčastnily se ho tisíce lidí včetně zástupců Charty 77 a zahraničních ambasád. 1945 Kydlinovská; 1939 Kydlinovská/Kydlinower Gasse; 1910 Kydlinovská Název ulice byl odvozen podle směru jdoucího ke Kydlinově mlýnu, což je historický objekt v Hradci Králové, jehož počátky sahají až do 14. století, kdy patřil měšťanu Mikuláši Kydlínovi. Mlýn stál na náhonu z Labe a postupně se stal centrem řemeslné i hospodářské činnosti – fungovala zde brusírna, cihelna i přípravna jáhel. V průběhu staletí prošel několika přestavbami, vyhořel, byl obsazen Švédy a sloužil různým majitelům, včetně města a církve. V 19. století zde žil kronikář František de Paula Švenda, ve 20. století se mlýn stal dějištěm sportovních a kulturních aktivit. Po roce 1948 byl znárodněn a využíván jako objekt místního JZD, přičemž byl po roce 1991 navrácen původním vlastníkům. Kydlinov – Wikipedie 1943 Tylova/Tyl Gasse Josef Kajetán Tyl (1808–1856) byl v Kutné Hoře narozený dramatik, spisovatel, novinář a herec, který se stal významnou osobností českého národního obrození. Původně studoval filozofii, ale jeho láska k divadlu ho přivedla k herectví a později k tvorbě divadelních her. Působil jako dramaturg českých představení ve Stavovském divadle, založil Kajetánské divadlo a napsal slova k písni „Kde domov můj“, která se později stala českou hymnou. Josef Kajetán Tyl – Wikipedie
665 Za Hřbitovem Pouchov Ulice Ulice je pojmenována podle hřbitova u kostela svatého Pavla na Pouchově. Vznikla zástavbou od šedesátých let 20. století.
666 Za Humny Malšovice Ulice 1946 Název ulice odvozen po pomístního označení Za Humny, které označuje lokalitu přechodu mezi zastavěnou oblastí vesnice (za stodolou či za plotem) a volnou krajinou, představující louky, pole či pastviny nebo sady. 1945 Šemberova; 1942 Šemberova/Šembera Gasse Alois Vojtěch Šembera (1807–1882) byl ve Vysokém Mýtě narozený jazykovědec, literární historik a národní buditel, původním povoláním právník a později profesor češtiny a české literatury na univerzitách v Olomouci a ve Vídni. Výrazně se zasloužil o rozvoj českého kulturního života na Moravě, podporoval české školství, vydával kalendáře a působil jako publicista. Proslul také jako jeden z prvních, kdo veřejně zpochybnil pravost Rukopisů, čímž si vysloužil značnou kritiku své doby. Alois Vojtěch Šembera – Wikipedie 1939 Štefanikova/Štefanik Gasse; 1933 Štefanikova Milan Rastislav Štefánik (1880–1919) byl v Košariskách narozený slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a spoluzakladatel Československa. Původně vystudoval filozofii a astronomii, působil ve Francii, kde se stal uznávaným vědcem a později i vojenským pilotem. Během první světové války sehrál klíčovou roli při formování československých legií a spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem založil Československou národní radu; tragicky zahynul při letecké nehodě krátce po vzniku republiky. Milan Rastislav Štefánik – Wikipedie
667 Za Jízdárnou Nový Hradec Králové Ulice
668 Za Kostelem Pouchov Ulice Ulice je pojmenována podle svého umístění u kostela svatého Pavla na Pouchově. Lze ji nalézt i na indikačních skiách, kdy byla ulicí katastrálně hraničící s obcí Věkoše.
669 Za Lípou Malšovice Ulice 1990 Ulice je pojmenována podle starší historické skutečnosti tedy, že v blízkém místě stávala zvonička s k ní přilehnou lípou. 1976 Zacharjanova Pojmenována podle B. Zacharjana Achána, jenž byl Malšovickými zachráněn před jistou smrtí dne 7. května 1945, když byl příslušníky německého gestapa převáženi z místa jejich věznění (strážní budky) na místo popravy. Tito obyvatelé Sovětského svazu byli od roku 1942 německými zajatci, kteří museli vykonávat nucené práce, v dubnu 1945 pracovali v malšovickém muničním skladu.
670 Za Poštou Nový Hradec Králové Ulice
671 Za Škodovkou Plotiště nad Labem, Kukleny Ulice 1992 Ulice nese svůj název podle své polohy, kdy svým tvarem kopíruje západní hranici Škodových závodů (ZVU). Tovární areál začal být budován roku 1869 a během své existence vystřídal několik názvů, včetně První česká akciová strojírna a Pražská akciová strojírna, načež byla v letech 1921 až 1953 včleněna pod Škodovy závody – odtud také současný název ulice. V roce 1953 název ustálil na Závody vítězného února, po sametové revoluci se pak začala využívat pouze zkratka ZVU. V letech 1945 až 1992 nesla ulice název podle Ivana Štěpanoviče Koněva, sovětského generála, jenž velel bojům na východní frontě a podílel se i na osvobození Československa a Berlína. V letech 1942 až 1945 ulice získala svůj název podle Fritze Todta, nacistického ministra zbrojního průmysl, který v únoru téhož roku zemřel. 1945-1992 – Koněvova Ulice se jmenuje podle Ivana Štěpanoviče Koněva (1897-1973), sovětského generála, který velel bojům na východní frontě během druhé světové války a podílel se i na osvobození Československa a Berlína. 1942-1945 – Todt Strasse Během protektorátu Čechy a Morava nesla ulice jméno Fritze Todta (1891-1942), nacistického ministra zbrojního průmyslu. Byl pověřen výstavbou německých dálnic i opevnění na západních hranicích Německa. Zahynul v únoru 1942 při havárii svého osobního letadla Heinkel He 111 a jeho místo nahradil architekt Albert Speer. 1929-1942 – Husova Do roku 1942 se ulice nazývala podle Jana Husa (cca 1370-1415), českého kazatele, kněze, rektora Univerzity Karlovy,, upáleného v roce 1415 na Kostnickém koncilu.
672 Za Školou Slatina Ulice 1979 Ulice byla pojmenována podle své polohy.
673 Za Veterinou Věkoše Ulice 2009 Ulice vznikla v desátých letech 21. století a svůj název nese podle své polohy u Krajské veterinární správy a veterinární kliniky. Dne 24. listopadu 2009 schválilo zastupitelstvo města název (tehdy ještě slepé ulice) Za Veterinou.
674 Za Zelárnou Věkoše Ulice 1974 Ulice je pojmenována podle své polohy u zelárny, tedy podniku na zpracování zelí. Ta byla postavena roku 1907 jako družstevní podnik a byla k ní (a pro potřeby obce) přistavěna i malá elektrárna. Oficiálně pojmenována byla v březnu 1974.
675 Zadní Pouchov Ulice Ulice nese svůj název podle polohy, kdy vedla za domy směrem k dnešnímu letišti. Oblasti u jižního konce Zadní ulice se říkalo také U Familie. 1946 – 60. léta – U Letiště Ulice byla pojmenována podle nedalekého Letiště Hradec Králové, vystavěného ve dvacátých letech 20. století.
676 Zahrádkářská Plotiště nad Labem, Svobodné Dvory Ulice 1951 Ulice nese svůj název podle zahrádkářů, tedy pěstitelů ovoce a zeleniny.
677 Zahrádkářská osada Bohdanečská Svobodné Dvory Osada
678 Zahrádkářská osada Dolíky Svobodné Dvory Osada
679 Zahrádkářská osada Hradečan Pražské Předměstí Osada 2017 Zahrádkářská osada Hradečan se nachází v části Pražské Předměstí v Hradci Králové. Patří mezi tradiční zahrádkářské kolonie, které vznikaly zejména v druhé polovině 20. století jako místo pro pěstování ovoce, zeleniny a odpočinek obyvatel města. Osada je tvořena desítkami parcel, na kterých si členové staví malé chatky a zahradní domky. V současnosti slouží nejen k pěstitelským účelům, ale také jako místo pro rekreaci a komunitní setkávání zahrádkářů. –
680 Zahrádkářská osada Mír Pražské Předměstí Osada 2017 Zahrádkářská osada Mír v Hradci Králové vznikla v 50. letech 20. století jako jedna z mnoha zahrádkářských kolonií, které byly v té době zakládány pro rekreační i pěstitelské účely. Osada byla vybudována na půdě nižší kvality, často na bývalých písnících nebo nevyužívaných pozemcích, které si zahrádkáři postupně upravili a rekultivovali. V počátcích byla hlavní výzvou zajištění vody, což se podařilo vyřešit vybudováním vodárny napojené na řeku Orlici. Osada se postupně rozrůstala v několika etapách, členové si zde stavěli malé chatky a společně vybudovali i kulturní dům a další zázemí. –
681 Zahrádkářská osada Polabí Třebeš Osada 2017 Ulice prochází stejnojmennou zahrádkářskou osadu nacházející se v blízkosti řeky Labe. –
682 Zahrádkářská osada Slatina Slatina Osada 2017 Zahrádkářská osada je pojmenována podle místní části, ve které se nachází Dne 25. dubna 2017 schválilo zastupitelstvo její oficiální název.
683 Zahrádkářská osada Třešňovka Nový Hradec Králové Osada
684 Zahrádkářská osada U Labe Plácky Osada 2017 Zahrádkářská osada začala vznikat v roce 1969. V roce 2017 osada získala oficiálně název Zahrádkářská osada U Labe, aby se předešlo záměně se stejnojmennou ulicí na Moravském předměstí.
685 Zahrádkářská osada Věkoše Věkoše Osada 2017 Osada je pojmenována podle svého umístění v místní části Věkoše. Její oficiální pojmenování schválilo zastupitelstvo město dne 25.dubna 2017.
686 Zahrádkářská osada Zlatá růže Nový Hradec Králové Osada
687 Zahrádkářská osada ZVU Pražské Předměstí Osada 2017 Zahrádkářská osada ZVU se nachází v části Kukleny – Červený Dvůr v Hradci Králové. Je pojmenována podle někdejšího podniku ZVU (Závody Vítězného února), jehož zaměstnanci zde často měli své zahrádky. Osada vznikla v druhé polovině 20. století, podobně jako další zahrádkářské kolonie v Hradci Králové, a slouží především k rekreačnímu zahradničení a odpočinku. Zahrádkářské osady tohoto typu byly zakládány na městských nebo podnikových pozemcích, často na méně úrodné půdě, kterou si zahrádkáři postupně upravovali. V osadě ZVU najdete desítky parcel s malými chatkami, společné zázemí a rozvody vody. Osada je dnes součástí oficiálního seznamu zahrádkářských oblastí v Hradci Králové a stále slouží komunitě zahrádkářů. –
688 Zahradní Pouchov, Věkoše Ulice 1946 Ulice je pojmenována podle zahrádkářů, kteří bydleli v ulici.
689 Zahradnická Svinary Ulice Ulice vznikla v druhé polovině sedmdesátých let. Je pojmenována pravděpodobně podle zahrádek, které se na jejím místě nacházely.
690 Zákrejsova Malšovice Ulice 1933 František Zákrejs (1839–1907) byl v Poličce narozený český úředník, dramatik, literární i divadelní kritik a kulturní publicista, který působil jako redaktor a autor divadelních her. Vystudoval práva, pracoval v Poličce, na Žižkově a v Karlíně, a zároveň se aktivně věnoval ochotnickému divadlu a psaní – jeho hry jako Anežka, Král svého lidu nebo Červenobílá stolistka byly uváděny po celých Čechách. V Praze se stal výrazným kritikem v časopise Osvěta a obhájcem pravosti Rukopisů, zemřel v Náchodě a je pohřben na Vyšehradě. 1945 Zákrejsova; 1942 Zákrejsova/Zákrejs Gasse; 1933 Zákrejsova
691 Zalomená Roudnička Ulice
692 Zámeček Nový Hradec Králové, Třebeš Ulice od 16. století Název ulice odkazuje na Novém Hradci Králové při kopci svatého Jana postavený objekt zámečku (honosného měšťanského domu se zahradou), jenž byl zbudován okolo roku 1721 v barokním stylu a zbourán byl pak s rokem 1978. –
693 Zamenhofova Pražské Předměstí Ulice 1946 Ludwik Zamenhof (1859–1917) byl polský lékař, lingvista a vynálezce mezinárodního jazyka esperanto. Narodil se v Białystoku, kde ho multikulturní prostředí inspirovalo k vytvoření jednoduchého a neutrálního jazyka, který by usnadnil dorozumění mezi lidmi různých národností. První učebnici esperanta vydal v roce 1887 pod pseudonymem „Doktoro Esperanto“. Zamenhof věřil, že společný jazyk může přispět k míru a porozumění mezi národy. Esperanto se rozšířilo po celém světě a dodnes má aktivní komunitu uživatelů. Zamenhofův odkaz žije v hnutí za mezinárodní spolupráci a jazykovou rovnost. 1945 U podjezdu; 1942 U podjezdu/Bei der Unterfahrt Ulice byla pojmenována podle v blízkosti se nacházejícího podjezd v Kuklenách, často přezdívaný „myší díra“, jenž je významnou dopravní spojnicí mezi Kuklenami a centrem Hradce Králové. Byl vybudován na počátku 20. století pod železniční tratí, která zde od roku 1919 sloužila rozvoji místního průmyslu i obyvatelům. Podjezd byl dlouhá léta známý svou úzkostí, špatným osvětlením a komplikovaným provozem, což z něj činilo jedno z nejproblematičtějších míst v městské dopravě. 1939 Pardubická/Pardubitzer Strasse; 1911 Pardubická Název ulice byl odvozen podle směru ulice jdoucího k Pardubicím, tedy městu, jehož počátek datujeme do konce 13. století, jež je jako univerzitní a statutární město ležící na soutoku Labe a Chrudimky známé svou výrobou perníku a slavnými dostihy Velká pardubická. Pardubice – Wikipedie
694 Zámostí Malšovice Ulice 1943 Název ulice odkazuje na jednu ze tří původních malšovických osad, tedy na Zámostí či Zamost, jež byla k roku 1927 připojena k obci Malšovice. Název osady je odvozen podle lokality nacházející se za dvěma (později až čtyřmi) mosty jsoucí z Hradce nad Labem směrem k vesnici Malšovice. 1945 Zámostí; 1943 Zámostí/Hinter der Brücke; 1933 V zámostí 1942 Mlýnská cesta/Mühle Gasse Název ulice připomíná polohu alespoň dvou mlýnů ležících se při řece Orlici. První z nich nacházející se v Zámostí je připomínám již k roku 1396, avšak musel při polovině 18. století ustoupit stavbě hradecké pevnosti, zatímco druhý mlýn v Malšovicích připomínají prameny pro druhou polovinu 18. století, konkrétně k roku 1769 byla povolena stavba nového mlýna u Orlice. U Nového rybníka Na Hrázce se rovněž nacházel mlýn připomínaný prameny k druhé polovině 18. století, konkrétně k roku 1768. Náhon (Hradec Králové) – Wikipedie
695 Zborovská Nový Hradec Králové, Třebeš Ulice 1998 Název ulice odkazuje na bitvu u Zborova (1.–2. července 1917), jež byla první významnou vojenskou akcí československých legií v první světové válce a která symbolicky potvrdila jejich bojové schopnosti a posílila mezinárodní uznání československého odboje za samostatný stát. –
696 Zdeňka Wirtha Kukleny Ulice 1962 Zdeněk Wirth (1878–1961) byl český historik umění, památkář a kulturní politik, narozený v Libčanech u Hradce Králové. Patřil k zakladatelům moderní památkové péče v českých zemích a významně ovlivnil její organizaci i legislativu. Působil jako úředník Ministerstva školství a národní osvěty, akademik ČSAV a předseda Národní kulturní komise, která po roce 1945 rozhodovala o uměleckých konfiskátech. Jeho odborná práce zahrnovala výzkum barokní gotiky, redakci uměleckých časopisů a popularizaci kulturního dědictví. 1945 Brousilova; 1942 Brousilova/Brousil Gasse Ulice se mohla jmenovat buď podle Josefa Antonína Brousila (1871–1892), jenž byl na pražském Smíchově narozený malíř-krajinář, původně syn zedníka, který se přes studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze dostal na Akademii výtvarných umění, kde studoval nejprve u Maxmiliána Pirnera a později u Julia Mařáka. Jeho tvorba byla ovlivněna melancholickým koloritem Mařákovy školy a už jako student získal uznání na školních výstavách v Rudolfinu. Zemřel velmi mladý, ve věku 21 let, na tuberkulózu, a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Mezi jeho známá díla patří například Pod mrakem, Motiv od Benešova, Čáp ve větvích nebo Podzimní nálada. Přestože žil ve stálém materiálním nedostatku, jeho práce zůstávají ceněny pro jemnost tónu, barevnost a citlivé ztvárnění krajiny; Nebo se ulice mohla jmenovat podle Alberta Brousila (1864–1933), jenž byl v Polici nad Metují narozený český architekt a stavař. Josef Antonín Brousil – Wikipedie 1939 Wolkerova/Wolker Gasse; 1929 Wolkerova Jiří Wolker (1900–1924) byl český básník, dramatik a představitel proletářské poezie, narozený v Prostějově. Studoval práva a filozofii v Praze, kde se zapojil do Literární skupiny a Uměleckého svazu Devětsil. K jeho nejznámějším dílům patří sbírky Host do domu a Těžká hodina, v nichž spojil sociální cítění s lyrikou všedního dne. Zemřel ve 23 letech na tuberkulózu, přičemž jeho epitaf vtesaný na náhrobní desku zní: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.“ Jiří Wolker – Wikipedie
697 Zelená Kukleny Ulice 1942 Název upozorňuje na charakter ulice vedoucí ke konci 19. století lokalitou polí a zahrad, přičemž samotný profil ulice měl až do doby svého vydláždění v roce 1926 charakter štěrkem vysypané cesty či nezpevněné prašné cesty. 1945 Zelená; 1942 Zelená/Grüne Gasse 1939 Nerudova/Neruda Gasse; 1921 Nerudova Jan Neruda (1834–1891) byl v Praze na Malé Straně narozený český básník, prozaik, novinář a literární kritik, původním povoláním učitel a redaktor, který se stal vůdčí osobností generace májovců a zakladatelem moderní české žurnalistiky. Proslul zejména svými Povídkami malostranskými, fejetony v Národních listech a básnickými sbírkami, v nichž zachycoval každodenní život, sociální problémy i osobní skepsi s hlubokým porozuměním a ironií. Jan Neruda – Wikipedie
698 Zemědělská Slezské Předměstí Ulice 1973 Ulice je pojmenována podle podniku Zemědělské stavby HK, který na této ulici ležel. Ulice začala vznikat v sedmdesátých letech v souvislosti s výstavbou průmyslového areálu.
699 Zeyerova Pražské Předměstí Ulice 1929 Julius Zeyer (1841–1901) byl český básník, prozaik a dramatik, významný představitel českého literárního symbolismu a dekadence. Narodil se v Praze v zámožné rodině, cestoval po Evropě a Orientu, což ovlivnilo jeho tvorbu plnou exotických a historických motivů. Jeho díla často čerpají z legend, mýtů a starých kronik, vyznačují se melancholií, touhou po ideálu a hlubokým smyslem pro krásu. Mezi nejznámější patří epická báseň Vyšehrad, román Jan Maria Plojhar, cyklus Tři legendy o krucifixu nebo drama Radúz a Mahulena. Zeyerova poezie i próza ovlivnila generace českých autorů a přispěla k rozvoji moderní české literatury. Zemřel v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. 1945 Zeyerova; 1939 Zeyerova/Zeyer Gasse; 1929 Zeyerova
700 Zieglerova Hradec Králové Ulice 1896 Josef Liboslav Ziegler (1782–1846) byl český katolický kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel, narozený v Hradci Králové. Po studiích filozofie a teologie v Praze působil jako kaplan v Dobrušce a farář v Dobřanech, kde vytvořil centrum obrozeneckého života. V roce 1817 začal přednášet češtinu a literaturu na bohosloveckém semináři v Hradci Králové, kde založil českou knihovnu. Byl zakládajícím členem Českého muzea a redigoval pedagogický časopis Přítel mládeže. V roce 1826 se stal děkanem v Chrudimi, kde zavedl výuku učitelů v češtině, historii a pedagogice. Prosazoval český jazyk v bohoslužbách a inspiroval tzv. vlastenecký křest, např. u Magdaleny Dobromily Rettigové. Zemřel v Chrudimi, kde je pohřben u kostela sv. Michaela, jeho knihovna je dnes součástí sbírek Regionálního muzea. 1945 Zieglerova; 1939 Zieglerova/Ziegler Gasse; 1896 Zieglerova 18. století Seminářská/Solní/Salz Gasse Ulice byla pojmenována podle budovy kněžského semináře, jež byla postavena v letech 1706–1714 na místě bývalého královského hradu, který sloužil jako sídlo českých královen a byl zničen za husitských válek. Stavbu inicioval biskup Tobiáš Jan Becker, který zde nechal vybudovat nejen seminář, ale i kostel sv. Jana Nepomuckého a připojil k areálu i bývalý purkrabský dům, přestavěný na oratoř. V průběhu 18. a 19. století prošel seminář několika přestavbami, mimo jiné po požárech v letech 1814 a 1864, které poškodily střechu a interiéry. V semináři studovaly desítky bohoslovců a jeho součástí byla i významná knihovna, která vznikla mimo jiné z části jezuitského fondu. Po zrušení semináře v roce 1950 byl objekt využíván různými institucemi a dnes slouží jako knihovna Lékařské fakulty Univerzity Karlovy; Název ulice rovněž odkazoval k budově bývalé městská solnice v Hradci Králové, jež byla postavena na počátku 17. století jako sklad soli, která se tehdy dovážela z rakouských solných dolů. Budova sloužila jako důležitý hospodářský objekt, kde se sůl nejen skladovala, ale i prodávala pod státním dohledem. Po zrušení solního monopolu v 19. století byla přestavěna a využívána k různým účelům, včetně kulturních a společenských aktivit. Kněžský seminář v Hradci Králové – Wikipedie
701 Želivského Pražské Předměstí Ulice 1929 Jan Želivský (asi 1380–1422) byl český husitský kněz, kazatel a radikální vůdce pražské chudiny v počátcích husitského hnutí. Proslul svými strhujícími kázáními v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském, kde burcoval lid proti církevním i světským autoritám. V roce 1419 vedl dav při první pražské defenestraci, která odstartovala husitské revoluční bouře. Stal se symbolem radikálního křídla husitů, ale pro své nekompromisní postoje byl roku 1422 zatčen a popraven na příkaz pražské městské rady. Jeho osobnost zůstává symbolem boje za sociální spravedlnost a náboženskou reformu. Želivský je dodnes připomínán jako jedna z klíčových postav českých dějin raného 15. století. 1945 Želivského; 1939 Želivského/Želivský Gasse; 1929 Želivského
702 Žitná Věkoše Ulice 1946 Ulice je nazvána podle obilniny žito. Oficiálně byla pojmenována v roce 1947.
703 Žižkovy sady Hradec Králové Sady 1971 Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360–1424) byl v jihočeském Trocnově narozený husitský vojevůdce, původně zeman a královský čeledín, který se po smrti mistra Jana Husa stal jedním z hlavních aktérů husitské revoluce a jenž v praxi bravurně využíval defenzivní bojové taktiky zvané vozová hradba. Přestože během bojů oslepl i na druhé oko, nikdy neprohrál žádnou bitvu a stal se symbolem vojenské geniality a neústupnosti. 1945 Žižkovy sady; 1939 Žižkovy sady/Žižka Park; 1896 Žižkovo náměstí 1950 Klicperovy sady Václav Kliment Klicpera (1792–1859) byl český dramatik, spisovatel a pedagog, považovaný za zakladatele českého divadla. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou, studoval v Praze a působil jako profesor v Hradci Králové i na Akademickém gymnáziu v Praze. Výrazně se zasloužil o rozvoj českého ochotnického divadla a kulturního života v době národního obrození. Napsal přes 50 her různých žánrů – od rytířských dramat po frašky – a proslul technikou tzv. kuklení, tedy záměn postav. Mezi jeho nejznámější díla patří Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů a Rohovín Čtverrohý. Jeho odkaz připomíná Klicperovo divadlo v Hradci Králové, jakož i pamětní místa v rodném městě. Václav Kliment Klicpera – Wikipedie 1942 Schlageter Park Albert Leo Schlageter (1894–1923) byl německý voják, který bojoval v první světové válce a později se zapojil do pravicových polovojenských jednotek Freikorps. Po válce se účastnil sabotáží proti francouzským okupačním silám v Porúří, za což byl zatčen a popraven francouzskou armádou. Jeho smrt byla využita jako symbol národního mučednictví a hrdinství, zejména nacistickou propagandou. Schlageter se stal jedním z prvních „hrdinů“ Třetí říše, jeho jméno nesly ulice, památníky i vojenské jednotky. Nacistický dramatik Hanns Johst o něm napsal hru, která se stala manifestem nacistické ideologie. Po druhé světové válce byly památky na Schlagetera většinou odstraněny v rámci denacifikace. Albert Leo Schlageter – Wikipedie